25. Kapitola

,, Tome!'' nebyl jsem ani v půli hřbitovu, když slyším a vidím Katherine, jak ke mě běží. Její krásné vlasy jí vlály. Cítil jsem její zrychlený tep. Měla strach...Strach o mě. ,, Tome!! '' stál jsem na místě a čekal až doběhne.

,, Katherine...'' hlesl jsem.

,, Kam sis proboha myslel, že jdeš!'' možná, že jsem svoji dedukci trochu uchýlil. Nebyl to strach, ale hněv se strachem, což je špatná kombinace.

,, Vykonat svoji jednu důležitou práci!''

,, Nemůžeš zabít nevinné dítě!''

,, Nevinné? To, že mě v budoucnu zabije je opravdu nevinnost nade vším!'' nechápavě se zamračila.

,, A jak sakra můžeš vědět, že tě právě tohle dítě může zabít?''

,, Tomu by jsi nerozuměla.'' odbyl jsem ji a zamířil beze slov k domu. Katherine za mnou cupitala a něco mi zase vyčítala, akorát mi to šlo jedním uchem dovnitř a druhým zase ven.

,, - chápeš? To prostě nemůžeš! Nemůžeš mě takhle děsit!'' v tu ránu jsem se otočil a pohlédl ji do těch jasných očí. Lehce jsem se usmál. Snažil jsem se co nejmileji, ale stejně jsem věděl, že trocha zlomyslnosti a krutosti se v tom úsměvu skrývá.

Vztáhl jsem na její tvář ruku a lehce ji pohladil. Zachvěla se, jelikož moje prsty byly studené jako let, ale nic neřekla. Nejspíš jí to nevadilo. ,, Neboj se o mě, já si vždycky poradím. '' lehce jsem se k ní naklonil a jemně se dotkl jejích rtů, které se též chvěly.

Rukama jsem si ji přitáhl blíže k tělu a omotal ji do mého černého pláště, aby ji nebyla zima. Hodil jsem přes nás i kapucu, jelikož jsem věděl, že Červíček se každičkou chvílí podívá z okna, jelikož nevydrží se nepodívat. Jeho zvědavé oči nemusí vidět, jak se tady líbáme...

,, Půjdeme zase dovnitř.'' zvolal jsem po chvíli a zahleděl se ji znovu do očí. Jen trochu přikývla.

,, Ale-''

,, Tentokrát tě neopustím...slibuju!'' pokusil jsem se nastavit takový tón hlasu, který zní přesvědčivě a hned poté jsem nakročil do domu.

Červíček samozřejmě dělal, že nic neviděl, ale já poznal, že se koukal. Proč by jinak stál u okna a...pletl si čepici, kterou jsem ho nikdy neviděl plést?

,, Je všechno připraveno?'' zeptal jsem se ho a on jen přikývl.

,, Dobrá tedy...''