22. Kapitola

- Tom -

Nevěděl jsem, co říct. Nemohu ji přece vysvětlit, že kvůli jednomu...proroctví jdu zabít nevinné sladké mimino, které mě později zabije. ,, Na vzduch.'' odpověděl jsem ji polopravdu. Lehce se usmála a přispěchala ke mě blíže.

,, A...ehm...mohu jít s tebou?'' cítil jsem, že ze mě má strach, ale už menší než při našem prvním střetu po tak dlouhé době.

,, Jistě...'' nastavil jsem ji rámě a ona s váhavostí přijala.

Vstoupili jsme na hřbitov, který moc dobře znala. Od doby, kdy tu však byla se rozrostl kvůli náhlým výkyvům úmrtí v této oblasti. Samozřejmě jsem za to všechno mohl já. Nudil jsem se a navíc jsem potřeboval všem ostatním kouzelníkům dokázat, že se mnou si není dobré zahrávat a pomohlo to! Stali se mými věrnými ...poskoky? Jednoduše řečeno, patřili do mé rodiny smrtijedů...

,, Co si za tu dobu dělal?'' zeptala se, ale nejspíš odpověď věděla.

,, Znáš mě...'' odpověděl jsem tak, aby nevěděla přesné detaily.

,, Ale neznám tě až tak dobře.'' popíchla mě k tomu, abych ji to řekl.

,, Moje odpověď by tě dost...ohromila dá se říct.'' pohlédl jsem ji do těch lesklých krásných očí, které zářily zvědavostí.

,, Ať tvoje odpověď zní jakkoliv, přežiji to.'' jen jsem se pousmál a rozhodl se jí to tedy říct. Samozřejmě jsem očekával takovou reakci, kterou hned potom udělala.

,, Zabíjel jsem a užíval si volného života...'' zastavila se a otevřela nevěřícně ústa dokořán.

,, Teď ale vážně!'' chtěla vědět naléhavě, avšak když jsem nic neřekl, zakryla si ústa rukou. ,, Ty...všichni tady na hřbitově...'' jelikož jsem nehodlal nic vysvětlovat, přistoupil jsem k ní, dal ji dva prsty na spánky a vymazal ji paměť za tuto krátkou chvíli.

,, Co to děláš?'' řekla, když se vzpamatovala.

,, Já...'' nic lepšího mě nenapadlo. ,, chci tě políbit pokud smím...'' chvilku byla překvapená, ale pak se zasmála.

,, Opravdu?'' jen jsem přikývl a ona si mě k sobě přitáhla. Naše rty se střetnuly a poprvé v životě jsem se cítil zcela jinak. Jako v ráji. Něco mezi náma prolítlo. Nějaký záblesk živoucí energie...

Lehce se ode mě odtrhla, ale stále byla blízko. ,, Spokojený?'' zeptala se a já ji znovu tvrději políbil...

,, NE!'' zašeptal jsem skrz polibky...