Černovlasý mladík stál před dveřmi jejich velkého sídla se zamýšleným výrazem. Kdybyste ho znali, poznali byste, že to nebylo jeho přirozené chování. Ještě chvíli postával, než zazvonil a v duchu se proklínal, že si lépe neuhlídal klíče. O pár sekund později se domovní dveře otevřely a v nich stanul jeho strýc, sám Uchiha Madara. Přejel mladíka skenujícím pohledem a zamračil se.

"Co se ti stalo?" zeptal se, sleduje jeho natržené tričko a odřenou levou paži.

Sasuke už se chystal ze sebe všechno vysypat, když v tu chvíli se zarazil. Opravdu chce prodat Naruta, svoji lásku, Madarovi? Věděl, k čemu by jeho strýc tuto informaci využil. Ale Naruto mu přece celou tu dobu lhal... V setině vteřiny mu projelo hlavou všechno, co do něj Madara kdy hustil. Zadíval se mu do onyxově černých oči, které byly tolik stejné jako ty jeho, možná až na přebytek chladu a krutosti. Madarovou výchovou mu sice tyto dvě vlastnosti nebyly cizí, ale rozhodně měl i své světlé stránky.

"Musím ti něco říct," začal Sasuke, stále mu hledě do očí, které se v ten moment zableskly. "Ale ještě jednou mi povíš, jak to tenkrát doopravdy bylo."

***

Mladý princ hleděl vyčítavým pohledem na svého staršího bratra, krále. "Co to má jako bejt?" zavrčel a dal si ruce v bok. 

Tak on mu tu celu dobu káže, ať si dává pozor, a pak skončí v posteli s někým, kdo po něm doopravdy pátrá? 

"Ty si asi fakt nevidíš do huby, co?" ušklíbl se.

 Deidara si povzdychl a zavrtěl hlavou. Trošku Itachiho odstrčil, aby si mohl obléknout aspoň kalhoty a pak se posunul na kraj gauče.

"Tohle je něco jiného, Narumi-chan," promluvil laskavým hlasem, ale Naruto byl moc naštvaný, aby ho to uklidnilo.

"Něco jiného? Jak to doprdele myslíš, něco jiného?!" Deidara se chtěl okamžitě bránit, a už otevíral pusu, ale Itachi ho rukou zarazil, postavil se a zadíval se Narutovi do očí.

"Deiru ti říká pravdu. Je to něco jiného. Jsme mnohem starší, než ty a Sasuke. Už dávno jsme prošli obřadem propojení. To, co tady vidíš, je přirozené. Když jsem tvého bratra konečně našel, můžu…"

"Ho teď chránit? Nenech se vysmát. Chceš ho akorát zblbnout, abys ho mohl zaprodat Madarovi. Stejně jako Sasuke!" zasyčel a v očích se mu zatřpytily slzy. 

Černovlásek se prudce narovnal. "To by Sasuke nikdy neudělal," odsekl chladně, i když v hloubi duše si svým přesvědčením nebyl tak jistý.

"Proč jsi tak pomlácený?" vložil se do toho z ničeho nic Deidara.

 Naruto zbělal a sklopil pohled. "Víš… tvoje motorka…"

***

"Co chceš, abych ti řekl, Sasuke? Ten příběh přece znáš, dokonce si možná i něco pamatuješ, i když jsi byl tak malý. Král zacházel se svými poddanými příšerně, lidé hladověli a žili v bídě, když jsme se vzepřeli jeho krutovládě a ovládli hrad. Bohužel při povstání ale Minato zavraždil tvého otce, sám jsi to na vlastní oči viděl… A abysme Fugaka pomstili, slíbil jsem, že oba uprchlé prince najdu a zbavím se jich, aby se ten hrozný rod do našeho království už nikdy nevrátil!" 

Čím víc Madara mluvil, tím zvyšoval hlas, až na konci už téměř křičel a ruce vzteky zatínal do křesla. Sasuke mezitím tiše seděl a poslušně poslouchal vše, co jeho strýc říkal, čas od času lehce přikývl. Jistě, že ten příběh znal, a bylo samozřejmé, že rod Namikaze nenáviděl, ale přesto… Jak by mohl být někdo jako je Naruto špatný? 

"Sasuke…" přimhouřil Madara své onyxové oči a zkoumavě si svého synovce prohlížel. "A teď mi řekni, co jsi zjistil."

"No… já…" Sasukeho ruce se roztřásly.

 On ho přece nemohl zradit, vlastně mu předtím zachránil život! Ale potom si vybavil tvář svých rodičů a výjev, kdy jeho otec ležel mrtvý na kamenné zemi Uzushijského hradu. A hned potom Itachiho. Musel svého staršího bratra před oběma princi ochránit a to mohl jedině tak, že mu Madara pomůže…

"Našel jsem Narumiho. Teď se jmenuje Uzumaki Naruto a chodí se mnou do třídy, vlastně je to můj… kamarád. Dnes jsem ho viděl použít větrnou magii, takže jsem si jistý," vychrlil ze sebe ta slova a díval se, jak Madarovy oči jiskří touhou po informacích. 

Během vteřiny byl na nohou a bral do ruky klíče. "Sasuke, jdeme!" zavelel a chlapec poslušně vstal a vydal se za ním. "Zbavíme se těch tyranů jednou provždy."

Sasuke ukázal Madarovi, ve kterém domě oba princové bydleli, avšak hned pod nimi žila Gaarova rodina. Starší Uchiha tedy vymyslel plán, kdy Sasuke měl nalákat Narumiho ven, aby ho mohli unést a tím dostat Deirua do pasti. Ten by přece nikdy neohrozil život svého malého brášky…

"Ahoj Naruto, tady Sasuke… Mohl bych s tebou mluvit o samotě? Jsem teď venku, chci si promluvit o tom, co se dneska stalo…" 

Naruto seděl ve svém pokoji a poslouchal Sasukeho hlas, sám nedokázal odpovědět. Hrdlo měl stažené úzkostí, stačila mu letmá vzpomínka na Sasukeho odporem i strachem staženou tvář, když zjistil, kdo doopravdy je, aby se málem rozbrečel. Jenže Sasuke teď nezněl vůbec chladně, vlastně to spíš vypadalo, že jej i přes to všechno má dál rád.

"Dobře," odpověděl nakonec a vyšel ze svého pokoje. 

Deidara s Itachim byli v obýváku a zrovna se o něčem bouřlivě dohadovali, nejspíš o problému, který způsobil, takže si odcházejícího blonďáčka ani nevšimli.

Naruto se rozhlédl po nevelkém parku, nacházejícím se před jejich sídlištěm. Téměř okamžitě spatřil svého černovlasého přítele, jak se ležérně opírá o kmen stromu. Musel se z hluboka nadechnout, aby byl vůbec schopen udělat další krok, ale nakonec se doopravdy přemohl a vyrazil. Sasukeho tvář byla nečitelná, ale když si ho všiml, roztáhl své rty do jemného úsměvu.

"Čau…" zamumlal nesměle jindy čiperný Naruto a sklonil oči k zemi. 

Najednou ucítil tlak na bradě, a o chvíli později ho Sasukeho prsty donutily vzhlédnout. Pár okamžiků si jen tak koukali do očí, než se Uchiha konečně rozhodl ho políbit. Naruto úlevně vydechl do jeho rtů.

"Myslel jsem, že mě nenávidíš. Že mě budeš chtít dostat," vysypal ze sebe hned, co polibek skončil.

 Sasuke se stále jemně usmíval. "To bych ti neudělal. Miluju tě, Naruto," pohladil ho po tváři, až se princ lehce zachvěl.

"Taky tě miluju," zašeptal a objal ho. Lidi

 procházející okolo se na ně divně dívali, někteří zvědavě, někteří znechuceně, ale Narutovi to bylo jedno. 

"Jsem rád, že jste oba dva s bráchou ti dobří," prohodil Naruto, zatímco inhaloval Sasukeho parfém. 

Tělo jeho přítele ztuhlo. "Jak to myslíš?" zeptal se. 

Naruto pokrčil rameny. "No… řekněme, že jsem přišel domů a omylem naše dva brášky vyrušil z toho nejlepšího," odtáhl se od něj a zazubil se. 

Sasukemu se z obličeje vytratila veškerá barva. "Itachi a Deidara?"

"Jop. Typuju, že to spolu táhnou už nějakej ten pátek. Však víš, všechno to jejich propojení a tak. Je skvělý že Itachi Deirua tak moc chrání," řekl nadšeně Naruto a znovu se k Sasukemu přitulil.

"Jo, skvělý," zamumlal Sasuke. Tohle se mu vůbec nelíbilo, ale na detaily bude čas později. "Nepůjdeme se projít?" navrhl a čekal na blonďákovu reakci. 

Naruto jen kývl a o chvíli později byl už tažen vyšlapanou cestičkou mezi stromy.

"Jsem rád, žes to vzal tak dobře," nadhodil znovu Naruto a Sasukeho ruky se držel jako klíště, na rtech mu dál pohrával úsměv.

"Já… no… jo... Promiň," zamumlal Sasuke a přitáhl si chlapce do objetí, Naruto ho automaticky objal kolem pasu a zabořil tvář do Uchihovy bundy.

Ale v další chvíli jeho sevření ochablo, podlomily se mu nohy a celý zmalátněl. Jako ve snu viděl, jak ho Sasuke zachytil, než jeho blankytná modrá očka pomalu ztrácela jiskru a on se propadl do hlubokého bezvědomí. Sasuke si ho zvedl do náruče a z krku mu vytáhl jehlu, která byla předtím napuštěna uspávací látkou. 

"Dobrá práce," pochválil ho Madara, jenž se o pár chvil později vynořil zpoza stromu, a bezvládného chlapce si převzal.

 Sasuke se poslušně vydal za ním.

***
*Dělá, že neexistuje* Mě si vůbec nevšímejte! A ty kameny si ještě nechte, ono je budete vážně potřebovat v následujících dvou posledních kapitolách, které zakončí epilog. *schovává se*

Řekněme, že v Sasukem převládla krutá výchova jeho strýce.

*stále se schovává*

Moc vám všem děkuji za ty krásné hvězdičky u minulé kapitoly ❤️ děláte mi tak strašnou radost, že jsem včera sedla a začala psát novou ItaDei povídku :3 a moc moc moc děkuji za komentáře :3

Jste skvělí! ❤️

Vaše Majo