Kapitola 21.
,,Už jdu." vyběhla z pokoje a zamířila ke svým přátelům. Byl to hned druhý den po tom, co po škole rozdala ty papíry. A právě dnes šli do hostince U Prasečí hlavy kde se konal jejich sraz ohledně jejich tajného učení se v čele s Harrym. Znělo to bláznivě. Od prvního ročníku se všichni museli učit a teď, když je jim to zakázáno riskují svou budoucnost aby se mohli učit. Jiná doba a větší rozum - to za to mohlo.
,,Bezva, tak jdeme. Máme to akorát." usmívala se Hermiona. ,,Dnešek nebyl zrovna dobrý nápad." zívl Ron hlasitě .,,Hlavně, že ty jsi něco zařídil." utrhla se na něj Hermiona a Harry s Bellou šli tiše za nimi. Už dávno poznali, že nemá smysl ty dva od sebe rozdělovat a tak tiše kráčeli za nimi ignorujíc jejich hádku. Sami si v klidu povídali o Umbridgeové a jejích plánech. Ovanul je ledový vzduch když vyšli na školní pozemky a ona se oklepala.
,,Je ti zima?" zeptal se jí řečnickou otázkou a bez řečí ji objal kolem ramen. Usmála se na něj a on jí úsměv oplatil. ,,Je to lepší?" zeptal se jí a ona vděčně přikývla.
,,Kde jsme to skončili?" konstatovala.,,U toho, jak Umbridgeová ráda trýzní nás dva." odpověděl a pozvedl obočí, když Ron začal vztekle dupat a Hermiona se tomu zvonivě smála. ,,Jsou jak malé děti." řekla Bella a poukázala na jejich dva kamarády před nimi. ,,Malé děti, co se nemají rádi." úšklíbl se Harry. ,,Kdepak. Mají jiné názory." opravila ho. Nakonec uznaně kývl a usmál se na Rona když se k nim otočil čelem. ,,Mám pravdu. Úterý je příšerný den." utrousil nevrle. ,,Nech toho, Rone." okřikla ho Hermiona. ,,Hrozný bude, jestli se vy dva budete zase hádat celý den." schladil je Harry a Bella se uchechtla. ,,Měli bychom se uklidnit všichni." řekla mile a usmála se. ,,Promiň." kývla Hermiona a podívala se na své hodinky. ,,Pojďme." mávla na ně a rozběhla se k tomu nejvzdálenějšímu hostinci v Prasinkách. Byli tam ale ještě rychleji než by šli krokem.
,,Bello to nevyjde, mají mě za cvoka." řekl Harry své obavy nahlas a podíval se na svou nejlepší kamarádku. ,,Klid, pořád lepší, než ta růžová ropucha." řekl Ron povzbudivě ale Harrymu to k sebevědomí moc nepomohlo. ,,Díky Rone."řekl ironicky ale už se všichni zaměřili na dveře hostince. ,,No to se ti, Hermiono, povedlo." neodpustil si Ron a Bella do něj strčila aby zmlkl. ,,Je to ideální. Dobrý, Hermiono." pokývala na Hermionu a ta se usmála. Bella se hluboce nadechla a otevřela dveře. Už tam všichni čekali. Bylo jich víc, než očekávali. Většinu všichni znali tak si šli stoupnout před ně a cestou je všichne pozdravila, ať je znala nebo ne.
,,Ahoj. Takže," odmlčela se Hermiona ,,víte proč jsme tu. Potřebujeme učitele, ale opravdového. Někoho kdo má s obranou proti černé magii zkušenosti." řekla nakonec třesoucím se hlasem když všichni pozorně poslouchali. ,,Proč?" ozval se jeden ze studentů. ,,Proč?" opakovala po něm překvapeně Bella a párkrát zamrkala. ,,Protože Ty-víš-kdo se vrátil, blbečku!" podpořil svou kamarádku Ron a utrhl se na mladšího studenta. ,,To tvrdí on." odporoval a narážel tím na Harryho. ,,Tvrdí to i Brumbál." podotkla Hermiona, která se rozhodla odhodlaně bránit Harryho kterého k tomuhle přesvědčili. ,,Protože to tvrdí on. Otázka je, kde je důkaz." řekl klučina a Belle okamžitě došlo, že je z Havraspáru. ,,Může nám Potter říct, jak přišel Diggory o život?" zeptal se opatrně černovlasý chlapec jehož jméno si nedokázala zapamatovat. Vlastně ho ani neznala, ale měla takový pocit, že je z Havraspáru. ,,O Cedrikovi mluvit nebudu, jestli jste tu jenom kvůli tomu, můžete vypadnout." řekl vztekle Harry a stoupl si. ,,Pojď Hermiono, jsou tady jenom proto, že mě mají za exota." slyšela ho naštvaně šeptat. ,,Ne, počkej!" chytila ho za ruku a nakonec ho zastavila Lenka.
,,Vážně umíš vykouzlit Patronovo zaklínadlo?" zeptala se svým zasněným hlasem. ,,Ano. Já to viděla." přitakala Hermiona když Harry nepatrně přikývl. ,,A zabil Baziliška!" vyhrkl Nevill a všichni se na něj otočili. ,,Mečem který má Brumbál v pracovně." pokračoval trochu nejistě ale pořád se stejným nadšením. ,,A porazil stovku Mozkomorů." přidal se Ron. ,,A před rokem osobně bojoval s Vy-víte-s-kým." dodala Hermiona ale Harry je všechny zastavil. ,,Počkejte. Hele, zní to všechno skvěle když o tom tak mluvíte. Ale to všechno bylo štěstí, víte? Často jsem nevěděl co dělám a vždy mi někdo pomohl." snažil se obhájit. ,,Mluví z něj skromnost." řekla Hermiona rozhodně. ,,Ne Hermiono, nemluví." řekl jejím směrem a obrátil se k ostatním. ,,Když vás něco takového doopravdy potká, není to jako ve škole. Tam si to druhý den zkusíte znovu. Ale venku, když vám zbývá poslední minuta než vás někdo zabije nebo než uvidíte umírat přítele," odmlčel se a ona viděla, jak se mu lesknou oči slzami ,,nevíte jaké to je." řekl nakonec a Bella ho chytila za ruku. I když jí stisk oplatil, tázavě se na ní podíval. ,,Správně Harry, nikdo z nás to tu neví. Nikdo z nás takové hrůzy nezažil, ale proto tě potřebujeme." usmála se na něj a aniž by ho pustila, si stoupla. ,,Potřebujeme tě, abychom porazili Voldemorta." řekla jeho jméno s obtíží. Ale řekla ho.
,,Takže se vrátil." řekl chlapec, který zprvu nejvíce odporoval. Harry přikývl. ,,Souhlasím." řekl Fred.,,Harry je naše největší naděje." dodal George a ostatní začali přikyvovat. Bella se usmála a podívala se na Harryho, který její nadšení opětoval. ,,Takže bychom měli vymyslet jméno." přehlušila je Hermiona. ,,Co třeba Brumbálova armáda?" nadhodila Cho. ,,Úžasný nápad, Cho. Souhlasíte všichni?" promluvila tentokrát Bella. ,,Pojďme se všichni podepsat." řekla Hermiona a podívala se na Harryho a Bellu. Okamžitě se pustili a úplně zapomněli na to, že se drží za ruce. Bella zčervenala a Harry se nervózně usmál.
,,Měla by to nadepsat Bella." podal jí brk a pergamen. Usmála se a přikývla. Svým úhledným písmem nadepsala pergament a hned se podepsala. Podala brk s pergamenem dál a na všechny se usmála. Ano, tohle vypadalo nadějně. Ale hlavně to také muselo projít. Museli vymyslet způsob, jak by se všichni dozvěděli o tom, kdy se budou konat jejich hodiny a hlavně kde se budou konat. Museli najít vhodné místo a to se zatím zdálo nejtěžší, jelikož utajit to přede všemi ostatními bylo automatické.
,,Tak. Myslím, že všichni můžeme jít. Alespoň do týdne by každý měl najít způsob jak kontaktovat všechny ostatní o tom, kdy se budou konat hodiny. Každý den by měli všichni dát několik návrhů na místo kde bychom měli trénovat." shrnula to Hermiona a všichni si stoupli. ,,Hlavně to ale musíme udržet v tajnosti. Kdyby měla Umbridgeová sebemenší podezření, mohlo by to všechno zničit." dodala Bella vážně a všichni mlčky přikývli a poté se začali rozcházet pryč. Zbyli jenom oni čtyři, Ginny, Fred, George a Nevill. Ani oni dlouho nečekali a vydali se do hradu.
,,Musíme najít nějaké místo kde nás nikdo nenajde!" řekla vážně Bella když všichni mířili do Bradavic. Ani nevěděla, zda to říkala všem, nebo jenom přemýšlela nahlas aniž by si to uvědomila. ,,Chroptící chýše?" navrhla Ginny. ,,Moc malá." řekl Harry okamžitě. ,,Zapovězený les?" zkusila to Hermiona ale Ron jí rychle zchladil. ,,Tak na to zapomeň!" urthl se na ní a Bella se usmála. Ač to tak nevypadalo - jelikož všichni zažili už nebezpečí, kdy jim šlo mnohdy i o život - Ron dokázal být opravdový srab. ,,Harry! A co když to Umbridgeová zjistí?" zděsila se náhle Ginny když si vzpomněla na jejich profesorku. ,,No a? Je zábava porušovat Školní řád!" zasmála se Hermiona a Bella se na ní podívala. Takovou Hermionu neznala, ale byla zábava pozorovat reakce ostatních. ,,Kdo jsi a co jsi provedl s Hermionou?" zeptal se vyděšeně Ron a to už se všichni krátce zasmáli.
,,Je ale pravda, že nám dnešek přinesl pozitivní poznatek." řekla Hermioma když se blížili k hradu. ,,A to je?" zeptal se Harry se zájmem a podíval se na ní. ,,Cho z tebe nespustila oči." usmála se potěšeně a Harry jí úsměv oplatil. Bella si vyměnila překvapený pohled s Ginny ale zůstali potichu a šli za Harrym a Hermionou.
Tak prakticky na poslední chvíli dávám další kapitolu a jako vždy doufám, že se bude líbit :)
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro