,, Paní profesorko Morgensonová?'' někdo se mnou prudce začal lomcovat ze strany na stranu. To mě musí rušit zrovna teď? Právě, když se mi zdál tak ...vzrušující sen, ve kterém hrál kupodivu...Barty! ,, Musíte vstávat.'

Pomalu jsem začala otevírat oči. ,, Ach...Weasley! Jestli to je jen nějaký žert, tak jdi s ním do-''

,, Tohle není žert. Poslal mě za vámi profesor Brumbál. Čeká na vás v hlavní místnosti.'' Gerogův výraz byl zvláštně vážný. To bylo neobvyklé a tak jsem se rozhodla, že mu pro tentokrát uvěřím. 

Vstala jsem a poslala ho za dveře, jelikož jsem se hodlala převléci do něčeho více společenského než jsem měla na sobě. Jakmile jsem byla, vyšla jsem ven. Weasley samozřejmě nikde. Začínala jsem mít pocit, že si tady ze mě někdo vystřelil! Už zase...

Procházela jsem chodbou a mířila si k hlavnímu sálu. Samozřejmě, že když jsem otevřela dveře, nikdo až na pohár, který žhnul modrým plamenem, nikdo nebyl v místnosti. Vstoupila jsem hlouběji, abych se na sto procent přesvědčila a poté moje nervy už nevydržely.

,, WEASLEY!'' zařvala jsem na plný pecky, jelikož jsem měla tušení, že mě dost dobře slyší. 

,, Proč se tady tak rozčilujete. Hlavně tak po ránu.'' prudce jsem se otočila a spatřila velice dobře známý převlek. Moody aneb Barty...

,, Nerozčilovala, bych se kdyby si ze mě pár ... Weasleyovců nevystřelilo. ''

,, Mě také vytáhly z postele. Jaká náhoda...'' povytáhla jsem překvapeně obočí.

,, Opravdu?''

,, Ano...'' pověděl s lehkým úsměvem a poté se ke mě přiblížil. Bylo mi v téhle chvíli divně. Ještě před chvílí se mi o něm zdálo a teď tady je. Dost trapné i přes to, že o tom neví. ,, Koho myslíte, že zítra z poháru vytáhnou?'' zeptal se.

,, Já...nevím.'' zahleděla jsem se do poháru a uvažovala tak nad tím, jaké by to bylo podstoupit všechny ty tři úkoly. ,, A vy?''

,, Popravdě mám nějaké na mysli, ale nejsem si jist.'' co má Barty za lubem? Proč by tady jinak byl ve svém přestojení?

,, Bohužel musím jít učit...Jistě mě Weasley zavolal sem jen kvůli tomu, aby přišli o kousek hodiny. '' lehce jsem se usmála a poté chtěla odejít. Jenže mě ještě zastavil.

,, Katherine?'' otočila jsem se a pohlédla mu do jeho skleněného oka.

,, Ano?''

,, Dýchej...'' jeho slovům jsem však moc nerozuměla.

Proč? Proč by měla Katherine dýchat? Sakra proč? Ví to někdo, protože já ne :) :D Možná...