- Katherine -

,, Ehm... děkuju, ale to jsi nemusel!'' Se strachem jsem se rozběhla ke krbu, kde stále plápolal oheň. Ještě jsem do něj ani neskočila a už jsem cítila, jak mi plameny sžírají kůži.

Pohltila mě strašná bolest, která náhle ustoupila. Nohy mě neudržely a tak jsem musela padnout na kolena. Tom ke mě okamžitě přišel. Neviděla jsem detaily, ale viděla jsem jeho vystrašený výraz. Začal mě uzdravovat.

Jakmile jsem měla už dobrý zrak, Tomův výraz se náhle změnil do chladného a krutého Voldemorta. Prudce mi pomohl vstát a přitiskl mě ke zdi. Srdce mi začalo bít a dokonce i to jeho. ,, Co sis myslela!'' Zakřičel na mě.

,, Že jsem našla tvoji slabinu?'' Vydrala jsem ze sebe, jelikož jsem se strašně bála.

,, To se pleteš Kath...'' Bez něhy mě začal hladit po vlasech. Jeho zlomyslný úsměv se prohloubil. ,, Mojí slabinu nikdy nenajdeš, tak se o to nepokoušej. Mohl jsem tě jednoduše nechat uhořet, ale potřebuju tě!'' nevěřila jsem mu ani slovo. Uměl výborně lhát, ale teď? Prostě jsem mu nevěřila.

Odtrhl se ode mě a otočil se, aby mohl odejít. Hábit mu zavlál a v ten moment byl pryč. Rozběhla jsem se za ním a snažila se utéci ven, ale nešlo to! Ta jeho opatření! Sakra! Mám už jenom den na rozmyšlení...

Tížilo mě to. Přišla na mě sklíčenost. S brekem jsem se sesunula k zemi...

- Tom -

Zabouchl jsem dveře, které se okamžitě zabezpečili. Zastavil jsem a čekal, až uslyším bušení na dveře a prosby o odpuštění či o propuštění ven. Avšak nic nekřičela...Brečela!

Její neštěstí mě mělo naopak povzbuzovat a naplňovat energie, jako u ostatních, když jsem tohle provedl, avšak teď? Naopak. Bolelo mě u srdce.

Sesunul jsem se k zemi a opřel se o zeď. Jedno své ucho jsem přiblížil ke dveřím, abych jí slyšel. Naříkala. Sice tiše, ale i přesto jsem ji velmi zřetelně slyšel. Jí bych nikdy nepřeslechl.

Zhluboka jsem se nadechl, abych se nějak uvedl do klidu. Má ještě jeden den! Ještě jeden den na rozmyšlení a co budu dělat, když řekne ne? To jsem opravdu netušil...