15. Kapitola

-Tom -

Musela se rozhodnout teď. Měl jsem přesně naplánováno, co bych udělal, kdyby řekla obě varianty. Kdyby její ústa vyslovila ano, vzal bych ji na menší exkurzi mým životem. Kdyby řekla ne, unesl bych ji a schoval pod zámek dokud by neřekla ano. Samozřejmě by se jí nikdo jiný než já nemohl dotknout.

,, Já...já...nevím!'' Pronesla. ,, Já...teď ne, nemůžu! '' Pověděla mi s opatrností. Mě opadl úsměv z tváře. Dobrá tedy...nastává okamžik, který jsem nedoufal, že nenastane.

Přitiskl jsem si ji prudce k sobě. Lekla se a snažila se ode mě dostat pryč, ale moje sevření bylo silné. Se svými přemisťovacími schopnostmi jsem se dostal do svého sídla. Na hřbitově, kde je pochován můj otec...

Hned jakmile jsme se dostavili na místo, položil jsem ji svoji ruku na ústa, abych ji umlčel a poté vyslovil kouzlo, které působilo i bez použití hůlky. Uspalo jí to a já jsem ji mohl v klidu odnést do její cely.

S jejím tělem v náručí jsem kráčel přes všechny ty náhrobky a přes všechno to porostí, až jsem se dostal k budově. Cely tam nikdy postaveny nebyly, jelikož tato budova nebyla věznice, ale nebyl problém. Stačilo jednoduché kouzlo a cely byly na světě.

Vyšel jsem schody a vstoupil do jednoho z mnoha pokojů. V pokoji byl krb, křeslo a všechno možný okolo, co je potřeba k pohodlí. Položil jsem ji na pohovku, která stála úplně v rohu u okna a posadil se do křesla.

Čekal jsem, až se probudí a jelikož jsem věděl, že to nejspíš bude trvat nějakou dobu, zabloudil jsem do svých myšlenek, které vyrušil syčivý zvuk.

Had. Velký a velice nebezpečný had se mi objevil pod nohami. Zlomyslně jsem se usmál, jelikož mě něco napadlo. Co kdybych použil hada jako viteál? Je živý a pro badatele viteálů neviditelný.

,, Nagini...'' Pojmenoval jsem ho a had hrdě zasyčel. Věděl jsem přesně co říká, jelikož můj hadí jazyk se zdokonaloval. ,, Katherine...je to velice nenápadné!'' Odtrhl jsem od hada oči a zaměřil jej na dívčí osobu, která se snažila proplížit z pokoje ve stínech.

Hlasitě polkla a vystoupila ze stínů. ,, Taky jsem si říkala!'' Mělo to znít legračně, ačkoliv její hlas to trochu pozměnil. Bála se...

,, Mám menší návrh...'' Trochu se narovnala.

,, Já-''

,, Ticho!'' Zastavil jsem ji a stoupl si, abych na ní lépe viděl. ,, Nechci ti ublížit, takže bych byl rád, aby si do tří dnů řekla ano. Pokud ale neřekneš... sám nevím, jak bude moje trpělivost vysoká! Spíše ti radím to první. Máš tři dny...Dobře si to rozmysli...'' Odešel jsem z pokoje a kouzlem jej uzamkl tak složitě, že sám Brumbál by jej nemohl otevřít...