Nikdy by si to nepřiznala, ale učit se na zkoušky, dělat úkoly, cvičit, trénovat, pomáhat Harrymu a bránit Filchovi a jeho otravné kočce paní Norrisové aby neměli podezření ji nanejvýš vyčerpávalo. Už jenom pro to, že se musela hlídat, nýbrž se jí zdálo to, že se v její blízkosti čím dál víc objevuje Malfoy, mezitím co jí Umbridgeová nebezpečně sleduje.

S povzdechem zaklapla obrovskou učebnici Obrany proti černé magii a položila si unaveně hlavu na její dopsanou esej o kouzle Mdloby na tebe. Byla to snůžka keců. Nikoho nezajímalo, kdy kouzlo zvniklo, proč, za jakých okolností a kým vzniklo. Nebylo tam nic užitečného a oni to měli rozepsat na dva svitky pergamenu.

Zjistila, že už je na kraji spánku když se posadila a proto si začala radši sklízet aby se znovu probrala. Před sebou měla minci a jenom díky tomu zjistila, že za deset minut se chystá další hodina. Zbytek svých věcí nacházela do tašky, minci si dala hluboko do kapsy a vydala se z knihovny do sedmého patra. Měla dost času a nebylo třeba běžet.

Chodby byli liduprázdné a i když byli obrovské, cítila se stíněně. Přítiskla si brašnu na prsa a vyběhla schody do sedmého patra po dvou. Zabočila za roh a vylekaně vykřikla když málem zakopla o prskající paní Narrisovou a před sebou viděla školníka Filche.

,,Další z toho jejich spolku. Nezakázala snad madam Umbridgeová tyhle spolky?" zamumlal ke své kočce a provrtával jí pohledem. ,,Počkej, až se to madam Umbridgeová dozví." úšklíbl se zle. ,,Máte vy nám vůbec co vyhrožovat?" ozval se za jejími zády známí hlas a ona se uvolnila. ,,Mladý Potter." zavrčel Filch a změřil si je pohledem. ,,Přesně tak. Takže pokud dovolíte, my teď půjdeme." usmál se na Filche arogantně a natáhl k ní ruku. Váhavě jí stiskla, ale nebylo to váhání kvůli činu, ale kvůli tomu, že je vidí Filch. Jelikož porušovali pravidlo. Dívky a chlapci se k sobě nesměli břiblížit na méně jak patnáct centimetrů. A i proto si myslela, že ji Harry pustí jen co budou Filchovi z dohledu - že ho chtěl jenom naštvat tím, že poruší pravidlo. Ale ono ne; Harry jí držel za ruku i nadále a ona se na něj usmála. ,,Dobrý?" zeptal se a úsměv jí oplatil. Stačilo to, že přikývla.

Zastavili před zdí, na které se objevili jim tak známé dveře a otevřeli. Těch pár pohledů se na ně podívalo. Vlastně ani ne na ně, ale na jejich ruce. Když si to uvědomili, rychle se pustili a všechny obdařili úsměvem. ,,Tak dobře. Počkáme na ostatní a začneme." řekl raději Harry a odešel od nich všechno připravit. A Belle neunikl ten významný pohled který jí Hermiona věnovala. Ron se naopak vědoucně usmál a založil si ruce na prsou. ,,Co? Zachránil mě před Filchem. Chtěl ho tím naštvat." řekla a cítila, jak jí rudnou tváře. ,,Jasně." úšklíbl se Ron a jako její starší bratr jí chytil kolem ramen. Hermiona se na ní stále usmívala. Úšklíbla se tomu a rozhlédla se kolem.

Než se rozkoukali, už tam byli všichni a Harry počkal, než se všichni uklidní a usmál se na ně.

,,Dnes budeme procvičovat omračovací kouzlo Mdloby na tebe. Tohle kouzlo je jedno z nejpoužívanějších v boji." odmlčel se na chvíli a hledal slova. ,,Takže... se rozdělíte do dvojic a zkusíme to. Nagele pojď sem." zavolal si žáka z Nebelvíru a ostatní se rozestoupili. ,,Já se bránit nebudu, kouzlo Protego, obranné, necháme na jindy. Teď na mě Nagele použiješ Mdloby na tebe." rukou ho poslal na druhý konec a sám šel ještě dál. Nagel si připravil hůlku k útoku, ale Harry zůstal neozbrojen a jen tak se na Nagela díval a naznačoval, ať zaútočí ve chvíli, kdy bude připraven.

Chvíli se nic nedělo, ale potom Nagel vykřikl: ,,Mdloby na tebe!" a jen co to vyslovil, Harry odletěl tři stopy dozadu. Nepadl do bezvědomí ale byla to rána. O metr dozadu kouzlo odmrštilo dozadu i Nagela.

,,Dobrý. To nebylo špatný, základ máš." vydechl Hary a znovu si stoupl. Nagel se ohromeně dívali na svou hůlku a němě přikývl. Bella se znovu obrátila k Harrymu který k nim došel. ,,Rozdělíte se do dvojic a kouzlo vyzkoušíte." rozhlédl se kolem sebe a přemýšlel. ,,Hermiono, Rone." zavolal si je k sobě a něco jim zašeptal. Brzy všichni moc dobře věděli co. Měli jim kouzlo předvést. ,,Hodně štěstí, Hermiono!" zavolala na svou kamarádku a stoupla si k Fredovi a Georgeovi. ,,Sázím srpec.",,Beru." uzavřela dvojčata sázku. ,,Hermiona je lepší." zašeptala pobaveně. ,,Prosím tě. Někdo musí brášku trochu chválit." usmál se Fred. Na Bellu, která byla mnohem nižší než byl on a George.

Podívala se na Rona a Hermionu. Každý se tvářil jinak; Ron měla na tváři samolibý úsměv mezitím co Hermiona se na svého kamaráda dívala s odhodláním vepsaným ve tváři. ,,Modloby na tebe!" vykřikla Hermiona dřív, než se Ron stihl nadechnout. Ron odletěl pěkných pět stop dozadu ale Hermiona zůstala - narozdíl od Nagela - stát na místě a vítězoslavně se usmála. Nepatřila k těm holkám které kolem usměvavé Hermiony skákali radostí a pískali při tom, ale i tak svou kamarádku nadšeně objala a vesele se usmála i na dvojčata Freda a George kteří s úsměvem pokrčili rameny.