Bylo za minutu osm když stála před dveřmi do kabinetu své profesorky u které měla mít trest. Byla vůbec ráda, že to stihla, jelikož půl hodiny před tím, než se vydala na cestu musela utéct jejím třem přátelům aby nešli s ní. Byla pravda, že neudělala nic proti řádu, ale nechtěla ohrozit nikoho dalšího ani něco zkazit tak, že by to odnesla.

Když odbila osmá hodina, zaklepala a a po vyzvání vstoupila dál. Místo toho, aby pokračovala se ale zarazila a zůstala překvapeně stát na prahu. Kabinet jejich nové profesorky byl celý růžový a to opravdu celý. Všude na stěnách visely polceránové talířky s pohyblivými obrazy koček. Ta je závislá na růžové a na kočkách., pomyslela si Claire a pod upřeným pohledem profesorky vešla dál a zavřela za sebou dveře. Byla tu podruhé a stejně se na kabinet který se jí ani trochu nelíbil chvíli překvapeně dívala. Byla nervózní a vystrašená.

,,Posaďte se." vyzvala jí profesorka sladce a podala jí brk. Bella se bez řečí posadila k připravené lavici. Nikde na ní ale nebyl ingoust. ,,Nedala jste mi kalamář s ingoustem." ozvala se nejistě. ,,Nepotřebujete, je speciálně upravený. Tak prosím." usmála se na ní a zamyslela se. ,,Budete psát větu: Nebudu drzá ke svým profesorům." usmála se na ní znovu a Bella pocítila touhu odporovat. Teprve teď by byla drzá. ,,Kolikrát?" zeptala se místo toho. ,,Dokud se to pořádně nevpije." ta věta jí vskutku překvapila ale nakonec to nechala být a začala svým krasopísmem psát jednu větu za druhou. Pod sebe do sloupce.

Byla tak u třetí věty když začala cítit nepříjemnou bolest na levé ruce. Na hřbetě ruky viděla, jak se jí rozbrazuje její písmo. ,,Nebudu drzá ke svým profesorům." přečetla šeptem a překvapeně vzhlédla. Profesorka jí rukou pokynula, ať pokračuje. Teď jí teprve došlo, o čem mluvila profesorka McGonagallová i na co narážel Snape. Bolelo to. Nebyla to ale ani bolest, na kterou byla zvyklá, byl to nový druh bolesti který jí chvílemi přivolávala muka. Statečně ale psala dál a koutkem oka se dívala na svou ruku.

Uběhla půl hodina. Hodina, dvě hodiny a to už sykala bolestí. Byl to hrůzu nahánějící pohled. Její úhledné písmo bylo podlité krví a ono samo mělo temně fialovou barvu.

,,Řekla bych, že se to vpilo dost, co myslíte?" zeptala se jí profesorka a ona s sebou polekaně trhla. ,,Bolí to." řekla místo toho a na její profesorku se ani nepodívala. ,,Ano, bolet to musí. Zasloužíte si přeci trest." posadila se naproti ní a s úsměvem si jí prohlížela. Bella přestala psát ale to profesorce nijak nevadilo.

,,Profesoři se mezi sebou mnohokrát zmínili, že jste v předchozích letech byla velmi drzá studentka a nebýt několika vlastností by jste podle všeho byla ve Zmijozelu." řekla znenadání. ,,Letošní rok nejsem drzá a soustředím se na učení." odvážila se říct a podívala se na ní. ,,Ano a to mate nejen je ale i mne. Kam se poděla vaše drzost? Dravost a odvaha?" zajímala se a ona moc dobře věděla, že to nebylo myšleno dobře. ,,Říkáte, že nejsem odvážná?" zajímala se Bellaledově. ,,Ne, to by jste přeci nebyla v Nebelvíru." usmála se na ní profesorka a všimla si, že oči studentky která v ruce drtila vztekle brk div ho málem nezlomila nasadila ledovou masku. ,,Ale vaše potlačování emocí je velmi nebezpečné." pokračovala a k jejímu úžasu se Bella prudce zvedla a převrhla židli na které doposud seděla. ,,Pak tedy nechápu, proč nejdete a neřeknete to profesoru Snapeovi." řekla ledově. ,,Myslím, že už bych měla jít, nerada bych porušila večerku." řekla ještě a došla ke dveřím. Nechala profesorku kterou překvapila náhlá změna nálady její studentky za sebou a otevřela dveře. ,,Nashle, paní profesorko." řekla již lehce klepajícím hlasem a odešla.

V půlce cesty dostala strach a začala se nekontrolovatelně klepat po celém těle. ,,Do háje! Se mnou jsou samé problémy." zavrčela a dostala vztek sama na sebe. Umbridgeová si na ní smlsne, jen co dostane možnost a těch se naskytne ještě hodně. Nejradši by si sama nafackovala.

Seděla ve výklenku a dívala se na školní pozemky. Seděla takhle už dlouho a seděla by takhle ještě déle, kdyby nezaslechla kroky a tlumený rozhovor. Vyděšeně se rozhlédla kolem sebe a schovala se za závěsy, které dopadaly až na zem. Téměř ani nedýchala, jak se bála a přála se zmizet. Byl to ředitel Brumbál a... Snape spolu a profesorkou McGonagallovou.

,,Albusi, nemůžeme tu Dolores nějak trpět. Musíte ji nějak vykázat z Bradavic." naléhala na něj její kolejní profesorka a profesoři se zastavili přímo před ní. Jako naschvál., říkala si a dál tiše poslouchala. ,,Chtěl bych to udělat, Minervo. Ale nemohu dokud bude pracovat pro Ministerstvo. To bych ohrozil nejen sebe a školu ale i ostatní." pravil moudře a Bella by přísahala, že se pohledem zastavil na jejím úkrytu. Vše to pozorovala skrze nepatrnou škvíru. Pohledy jejích dalších dvou profesorů se tím směrem otočili také. ,,Dneska jsem na obědě poslouchala to, že zadala trest slečně Aranelové. Za to, že byla dříve před Velkou síní a byla drzá. Nejsem doufám jediná, která ví, že slečna tento rok učiteli ještě neodporovala." podívala se na ně téměř zoufale. ,,Nejste, to vskutku ne. Isabella si ale trest vybrala sama. Dolores jí jasně naznačila, že pokud to nepřijme, budou Bradavice v ohrožení. Kvůli ní a to jí přimělo přijmout trest." usmál se Brumbál mírně. ,,Hádám, že slečna zítra bude chodit s bolavou rukou. Typický Nebelvír." odfrkl si pohrdavě Snape. ,,Severusi!" zvolala její nejvíce oblíbená profesorka pohoršeně. ,,Tohle bylo od ní velice čestné a vy by jste ji měl obdivovat." řekla pobouřeně. ,,Nemá smysl hádat se tu. Isabella nám všem dneškem pomohla, ale obávám se, že Dolores nepřestane a že to, čeho se obávám jenom oddálila." povzdechl si ředitel a dva kolegové u kterých se schylovalo k hádce ztichli. ,,Pokud to slečna oddálila, Potter to svým arogantním chováním přiblíží." neodpustil si Snape a tady byla nejistá i profesorka McGonagallová. ,,Pan Potter se sice poslední dobou nechová ukázkově, ale stále by si z něj někteří mohli brát ponaučení." podívala se na Snapea a ten jenom přivřel oči. ,,Není čas ae tu hádat! Pro dnešek toho bylo dost a my bychom se měli připravit na zítřek. Dobrou noc." napomenul je Brumbál a sám se vydal do svých komnat. Profesorka McGonagallová odešla bez jediného slova a Snape pohledem utkvěl na jejím úkrytu, než s úšklebkem odešel.

S vydechnutím vylezla zpoza závěsu a ujistila se, že jsou pryč. Už to musela někomu říct. Musela někomu říct to, co slyšela i to, že Snape dává pozor na ní a na Harryho. Jinak by se z toho brzy zbláznila.

Velmi se všem omlouvám za zpoždění s kterým kapitolu přidávám a prosím vás aby jste omluvili všechny chyby které se zde můžou vyskytnou. Poslední dobou toho mám až nad hlavu a bohužel jsem včera naprosto zapomněla na vydání této kapitoly. Doufám ale, že se vám bude líbit :)