42. Kapitola
Pomalu jsem začala otevírat oči. V místnosti bylo ticho a tma. Okamžitě jsem vstala na nohy a podívala se kolik je hodin. Kupodivu byl čas k večeři...
Na sobě jsem měla pohodlnější oblečení, než jsem měla před tím. To mě Barty vysvlékal a viděl mě...nahou? Představa, že ano mi nahnala husí kůži z toho studu.
Protáhla jsem se a promnula si čelo, jelikož se mi zatočila hlava. Asi jsem spala moc dlouho!
Konečně jsem otevřela dveře mého pokoje a vyšla ven na dlouhou pustou chodbu. ,, Ach...Morgensonová! Už jste v pořádku?'' trochu jsem nechápala co tím Křikla, který se vynořil z poza rohu, myslel. ,, Moody říkal, že budete v pořádku. ''
,, Cože?'' stále jsem nechápala a on povytáhl obočí.
,, No přeci jste byla tři dny nemocná a on vás chodil navštěvovat, zda jste v pořádku.'' pověděl mi a jelikož jsem o ničem takovém nevěděla, musela jsem dělat, že naprosto chápu o co se jedná.
,, Ach ano, jen jsem teď nějak vypla...takže už jsem v pořádku, ano.''
,, Tak to je dobře...pojďte se mnou. Bude dobře, když tam budete také.''
,, Kde?''
,, No v hlavním sále. Během chvilky přijedou studenti z Kruvalu a Krásnohůlky...'' vzal mě za ruku a táhl mě směrem k hlavnímu sálu. Stále se mi točila hlava z toho všeho zmatku, ale musela jsem se nějak rozkoukat a pořádně otevřít oči.
,, Cože? Oni už přijedou?'' podivila jsem se a náhle se objevili v hlavní místnosti, kde bylo ticho. S otevřenou pusou jsem procházela uličkou k profesorskému stolu, kde čekal s úsměvem Brumbál, Hagrid i Moody ( Barty)...Chyběl akorát Snape a Mcgonagallová.
Jako vždy jsem se posadila vedle Moodyho, který se ke mě naklonil a zvolal: ,, Všechno v pořádku?''
Pohlédla jsem mu do toho skleněného oka a pověděla. ,, Vypadám na to?''
,, Ne...'' povzdechl si a já v tu ránu ucítila jeho ruku na mém stehně pod stolem a přibližovala se k , zakázanému místu'
,, Co to děláš!'' rychle jsem mu ji odstrčila pryč a vykulila na něj oči. ,, Můžeš mi-'' nedopověděla jsem to, jelikož v ten moment do místnosti vtrhly studentky z Krásnohůlek. Jejich půvabné představení uchvátilo všechny v místnosti, až na mě. Já byla zaujatá stále rukou, která se nehodlala pustit mého stehna.
Hned poté dorazil Kruval a jejich ohnivý příchod...
Jakmile se však všichni usadili, začal Brumbálův proslov, ke věci, která se z čista jasna objevila vedle Brumbála. Pohár tří kouzelníků...
PS: Prosím :D Nerozčilujte se na mě...Nemůžu za to, že jsem udělala tuhle menší zápletku s Kath a Bartym...:D
PPS: Kvůli speciálu, co dělám ( Tedy recenze na knihy ), tak s Vás ještě jednou ptám, zda někdo nechce slyšet můj názor. Už tam mám připraveno 10 rec
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro