,, Musíš být trochu víc jako mi!'' pronesla Belatrix, když jsme se procházeli po hřbitově. 

Už jsem to však nevydržela. Pořád mi říkala, že musím být více jako oni! Smrtijedi, ale já prostě taková nejsem a nikdy nebudu!,, Bell zklapni!''

Belatrix se usmála. ,, No vidíš, jak to jde! Teď musím něco vyřídit támhle s těmi idioty!'' a konečně se vydala jiným směrem než jsem šla já. Byla jsem aspoň na chviličku volná. 

Bylo zvláštní, jak rychle jsem se objevila na placu, kde tehdy Tom znovu povstal. Byla zde uschlá tráva a hrob otce mého přítele byl poškozený. Na náhrobku byla taková dlouhá prasklina. Přejela jsem jím prstem a jelikož jsem se lecos od Toma naučila, aniž bych použila hůlku, prasklinu jsem dokázala napravit. 

Naráz se však začaly schylovat nade mnou černá mraka. Bylo to snad tím kouzlem? To není možné, už několikrát jsem jej použila a nic podobného se nestalo. 

Avšak než mi došlo, co tyto mraka znamenají, bylo už pozdě, i přesto jsem se rozhodla k útěku. ,, Tome!'' volala jsem se slzou na tváři. Nemohla jsem se přemisťovat a dokonce i moje nohy začaly zpomalovat. ,, Tome!'' 

A v ten moment můj hrdina vyběhl z domu. Když uviděl, že za mnou kráčí se zlomyslným úšklebkem Barty Skrk v dlouhém černém kabátě, Tom se rozeběhl jak nejrychleji mohl a přitom vyndal svoji hůlku a namířil ji na něj, avšak Barty se dokázal hodně dobře vyhýbat. Za ten rok se naučil odolávat různým kouzlům.

Popadl mě za pas. Zašeptal mi do ucha nesrozumitelná slova a poté jsem se v jeho náruči vypařila. Objevila jsem se v lese. V pustém a velmi tajemném lese. Barty tady se mnou nebyl. Co...co to provedl? 

Prudce jsem se otočila. Jakési vrčení mě probralo z rozjímání. Musím se odsud dostat a to okamžitě!

                                                                                                   ***

- TOM-

Barty se zasmál tím nejšílenějším smíchem, jaký jsem u něj kdy slyšel. ,, Tak...už nemáš svoji drahou. Co budeš dělat?'' zeptal se mě. Ve mě se vzpouzelo něco víc než vztek. Chuť zabíjet. Chuť rozpárat mu tělo na kousíčky. ,, Poslal jsem ji do takového...nejnebezpečnějšího lesa. Je to takové místo, kde na ni za každým rohem číhá nebezpečí...smrt! Jak dlouho myslíš, že tam vydrží? Hups...nebo už je mrtvá? Třeba ji sežral obří pavouk. Kdo vííí....'' moje trpělivost už přerostla přes hlavu.

Přemístil jsem se, když si toho nevšiml a objevil se za jeho zády. Byl bych mu býval podřízl jeho hrdlo, kdyby nestačil uhnout. Naše hůlky se div neroztřískaly na padrť. Nárazy kouzel byly tak silné, avšak já byl silnější!

Přibližoval jsem se neuvěřitelnou rychlostí k němu a ani ty jeho proradné zaklínadla mě nemohla zastavit. Když si uvědomil, že brzo prohraje, povolil a přemístil se, avšak já ho stačil chytit za jeho plášť. 

Oba jsme dopadli na místo jeho určení. Byl to ten les o kterém mluvil. Věděl jsem co má v plánu. Rychle jsem proto vstal a kouzlem začal hledat Katherinin život. Barty už se mnou nebyl. Musel jsem ji najít dříve než on! Nesměla zemřít!

A v ten moment se to stalo. Křik! Křik, který se ozýval blízko mě. Rozběhl jsem se za ním a poté prudce zastavil. Barty držel Katherine za krk a smál se. ,, Láska tě jen udělá slabého!'' 

,, Pusť ji!'' procedil jsem skrz zuby. 

Další šílený smích. ,, Buď to musíš udělat nebo zemře a já budu volný!'' věděl jsem na co myslí, ale nemohl jsem to dopustit. Avšak jiná možnost mi nezbývala. Jak ji jenom pak zachráním? V ten moment mě to trklo. Zlomyslně jsem se usmál. Potter taky přežil...tak proč ne ona!

,, Avada Kedavra!'' svoji kletbu jsem namířil přímo na něho. Jen kousíčky z paprsků tohoto zaklínadla se dotkla Katherininy kůže. Stejně tak, jak se paprsky zaklínadla dotkly Pottera, když byl malý. Oba spadli na zem, ale jeden z nich už nedýchal.

Přiběhl jsem ke své milované a zahleděl se jí do obličeje. Měla zavřené oči a skoro nedýchala. No tak! 

Na tváři se ji však rýsovala malá jizvička. Vzal jsem ji do náruče a mrtvé tělo Bartyho Skrka jsem nechal tam, kde právě leželo a společně s ní jsem odešel domů...

                                                                                                      ***

                                                                                               - Kath -

Pomalu jsem začala otevírat oči. Ležela jsem ve své nebeské posteli, která patřila Tomovi a Tom? Můj milovaný seděl vedle postele v tom nepohodlném křesle a tiše spal. Vypadal tak vyčerpaně, ale zároveň roztomile. Jen když spí, vypadá takhle nevinně. 

Posadila jsem se a porozhlédla se po pokoji. Takže... už je po všem? Barty je mrtvý?  Konečně mohu žít s Tomem, aniž by nám někdo nebo něco překáželo v cestě? Ne...vždycky nám bude stát něco v cestě. Hlavně proto, protože je Tom nejmocnější černokněžník na světě, ale na tom nezáleželo. Byla jsem s ním. Jen s ním jsem si připadala celá.

Tohle je příběh o Tomovi Rojvolovi Raddleovi. O chlapci, který dokázal neobyčejné věci. O chlapci, jež potkal dívku, kterou jakživ dříve nenašel. Dívku, která mu změnila celý svět...

Tak tohle je konec naší dlouhé výpravy světem Toma a Katherine. Snad se vám tahle poslední kapitola líbila. Děkuju vám všem za vote, komentáře, přečtení a za vaši podporu. Jste prostě úžasní čtenáři. Nemohla bych mít lepší :3 Vydrželi jste až do konce. :) DĚKUJU, fantasy011.

Pokud se chcete podívat na nějaký z mých jiných příběhů, tak právě píšu: Kai Malfoy Raddle, Tajemné dveře divů - Jistě ale o tom všichni víte :)