,,...nevím, proč má chránit tebe, ale mě kvůli tomu, že si Brumbál myslí, že se mi něco stalo a že on mě pochopí víc než McGonagallová, jelikož v mnoha věcech jsem jako Zmijozel." vysvětlovala to svým překvapeným přátelům znovu a při zmíňce o Zmijozelu si odfrkla. Ruku měla v jednom ohni ale nijak se nesnažila to maskovat. Nebyla první ani poslední student který měl levou (či pravou; podle toho zda psal levou/pravou) ruku podlitou krví. A ani tady nebylo záhadou, kdo je toho příčinou.

,,To je divný. Mě Snape nesnáší a pokud vím, tebe taky zrovna nemusí." podivil se Harry když si mazal topinku marmeládou a podíval se na ní. ,,A to není jediná novinka." řekla a naklonila se k nim blíž. Nemusela je pobízet a oni se k ní automaticky naklonili také. ,,Chtějí se zbavit Umbridgeové ale Brumbál je toho názoru, že by ohrozil Bradavice." zašeptala se všichni si vyměnili všelijaké pohledy. ,,Připomíná mi to Lockharta. Nikdo ho neměl rád a většina by se ho ráda zbavila." poznamenal nevrle Ron při vzpomínce na jejich druhého profesora Obrany proti černé magii. ,,Alespoň někteří." řekl Harry a pohledem vyhledal Hermionu která zrudla ve tváři a schovala se za knížkou. Bella se jenom pobaveně usmála a ukousla si kus slaniny. ,,Ten nás měl ale alespoň rád." slyšeli mumlat Hermionu. ,,Jo, někdy až přehnaně moc." neodpustila si Bella když si vzpomněla na to, jak jí profesor před celou třídou vytáhl k sobě a objal ji, při čemž jí obdarovával jednou lichotkou za druhou. Lichotilo jí to, ale ani ona se tehdy překvapením a ponížením na nic nezmohla. Pravda ale, že na tom nejhůř byl Harry, kterého Lockhart stále poučoval o slávě a každou chvíli ho k sobě tiskl. Při těch vzpomínkách teď chtě nechtě vyprskli smíchy a později se k nim přidala i Hermiona.

,,Pojďme. Hermiono, máme Starodávné runy." připomněla své kamarádce a pomalu vstala. ,,Nechápu, jak na to můžete chodit. Je to blbost." řekl Ron ale také vstal a Harry ho následoval. ,,Naopak je to velmi zajímavé." odporovala Hermiona a začala se s Ronem dohadovat. Brzy spustila co všechno se již dozvěděli a co je ještě čeká. Harry s Bellou šli jako vždy tiše za nimi. ,,Stejně tenhle předmět nikdy nepochopím tak se s tím smiř." odsekl Ron popuzeně. ,,A já nepochopím tohle." zasekla se Bella a ostatní následovali její pohled. Snad celá škola mířila ven z Bradavic; proto byla Velká síň tak prázdná a proto byli chodby jako vyklizené. ,,Cho, co se stalo?" zastavila jejich kamarádku z Havraspáru. ,,To nevím, ale jde o profesorku Trelawneyovou." řekla nejistě a odešla ke svým přátelům.

Když došli na nádvoří, viděli mezi mezerami studentů uplakanou profesorku Trelawneyovou. Měla u sebe několik svých zavazadel a školník Filch jí nesl další a další. Mezi zástupy studentů k ní šla profesorka Umbridgeová se samolibým úsměvem. Není snat nutné podotknout, že byla oblečená celá v růžovém a v ruce držela nějaký srolovaný pergamen. Došli až k Nevillovi u kterého bylo nejvíc místa a všichni tak dobře viděli co se tam děje.

,,Š-šestnáct let tady žiju a učím. Bradavice jsou můj domov. Prosím, to nemůžete." zajíkala se jejich profesorka a jak postupovala dopředu, málem zakopla o jeden ze svých kufrů. ,,Bohužel můžu." protáhla to sladce Umbridgeová a pozvedla pergamen. To už se drobná profesorka rozbrečela a kolem ní s prohnala pobouřená profesorka McGinagallová. ,,No tak, klid." objala plačící profesorku a pohoršeně se podívala na Umbridgeovou.

,,Chcete něco říct, má drahá?" usmála se sladce. ,,Chce se mi říct hned několik věcí." obořila se na svou kolegyni a znovu začala utěšovat plačící profesorku. Belle bylo profesorky Trelawneyové líto a i když by moc chtěla, nemohla teď nic udělat. Rozhlédla se, a zjistila, že na tom je podobně spoustu lidí a profesoři kteří se sem stihli dostat jelikož jim nikdo nešel na hodinu. Profesorka McGonagallová je všechny předběhla.

Vzápětí se ozvaly dvě duté, těžké a dlouhé rány a zástup studentů u brány se rozestoupil. K profesorkám mířil Albus Brumbál a ona se nestihla divit tomu, jak přísně a vážně vyhlížel. Díval se na ně skrze půlměsícové brýle a nijak se natajil tím, že se hněvá.

,,Odveďte Sibilu zpět do hradu, Minervo." obrátil se k dvoum profesorkám a ty se obě dvě vděčně usmáli. A to i Bella. ,,Děkuji, Albusi." slyšela vděčně šeptat profesorku Trelawneyovou a viděla, jak profesoru Brumbálovi vděčně stiskla ruku.

,,Dovolím si namítnout, pane řediteli, že podle výnosu číslo dvě stě dvacet tři podepsaným panem ministrem," ,,Máte právo odebrat mými profesorům právo učit." dokončil to za ní klidně. ,,Právo ale vykázat profesory z hradu zůstává jen a jen řediteli." pokračoval s ledovým klidem a zdálo se, že kdyby se dalo, Umbridgeová by plivala blesky. ,,Prozatím." usmála se nakonec a ředitel se rozhlédl kolem sebe. ,,Nemáte se snad nikdo co učit?!" křikl na studenty a ty se radši rychle odebrali do hradu, hned za ředitelem.

Harry se prohnal kolem ní. ,,Profesore Brumbále! Pane profesore! Profesore Brumbále!" slyšela ho zoufale křičet, ale ředitel nevypadal na to, že by se zastavil. Naopak se zdálo, že ještě přidal do kroku. Povzdechla si a podívala se na Rona.

,,Máme Dějiny čar a kouzel, měli bychom jít." řekla po chvíli tíživého ticha Hermiona a ohlédla se za sebe, jako by něco hledala. ,,Harry nás doběhne." dodala když se ani Bella a ani Ron k ničemu neměli. ,,Nebo se někam zašije." neodpustil si Ron a ona přikývla. Byla pravda, že toho byl Harry schopný. Nezbylo jim ale nic jiného, než se vydat za Hermionou do učebny. Harry na ně už čekal, ale po celý zbytek vyučování s nimi neprohodil jediné slovo ani se na ně pořádně nepodíval. Nepochybně ho ranilo to, že ho Brumbál tak ignoruje. Otázka byla proč a nebyl jediný, kdo si jí pokládal.

Takže dnes naštěstí již včas přidávám kapitolu a přeji všem krásně prožitého Valentýna :)