14. Kapitola

- Katherine -

Tom se nade mnou skláněl. Lehce pozvedl ruku a já se lekla, že v ní má hůlku. Avšak...nic. Jeho ruka byla přátelská a něžná, ale ty jeho oči chladné a zákeřné. Opravdu jsem nevěděla, co si mám myslet. ,, Pomohu ti...'' Nabídl se mi a já měla na vybranou. Buď vstanu sama, ale tím mu dám čas, aby vytáhl hůlku a nějak mě začaroval, nebo jeho nabídku přijmu a on mít poté čas na zakletí nebude. Rozhodla jsem se pro to druhé...

,, Ja-jasně...'' Trochu se mi zlomil hlas. Doufala jsem, že to nebylo slyšet, ale podle jeho další otázky nejspíš ano.

,, Bojíš se mne snad?'' Trochu jsem se opucovala.

,, Ne...ne...jen jsem nervní z jednoho testu.'' Zalhala jsem.

,, Ve lhaní jsi mistr, ale dneska ti to opravdu nejde.'' Aniž bych nějak věděla, co dělám, jsem otevřela ústa dokořán. Jak může sakra poznat, jestli lžu nebo ne!

,, Nelžu...''

,, A teď popírání...další fáze bude vztek a poté poddání.'' Moje brada spadla až na zem. Jak může vědět, že já budu takhle reagovat?

,, Jsi nemožnej!'' Probodla jsem ho pohledem a on prohloubil svůj úsměv. Ano! Přešla jsem k fázi vzteku a to ho pobavilo. Teď samozřejmě mi nic jiného nezbývá, než se přiznat. Nechápu ho! ,, Dobře...kolují se o tobě různé zvěsti a...no...''

,, Máš strach, protože nevíš zda je to pravda. Jedna tvoje část si přeje, aby to pravda nebyla, ale ta druhá naopak. Je to tak...''

,, Dost mě děsíš...'' Podotkla jsem. Nejsem tu snad ani měsíc a už ví, jak reaguju, co si myslím a co cítím!

,, Nedivím se. Navíc to je dobře... měl bych tě děsit.''

,, Ale proč? Potvrdíš mi snad, že ty zvěsti jsou pravdivý?'' Opravdu jsem doufala, že mi řekne: Ne...samozřejmě, že nejsou pravdivý. - Avšak jeho mlčení potvrdilo pravý opak. V tomhle jsem zase znala já jeho. ,, Pane bože!'' Musela jsem si dát ruku na ústa. Zabil on i tu knihovnici, která tady stále nehybně leží? Jestli ano, tak právě přede mnou stojí vrah a já si s ním povídám, jako kdyby se nic nestalo! Jsem rebelka, ale nejsem vrah!

Tom se ke mě víc přiblížil a jelikož jsem byla celá vyjevená ze všeho, nemohla jsem se hýbat. Raddle si se mnou klidně teď mohl udělat, co chtěl. ,, Přidej se ke mě...slibuju ti, že budeš v bezpečí. Naberu takovou moc, že ostatní se mi budou jen klanět. Ty však nebudeš muset...přidej se! Rozhodni se ale teď...NEJSEM trpělivý!''

Právě teď jsem musela říct ano, nebo ne...Jenže co si jen vybrat?