Sotva hodina Jasnovidectví začala, spolu s ní začala i Bella usínat. I když se s Harrym a Ronem v tuto chvíli nebavila, seděla jako vždy s nimi u stolu. Hermiona se na tento předmět vykašlala hned první hodinu a Bella měla chuť jí následovat. Byl to ale předmět u kterého nedělala téměř nic a vždy měla výborné.

Hlavu měla položenou na stole a už téměř spala. Ron do ní drcnul a ona se probrala. ,,A co vy tři?" přišla k nim profesorka a Bella zamrkala. Dívala se přímo na ní. ,,No..." zarazila se a podívala se do křišťálové koule před sebou. Mlha v ní se začala barvit do černa. ,,Vidím tmu." zašeptala a její dva kamarádi - a vlastně i všichni ostatní, profesorky nevyjímaje - se na ní podívali. ,,A co ještě?" vyzvídala profesorka dychtivě. Byla nadšená, že konečně někdo něco viděl a to zrovna Bella, která na jejích hodinách vždy spala. ,,Tmavou místnost s řetězy," řekla s pohledem upřeným do mlhy, která se ostatním zdála stále stejná ,,na zemi je krev a já slyším křik. Svůj vlastní." zašeptala vystrašeně a když vzhlédla, všichni byli bledí.

,,M-myslím, že byste tu se mnou měla počkat na pana ředitele. A vy byste měli jít." zakoktala se profesorka. Bylo to ale poprvé, co řekla něco inteligentního čemu všichni rozuměli a chápali to. Všichni se zvedli a vydali se k žebříku aby se dostali pryč. Jenom Bella zůstala a Ron s Harrym stáli u dveří. ,,I vy by jste měli jít, rychle." mávla rukou profesorka a přešla ke krbu. Její dva přátelé tedy odešli, aby to řekli Hermioně.

,,Ehm, paní profesorko tohle nic nebylo. Jenom... věštba?" bylo to konstatování, ale neodpustila si otazník nakonci. ,,Jenom? Slečno, nečekané jasnovidecké schopnosti které se objevili u někoho jako jste vy není radmo neřešit." pronesla zcela vážně ale v jejím hlase znovu zazněl ten zasněný, bláznivý tón. Bella se zamračila a sedla si do stínu, kde se schoulila do klubíčka. To, co jí profesorka řekla jí sice urazilo, ale teď jí to děsilo. Co když to byla její budoucnost? Poprvé uvěřila v jasnovidectví.

V krbu zašlehali plameny zelenou barvou a do místnosti doslova vběhl ředitel, následován profesorem Snapeem. Zase on., podivila se v duchu ale z místa se nehnula.

,,Sibylo, dostal jsem tvou zprávu, kde je?" zeptal se profesorky opatrně a pomněnkovými oči přelétl místnost, než pohledem vyhledal jí a vydal se k ní. Zůstala sedět v klidu, věřila mu. ,,Slečna v tomhle předmětu nikdy moc nevynikala ale dnes," "jsem viděla jak mě mučí a drží v kobce." dopověděla to za profesorku. Oba dva nově příchozí se po sobě ohlédli a jenom profesor Brumbál se nebál odhalit to, jak ho tato zpráva rozrušila. ,,Ale nebylo to nic, třeba se mi něco zdálo." snažila se z toho vykroutit. Ředitel ale zakroutil hlavou.

,,Povězte slečno, z jakého pohledu jste to viděla?" zeptal se, ignorujíc její minulou odpověď. ,,Z mého, ale neviděla jsem toho, co mě mučil." odpověděla nejistě. ,,Cítila jste nějakou bolest? Slyšela jste něco?" ptal se dál. ,,Slyšela jsem, jak křičím. Ale nic jsem necítila." odpověděla a všimla si, jak si oddechl. ,,Dobře, s tím se dá ještě něco dělat." zaslechla ho zašeptat. ,,Promiňte, ale s čím se dá co dělat? Třeba se mi to jenom zdálo. Vždyť to nikdo jiný ani neslyšel." řekla pochybovačně. ,,A ani neviděl." dodala rychle a pohledem přelétla místnost. ,,Možná, že to nic není." přitakal. ,,A nebo to možná znamená tolik, že bychom vás měli nechat v pokoji. To samozřejmě neuděláme." dodal když spatřil v její tváři - sotva patrný - strach. ,,Ale co mám teda dělat?" zajímala se zvědavě a poposedla si. ,,Myslím, že bychom se měli posadit a vysvětlit si to." navrhl a Bella, spolu s profesory se posadila. Profesorka zmizela do svých soukromých komnat.

,,Někteří kouzelníci i čarodějky mají v pozdějších letech dar předpovídat. Je to občasný. Může se to stát třeba jednou za rok a proto není dobré brát ti na lehkou váhu." vysvětlil ředitel a ona se na něj překvapeně podívat. ,,Ale já," odmlčela se ,,nesnáším jasnovidectví." dořekla to šeptem aby jí profesorka náhodou neslyšela a čarodějové naproti ní se usmáli. Ano, i Snape, kterému zacukali koutky. ,,Tady nejde o jasnovidectví." zakroutil Brumbál hlavou. ,,Ale nic vážného to neznamená." odhadovala. ,,Možná ne a možná ano. Musíte si dávat pozor a kdyby se to opakovalo, kdykoli a kdekoli, musíte za mnou přijít. Nelze nic zanechat náhodě." pronesl vážně a ona přikývla. ,,Takže... Všechno? Musím ještě na hodinu." usmála se na ně nervózně. Kdo by nervózní nebyl? Právě jí oznámili, že je možné, že má dar na předpovídání budoucnosti - ač to není jisté. Vlastně... Se to mohlo objevit málokdy a byla velká šance, že to co dnes viděla se jí skutečně stane. ,,Jistě, jen běžte. A nelamte si s tím hlavu. Ani se nebojte, nic není jisté." připomněl jí ředitel a ona s kývnutím odešla. Měl pravdu. Mohlo to být ono jasnovidectví které tak nesnášela. Slezla po žebříku, ale bez učebnice na Jasnovidectví.

Když už byla na posledním schůdku, vzpomněla si na onu učebnici a vydala se zpátky nahoru. Tuto hodinu měli Bylinkářství, tak snad ji její přátelé omluvili. Chystala se zaklepat, ale bylo pootevřeno. Musela to nechat nedovřené když odcházela. Chystala se s klepáním vejít, ale zaujal jí rozhovor ředitele s profesorem Lektvarů. Škvírou nahlédla do místnosti ale viděla jenom boty.

,,Nemohu dávat pozor na ní i na Pottera, Brumbále!" řekl rozhněvaně. ,,Severusi, té dívce se něco stalo." říkal ředitel mírně. ,,Její kolejní profesorka je Minerva, ať na ni dohlédne ona." v tu chvíli jí nenáviděný profesor zněl jako malé dítě. ,,Oba dva moc dobře víme, že nebýt její odvahy, laskavosti a přátelství s Harrym, byla by ve Zmijozelu. Minerva tohle nepochopí. A pokud ano, ne tak dobře jako ty. Jsi její naděje. Pod tou skořápkou strachu je ona Isabella která se nebála praštit někoho pokud byla naštvaná a nedovedla to říct slovy. Předpokládám, že toto pro ni bude dlouhý rok." povzdechl si starší muž a když zavrzaly parkety, Bella se skrčila. ,,Tak dobře, ale neslibuji vám úspěch. Dám na ni pozor, ale nebudu její strážný anděl." slyšela ledový hlas a zbledla. Pomalu začala šplhat dolů a na učebnici už ani nepomyslela. Musí se teď hlavně držet dál od Snapea. A taky Umbridgeové, která ji po minulé noci zřejmě příliš v lásce neměla.

Přidávám další kapitolu která se psala sama :) Doufám, že se vám bude líbit.
Za každý hlas i komentář budu neskutečně ráda ❤️