Než jsem se dala opravdu do kupy, zjistila jsem, že už je čas na třetí úkol. Jelikož rána mojí hlavy byla dost vážná, ošetřovatelky mě na poslední úkol nechtěli pustit. Musela jsem trčet na ošetřovně, avšak já nemohla! Musela jsem vědět, že Potter to zvládne...

Když ošetřovatelky zmizely z dohledu, vstala jsem, přehodila přes sebe župan a nenápadně se vykradla ven. Prokousat se i pryč z hradu už byla brnkačka. Svoji hůlku jsem měla pevně přitisknutou u sebe. Stále jsem měla na paměti, co mi Barty udělal. Tohle nešlo jen tak hodit za hlavu!

Konečně jsem byla na čerstvém vzduchu! Zavřela jsem oči a chvíli se pomalu nadechovala a vydechovala. Hned poté zamířila k velkému bludišti z živého plotu. Byla jsem jsem v ústraní, ale měla jsem dobrý výhled. Díky bohu se nikdo nezajímal o holku v županu. 

Moje intuice mi něco napovídala. Nebezpečí! Nemohla jsem je tam všechny nechat samotné napospas těm stvůrám. Hned, jakmile vyšel první výstřel, vběhla jsem na plac a hned poté do bludiště, jež se za mnou hned uzavřelo. Poslední, co jsem slyšela, bylo Bartyho: ,, NE!'' 

zatřásla jsem hlavou a pohlédla na brýlatého chlapce, jež na mě shlížel,, Ach, ahoj Harry! Promiň, sama jsem tohle neměla v plánu. Víš...chtěla jsem si to také zkusit. Zvědavost mi nedala. Tak cupitej a ...dávej na sebe bacha!'' měla jsem v plánu ho sledovat, avšak když zahnul do nějaké uličky, z čista jasna jsem ho ztratila. ,, Ne, ne , ne! No tak!'' zabědovala jsem. 

Skousla jsem si ret a otáčela se dokolečka. Kudy teď? Jak na Pottera mám dávat pozor? Přesto, že jsem tohle opravdu neměla v plánu, jsem se vydala hledat pohár, což byl nejlepší způsob, jak vědě, jestli to Harry zvládl. 

Všude kolem mě byla mlha a hlavně ticho, které naznačovalo, že jsem zde sama.  Nikdy jsem neměla ráda ticho natož tady! Někdy jsem však ale měla pocit, že nejsem úplně sama. ,, Halo?!'' jasně Katherine! Zeptej se zda tu někdo není , i když víš, že jsou tady příšery, které nemáš ráda. 

Bloudila jsem bludištěm snad donekonečna, až jsem pocítila na svých zádech jas. Otočila jsem se a na konci této uličky jsem ho spatřila. Ten jasný pohár, který vyzařoval mocí. Jenže...dostat se k němu bylo moc jednoduché! Nikoho jsem nepotkala, až tedy na ten pocit, že se mnou někdo je. 

Pomalu jsem se k němu tedy vydala, jenže nějaký zvuk mě donutil zastavit. Ohlédla jsem se za sebe a spatřila Harryho jak se co nejrychleji běží mým směrem společně s Bartym ve své plné kráse. Ale před čím to utíkají? Tato odpověď se mi dostavila téměř okamžitě. Stěny za nimi se je snažily pohlcovat. 

,, Utíkej!'' zařvali na mě oba a já uposlechla. Všichni tři jsme utíkali před smrtí a jediná záchrana byl ten pohár. 

BUM!

Naše prsty se střetli s tím zlatem, jež pozlacovalo pohár. Během několika okamžiků jsme stáli na zcela jiném místě, avšak ne už na pozemcích Bradavic, ale na místě, jež ve mě začalo vyvolávat vzpomínky!

Vstala jsem pevně na nohy a začala se otáčet dokolečka. Tomův hřbitov, kde byl pochován jeho otec!