Pomalu jsem začala otevírat svoje slepené oči. Slyšela jsem zpěv ptáků a  jakýsi dětský smích. Posadila jsem se a prohlédla si pokoj, ve kterém jsem byla. Nebeská postel, ve které jsem ležela, byla úchvatná. Ranní slunko proudilo do pokoje a osvětlovalo celou místnost. Vypadalo to tu jako v pohádce.

Vylezla jsem z postele a dost mě překvapilo, že mám na sobě už čistí voňavé oblečení. 

,, Tatííí!'' zaslechla jsem dětský hlásek. Celá překvapená jsem se vydala pryč z pokoje. Nacházela jsem se v tom velice povědomém domku, jež stál u hřbitova. Tomův dům...

Kráčela jsem po schodech do přízemí. Naráz kolem mě proběhla šťastná holčička, která měla černé dlouhé vlásky a úsměv stejný, jako měl Tom. Zatřásla jsem hlavou a musela se nad tímto usmát. Co to má být?

Hned poté moje nohy automaticky zamířili do kuchyně, kde u stolu seděl Tom v krásném černém obleku s černou kravatou i košilí. Neskutečně mu to slušelo... Dalo by se říci, že byl sexy. Ale co mě udivilo ještě víc byl jeho úsměv, ve kterým se neschovávala ani krutost ani zlomyslnost, nýbrž radost, láska a něha. ,, A heleme se kdo se nám probudil.'' Tom se na mě usmál a pohladil holčičku po těch jejích krásných vláskách. ,, Maminka se nám vyspinkala do růžova.'' hned potom se postavil na nohy, přišel ke mě a přivinul si mě k sobě. 

Pocítila jsem jeho něžné rty, které mě nehodlali pustit. Vychutnávala jsem si tuhle chvíli, ale...O čem to mluvil? Maminka?

Když poté jeho polibky skončily, zadíval se mi hluboko do očí a zeptal se: ,, Děje se něco?''

Nemohla jsem to v tobě držet nadále. Musela jsem se zeptat. ,, Maminka?''

,, No jistě!'' zvolal a usmál se tak mile, že mi vynechalo srdce jeden úder. ,, Přece tohle je naše holčička, Caroline.'' pohladil mě po tváři. Nemohla jsem tohle všechno pochopit.

,, Ale...vždyť jsi ještě před chvilkou bojoval s Bartym.'' 

Jeho výraz se trochu změnil, avšak v něm stále zůstala ta něha. ,, Je mrtvý lásko! Zapomněla jsi. Zabil jsem ho.'' poslední větu zvolal co nejtišeji kvůli naší malé holčičce Caroline. 

,, Já tomu stále nerozumím.'' zvolala jsem a jeho úsměv mě znovu pohladil.

,, Porozumíš tomu. Teď se ale musíš probrat.''

,, Cože? Přeci jsem vzhůru.'' jeho výraz se náhle přeměnil na naléhavý a bolestný. Slunce, jež prosvítilo celý náš dům, zašlo za černé mraky. Přicházela bouře...

,, Ne! Musíš se teď probrat! HNED! Udělej to pro mě a pro naší dceru, Katherine...'' a v tu ránu se Tom, Caroline i dům rozplynuly a já zůstala stát v temnotě.