,,Můžeme?" zeptal se jí řečnickou otázkou a natáhl k ní ruku. ,,Jistě." přikývla, pevně stiskla svůj kufr a vzala ho za ruku. ,,Mimochodem jsem napsal tvému opatrovníkovi ať si o tebe nedělá starost." řekl ještě a ona se úšklíbla. ,,To si jistě dělat nebude." poznamenala a když se na ní podíval, vystrašeně uhnula pohledem a už jenom cítila, jak jí cuklo v blízkosti pupíku a svět se s ní zatočil.

Stanuli před bytovým barákem. ,,Kde to jsme?" zeptala se ho a neskryla dětskou zvědavost která jí zazněla v hlase. ,,Grimmauldovo náměstí 15, zapamatuj si to." usmál se na ní a když přešel ke dveřím, šla pomalu za ním a dívala se kolem sebe. Brzy její pohled upoutal právě barák, který pomalu odhalil další dveře, do nichž Remus s ohlédnutím na ni vešel. Vytáhla kufr nahoru po třech schodech a prošla kolem Remuse beze slov dál do - na její nynější poměry poměrně úzké - chodby. Procházela kolem obrazu přes který byla přetažena záclona. Vypadalo to, že kouzelný obraz spí ale zrovna ve chvíli, kdy pod její vahou zavrzala parketa, záclony se rozletěli a stará dáma na obraze začala vřískat. Nejen, že se lekla tak, že spadla i s kufrem na zem, ale okamžitě se do chodby přihrnul i Sirius Black, kmotr Harryho, a spolu s Remusem dostaly záclony přes obraz. Jen co se tak stalo, obraz utichl.

,,Omlouvám se, zapomněl jsem ti o tom říct. Jsi v pořádku?" zeptal se jí Remus starostlivě když spatřil její bledou tvář a ona přikývla. ,,Siriusi! Moc ráda tě vidím." usmála se na muže který ji dostal na nohy a objala ho. ,,Vítej Bello, všichni už na tebe čekáme." objal ji nazpátek a následovně ji pustil. ,,Kufr si nech zatím tady, půjdeme za ostatními. Molly s Ronem a Hermionou jeli něco dokoupit do města a Harryho vyzvedneme večer." řekl jí ještě než došly do místnosti naproti nim. Uprostřed ní byl opravdu dlouhý stůl s židlemi a dál za stolem byla malá kuchyně. Všechny pohledy se k nim zvedli. Byl tu Moody, Kingsley, pan Weasley, žena kterou ještě neviděla, stejně jako několik dalších kouzelníků i čarodějek a k jejímu překvapení i profesor Snape.

,,Bello! Jak sis užila prázdniny? Někteří z nás tě nechtěli odvádět příliš brzy, ale Ron s Hermionou byli neodbytní." usmál se na ní vřele pan Weasley a vstal, aby se s ní mohl přivítat. ,,Šlo to, pane Weasley." přitakala s dobře hraným úsměvem a pohledem přelétla i ostatní. ,,Dobrý den, pane profesore." řekla směrem profesora Moodyho, jehož kouzelné oko se otáčelo kolem dokola. Přišlo jí to krajně nechutné, ale nic k tomu neříkala. ,,Dobré i vám, slečno." odpověděl svým typickým mrzutým hlasem. ,,Tak tě konečně můžu vidět. Ron s Hermionou mi toho o tobě hodně vyprávěli. A vůbec všichni ostatní se na tebe moc těšili." přiskočila k ní fialovo-vlasá žena s potulným úsměvem na tváři a objala ji. ,,Jsem Tonksová." představila se. ,,Moc mě těší. Jsem Isabella, ale říkejte mi jenom Bello." usmála se na ní mile a na Kingsleyho Pastorka, pracovníka na Ministerstvu slušně kývla. ,,Dobrý den, profesore Snapee." otočila se konečně k jejímu profesorovi Lektvarů a on, s pohledem upřeným na její tváři jenom přikývl. ,,Uklouzla jsem ve vaně." řekla rychle když se na to místo podívali i ostatní a nejistě se usmála. ,,Tak... kde budu mít pokoj?" zeptala se jich když nikdo nic neříkal. ,,Po schodech nahoru, hned první pokoj vlevo. Vedlejší pokoj je Ronův a Harryho, ty máš pokoj s Herminou. Ostatní jsou v jiných pokojích." řekl pan Weasley a ona se urychleně dostala až do svého pokoje.

Tak to nebylo nejlepší., pomyslela si a posadila se na volnou postel, ke které postavila kufr a rozhlédla se kolem sebe. Byl to jednoduchý pokoj pro hosty. Ovšem i tak mnohem útulnějí než ten její u Dominica. Vzpomněla si na to, co jí řekl pan Weasley a napadlo ji, co by dělali, kdyby jim řekla o tom, jak se k ní Dominic chová. Jistě by to chtěli řešit a paní Weasleyová by možná i chtěla, aby byla u nich. Nabídka to byla vskutku lákavá, ale už tak měla na starost dost hladových krků a ona nechce být přítěží.

Po dalších několika dlouhých minutách které se vlekly stejně pomalu jako u Dominica vstala a pomalu vyšla na chodbu. Před tím se nerozhlížela, ale teď si všimla, jak je barák starý. Kolem jejích nohou prošel starý domácí skřítek který si něco brblal pod vousy a pohledem visel na ní. Ignorovala ho a potichu jako myš se vydala po schodech dolů. Dveře do místnosti kde byli ostatní zůstaly otevřené a mohla tak slyšet jejich rozhovor. Mohli ji ale vidět a tak se posadila ke zdi místo k zábradlí a poslouchala.

,,Říkám vám, že s ní něco není v pořádku. Bella byla vždycky sice odvážná, ale nebyla zas tak lehkomyslná jako o sobě tvrdí a bála se. Teď se bojí všeho. Když mě viděla v obýváku, málem umřela strachy jak se lekla." pronesl zrovna Remus a ona zavřela oči. Dokázala si nyní živě představit, jak to tam vypadá. ,,Ministerstvo by jí neposlalo k někomu, kdo by ji ubližoval, Lupine. Je sice ustrašené, možná stojí proti Brumbálovi a Potterovi, ale tohle by si nedovolilo. Kdyby se o tom dozvěděla společnost, Popletal by mohl odejít sám, jaký poprask by to způsobilo." ozval se ledový hlas profesora Snapea. ,,Nechte toho, ticho Siriusi!" napomenul je pan Weasley. ,,Nebudete se tu hádat, teď se to hlavně musí vyřešit. Pamatuji si jak byla Bella v druhém ročníku ledová na Luciuse Malfoye v obchodě s knihami. Za ty roky se naučila jak být drzá, spravedlivá a zároveň laskavá. Teď jsem jí nepoznával, v každé situaci byla ještě před rokem a půl až děsivě klidná." vzpomínal pan Weasley nahlas a na chvíli se nic neozývalo. ,,Pokud se o tom dozví Molly, bude chtít pravdu a půjde i po Ronovi, Harrym a Hermioně. Jsou její rodinou, nedivil bych se, kdyby jim to řekla." pronesl rozhodně Sirius a jí tím upozornil na první věc - nikomu o tom neříkat. ,,Musíme to říct Brumbálovi." ozval se ženský hlas, který chvíli rozpoznávala než jí došlo, že je to Tonksová. ,,Isabella je pro něj jako vnučka, jistě by to vyřešil." začali přikyvovat další. ,,Musím vás znovu upozornit na to, že slečna ani před tím ze začátku nikomu nevěřila? To tedy téměř automaticky znamená, že pokud vám věřit začne a vy ji zradíte, těžko ji potom získáte zpět." pronesl profesor Snape a ona je na chvíli přestala vnímat.

Věděli toho o ní tolik, že se bála toho, aby ji nakonec neprokoukli. Ani ona sama se neznala tak dobře. U nich stačilo aby všichni řekli to, co o ni ví a okamžitě ví všechno. Děsilo jí to, že stejně tak si můžou dát dva a dva dohromady a vyjde jim pět - zjistí, co tak skrývá. Překvapilo jí to, že o ní ví tolik profesor Snape. Možná to ví díky osobnímu životu, nebo možná proto, že ve Zmijozelu se skrývá plno žáků tak komplikovaných jako je ona sama. Nebo možná...

,,Je krajně neslušné poslouchat za rohem." řekl ledový hlas tak blízko ní, že v tu chvíli se jí srdce málem zastavilo a následovně vyskočilo z hrudi. Otevřela oči - přímo naproti ní stál profesor Snape a sledoval každý její pohyb. I když byla na schodech a seděla byl vyšší a možná proto si stoupla. Měla pocit, že má navrh když je větší. ,,Stejně tak si dovolím namítnout to, že stejně tak neslušné je to, aby někdo mluvil s někým za někým za jeho zády. Někdy se stane, že se spletete a výsledek vyjde špatně." řekla chytře a profesor se do ní jenom vpíjle očima. ,,Asi bych vás měl upozornit o tom, že někteří za chvíli odchází a paní Weasleyová s vašimi přáteli se vrací." řekl místo toho. ,,A vy odcházíte?" zeptala se zvědavostí malého dítěte a on se úšklíbl. ,,Znovu se vrátím." řekl a bez dalších slov odešel. Když se za ním zavřeli dveře, začali se ostatní zvedat a ona utekla do svého pokoje.

Jak jsem slibovala, máte tu novou kapitolu :) Jsem velice ráda, že se vám 1. kapitola tak líbila, ani jsem nečekala, že by to byl takový ,,menší úspěch".
Doufám, že se vám kapitola bude líbit a ahoj u další části :)