19. Kapitola

Nabídl jsem ji rámě a ona jej s opatrností přijala. Vydali jsme se pryč z pokoje. Rozhodl jsem se jí ukázat moje...sídlo - dalo by se říci. Spíše hřbitov, na kterém nyní je pohřben můj mudlovský otec.

,, My...my jsme na hřbitově?'' vydechla překvapením, ale zároveň spolkla velký knedlík, který se jí udělal v krku.

,, Ano...Je to hřbitov místních mudlů. Nebo spíš bývalých. ''Pohlédla na mě celá zaražená.

,, Ty ...zabil si je?'' zeptala se, ale věděl jsem, že odpověď již znala.

,, Většinu ano...''

,, A proč mě ne?'' dokonce i na tuhle otázku jsem věděl, že zná odpověď. Jen jsem se jí podíval do očí a šibalsky, chladně jsem se pousmál.

Přešli jsme hřbitov a zamířili do vesničky, kde ani pouliční lampy už nesvítily. Všude bylo liduprázdno a strašidelné ticho. Takové ticho, které existuje pouze v příbězích a v bájích. Cítil jsem, jak se chvěje strachem. Nebylo divu...

,, Já-'' načala ale hned to polkla. Aniž bych se na ni podíval, dokončil jsem její otázku.

,, Chceš vzít zpátky do Bradavic? Jistě...'' lehce jsem sklopil hlavu, jelikož jsem nedomyslel několk věcí. Co když někomu řekne o mě co dělám a že používám černou magii?

Otočil jsem se k ní a pohlédl ji hluboce do očí. ,, Teď se tě zeptám ještě jednou.'' neznělo to přívětivě. ,, Zůstaneš se mnou nebo chceš zpátky do Bradavic?'' zabít jsem ji nedokázal ... ale proč? To jsem nevěděl, takže jediná možnost byla ji nechat jít...

,, Chci zpátky...'' odpověděla po chvíli. ,, ale ty půjdeš se mnou ne?''

Trochu mile jsem se pokusil usmát, jako důkaz, že ne. Nevrátím se s ní. Dal jsem ji prsty na spánek, zavřel oči a začal ji mazat všechny vzpomínky, které měla od té doby, co jsem ji unesl.

Spadla mi do náručí. Pohladil jsem ji po vlasech a zašeptal do ouška: ,, Omlouvám se Katherine...'' vzal jsem ji do náručí a přemístil se zpátky do hradu, kde jsem ji uložil na ošetřovně.

Nikdo si nevšiml, že jsem byl pryč a nikdo si i nadále nevšimne, že zmizím...

Vrátil jsem se zpátky do svého sídla. Usedl jsem do křesla a pozoroval plameny v krbu, které mě přiváděli na všelijaké myšlenky. Například na to, že bych právě mohl ukázat světu mudlů, co jsou kouzelníci jako já zač!