Pátý úkol výzvy Z v(ěj)íře myšlenek od RaSoKim

Zadání: triple drabble, činčila vlnatá, úvaha na neposedný antialergen
_______________________________________

Sedíš na nejvyšším odpočívadle prostorné klece a smutně sleduješ posledního dnešního návštěvníka, který kvapem opouští prodejnu a v ruce pevně svírá krabičku s malým potkanem. Pohoršeně zaprskáš, když si uvědomíš, že dal té potvoře s holým ocasem přednost před tebou, krásnou, huňatou činčilou.

„Nebuď smutná,“ ozve se vedle tebe hlas mladé prodavačky tak nečekaně, až leknutím nadskočíš. Omluvně se usměje a zamyšlený pohled stočí ke dveřím. „Měl ho pro hada, chudáka,“ zamručí tiše a zase se otočí k tobě. „Máš štěstí, že jako svačinka jsi drahá,“ ušklíbne se a odchází.

Sleduješ, jak jde ke dveřím. Roleta začne pomalu klesat a světla se zhasínají. Konečně zmizí ta protivná záře, která tě nutí celý den spát pevně stočenou do klubíčka. Protáhneš se a rychle se rozběhneš dolů, dát si koupel v písku. Drobná zrníčka létají okolo a usazují se na podlaze. Víš, že ten člověk, co to bude uklízet, bude zase nadávat, ale nemůžeš si pomoci. Písečná koupel je tak příjemná.

Zamyslíš se, jestli to není důvod, proč tě nikdo nechce, proč jsi pořád zde. Nevíš.

Hlasitá rána tě vyděsí, poplašeně vyskočíš a rozběhneš se do úkrytu. Zběsile dýcháš. Opatrně vystrčíš čumáček a snažíš se přijít na zdroj toho hluku. Za skleněnou zdí tvého dočasného domova zahlédneš houf malých lidí. Děti, vzpomeneš si, že tak jim říkají. Nemáš je ráda. Jsou hluční a divocí.

Konečně se uklidníš. Seběhneš dolů a z hromady v rohu vytáhneš stéblo sena. Přežvykuješ a přemýšlíš.

Lidi tě často obdivují, ale domů si tě nevezmou. Často slyšíš povzdechy, když si čtou ceduli u tvé klece. Nevíš, co na ní je, ale občas zaslechneš tiché mumlání či tlumený rozhovor. Vždy stejná slova. Málo místa. Noční tvor. Vysoká cena. Víš, co bude následovat, když tohle uslyšíš. Někdo z tvých sousedů najde domov. Králík, křeček, myš… Ale ty zůstaneš. Jako vždy.