27. Kapitola

Čekal jsem pouze, jakmile odbije dvanáctá hodina. Moji smrtijedi už byly připraveni v lese, pro případ, kdyby mě Brumbál hodlal přelstít. Samozřejmě se mu to nikdy nepovede, jelikož jsem vždycky o krok či dva napřed.

Stál jsem u jezera a pohrával si z hůlkou, když v tom slyším známý a nepříjemný hlas profesora Brumbála. O hodně zestárl...bylo to poznat hned na jeho hlase.

,, Tome...''

Otočil jsem se a pohlédl mu do očí. Trochu se mě zlekl, když viděl, že jsem se změnil do krásy. Moje oči byly spíše hadí a moje barva pleti spíše šedá. Vlasy mi prozatím ještě nevypadali a nějaká deformace těla ještě nepřipadala k úvahu.

,, Dobrý večer, profesore Brumbále. Doslechl jsem se, že mě chcete vidět.'' Brumbál se lehce usmál a přikývl.

,, Ano...to jsi se doslechl dobře. Chtěl jsem zjistit, jestli si v pořádku.''

,, Proč bych nebyl? Ach...jistě...neviděl jste mě dost dlouho, že? Vlastně jsem se nevrátil do školy, ale myslím, že víte, kolik jsem měl práce, takže to akceptujete. ''

,, Jen mě zajímá, co si měl na práci?'' věděl jsem, kam tím míří.

,, Berte to buď jako koníček, práci či něco jiného. To jest na vás...''

,, Tome...zabíjet lidi není koníček ani práce!'' podivil se.

Jen jsem se lehce zlomyslně usmál. ,, Možná pro vás...mimochodem...Mulciber, je mi to tak líto, ale nepřežil to!'' zkusil jsem udělat výraz značící: mrzí mě to - jenže jsem věděl, že to vypadá spíše zlomyslně.

,, Cože?'' vydechl zničeně Brumbál. ,, Ty...''

,, Ano...víte, když chcete ke mě poslat nějakého špeha, měl by jste si dávat větší pozor na to, jestli umí dobře lhát!''

,, A Katherine? Taky...tak je mrtvá?''

,, Katherine? Proč vy se zajímáte o ni!'' chtěl jsem vědět, jelikož jsem vycítil nějaké vedlejší úmysly.

,, Ne...jen se ptám.''

,, Tak se neptejte! Pokud to je vše, co jste mi chtěl - abych se zamyslel nad tím, kdo jsem a co vlastně dělám - tak to nevyšlo a rád bych odešel.''

Otočil jsem se na patě a pochodoval zpátky k lesu, když ještě zaslechnu Brumbálův hlas.

,, Katherine je nemocná...víš o tom?''

Prudce jsem se otočil. ,, Cože?''

,, Má...rakovinu mozku. Je to počáteční stádium, ale je to na místě, které nelze vyléčit ani chirurgicky, tak kouzlama či lektvarama. ''

,, Lžeš!'' zařval jsem na něj i přesto, že jsem věděl, že nelže.

,, Sám moc dobře víš, že nelžu...''

Prudce jsem hodil svým pláštěm a mířil domů...