Stojím na mostě a koukám se do řeky pod ním. Mé rudé vlasy mi vlají ve větru, na sobě mám černé šaty. Přemýšlím, zda si mám sundat tu odpornou masku, kterou nosíme všichni.

Vzpomínám na svého přítele, který si jí sundal. Nevydržel ty urážky...spáchal sebevraždu. Stejně tak má kamardáka. A má rodina? Ta se chová jako všichni ostatní - skrývají to, čím opravdu jsou. Jejich pravá tvář je i pro mě tajemstvím.

Jsem rozhodnuta...

Otočím se směrem k davu, posadím se na zabradlí. Strhnu si masku a zahodím jí, přičemž celý svět spatří mou pravou tvář. Mé pravé já.

Všichni na mě pohlédnou. Jejich tváře, nebo spíše přetvářky, zdobí zhnusený výraz. Slyším, jak si o mně šeptají nehezké věci.

Je mi to jedno...

Zavřu oči. Zakloním se, pustím se zábradlí. Padám do ledové vody. Konečně budu volná. Konečně budu sama sebou.