Právě jsem procházela chodbou a mířila na oběd, na který jsem se poměrně těšila, když v tom jsem zaslechla hlasy z jedné opuštěné chodby. ,, Halo?'' zkusila jsem, avšak se nic neozvalo. ,, Frede! Georgei! To vám to ještě nestačilo?!'' žádná odpověď. Nadechla jsem se a místo směrem do hlavního sálu, kde se podávalo jistě velice dobré jídlo jsem zamířila na druhou stranu, odkud pocházeli strašidelné zvuky. 

,, Katherine...'' zaslechla jsem své jméno ze všech stran. Vylekalo mě to a tak jsem rychle vytáhla hůlku. Jenže proč jsem ji měla, když tu nikdo nebyl a nemohla jsem ji na nikoho použít? 

,, To jsi ty bezhlavý Nicku?'' zkusila jsem. ,, Jestli jo, tak to není vtipný! Mě stačí bohatě ta tvoje hlava, která se kynklá ze strany na stranu.''

,, Katherine!'' ozvalo se moje jméno znovu a já myslela, že mi pukne srdce. Byl to tak povědomý a tak zřetelný hlas. To nebylo možný. Tomův hlas! Tak sladký! 

,, Tome?''

,, Kdo je tom?'' v tu ránu jsem se otočila a hůlku jsem zamířila na velkou postavu se skleněným okem. 

,, Pane bože...to jste vy!'' vydechla jsem a schovala hůlku. ,, Já...asi jsem přepracovaná. Zaslechla jsem totiž hlas jednoho mého přítele.'' 

,, Jehož jméno je Tom.'' přikývla jsem. Jen tak jsme tam stály a dívaly se jeden na druhého. Ještě mi pořád tlouklo srdce z toho tak povědomého hlasu. ,, Jdete na oběd?'' zeptal se s lehkým úsměvem a já přikývla. ,, Smím vás doprovodit?''

,, No...jistě.'' přikývla jsem. Moody ke mě přišel blíže a nenápadně nastavil ruku jako rámě, avšak poté dělal, že vlastně nic neudělal. 

Pomalu jsme se šli do hlavního sálu. Jeho přítomnost mě dost znervózňovala, jelikož se mi zdálo, že mě neustále pozoruje tím svým skleněným okem a navíc se mi zdálo, že jsem ho už někdy potkala.

Náhle se zastavil a porozhlédl se kolem sebe, jako kdyby sledoval zda jsme sami. ,, Děje se něco?'' zeptala jsem se ho, ale neodpověděl. Místo toho udělal něco, co mě zaskočilo. 

Prudce mě přitiskl ke stěně a začal mě vášnivě líbat. ,, Co...Co to děláte!'' prudce jsem ho od sebe odstrčila a celá vyděšená na něj spočinula zrak. ,, Jste normální!''

,, Omlouvám se...'' podíval se na zem a poté sebou lehce začal škubat. Rychle vytáhl ze své kapsy nějakou láhev, ze které se napil. Hned poté škubání přestalo. ,, Opravdu se omlouvám!'' a v tu ránu se svou belhavou nohou odkráčel pryč...

Představovat si pravého Moodyho, jak líbá Katherine by bylo dost ...ehm...hrozný :D Proto si raději představte Bartyho :D Jinak, už máte tušení, co pro vás záludného chystám? :