Poznal bych jeho vůni kdekoliv. Voní po pižmu a koření. Brzo se zvedne a zase odejde.

"Dane?"

Potlačím zívnutí. "Jo?"

"Chtěl bys jít na rande?" Řekl to ledabyle. Jako by ho to zrovna napadlo.

Koutky se mi sami od sebe roztahovaly. Ještě že to v tý tmě nebylo vidět. "Jasně. Rád. Chtěl bys ty jít na rande?"

"Ano."

Oblízl jsem si rty. "Takže... půjdeme na rande?"

"Dávalo by to smysl," odtušil.

Otočím se na břicho a zamžourám na jeho obrys. "Máš něco v plánu?"

"Co by tě bavilo?"

"Asi mi to je jedno." Usměju se. "Přizpůsobím se."

"Šokující," řekne Michael sarkasticky. Asi bych mu neměl říkat, že mi připomíná jednoho učitele ze střední, ale vážně by mohl Snapea imitovat.

"Nebuď zlej. Je to tak. Můžeme jít třeba do Metropolitního. Říkal jsi, že tam otvírají zajímavou výstavu."

"Vážně chceš jít do muzea?"

Pokrčím rameny, i když mě nevidí. "Vyprávíš vždycky hodně zajímavě a rád tě poslouchám. Do muzea se s tebou podívám rád."

"To budu brát jako velkou poklonu."

"Kidně ber."

Michael se nakloní a dá mi rychlou pusu. Jen letmo na rty, ale stejně se mi zkroutí prsty u nohou. Jako bych byl do háje nějakej puberťák. Je to směšný. Pohladím ho po vousaté tváři.

Pak se zvedne a začne se oblíkat. Natáhne si svůj typický rolák. Vidím ho jen jako tmavý stín. "Kdy máš čas?" zeptá se mě.

"Pozítří mám volno celý den. A pak můžu v pátek."

"Tak pozítří. Vyzvednu tě ve tři?"

"Ve tři zní dobře."

"Výborně." Přešel ke dveřím a otevřel je. "Zatím se měj hezky."

"Ty taky. Těším se."

"To jsme dva." A s tím odešel.

Klube se to moc hezky. Snad to nebude vadit té jeho ženě. Kterou určitě má.