**Příběh je napsán v rámci akce VYLOSUJ SI VÝZVU 2023! Mým prvním losem pro měsíc leden je žánr fantasy, du-forma, rozsah 1k - 1,5k slov + slova maso, deník a knihovna.**

#vylosujsivýzvu2023

Je to již tak dávno co jsi ho ztratila. Připadáš si jen, jako chodící stín. Nestihla jsi mu dát ani poslední sbohem. Prostě zmizel. Vzala si ho magie a ty jsi s tím nemohla nic dělat. Snažil se ochránit tebe i celý svět od zkázy, která mu hrozila, kdyby portál vypustil to, co číhalo na druhé straně. Tvoje životní láska bloudila někde mezi světy, pohlcená paralelními dimenzemi. Ty jediná jsi stále věřila v jeho návrat. Často jsi sedávala doma a myslela na to, jak by jsi ho běžela přivítat pořádným, vřelým objetím. Určitě by ti vyprávěl své zážitky, tak, jako pokaždé. Jako když ti tehdy vyprávěl o svém lovu na draka, chlubil se, jak sťal svým mečem jeho obrovskou hlavu, pak mu dýkou vyřízl srdce a večer u ohně ochutnal jeho maso. Trpělivě jsi ho poslouchala a přikyvovala. Byla jsi na něj tolik pyšná. Cílevědomý, nebojácný a chytrý mladý muž, za takového jsi jej měla. Skvělý lovec a člověk. Když se pak dostal do učení, k Fiodskému čaroději, byla jsi na něj nesmírně hrdá. Ležela před ním zářivá budoucnost, plná magie a radostí z lovu. Měl v tomhle obrovské štěstí.

Od jeho zmizení bylo všechno jinak. Přesto, že jste portál uzavřeli, byl magický vír příliš silný. Světy se začali pomalu hroutit. Tam, kde jsi chodila přemýšlet, na místě, jež kdysi bylo nádherným výhledem obehnaný starými hradbami, se nacházela jen obrovská černá propast. Ta stará knihovna, kde ti předčítal knihy s příběhy velkých bojovníků a mocných mágů? Ta nádherná stavba s obrovskými okny, kterými zvenčí pronikalo denní světlo a s vysokými policemi plných knih uvnitř. Ty staré, vázané knihy s širokým hřbetem a mnoha stránkami napínavých příběhů. Nic z toho už na tom místě nebylo. Jen polorozpadlá budova, pohlcena stíny, které ji zžíraly, to je to, co zbylo z míst, které jsi milovala. Temnota pohlcující každý kousek země se nezadržitelně rozrůstala. Čaroděj tvrdil, že se to děje i s ostatními světy, že ta ničivá síla má mnohem větší dosah a ty jsi doufala, že na místě na kterém se tvá láska zrovna nachází, ať už je to kdekoliv, nic takového není. Protože tam by s roztříštěnou magií musel bojovat sám, přestože by to nejspíš zvládl. Několikrát se pokoušeli portál otevřít, i když ty sis o nich myslela, že jsou blázni a je to naprostá hloupost a šílenství. Jenže si nemohli pomoct. Potřebovali ho tady. Ty jsi jej taky potřebovala, mnohem víc než ostatní. Jeho nepřítomnost ti rvala srdce. Otevření dalšího portálu by ale nic nevyřešilo, to by ti řekl i on. Tvůj svět postupně mizel v ničivé temnotě a stínech. Jeho oběť nepomohla a katastrofa, která byla prastarými předurčena, pokračovala. Svět se propadal příliš velkou rychlostí. Draci, lesní víly i velcí šedí vlci, všechna ta kouzelná stvoření, která pobíhala ve tvém světě, zmizela. Skoro nic z toho, co jsi znala nebo milovala už nezůstalo. V tu chvíli ti přišli některé věci, které pro tebe i ostatní mívaly obrovský význam, malicherné. Lovení posvátných, velkých, šedých vlků pro jejich kožichy. Honba za draky, pro jejich šupiny a vejce nebo dohoda s vílami, kdy jste jim za pytlík magického prachu jednou za čas obětovali dobytek. Všechno tohle ti přišlo, jako zbytečnosti, když jsi zjístila, co na vás číhalo schované a uvězněné magií mezi paralelními dimenzemi. Nač tohle všechno, když jediné, co vás teď čeká je smrt.

Utápěla ses v žalu a pomalu i přestávala doufat, že se to zlepší, až jednoho dne se něco změnilo. Spala jsi, konečně se ti podařilo upadnout do dostatečně hlubokého spánku, aby ses ráno neprobudila s kruhy pod očima. Pak přišel ten zvláštní sen. Byla jsi na jiném místě. Jako by to byl jiný svět. Měla jsi na sobě zdobené, nadýchané šaty, poseté drahokami a krajkou. Stála jsi sama uprostřed tanečního sálu. Kolem dokola jen mohutné mramorové sloupy a drahý nábytek. Hudba hrála tiše a pomalu. Pak jsi to uslyšela. Kroky. Jako by se v sále nacházel ještě někdo. Následovala jsi ten zvuk a pak jsi zahlédla mihnutí vysokého stínu. V tu chvíli sis byla jistá, že se tam s tebou nachází ještě někdo. Prohledávala jsi každé zákoutí sálu, nahlédla za každý sloup, ale bylo to marné. Jako by ta postava byla jen stínem. V tu chvíli ses probudila. Připadalo ti, jako by byl tvůj zážitek skutečný, ale přesto to byl jen sen. Další noci se opakoval znovu a znovu. Ať už jsi byla v tanečním sále na plese, u blankytně modré, chladivé říčky nebo v hustém podzimním lese. V každém z těch snů ses honila z přízrakem. Za stínem, který tě k sobě přitahoval. Který ti byl něčím povědomý a zároveň tak vzdálený. V každém z těch snů jsi cítila obrovský příval magie. Kroky v dálce naznačující přítomnost další osoby, kterou jsi ale nikdy nenašla. Jako by ti pokaždé proklouzla mezi prsty. Byl to již několikátý sen, stejný, jako ty předešlé. Kroky v dálce. Smích. Běžela jsi za ním. Rozhlížela ses kolem a pak ho spatřila. Stál tam, na druhé straně tanečního sálu. Nadzvedla sis suknici šatů a rozběhla se k němu. Přitáhl si tě do náruče a několikrát se s tebou zatočil dokola, až ti šaty jen vlály. Tolik ti chyběl. Věděla jsi, že to není realita, jen sen, ale v tu chvíli ti to bylo jedno. Mohla ses konečně znovu podívat do jeho blankytně modrých očí, rukou zajet do jeho hustých, kučeravých vlasů a políbit jej na ty sladké rty, které ti tolik chyběly. Konečně sis jej mohla zase po tak nesnesitelně dlouhé době prohlédnout, kochat se jeho úsměvem. Připadal ti stejný a přesto jiný. Jakoby se na něm podepsal zub času a také mnoho bitev. Vaše shledání ti přišlo až příliš krátké, když ses náhle probudila do ranního rozbřesku. Byl to jen sen, nádherný sen, který měl k realitě bohužel velmi daleko.

Od té doby jsi jej vídala každou noc. Mohla jsi mu říct všechny ty nevyřčené věci, které jsi mu nestihla povědět tehdy než ho polapil magický vír. Třetí noc s tebou poprvé navázal kontakt i on. Řekl ti, že ačkoliv tě může navštěvovat pouze ve snu, on je skutečný. Prozradil ti, že využil veškeré zbytky své magie, aby mohl cestovat mezi světy a spojit se s někým, z toho svého. Pověděl ti, že se ta temnota zastavit dá, ale znamená to, že on už se nikdy nebude moct vrátit. Nesouhlasila jsi, zprvu ne. Až příliš jsi jej milovala na to, aby ses ho měla vzdát. Slíbil ti, že ve snech s tebou bude navždy, stejně jako ve tvém srdci. Věděla jsi ale, že není jiná možnost. Pokud by ses pokusila zachránit jeho, zemřeli by ostatní. Takhle byla možnost zachránit všechny světy, porazit temnotu a znovu ji uvrhnout do jejího magického vězení. Polapit toho tichého nepřítele, který se vás snažil pohltit. Proto jsi nakonec souhlasila. Nakonec, neodsoudila jsi jej přece na smrt. Stále žije, sice bloudí mezi světy, mezi jinými dimenzemi, ale nezemřel. Vysvětlil ti, že při svých cestách do sebe načerpal magii a sílu ostatních světů, mágové z jiných dimenzí mu předali svou moc, aby ji on mohl následně všechnu předat tobě. Ve tvých snech tě po několik dnů učil, jak s ní zacházet. Prozradil ti, co je potřeba udělat, aby byla zkáza zažehnána. Jakmile si byl jistý, že to zvládneš, bylo na čase, aby ses postavila stínům čelem.

Došla jsi na náměstí, kde se portál nacházel. Na to stejné místo, kde jsi jej viděla naposledy než navždy zmizel. Potlačila jsi slzy a soustředila se na svůj úkol. Ruce natažené před sebe, oči pevně zavřené. Soustředila ses na všechnu tu magii ve svém nitru. Tahala jsi za její nitky a nechávala ji rozlévat po tvém těle. Rostla a šplhala vzhůru, aby se mohla dostat ven. Nakonec vystřelila ze tvých rukou, rozzářila se a vrhla přímo na portál i temnotu valící se z něj. Ozvalo se mohutné zahřmění. Byla to temnota, která zuřila. Byla zatlačována zpátky do svého vězení a to se jí pranic nelíbilo. Vzpírala se a snažila vzdorovat, ale marně. On ti předal až příliš síly a magie na to, aby se mohla temnota vůbec vzpouzet. Podařilo se to! Vyhráli jste! Zvládla jsi to. Zastavila jsi temnotu a zachránila světy. Jenom ty sama jsi ale věděla, že pravý hrdina je někde jinde. Mezitím co ostatní oslavovali, jsi ty doma smutně hleděla z okna. Bylo sice po všem, ale jeho ti to nevrátilo. Nezbylo ti po něm nic, než jeho deníky z dob, kdy byl magickým učněm. Měla jsi ale naději. Zatím jsi ho stále mohla vídat ve svých snech a jednou... jednou se ti třeba podaří přijít na to, jak zachránit i jeho.