Severus si ve Velké síni sedl na volné místo a v rychlosti si nandal na talíř. Míchaná vajíčka málem minula talíř, jak si je prudce servíroval. Nalil si čaj a trochu toho vyšplíchlo. Napíchl vajíčka, strčil je do pusy a se zašklebením polkl. Byla skoro studená, protože snídaně byla skoro u konce. Sáhl po šálku, napil se a spálil si jazyk. Se zaklením začal prudce vdechovat vzduch, odložil čaj a podložil si čelo rukou opřenou loktem o stůl. „Pitomý ráno," zamumlal si pro sebe a nabral další vajíčka na vidličku.

„Žádný scény, dej se do kupy," zasyčel za ním holčičí hlas.

Severus se rychle narovnal a přinutil se mírně usmát. Znovu sáhl po šálku a nenápadně pootočil hlavu. Jeho prefektka už stihla přejít o kus dál, kde se jakoby nic bavila s další studentkou. Když si všimla Severuse, varovně přimhouřila oči a pak se vrátila ke své konverzaci. Povzdychl si. Měla pravdu. Nesmí dělat Zmijozelu ostudu.

Když dosnídal, popadl brašnu a vyrazil do sklepení. Před učebnou lektvarů už čekali skoro všichni. Opřel se o stěnu a na chvíli zavřel oči. Zatnul pěsti a přinutil se pomalu vydechnout. Kdyby měl dost času, šel by si zapálit. To by mu pomohlo. Založil si ruce na hrudi a přes hábit se dotkl hůlky v pouzdru na předloktí. Rozlilo se mu do rukou teplo a cítil, jak hůlka lehce a pomalu tepe. Magie v hrudi mu pulzovala a jedno zatepání hůlky se přesně vešlo mezi dva pulzy magie. Čím víc se soustředil na ten zvláštní rytmus, tím jasnější myšlenky měl.

„Dobré ráno," pozdravila ho Lily.

Severus otevřel oči a usmál se. „Ráno, jak se vede?"

Pokrčila rameny a podívala se směrem k zavřené učebně. „Docela dobře," zívla. „Jak dlouho si myslíš, že to bude Křiklanovi trvat?"

Zívl taky a dal si ruku před pusu. „Kdo ví. Snad ne moc dlouho. Jinak nebudeme mít dost času na vaření."

Usmála se. „Jo, vím, jak to nesnášíš."

„Hele, fakt se mi zdá zbytečný, abychom rychlý lektvar vařili dvě dvouhodinovky. Prostě si to neumí rozvrhnout."

„Jo, to je pravda," souhlasila s ním a on se na ni usmál.

Znovu zívla a on zvedl obočí. „Neříkej, žes taky nemohla spát."

Zavrtěla hlavou. „Ne, já spala skvěle. Jenže ráno ve společence James pospával na pohovce a při snídani pořád zíval."

Severus se rozhlédl. „A ne že by mi chyběl, ale kde je?"

„Říkal, že se ještě rychle musí někde stavit."

„Někde stavit? To zní na nějakou podezřelou kriminální činnost," napůl zažertoval.

Protočila oči. „No jasně. S kým budeš dneska v páru?"

Zamyslel se a rozhlédl se kolem. Ve třídě jich bylo dohromady jedenáct a většinou preferoval práci o samotě. Všichni vypadali už spárovaně. „Asi na to budu zase sám," řekl ledabyle.

„A nechceš být se mnou?" navrhla mu tiše a zamrkala na něj.

Severus se usmál. „Rád. A co tvůj přítel?"

Povzdychla si a Severusovi to znělo trochu podrážděně. „Chci pracovat s tebou."

„Tak dobře," pokrčil rameny. „Když mě budeš poslouchat..."

„Rozkaz," zazubila se na něj.

Přikolébal se Křiklan a zahlaholil dobré ráno. Odemkl učebnu a všichni vešli spořádaně dovnitř. Severus zkontroloval čas. „Dvanáct minut zpoždění," sykl k Lily.

„Klasika," povzdychla si a přešla k pracovnímu stolu.

Křiklan jim začal vykládat o dnešním lektvaru a Severus v rychlosti přejel připravené poznámky. Když se s Lily dobře synchronizují, mohli by to stihnout, i když jen tak tak. Popravdě to nebyl tak těžký lektvar, jen příprava přísad jim chvíli zabere. Po čtvrt hodině Křiklan zavelel k zahájení práce a všichni přešli ke skříni s přísadami.

Severus začal probírat přihrádky a snažil se vybrat ty nejlepší suroviny, i když to nebylo nic lehkého. Podával Lily stojící za ním vhodné přísady. Přičichl k sušenému lykopodiu a vybral pět vhodných snítek.

„Paráda, díky že jsi začala vybírat potřebné věci. Jsi zlatá," uslyšel za sebou otravný hlas.

Přinutil se nereagovat a dál se s ostatními přehraboval ve skříni.

„Jamesi, já ale dneska nepracuji s tebou," slyšel Lily tiše vysvětlovat.

„Jakto? A s kým?"

Severus se obrnil a vzal hmoždíř. Zněl podrážděně. A jak se vůbec dostal do třídy, aniž by si ho někdo všiml?

„Nebyl jsi tu, když začala hodina," namítla Lily.

„Ale ještě se nezačalo vařit."

„To je jedno, domluvila jsem se se Sevem."

„Se Srabusem?" zasyčel Potter.

„Jo," řekla Lily pevně a stoupla si vedle Severuse, který ji podal lykopodium. „Nemáš s tím náhodou problém, že ne?"

Severus se konečně otočil a na oba se podíval. Potter zahýbal čelistí ze strany na stranu. „Ne. Vůbec. Užijte si to." S tím odkráčel ke stolu vzadu a hodil brašnu na zem.

„Máme všechno?" zeptala se Severuse Lily.

Severus přistihl asi tři lidi, jak na něj zírají, a zazíral na ně zpátky. „Jo, ještě vezmu muší oči a bude to všechno."

„Tak dobře," přikývla Lily a odešla ke stolu.

Severus popadl muší oči a i s hmoždířem přišel k ní. Zrovna pokládala kotlík na trojnožku. Zapálil pod kotlíkem oheň a odměřil destilovanou vodu. Trošku z ní odlil do kotlíku a zbytek postavil vedle. Lily mezitím připravila prkénko a nůž.

„Použij tenhle," vyndal Severus svůj vlastní z brašny.

„Stříbrný?" zvedla obočí při pohledu na punc u rukojeti. „To musela být drahá švanda."

„Stříbro stabilizuje magické vlastnosti přísad," pokrčil rameny. „Je to investice, která se vyplatí." Voda v kotlíku se vařila a on tam přilil zbytek. Hned vzápětí tam hodil achát o velikosti srpce. Nenápadně se ohlédl po Potterovi, který si ho zatím nevšímal.

„Aha. Co chceš, abych udělala?"

„Co?" zmateně se otočil. „Jo, jasně. Začni drtit tři z těhle pěti snítek na prach."

„Tři? Recept říká všechny."

Severus se naklonil nad svoji učebnici, ze které četla, vzal brk a přeškrtl instrukce. Vedle řádku napsal poznámku, a přitom ji četl nahlas. „Pět je moc. Kombinace prachu a otrhaných snítek není tak kyselá a lépe reaguje s minerály."

„Tak dobře," pokrčila Lily rameny. „Ty jsi šéf. Ale jestli se to nepovede..."

„Tak se mnou už nikdy nebudeš vařit, chápu," přerušil ji Severus a rychle se podíval na Pottera. Zdálo se mu to, nebo se mu ruce při drcení trochu třásly?

Pokračovali ve výrobě lektvaru a opravdu jim to odsýpalo velmi rychle. Podařilo se jim lektvar dokončit těsně před koncem hodiny a při přelévání vzorku do lahvičky Lily s pohledem upřeným na zvyšující se hladinu tiše pronesla: „Ohlížíš se po něm už tři hodiny a zatím tě nekousl. Mohl bys s tím přestat?"

„Tím si nejsem tak jistý," sykl zpátky a pokračoval v úklidu stolu. „Zrovna teď se tváří, že by to nejraději udělal."

„Hele, to je mezi mnou a jím. Ty si nedělej starosti," uklidňovala ho Lily.

Křiklan jim všem pokynul, aby uvedli své kotlíky do stáze a přenesli je do skladu na určené police. Oběma jim dal deset bodů za rychlou práci, i když se drbal na hlavě, a Severus měl pocit, že si láme hlavu s tím, co budou dělat příště, zatímco ostatní budou pokračovat v lektvaru, který jim podle zabarvení zabere ještě tak maximálně půl hodiny.

Na cestě ke dveřím ho Lily poklepala na rozloučenou po rameni a odpojila se k Potterovi, který se tvářil, že ji vůbec nevidí. Křiklan Severuse zavolal k sobě a zářivě se na něj usmál.

„Á, pan Snape. Vaše práce se slečnou Evansovou byla dnes vskutku bravurní. Jsem ohromen."

Severus sklonil hlavu. „Děkuji, pane."

„Měl byste zvážit kariéru v lektvarech," mrkl na něj.

Přinutil se usmát. „Skutečně, pane? Myslíte?" zeptal se sarkasticky.

Křiklan si toho vůbec nevšiml. „Ano, ano," důležitě přikývl. „Možná bych vám mohl dát nějaké rady, na večeři příští úterý večer."

„Na večeři?" na oko zmateně zamrkal Severus. „Nejsem si jistý, pane, jestli budu moci."

Křiklan se zasmál. „Ale prosím vás, pane Snape. Nebudete litovat. Jsem si jist, že si to oba s Heroldem moc užijete."

Zakřenil se, jako by se mu to moc nehodilo. „S Heroldem? Pane, obávám se, že bude mít spoustu práce."

„Nesmysl," mlaskl Křiklan. „Na jednu večeři má čas každý. Zítra rozešlu pozvánky."

„Pane profesore," namítl Severus znovu, „opravdu si nejsem jistý, jestli bude mít čas."

Křiklan si zklamaně povzdechl. „Byla by opravdu škoda, kdybyste s Heroldem nemohl přijít. A to jsem si říkal, že by slečna Evansová uvítala známou tvář. Ještě se nad tím zamyslete," znovu se na něj usmál.

„Dobře," vzdal to Severus a přikývl. „Uvidíme. Ještě něco, pane profesore?"

„Ne," zavrtěl hlavou Křiklan. „To je vše. Na shledanou."

„Na shledanou, pane."

Ve Velké síni našel očima u kolejního stolu Harryho a sedl si na volné místo v dostatečné vzdálenosti od něj. Neměl nervy na to cokoliv řešit. Hezky v klidu se naobědvat, dodělat první objednávky a využít tak studijní pauzy a volných prostor v Jeskyni. Možná to stihne i hezky zabalit. Dal si skotského lososa se šťouchanými bramborami a užíval si toho, že je pro jednou o samotě. Spolupracovat s Lily bylo fajn, díky tomu to koneckonců zvládli tak rychle, ale když na to byl sám, mnohem líp se soustředil. Zatímco si pochutnával na rybě, snažil se tvářit, jako by si nevšiml elegantního mladíka s výborným postojem, co jde směrem k němu. Soustředěně si nabral další kousek lososa a kopeček brambor. Držel pohled upřený před sebe a nevšímal si Herolda sedajícího si vedle něj.

„Jaké byly lektvary?"

Severus pokrčil rameny a napil se vody.

„Díky za ty učebnice."

„Hmm."

„Ještě se zlobíš?"

Zase pokrčil rameny.

„Hele, promiň."

Severus se na něj podíval. „Za co přesně?"

Harry se pousmál. „Že jsem se choval jako idiot."

„V pohodě. A neboj, chůva už nebudu," řekl lhostejně.

„To jsem přepísk, fakt promiň." Zněl omluvně, i když mu to trochu zkazilo zívnutí se zavřenou pusou.

„Jak jsem řekl. V pohodě," odmávl to a pokračoval v jídle.

Slyšel, jak si Harry vedle něj povzdechl. „Tak jo, já teda půjdu na věštění. Uvidíme se večer?"

Severus pokrčil rameny. „Klidně."

„Dobře. Měj se," zvedl se a odešel.

Severus se znovu napil. Ne že by byl pořád tak naštvaný, ale splachovací taky úplně není.

Po obědě šel do Jeskyně. V kufru si našel desky s objednávkami z minulého týdne a v rychlosti je prošel. V neděli večer poslal sovu s objednávkou přísad, která by měla přijít do pátku. Pokud všechny suroviny budou dobré kvality, včetně mužáka, bude moct přes víkend začít vařit dva antikoncepční lektvary. Na kosmetiku, co chtěl vařit dneska, si přivezl věcí dost a díky pátečnímu balíku doplní zásoby všechny. Asi to bude skupinovou schůzkou, ale každá z těch holek si objednala aspoň krém nebo šampón. Jedna měla přesušenou pleť a objednala si kompletní balíček s individuální péčí. První, co jí řekne, až jí to předá, bude, aby pila dvě kapky hydratujícího lektvaru rozpuštěných ve dvou litrech vody denně. Správná hydratace nikdy neuškodí. A její dobré výsledky by mohly ostatní přesvědčit, aby taky trochu investovaly... Přehodil přes sebe pracovní plášť, vzal kufřík s potřebnými ingrediencemi, provlékl ruku držadlem kotlíku a popadl knihu s poznámkami a recepturami a vyrazil do kolejní laboratoře.

Laboratoř byla uprostřed dne prázdná, voda za okny vypadala šedě a nebýt teplých světel v místnosti, byla by to dost ponurá atmosféra. Rozložil si náčiní, lahvičky i přísady tak, aby měl všechno po ruce, a dal se tiše do díla. Práce mu šla krásně od ruky, a dokonce se přistihl, jak si brouká. Před ním byly postaveny malé erární kotlíky, ve kterých pomalu chladly šampony na míru. Byly už skoro hotové. Zkontroloval jejich teplotu a pro sebe si přikývl. Celá místnost voněla po kytkách i ovoci a Severusovi se z toho začala motat hlava. Ve svém kvalitním a větším kotlíku zrovna připravoval základ na krémy, přiváděl ho k varu, jednou rukou ledabyle míchal, aby se nepřipaloval. Nejednalo se o fázi, ve které musí počítat každou smyčku míchadlem. Druhou rukou sáhl po pomerančové esenci, kterou si připravil vloni v zimě s množstvím dalších vůní, a nakapal pár kapek do třetího kotlíku. Ucítil svěžest citrusů a usmál se, i když začínal mít dost velký bolehlav. Stáhl plamen pod svým kotlíkem a rozlil šampony do lahviček, které rozmístil do skupinek po čtyřech nebo pěti. Vzal teď už prázdné kotlíky, a ponořil je do čistící směsi ve velkém dřezu, na jehož dno skoro nedosáhl. Připravenými cedulkami s křestním jménem zákaznice a poetickým jménem šampónu oštítkoval lahvičky. Dal si pozor, aby to nepopletl, ale naštěstí měl detailní poznámky a dobrý nos. Základ na krémy byl už skoro připravený, rychle tedy umyl kotlíky a rozdělil do nich nazelenalou hmotu. Byla dost hutná a lehce páchla.

Otevřely se dveře a dovnitř vešli dva čtvrťáci. Severus se po nich sotva ohlédl, ponořený do své práce, ale jejich narážky na převoněnou místnost a nespokojenost s tím, že zase okupuje velký pult, nepřeslechl. Do každého z kotlíku pak nalil přesně odměřenou tekutou složku, mléko, čaj, vodu nebo olej, a pozoroval, jak se obsah kotlíků pomalu mění v krémovitou konzistenci. Každý z kotlíků měl teď i jinou barvu, například ty s přidaným olejem byly narůžovělé. Ta tam byla blátivě zelená. Rychle dokončil i krémy provařením s aktivními složkami a přidáním vůně, a pak je taky rozdělil do dóz.

Na zabalení už čas neměl a ani se mu do toho nechtělo, s těmi dvěma za zády, ale to může udělat i po večeři. Pečlivě po sobě uklidil pracovní plochu, erární kotlíky vrátil do police a do toho svého velkého naskládal lahvičky a dózy. Ty, co se mu tam nevešly, dal do brašny s přísadami. Nebyl si vědom žádné reakce, která by se mohla stát. Rychle se vrátil do pokoje, všechno uložil na místo, hodil pracovní plášť do prádla pro skřítky a šel na večeři.

Cestou do Velké síně si prohlédl zmijozelskou nástěnku, na které byla pozvánka do klubu tchoříčků, šermu, tance. Ty všechny nebyly skoro vidět přes velký plakát hlásající !!!FAMFRPÁLOVÝ KONKURZ!!! Zdálo se, že se Montgomery snaží vynahradit svou nejistotu dobrou reklamou, pomyslel si. Večeře sotva začínala, a tak tam bylo jen pár studentů. Sedl si, nandal si jídlo a vyndal z kapsy zmenšenou knížku.

„Snad nebudeš číst i u večeře?" sedl si vedle něho Harry.

Severus se usmál a knížku zase schoval. Teď si ho vychutná. „Asi bych měl trénovat dobré způsoby na tu večeři s Křiklanem, že?"

„No to bys měl," pokýval hlavou důležitě Harry. „Nech mě ti vyjádřit upřímnou soustrast."

Severus si útrpně povzdechl. „To nemusíš. Však já se tam zabavím. Jsem si jist, že se Křiklan bude v tvé přítomnosti náramně kroutit, aby tě okouzlil."

Harry se div že neutopil v džusu. „Já tam nejdu!" vrtěl hlavou. „Nemám čas."

„Ještě jsem ti neřekl, kdy to je," usmál se Severus.

„To je jedno. A nějak moc si to užíváš." Harry přimhouřil oči a úkosem se na Severuse podíval. „Je tohle tvoje pomsta za to ráno?"

Severus se napil. „Možná."

„Takže, když tam půjdu, přestaneš mě mučit?"

„Mučit?" zvedl jedno obočí. „Vždyť jsem ještě ani nezačal."

„Tak dobře. Jak chceš. Jednou tam půjdu. Jen jednou!" zdůraznil. „A to jen proto, že mě tak přemlouváš."

Severus zakroutil hlavou. „Jestli tomu potřebuješ věřit, říkej si, co chceš."

„Takže kdy je ta velká akce?"

„V neděli odpoledne. Takže přijdeš?" přisedl si k nim Montgomery.

„I ty, Brute?" zasténal Harry.

Severus zavrtěl hlavou. „Ne, ta večeře bude v úterý. Zítra prej bude rozesílat pozvánky."

„A co je teda v neděli?" zmateně se zamračil Harry.

„Famfrpálový konkurz přeci," povzdychl si Montgomery. „Takže nepřijdeš? Hele, otvíráme jakoukoliv pozici, přijď."

Harry zavrtěl hlavou. „Už jsem ti říkal, že nehraju. A v neděli už něco mám."

„Zkusil jsem to," pokrčil smutně rameny. „A co ty, Severusi? Slyšel jsem, že jsi měl ráno nějaké potíže?"

Severus se napřímil. Na moment ho napadlo, že ho chce taky pozvat na konkurz, což by bylo jako z jiný planety. „Potíže? Ne, nic si nevybavuju, máš na mysli něco konkrétního?"

„Gillian říkala, že jsi u snídaně," ztišil hlas, „byl protivný jak mangusta."

Severus odolal nutkání se pod jeho pohledem zavrtět.

„Hele, je mi jedno, co tě žere, ale pravidla znáš. Žádný scény venku," řekl to ledabyle, ale Severus cítil, jak ho zaplavuje horko.

„Dobře, omlouvám se," procedil zahanbeně skrze zuby.

„V pořádku," kývl Montgomery. „Ať už se to neopakuje."

„Neboj," ujistil ho Severus a snažil si nevšímat Harryho pátravého pohledu.

„Takže," vrátil se Montgomery ke svému přátelskému tónu, „co bude v úterý večer?"