3. Kapitola

,, Pane, je pravda, že profesorka Meditotová odchází?'' Zeptal jsem se po dlouhé době.

,, Tome, to bych vám neřekl ani, kdybych to věděl!'' Odpověděl trochu zaraženě Křiklan. ,, Mimochodem, díky za ananas, máte pravdu ,mám ho moc rád...'' Zvolal na Katherine, která se jen hluboce usmála, avšak viděl jsem v jejím úsměvu hořké pobavení. ,, Ehm...jak jste to ale věděl?'' Přesměroval řeč zase ke mě. Zlomyslně jsem se usmál.

,, Intuice...'' Křiklan se pomalu opřel o židli a usmál se, tak aby zahladil stopy po strachu.

Cink. Zazvonili hodiny. ,, Můj ty bože, to už je tak pozdě? Běžte nebo nám profesor Brumbál dá školní trest...'' Vstal a společně s ním všichni ostatní. Ledabyle jsem všechny sledoval a když nastal čas, vstal jsem a počkal si, až se v místnosti zhostí ticho.

Lehce jsem cvrnkl do přesípacích hodin a zvuk, který jsem cvrnknutím způsobil se rozezněl po celé místnosti. Tím jsem přilákal pozornost Křiklana. ,, Dejte si pozor.'' Zvolal opatrně. ,, Neměl by jste se po večerce toulat.'' Jeho stupidní slova mě jen zdržovala. ,, Máte nějaký problém Tome?'' Konečně se zeptal.

,, Ano, pane...'' Začal jsem přecházet z jednoho místa na druhé. ,, Jste jediný, na koho se mohu obrátit!'' Zahleděl jsem se mu hluboce do očí a Křiklanovi naskočila husí kůže. ,, Ostatní profesoři...nejsem jako vy...Mohli by si to...špatně vyložit!''

,, Na co narážíte Tome?'' Chtěl naléhavě vědět.

,, Byl jsem jednou v oddělení s omezeným přístupem a ...dočetl jsem se tam o velice vzácné magii...Možná by jste mi to mohl vysvětlit, jelikož jsem to tak úplně nepochopil, pane...''

,, A jak se tomu říká?'' Zeptal se dál.

,, Pokud jsem dobře rozuměl ...viteál!''

,, Co prosím?'' Jen jsem se šibalsky usmál, jelikož jsem moc dobře věděl, že on ví, co jsem právě řekl a hlavně ví moc dobře, co to je! I přesto jsem mu to zopakoval.

,, To...to je hodně černá magie! Opravdu černá!''

,, Proto jsem přišel za vámi...'' Zastavil jsem se u krbu a zahleděl se do ohně.

,, Viteál je předmět, do kterého někdo skryl část vlastní duše...'' Odpověděl, jenže zbytečně. Toto jsem už věděl.

,, Jak to, ale funguje v praxi pane? Tomu jsem nerozuměl...''

,, Rozbijete svoji duši a část do ni ukryjete.'' Zvolal vystrašeně. ,, Tím jste chráněn, kdyby vás někdo napadl nebo zničil vaše tělo.'' Povytáhl jsem obočí. Chráněn!

,, Ta ukrytá část žije dál...jinými slovy nemůžete zemřít!'' Jeho výraz přešel ze strachu do velkého zděšení. Přesně tak, jak jsem si myslel...Nezemřel bych! Přežil bych a mol toho hodně získat!

,, A jak se dá duše ...rozpoltit, pane?'' Prsten, který jsem měl v ten moment na prstě mi připadal velice zajímavý. PŘEDMĚT!

,, Myslím, že víte...'' Odpověděl Křiklan.

,, Vraždou...'' Jistě, jak jinak, když jde o černou magii. Není problém!

,, Ano...vražda rozerve duší vejpůl...''

,, A lze duši rozpoltit jen jednou? Není například...sedmička?''

,, Sedmička? U Merlinových vousů Tome, je dost špatné zabít jednoho člověka...To je jen hypotetické, že ano Tome?'' V duchu jsem se zasmál, jelikož ne. Nebylo.

Otočil jsem se a pokusil se mile usmát. ,, Jistě...mimochodem...je to naše malé tajemství.'' S těmito slovy jsem zmizel.

Získal jsem informace, které jsem potřeboval!

Zamířil jsem do zmijozelské místnosti. Když jsem vstoupil, uviděl jsem Katherine, jak si čte knížku s nohama na stole. ,, Je po večerce...'' Zvolala a otočila stránku své knížky.

,, Vím, potřeboval jsem si něco...vyřídit, ale jak jsem řekl, ty se do mých věci nepleť...A když tedy říkáš, že je po večerce, tak proč ty nespíš?!'' S rukama za zády jsem k ní přišel blíže, povytáhl jsem obočí a zlomyslně se usmál.

Aniž by se na mě podívala, odpověděla:,, Řekněme, že je to jen čistě moje věc...'' Usmála se a otočila další stránku své knížky.

,, Hm...čtení knížky, která podle mé dedukce není tvůj vkus je čistě tvá věc. '' Zlomyslně jsem se usmál, jelikož jí došlo, že jsem přišel na její plán. Zaklapla knížku a vstala tak, aby se mi dívala do očí.

,, Hm...na tebe jsem tedy nečekala!'' A odešla s nebezpečným pohledem do díčí ložnice.

Ještě nějakou dobu jsem se díval ven z okna a kroutil si s černým diamantem na svém prstýnku. ,, Sedmička!'' Zašeptal jsem do tmy...