Paní Ferrasová se vydala na cestu, jakmile se v dopise od své dcery Fanny dozvěděla, že se schyluje k neštěstí. Že její nejstarší syn opět podléhá kouzlu jedné z dcer Dashwoodových. To nemohla dopustit, přeci pro něj vždy chtěla jen to nejlepší, ostatně jako každá jiná matinka pro své děti. Nemohla ani tušit, že když po té nekonečné cestě dorazí, bude pozdě. Fanny jí vyprávěla, že mezitím se Edward vyslovil a hodlá si tu nemajetnou lůzu vzít. Paní Ferrasova ale nebyla z těch žen, které by se zalekly těžkého ukolu. Však měla tři děti a to byl vždy nelehký úděl pro ženu, který jí nakonec zocelil. Společně s Fanny a Johnem nasedla znovu do kočáru a bez odpočinku se vydala do zámku Barton, kde momentálně její nezvedený syn dlel.

***

Mezitím v Barton cottage...

"Viděla jsen jí jasně jako teď tebe. Zcela určitě to byla paní Ferrasová. Pamatuji si jí ze svatby Fanny a Johna," řekla Paní Daswoodová. V hlase jí zaznívalo znepokojení.

" Domníváte se matko, že ho donutí vzít své slovo zpět?" zeptala se Elinor rozruseně. Marianne jí povzbudivě chytla za ruku a stiskla. Na chvilku zapomněla na své vlastní trápení, aby mohla být oporou své sestře v těžké situaci.

"Krk bych za to dala, že mu to bude rozmlouvat a víme přeci jak je Edward nejistý a plachý. Jeho matka mi připadala rázná. Považ postavit se sestře, to se pochopit dá, ale matka to je věru něco jiného," přemítala paní Dashwoodová. Obě sestry po těch slovech zbledly. Nezbývalo nic, než čekat na rozhodnutí...

***

Po pár zdvořilostních slovech s manžely Middletonovými si vzala pani Ferrasová svého syna stranou.

"Dozvěděla jsem se něco nanejvýš znepokojivého synu. Jak si to představuješ zasnoubit se s dívkou, která nemá věno a ještě o tom nikoho dopředu nezpravit. Tolik si mne nevážíš?" řekla zostra paní Ferrasová.

" Jistěže ne matko, jen jsem považoval za nutné jednat rychle neboť Fanny se svým manželem vymyslela na Dashwoodovy past. Pozvala naše vzdálené bratrance a chtěla jim je vnutit za manžele. To jsem nemohl dopustit. K té dívce chovám city již dlouho. Musel jsem včas zasáhnout," vysvětlil Edward.

"Dejme tomu, že to vysvětluje tvůj nahlý spěch, ale jak jsem řekla, ta dívka nemá věno ani pořádné postavení. Pro takovou jsem tě nevychovala," stiskla pevně rty.

"Ale matko, vždyť peněz máme dost, co záleží na věnu? Cožpak mi nepřejete štěstí?"

"Můj ty smutku, o věnu se s tebou nehodlám přít. Správná nevěsta jej míti má a hotovo. Jde o základ tvého vlastního jmění. zeptám se tě, co bys dělal, kdybych si pro jednou postavila hlavu a zřekla se tě finančně podporovat? Jak jistě víš peníze, které mám jsou po mých rodičích. Po panu Ferrasovi nezbylo po zaplacení jeho obřích dluhů nic. To proto jsi na mne stále zavislý."

"To byste udělala?" řekl s údivem..

"Nejen to, postoupila bych vše tvému bratru," řekla paní Ferrasová tvrdě. Edward zbledl...

Bez prostředků, bez zajištěné budoucnosti by si Elinor nemohl nikdy vzít a oni by jí provdali za jeho příbuzného. Zato situace se zdála neřešitelná, ale musel se alespoň pokusit ochránit Elinor.

"V tom případě bych řekl, že je mi to líto, ale budu si muset najít nějaké zaměstnání," řekl pevně. Paní Ferrasová, která byla vždy zvyklá, že je její děti poslouchaly na slovo, zalapala po dechu.

"Edwarde, zakazuji ti se s ní oženit!"

"Rozhodl jsem se. Je načase vymanit se z tvého vlivu, přeci jen jsem již dospělý, " řekl a nechal tam paní Ferrasovou stát s nedůstojně otevřenou pusou.

***

Do Barton cottage dorazil plukovník a jako dny předtím, přinesl kytici pro Marianne. Když jej dívka uviděla, začala plakat a utekla do pokoje a nevyšla od tamtud, dokud nebylo jisté, že už tam plukovník není. Muž si povzdechl a květinu věnoval paní Daswoodové.

"Plukovníku je mi líto, že na vás takto reaguje, ale jsem ráda, že jste to vy a ne ten podivný příbuzný mé nevlastní snachy. Naučí se vás milovat, časem. "

"Obávám se, že při povaze vaší dcery to půjde jen ztěží," řekl Brandon vážně.

"Manželství jí změní," řekla paní Daswoodová skálopevně přesvědčená.

" Snad máte pravdu," řekl pochybovačně.

Rozhodl se zajet ještě do zámku blíž se seznámit se Edwardem Ferrasem. Přeci jen z nich budou švagři. Bylo by nejvýhodnější, kdyby uspořádali společnou svatbu

***

"Jsem rád, že jsi přišel, pomůžeš mi alespoň trochu rozveselit mladého pana Ferrase," řekl sir John, když jej uvítal u sebe doma.

"Stalo se něco? Měl jsem dojem, že je teď šťasten, když se zasnoubil."

"Zastavila se tu jeho matka se sestrou a švagrem. Snažili se mu sňatek se slecnou Dashwoodovou rozmluvit. Trval jako správný gentleman na svém. Jenže zlotřilost té ženy došla tak daleko, že mu prý odepře veškerou finanční podporu, pokud zásnuby budou nadále pokračovat."

"Co jí na toto odpověděl?"

"Zachoval se čestně a řekl, že si v tom případě musí najít zaměstnání."

"Což mu jistě slouží ke cti."

"Na mou věru. Ovšem od té doby zírá do zdi a působí dojmem, že se nervově zhroutí," řekl sir John se starostí v hlase.

"Půjdu si ním promluvit, ostatně měl jsem to i tak v plánu," řekl Brandon a vydal se do salónu, kde Edward trávil čas.

"Dobrý den, pane Dashwoode," pozdravil jej Brandon, když vešel do místnosti. Chvíli mladík vypadal zmateně jako by ani netušil, kde se v salónu vzal on sám, ale poté plukovníka také pozdravil.

"Jak se vám daří?" zeptal se Edward poté, co se posadili.

"Popravdě ačkoli máme oba před svatbou, zažíváme místo štěstí kdejaká příkoří, není-liž pravda?"

"Vskutku... bezpochyby vás sir Middleton již informoval," povzdechl si Edward.

" Ano... chystal jsem se s vámi hovořit o svatbě. Bývalo by nejlepší jí uspořádat společně někdy v létě."

"Jistě to se jeví jako vskutku dobrý napad," přikývl Edward nervózně.

"Dělá vám starosti vaše paní matka? Splní svou výhrůžku?"

"Jsem si jistý, že ano. Ona nikdy nevyhrožuje nadarmo."

"Patrně teď přemýšlíte, kam se uchýlit..."

" Ano."

"Máte alespoň nějakou představu, co byste chtěl ve svém životě dělat?"

"Vždycky mne zajímala dráha duchovního, jenže mé matce to nebylo nikdy po chuti."

"Naštěstí se již nemusíte zaobírat tím, co si myslí."

" Pravda... nicméně výstává otázka, kde bych měl působit? Nemám žádné konexe."

"Snad bych vám mohl býz nápomocen. Mám na svém pozemku menší faru a zdejší farář se již několik let chystá na odpočinek, ale stále za sebe nemůže najít náhradu. Pokud by to nebylo ode mne příliš troufalé, přijal byste tu nabídku?" řekl Brandon. Edwardovy oči se zcela rozzářily.

"Vy... vy mi nabízíte faru?"

" Ano," přesvědčil plukovník.

" Již jsem slyšel na vás samou chválu od rodiny Dashwoodových a nyní i já mohu vyjádřit, že vy jste skutečně velmi laskavý člověk," vysekl mu poklonu Edward.

"Jsem vskutku rád, když mohu jakkoli pomoci. Kdysi jsem sám zažil v lásce zklamání, kdy mi nebylo dovoleno vzít si svou vyvolenou, proto s vámi skutečně soucítím. Než přijde léto, stihnete se na faře zabydlet a vše o jejím chodu vás starý farář naučí."

" Děkuji vám... jsem velice šťasten, že budeme jedna rodina," pousmál se Edward a napřáhl k muži ruku. Plukovník jí stiskl, přikývl a poté se s ním rozloučil, aby vyhledal svého přítele sira Johna.

Edward celý nadšený běžel do stáje, aby osedlal svého koně a poté uháněl k Barton cottage, aby jim vše dopodrobna vypověděl.

***

"Plukovník je vskutku vzácný člověk," řekl Edward úlevně.

"Ano, nejlaskavější ze všech co znám," přikývla Elinor. Marianne se zatvářila kysele.

" Já vím, že vůči němu máš své výhrady sestřičko, nicméně nemůžeš mu upřít zájem o naše štěstí a celou rodinu."

" Jistě," ušklíbla se.

" Zkus na tom vidět to pozitivní sestřičko."

"A to je co?"

"Pokud by tě plukovník nezachránil, žila bys někde na statku a dojila krávy," podotkla Elinor.

"Skutečně příšerná představa," otřásla se Marianne odporem.

"Tak už se na něj tolik nezlob. Navíc se budeme moci často vídat, když budeme s Edwardem bydlet poblíž."

"To je snad to jediné, co mne na tom celém těší," povzdechla si Marianne. Při představě svatby již za dva měsíce se jí dělalo mdlo.