20. Kapitola

- Katherine -

Prudce jsem se posadila. Co to byl za příšerný sen? Poškrábala jsem se na hlavě, jelikož jsem pořád bádala v mysli, jak bych se k tomu, co jsem právě prožila , se vyjádřila. Bohužel lepší slovo než: Ultrahnus - jsem nevymyslela.

Kupodivu jsem se probrala na ošetřovně. Co tu sakra dělám? Nebyla jsem náhodou v knihovně a neměla jsem z něčeho strach? Nebo to patřilo taky k tomu snu?

Očividně jsem nějak moc mimo! Jenže čím to je? Možná to zjistím od Raddlea.

,, Promiňte...'' zastavila jsem ošetřovatelku. ,, mohu se vás na něco zeptat?'' prohloubila jsem úsměv, abych vypadala věrohodně.

,, Ano slečno Morgensonová?''

,, Neviděla jste náhodou pana Raddlea?''

,, Ne...už několik dní je nezvěstný. Bohužel si z toho nikdo moc nedělá, jelikož není nijak zvlášť populární. Jenže mě nic neunikne. Kolují se tady zvěsti, že je to zlý černokněžník!''

,, Áha...asi jste přes noc nespala, co? Raddle a černokněžník?'' přišlo mi to nesmyslné, ale i přesto jsem ji poděkovala za informace a vydala se na snídani. Cestou tam jsem si probírala všechno v hlavě. Něco se mi tady nezdálo. Jako...jako kdyby mi část dílků v hlavě chyběla, jenže jaká část? Na to už jsem nenalezla odpověď.

* O pět let později *

Právě jsem poprvé vyšla ze světa kouzelníků do světa mudlů. Bylo to neuvěřitelné! Takové...divné, ale hezké. A proč jsem sem vlastně přišla? Kvůli jednomu klukovi samozřejmě.

Tom Rojvol Raddle neboli Lord Voldemort se zde v tomto světě někde potuluje. Nikdy se předtím už do školy nevrátil...stal se slavným zlým způsobem a to chci napravit, jelikož já někde v hloubi srdci cítila, že není tak krutý.

Kde ho ale tady v tom velkém světě najdu? Jak prosté...myslel si, že paměťové kouzlo je trvalé a vymaže mi vzpomínky na do smrti, ale v tom se mýlil. Pamatuji si sice jen záblesky, ale pamatuju si! A to je hlavní. Takže kam vyrazím? Hřbitov, kde je pochován jeho otec.

Nastala noc. Hřbitov byl zahalen hustou bílou mlhou. Ticho se vznášelo nocí jako nebezpečná dýka, která vrazí kudlu do zad kdykoliv, kdy jen je příležitost. Sem tam se ozval havran.

Srdce mi bušilo jako o závod. Pomaličku, ale odhodlaně jsem se blížila k schátralé budově, kde jsem v okně zahlédla plamínky světel.

Polkla jsem velký knedlík, který mi uvízl v krku a vstoupila dovnitř. Bylo naprosté ticho. Přede mnou se rýsovaly schody, které na konci byly zakončené jasným světlem.

Po špičkách jsem kráčela nahoru a postupně jsem slyšela hlasy: ,, Výborně Červíčku! Teď se zbavíme toho kluka...''

,, Jistě pane...'' první hlas bych poznala na míle daleko, ale ten druhý -pisklavý- byl nezřetelný a neznámý.

Zaťala jsem zuby a bála se čím dál víc.

,, Copak Nagini?'' zastavila jsem se, jelikož pod mými nohy vrzl trám. Ou...

,, Děje se něco, pane?'' chtěl vědět Červíček.

,, Máme tady hosta...'' v tu ránu jsem věděla, že vědí o mě. Chtěla jsem jít za ním a všechno mu vysvětlit, ale zároveň jsem chtěla utéci. Překvapivě jsem neudělala ani jedno z toho. Jen jsem stála na místě a čekala, co se stane.

Neslyšela jsem nic. Vůbec nic a tak jsem se tedy přemohla a pokračovala dál, až jsem nakonec byla v druhém patře. Naproti mě byl pokoj, ze kterého právě vycházelo to světlo z krbu. Dveře byly otevřené dokořán. Čekala jsem, že ho tam uvidím, ale nebyl tam.

Znovu jsem polkla a chtěla vstoupit do pokoje, když v tom se kolem mě proplazil had. Trochu jsem pískla a skousla si ret. Nesnáším hady!

Náhle se přede mě objevil menší muž s zuby jako veverka. Nejspíš Červíček. Instinktivně jsem vytáhla hůlku a on taky.

,, Tak už ho zabij Červíčku!'' slyšela jsem Toma. Já se na Červíčka tvářila tak smrtelně jedovatě, že mu můj výraz dával jasně najevo, že zemře první on. Tenhle výraz vždycky zabírá. ,, Slyšíš?'' zařval Voldemort.

,, Pane...já...Nemůžu!''

V ten moment se Tom vynořil z druhé půlky pokoje a zahleděl se mi hluboce do očí. Viděla jsem, jak se mu zajiskřily.

Musela jsem otevřít ústa dokořán. Jeho vzhled se nezměnil. Naopak. Vypadal lépe.

,, Katherine?'' mé jméno vyslovit tak zřetelně a s takovým soucitem, jaký jsem u něj ještě neslyšela. Lehce jsem se pousmála.

,, Ahoj...''

Tak a tady bych tuhle sérii ukončila. Byla krátká, já vím a za to se omlouvám. Teď musím zamakat ve škole :D Typická výmluva ...já vím :D Snad to ale nevadí a přečtete si pokračování série Draco and Mrs. evil :) Taky mám rozepsaný příběh s názvem : Angels of Death... Ale neřeknu o če o bude :D