S trhnutím se posadila na posteli a s mírným nadáváním se svezla znovu na postel. Ovšem... pokud se tomu tak dalo říkat. Konstrukce postele byla tak stará a strouchnivělá, že radši každý večer spávala jenom na matraci, kterou si položila na zem a byla ráda, že se tam vyspala. Nejen, že neměla polštář a přes sebe měla jenom deku - což bylo v zimě u pokoje v kterém profukuje opravdu špatné - ale pokoj sám o sobě se skládal z postele, stolu s židlí a skříně. Ve volném místě mezi postelí a stolem byl kufr, který měla dnes již zabalený do Bradavic a na stěnách byla tři poličky pro knihy. Ty se ovšem nebezpečně nakláněly i bez knih a proto měla své knihy i učebnice vždy v kufru.

Podívala se na hodiny a s úlevou zjistila, že Dominic Drake - její opatrovník - se vzbudí až za hodinu. Mohla tedy v klidu přemýšlet. Schoulila se do klubíčka a podívala se z okna, které bylo na několika místech prasklé. Měla takové podezření, že tenhle pokoj byl před tím nějaká místnost na odkládání věcí. Jistě., pomyslela si mdle. Dominic se k ní také choval jako k věci. Byl to hrubý neandrtálec který se často opíjel buď sám, nebo se svými přáteli. A v těch chvílích si všichni často podávali Isabellu. Mlátili ji a uráželi. Dominic ji mnohdy uhodil i když se mu něco nelíbilo. Problém byl v tom, že on viděl problém ve všem. Když si to uvědomila, z očí se jí znovu spustili potoky slz. Jindy brečela za rok jenom párkrát. A teď jenom za tyhle dva měsíce brečela tolikrát, že by to nedokázala ani spočítat. Tolik jí chyběli Bradavice. Její přátelé i profesoři. Hlavně jí ale chyběla její rodina. A bylo jedno, že ji adoptovali, milovali ji. A ona zase je.

Zavzpomínala, jak trávila pár prvních dní prázdnin v Bradavicích. Bylo jí tam dobře i když většinu času probrečela. Smrt Cedrica jí už vážně srazila na kolena a jelikož jí Ministerstvo ještě nepřidělilo opatrovníka, nechali ji profesoři na ošetřovně. Byla psychicky na dně. A teď to bylo mnohem horší. Proklínala Ministerstvo za to, že ji dali právě Dominicovi. Každým dnem se cítila hůř. Každým dnem se to uvnitř ní bortilo víc a víc. Nakonec nezbude vůbec nic., pomyslela si zasmušile a podívala se na hodiny. Čas tu utíkal pouze tehdy, co chtěla aby se táhl jako jindy. Touhle dobou mohla být už u Weysleyových spolu s Harrym a Hermiononou. A ne tady. Očividně si mysleli, že se jí u opatrovníka daří dobře. Naopak si přála být u nich. V bezpečí... Teď by ještě v klidu oddechovala ve vyhřáté posteli. A neposlouchala by dupot který se blížil k jejím dveřím.

,,Vstávej!" zakřičel na ní přes dveře a zabušil na ně. Když slyšela jak odešel znovu dolů, s tichým vzlykotem vstala a oklepala se zimou. Natáhla si kalhoty a mikinu. Tričko si nechala. Dominic jistě odejde nakoupit nějaký alkohol a tak využije prázdného domu aby se umyla. Oblečení si musela dokoupit když si kupovala věci do školy. Byla ráda, že jí její biologická i adoptivní rodina zanechala nějaké peníze. A bylo jich dost na to, aby si s nimi vystačila do konce studia v Bradavicích. Vlastně jí teď napadlo, proč jí její biologická rodina nechala peníze, když jí předali úřadům.

Z hlubokého zamyšlení jí vytrhl vzteklý hlas Dominica. Věděla, že už teď je zle a proto se rychle vydala ze schodů dolů, rovnou do kuchyně kde musela připravit jeho snídani. Jenže jen co překročila práh, na tváři jí přistála jeho ruka a ona pocítila štiplavou bolest. Rudý otisk jeho dlaně pálil a ona si byla jistá, že tam bude podlitina. Stejně jako jinde na jejím těle.

,,Neříkal jsem ti snad, že máš chodit včas?" utrhl se na ní když zamířila k plotně. ,,Ano." přikývla. Musela mu říkat strýčku, ale tomu oslovení se vyhýbala co to šlo. ,,A pospěš si! Už tak jdu pozdě!" pokračoval aniž by zvedl pohled od novin. Jako vždy spolkla nějakou jedovatou poznámku na jeho účet a začala mu připravovat jídlo. Než se s ní všechno zhroutilo, byla drzá a s vlastním názorem. Nikdy ale nenechala ve štychu někoho, na kom jí záleželo. Teď byla stále tak stejně milá, ale ustrašená a bojácná.

,,Tady to je." podala Alexovi plný talíř a sama si vzala jenom chleba s máslem a sklenicí vody. ,,Jdi do pokoje a buď tam dokud nepřijdu." řekl aniž by jí poděkoval a ona odevzdaně přikývla. Odebrala se do svého pokoje, kde nejdříve dala matraci s dekou opět na postel a poté se podél skříně sesunula na zem, kde začala pomalu žvýkat chleba. Bylo štěstí, že Dominic alespoň nakupoval pořádné jídlo a nedával jí něco starého. Když svou porci snědla, jenom už čekala u dveří, až uslyší bouchnutí vchodových dveří. Ještě chvíli počkala než měla jistotu, že se nevrátí a s čistým oblečením a hygienou se vydala do koupelny. Cestou si vzala ručník a zamkla se tam.

Užívala si horké kapičky vody kterého jí klouzaly po holém těle pokryté modřinami. Některé byli staré a jiné zase čerstvé. Na modřiny byla citlivá, stačilo málo a už měla místo barevné. A právě proto se ani nedívala do zrcadla když sem šla. Bála se toho pohledu. Chtěla si jenom užívat tuhle chvíli. Dominic bydlel dál za městem a jelikož neměl pořádné auto, cesta do města mu zabrala nějaký ten čas.

Náhle ucítila průvan a s hrůzou si uvědomila, že někdo otevřel vchodové dveře. Vypnula vodu a zatajila dech. Ani nedutala. Ten někdo nebyl Dominic, na to byli kroky až moc lehké a pomalé. O to větší dostala strach. Zabalila se do velkého ručníku a odemkla dveře. Možná, že se více bála, ale lehkomyslnost jí zůstala. Pomalu vyšla z koupelny a v duchu nadávala na to, že její hůlka leží na stole v jejím pokoji. Ač byl Dominic kouzelník, nekouzlil a ona přemýšlela, zda to ještě umí. Naštěstí pro ni jí nezakazoval vytahovat hůlku. A ona si jí přesto nevzala... Nečekala, že by se do domu někdo dostal.

Pomalu a vystrašeně vešla do obývacího pokoje a v tu chvíli se domem rozlehl její vyděšený výkřik, když spatřila muže který se k ní otočil. Nečekala ho tady, ale byla ráda, že ho vidí.

,,Remusi. Vyděsil si mě." usmála se na něj nejistě. ,,Promiň, neměl jsem v úmyslu tě takto vyděsit." usmál se provinile. ,,Klepal jsem, i jsem zvonil a když nikdo neodpověděl, otevřel jsem kouzlem. Poslala mě Molly. Zaúkolovala mě abych tě vzal k," zarazil se když mu pohled spadl na její tvář. ,,Od čeho to máš?" zeptal se jí a přešel k ní blíž. K jeho údivu si všiml, jak znejistěla a přitáhla si ručník blíže k tělu. ,,Spadla jsem ve vaně." zalhala úspěšně a Remus po chvíli kývl. ,,Mám tě vzít k ostatním. K nám. Nemůžu ti ale tady říct víc, to až na místě." řekl nakonec to, čím začal. ,,Dojdu si pro věci." vyhrkla a dřív, než stihl nějak zareagovat, utekla do koupelny odkud vyběhla již oblečená a rozběhla se po schodech rovnou nahoru.

Díval se za ní a přemýšlel. Její chování se změnilo a modřiny kterých si všiml mu dělali starost. Rozhodl se ale prozatím neptat se. Jindy by na jeho otázku odpověděla vesele s poznámkou o tom, jaké je dřevo. Dnes ale byla vyděšená. A nejen, když se jí zeptal.

VESELÉ VÁNOCE!
Ano, na Vánoce jsem se rozhodla přidat první kapitolu k nové Ff na Harryho Pottera. Kapitoly plánuji vydávat pravidelně ve středu a v neděli ☺️
Tak pište, komentujte a ahoj u další kapitoly!