"Neznáme se odněkud?"

Sakra. Tohle znělo podezřele povědomě. Kouzelně podezřele. Kruci. Pokrčil jsem rameny a usmál jsem se na kluka o pár let mladšího, kterého jsem potkával na školních chodbách. "Mám jen takovej obličej. To slyším často."

Zamračil se. "Ne, vážně tě odněkud znám."

Zvedl jsem ruku, abych si automaticky posunul brýle, které ven už dva roky nenosím, a místo toho se na nose jen poškrábal. "Ehm, seš si jistý? Lidi si mě ještě hodně pletou s jedním hercem, Elijah Wood, možná to je ono?"

"Ne, toho neznám."

Kterej mudla by ho neznal? Ledabyle pokrčím rameny. "Tak to fakt nevim. A ty jsi odkud? Nezníš jako místní."

"Anglie."

Samozřejmě. Pokýval jsem hlavou. "Pěkný. Pořád máte královnu?"

"Asi?"

"A co si myslíš o tom, co se stalo lady Dianě? My jsme to dost obrečeli."

"Komu?"
A ještě je tak mimo? Ale no tak... "Ti její kluci jsou chudáci," pokračuju, jako by nic. "Takhle brzo přijít o mámu. To jim nezávidím. Když se to stalo, jel jsem hned domů a udobřil se s našimi. Ségra udělala to samý."

Přemýšlivě si mě prohlédl, ale pak přikývl. "Hmm... To jsi udělal dobře. Asi si člověk uvědomí, jak jsou nějaké věci malicherné, že?"

"Jo, přesně tak."

"Tak na lady Delilahu," pokynul sklenicí piva a upil.

Jo, na tu taky. Ať je to kdo je to.

Uf. Tohle bylo těsný.