Harry odhodlaně přešel přes pokoj a otevřel dveře. V ruce držel stříbrný nůž, kterým Severus připravoval přísady pro lektvary. Podíval se na svůj odraz ve stříbrné střence. Krvavé stopy po slzách, na jedné z tváří třikrát přerušené a rozmazané do stran. Zdálo se mu zvláštní, že si tyká se svým učitelem. Ale po pravdě, je to pořád ještě kluk. A proto mu nezaneřádí podlahu v pokoji. Už tak mu toho zničil dost.

Přešel ke dveřím koupelny a zmáčkl ošoupanou kliku. Polilo ho horko. Je zavřeno! Zevnitř se ozval hluboký hlas, který něco nesrozumitelně brblal. Zpotili se mu dlaně a sevřel se mu žaludek, když se rychle otočil a utekl do pokoje. Zavřel za sebou dveře a svezl se na podlahu. Opřel se o ně a složil hlavu do dlaní. Nůž s klepnutím dopadl na zem.

Zapomněl. Zapomněl, že je v domě i Severusův otec. Roztřásl se. Co má teď dělat? S trochou štěstí mu kouzla na dveřích zabrání vstoupit. Setkání s ním bylo poslední věcí, co chtěl zažít. Sevřel se mu žaludek, když si uvědomil, k čemu málem došlo. Kdyby nebyla koupelna zamčená... Severus by byl v prdeli. Kdyby jeho otec zjistil, že má v baráku dalšího kluka...

Zvedl hlavu a podíval se na své ruce položené v klíně. Jednu z dlaní měl plnou krve a až teď si všiml horkosti na jedné z tváří. Čím déle se na dlaň díval, tím víc krve tam bylo. Asi je to hluboké, uvědomil si. Hluboké rány ho v Pevnosti nikdy moc netrápily. Zamyšleně se usmál. Severus prostě musí mít své nástroje tip-ťop. Profesor Snape už rozdal hromadu trestů a odebral trimiliontinu bodů za tupé nože či špinavé kotlíky.

Krev mu už stékala po zápěstí do rukávu, a dokonce i přetékala hranu jeho ruky. Tam stekla na hřbet a kapala na jeho kalhoty. Zasmál se. Měl na rukou krev. Teď i doslova. Pozoroval tu karmínovou tekutinu, jak se vsakuje do rukávu a nohavic. Co s tím má dělat? Namočit, problesklo mu hlavou. Čerstvá krev jde vyprat dobře. Zaschlá leda tak spálit.

Severus ho zabije, jestli mu spálí oblečení.

Rychle se postavil a zavrávoral. Hlavu měl lehkou a on s ní zatřásl, aby si projasnil vidění. Té krve zase neztratil tolik, ne? I když je pravda, že je jeho tělo oslabené... Musí to pyžamo vyprat, než se Severus vrátí. Ale pořád to teče! Musí to nějak zastavit, než bude to pyžamo od krve celé. Zastavit, zastavit... Ale čím? Přešel ke stolu a cestou překročil zmáčenou knihu na kterou dopadly dvě kapky, které se hned rozpily do rubínových květů. Otevřel zásuvku, ve které Severus skladoval lektvary, a začal se jimi prohrabovat levou, nezakrvácenou rukou.

Potřebuje něco mazacího. Nic na pití... Ne, ne, tohle taky ne... Tady! Popadl lahvičku s třemdavou a zuby ji odzátkoval. Než si ji ale nalil na ruku, zarazil se. Přes takové množství krve se to k ráně ani nedostane. Popadl promáčené triko z podlahy a přitiskl ho k pravé ruce. Pozoroval, jak krev pomalu mizí ze stran a zkušebně látku zdvihl. Byla o mnoho těžší a rána už byla vidět, i když se hned zase zalila. Nechal spadnout černé triko s čvachnutím na zem a ze stolu popadl odzátkovanou třemdavu. Bez špetky zaváhání ji nalil do dlaně a přes sevřené zuby tiše a pomalu zasyčel, když se mu před očima bíle zablesklo pálivou bolestí.

Nažloutlá tekutina odplavila tu červenou a hluboká rýha se před Harryho očima stávala mělčí a mělčí. Sledoval, jak tkáň srůstá, a když měl pocit, že už nedochází k žádnému pokroku, postup opakoval. S uspokojením vnímal pálení v dlani a přilil ještě trochu. Rozechvěle se nadechl a přivřel oči.

Najednou slyšel bouchnutí dveří na chodbě a ztuhl. Srdce mu začalo rychle bušit a on, stále klečící u stolu, poplašeně pohlédl ke dveřím. Zadržel dech a napjatě sledoval kliku. Slyšel skřípání podlahy pod těžkýma nohama, které se na moment zastavilo, a pak pokračovalo dolů pod schody.

Harry ulehčeně vydechl a vstal. Rozhlédl se po pokoji a uvědomil si, že ho Severus přerazí. Byl tam šílený bordel. Asi by měl uklidit... Dal třemdavu, nyní z půlky prázdnou, na své místo a zavřel zásuvku. Sehnul se ke knize na podlaze a opatrně ji zvedl. Pohled mu sklouzl na zakrvácený rukáv až k lokti. Bude se muset převléct... Jemně knihu položil na židli a přešel ke skříni, kde objevil ještě jedno čisté pyžamo. Tohle nemělo proužky, ale bylo celé černé a vypadalo o dost udržovaněji a opečovávaněji. Harrymu bylo jasné, že Severus nebude nadšený, až ho v něm uvidí, ale to, co má na sobě, se musí hned namočit.

Než si stačil rozepnout košili, došlo mu, že by při úklidu mohl nové pyžamo zakrvácet ještě víc. S povzdechem ho odložil na postel a vyhrnul si zakrvácené rukávy. Opatrně naslouchal zvukům z přízemí a pak se tiše vykradl do koupelny, která byla cítit po vejcích. Zápachu si nevšímal, jeho pohled zachytilo zrcadlo nad umyvadlem. Kromě šmouh po slzách měl krvavou i celou pravou půlku obličeje. Rozcuchané vlasy mu visely kolem obličeje a dosahovaly až po čelist. Vypadal příšerně. Otočil se k vaně, kde byl připraven kýbl s vodou na splachování záchodu. Pro jednou byl vděčný, že je porouchaný a občas se tam musí přilít další voda, aby bylo všechno spláchnuté. A ještě vděčnější byl, že byl záchod prázdný. Tiše vylil třetinu do vany a jako krysa se pak vkradl zpátky do pokoje i se svým úlovkem.

Sebral triko ze země a zamračil se na krvavou mokrou skvrnu pod ním. Ponořil ho do kýblu a pozoroval, jak se vodou šíří růžová barva. Vyždímal ho a utřel jím zbývající krev na podlaze. Pak ho namočil a pokusil se s ním utřít i obličej. Když už měl pocit, že už je čisté snad všechno, rychle se převlékl a zakázal si užívat hebkost materiálu nového úlovku. Opatrně si vyhrnul rukávy a začal drhnout oblečení doufaje, že Severusův otec nebude v nejbližší době kýbl potřebovat znovu.

xXx

Severus na moment před domovními dveřmi zaváhal. Měl sucho v puse a vůbec se mu nechtělo dovnitř. Během cesty zpátky ale přišel na jednoduché a elegantní řešení jeho problémů s Harrym. Prostě o tom napíše Pomfreyové a ta už bude vědět, co s tím. On prostě není žádný cvičitel rarachů, Merline! Vešel do domu a rozhodl se zastavit v kuchyni pro sklenici vody.

„Myslel sem, že si u sebe."

Severus se zarazil a polkl. Opatrně se otočil a spatřil svého otce stojícího ve dveřích do obýváku. Co tady dělá? Neměl jít z práce rovnou do hospody, jako každý večer? Nervózně se na něj usmál a zastrčil si pramen vlasů za ucho.

„Jen se jdu napít."

Jeho otec pokýval hlavou a vysunul neoholenou hlavu. Podlitýma očima ho pozoroval a Severus měl neblahé tušení, že to není všechno. Tiše stál, prsty mu nervózně poklepávaly o nohu a bedlivě sledoval každý otcův pohyb.

„Vem mi pivo, jo?" vyzval ho, otočil se a odešel do obýváku.

Severus rychle přešel do zašedlé a oprýskané kuchyně, natočil si vodu a z ledničky vytáhl jednu lahev. Když zavíral dveře ledničky, automaticky přejel prsty po velké prohlubni v jejích dveřích. Na rozdíl od něj se lednička nikdy sama nespravila.

Váhavě vstoupil do obýváku. Nakyslý pach potu, kolomazi a zvětralého piva mu zaútočil na čichové buňky. Mlčky podal otci rozvalenému na prosezené a skvrnami poseté pohovce orosené pivo. Ten se hned zhluboka napil a když v něm zmizela alespoň polovina, spokojeně mlaskl a hlasitě říhl. Podíval se na Severuse a bodře poplácal pohovku vedle sebe.

„Co tam tak stojíš jak tvrdý y. Poď hodit řeč se svým tátou. Seš porád jen zavřenej v tom pokoji a vubec si tě neužiju." Jazyk se mu lehce pletl a vyčítavě se na Severuse usmíval.

Severus ho poslechl a opatrně se usadil na krajíček sedačky tak, aby byl co nejdál, zároveň ale tak, aby to nebylo nápadné. Sevřel čelist, ale přiměl se usmát. Zkroutil prsty v botách a zapjal všechny svaly v nohách. Jak on nesnášel tyhle jeho nálady! Byl by radši, kdyby na něj řval, než aby se v pěti světlých minutách pokoušel chovat jako rodič.

„Tak jak ti dupu králici?" zeptal se ho otec a hned se burácivě vlastnímu vtipu zasmál. Znovu se napil piva a Severus znechuceně pozoroval, jak mu pramínek stéká po bradě na děravý a umaštěný nátělník.

Severus ještě o něco rozšířil svůj křečovitý úsměv. „Dobře, jde to dobře. A jak tobě?"

„Je to hovno, víš? Bucks je v rachotě totální picař!" Zvedl pobouřeně hlas. „Chce mě vyhodit, no jde ti to do kebule?!"

Jo, to mu do kebule rozhodně šlo. „Tak to je kretén, máš pravdu."

„Jo, to mám, kluku," řekl důležitě a vytáhl z kapsy potrhanou krabičku cigaret. Jednu si vzal a nabídl i Severusovi. Ten se na ni podíval, svraštil obočí, a nakonec mlčky zavrtěl hlavou. Bůhvíproč neměl chuť.

Jeho otec nad tím pokrčil rameny a znovu se napil. „A co ty tam celý dny děláš?" kývl hlavou ke stropu a pak několikrát zmateně zamrkal.

„Učím se," odpověděl mu opatrně.

„Hmmm." Pokýval hlavou a znovu se napil. „Kdybys chtěl, mohl bys se mnou někdy do hospody. Ukázal bych tě kámošům. Ani mi nevěří, že mám syna!"

Jen to ne... Pokýval na něj a všiml si, že už je lahev prázdná. „To by bylo super! Už máš dopito: Hned ti přinesu další pivo." Vyskočil z pohovky dřív, než stihl jeho otec zareagovat.

V kuchyni vzal další a na chvíli zavřel oči. Na tyhle debaty už prostě nemá. Slyšel od něj už tisíc slibů a obrazů lepší budoucnosti. Proč už nemůže vypadnout zpátky za svýma kumpánama? Pohled mu padl na zásuvku, ve které byla piksla s burskými oříšky. Rychle se rozhodl, popadl slánku a štědrou dávku nasypal k oříškům. Pak se se svými úlovky vrátil do obýváku, kde už jeho otec netrpělivě podupával nohou. Bez řečí si vzal pivo a když mu Severus podal i buráky, pochvalně zamlaskal. Otevřel pikslu a nasypal si do chřtánu. Severus ho pozoroval, zatímco si sedal na opěrku křesla, které stálo z druhé strany stolu.

Jeho otec se znovu napil a dal si další buráky. Vodnatýma očima Severuse pozoroval přes zplihlé, hnědé vlasy. „Mluvil sem s Droonym. Prej má dobrej kšeft. Když to vyjde, tak si nacpem kapsy. A potom ti budu moc zaplatit ňákou školu. Ňákou skutečnu školu, kapišto? A když nám vyjde další kšeft, a další, budeme mít mnohem lepší život! Mluvil sem s Droonym, víš? Slíbil to. Prej je to tutovka."

Severus přikývl, znechucený pohledem na napůl rozžvýkané buráky a nadšeně se na něj usmál. „To je skvělý... a s kým dalším to budete podnikat?"

„S chlapama, prostě naše banda." Mávl neurčitě rukou a zase se zhluboka napil.

„To jsem fakt rád," pokračoval Severus s úsměvem, prsty zatínal do opěrky a uvnitř se cítil prázdný. „A jak se všichni mají?"

„Jó maj se dobře. To víš, my chlapi musíme držet při sobě... Jen Bo mi dluží prachy."

„Aha. To je blbý. Ale třeba ti je vrátí, nebo tě pozve na pivo... V ledničce už bohužel žádný není," pokračoval a smutně svěsil hlavu. Zpoza záclony vlasů pozoroval, jak jeho otec žvýká a přemýšlí, pohrávaje si poloprázdnou lahví.

„Jo, to by moh. Jsi fakt chytrej, žejo? Ale neboj, dostanu tě na ňákou dobru školu. Tuplovanou." Přisvědčil mu otec a položil právě dopitou flašku k dalším deseti pod stolkem.

Severus vděčně přikývl a zkřížil ruce na hrudi. „A kdy se s Boem zase uvidíš? Není od něj vůbec slušné, že ti ty peníze nevrací..." Prosím odejdi už, odejdi už...

„Noo, asi bude dneska hrát u Frídy. Možná bych za ním moh jít a ty prachy z něj dostat." Zkrabatil čelo usilovným přemýšlením a hodil si další buráky do pusy. „A kdo ví, třeba budu mít dneska štěstí!"

Severus přitakal a usmál se na něj. „Jsem si jistý, že jo. Mám pocit, že dneska budeš mít dobrý večer."

„Jo, máš pravdu. Hned tam půjdu. Beztak mám žízeň." Vstal a zapnul si šejdrem kostkovanou košili. Přešel kolem Severuse a bodře ho praštil do ramene. „Tysi fakt chytrá hlava, co?"

Severus ho pozoroval, jak odchází a když za ním zaklaply dveře, ulehčeně si oddechl. Pochyboval, že se vrátí domů s nějakými penězi. Pokud něco z toho Boa dostane, tak to tam zase prohraje. Ale co. Furt lepší než rozbitý nos. Nebo zlomená ruka.

Zvedl se a promnul si bolavé rameno. Povzdechl si, naposledy zakroutil hlavou nad tou parodií na otce a vydal se po schodech do pokoje ignorujíc opuštěnost, kterou cítil vzadu v krku. Kdysi si přál, aby ty jeho sliby byly pravdivé.

Vystoupal po skřípějících schodech a při pohledu na dveře ztuhl. Byla na ní malá, téměř nepatrná krvavá šmouha.

Pozoroval tu skvrnku ve tvaru prstu a polil ho pot. Jak dlouho už tam je? Zvedl třesoucí se ruku a ukazovákem po ní přejel. Podíval se na bříško prstu a viděl, jak se vlhce leskne. Polkl.

Pomalu otevřel dveře a doufal, že se plete. Prosím, ať se plete...

V pokoji se mu naskytl zvláštní pohled. Harry klečel nad kýblem bokem k němu a něco v něm usilovně drhnul. Podlaha kolem něj byla mokrá a Severus si všiml, že voda v kýblu byla růžová. Ve vzduchu bylo krom hořké bylinkové vůně cítit i rezavé železo.

Severus udělal krok vpřed cítil, jak na něco šlápl. Zvedl nohu a uviděl na zemi svůj stříbrný nůž. S čepelí pokrytou krví. Dřepl si a zvedl ho. Pozoroval, jak krev rychle skapává po ostří na podlahu, kde se slévala do už existující loužičky. Vzhlédl. Harry si ho stále ještě nevšiml. Měl na obličeji červené šmouhy, které vypadaly, že se je pokusil utřít, a byl popelavě bledý. S očima upřenýma do kýble vypadal jako v transu. Co to drhne?

Severus tiše položil nůž a poposedl si o trochu blíž, aby byl z Harryho pohledu nůž až za ním. Nervózně si oblízl rty. Harry už vůbec nevypadal jako cvok na kofeinu... Co má s ním dělat teď?

„Harry?" oslovil ho tiše.

Bez odezvy. Bylo slyšet jen šplouchání vody a občasné zavrzání kýble o podlahu.

„Harry?!" zkusil to o něco hlasitěji.

Harry s rukama ve vodě poplašeně vzhlédl a upřel na Severuse velké, bezradné oči plné... čeho? Severus viděl, jak ztuhl, a něco uvnitř něj se zkroutilo. Co má dělat? Olízl si rty a zkontroloval, že mu je vidět na prázdné ruce.

„Ahoj Harry," řekl mu tiše.

Harrymu zacukalo v koutku oka ale jinak se ani nehnul.

Severus polkl. Netušil, co s Harrym je, ale evidentně to předtím kolosálně posral. Takhle Harryho viděl poprvé.

„Promiň za to před tím. Neměl jsem tak vybouchnout," pokračoval klidným hlasem.

Harry sjel pohledem na mokrý stůl.

„Nehody se stávají," vysvětloval Severus s mírným úsměvem. „To nic není."

Harry polkl, pomalu vytáhl ruce z vody a sklonil hlavu.

Severus si až teď všiml, že má na sobě Harry jeho školní pyžamo. Jeho úsměv zakolísal. Krvavé šmouhy na obličeji a růžové ruce kontrastovaly s čistými svršky. Pohled mu sklouzl na kýbl, v kterém měl pocit, že rozeznává proužkovanou látku.

„A jak ses tady zatím měl?" zeptal se ho a pokusil se zhedvábnit svůj hlas.

Harry si nervózně promnul ruce a vyhnul se Severusovu pohledu.

„Ušpinil jsem ti pyžamo," zamumlal tiše tak, že mu Severus skoro nerozuměl.

A to je všechno? Severusova netrpělivost začínala vzrůstat. Ale zakázal si dát cokoliv najevo. Harry vypadal bůhvíproč... křehce.

„Je to jen oblečení," odmávl to rukou Severus a Harry sebou cukl.

Severus sevřel čelist. Co má jako dělat? Pomalu se zvedl a přešel k Harrymu stále klečícímu na podlaze. Sedl si vedle něj a až teď pořádně viděl, co tak usilovně pral.

Jeho pyžamo plavalo v červené vodě a Severus měl pocit, že vidí na látce velké, tmavší skvrny, jako by se ještě dostatečně nevymyly. Do krku mu vystoupala kyselost. Proč je tam tolik krve? Odkud se vzala?

Pak si s hrůzou vzpomněl na nůž a malou skvrnku na dveřích. Měl chuť začít na Harryho křičet, ale ovládl se.

„A ty jsi v pořádku, kamaráde?" zeptal se ho klidně hlubokým, sametovým hlasem, který u sebe dosud neslyšel.

Harry se poškrábal na ruce a němě přikývl.

„Nejsi někde zraněný?"

Harry ztuhl a pak zavrtěl hlavou.

Lhář.

„Harry," Severus si povzdechl. „Podívej se na mě." Snažil se tvářit stejně nebezpečně jako pivoňka. Usmál se na něj. „Co kdybych to oblečení vyčistil pošetilým mávnutím hůlky? Dal by sis se mnou potom kakao?" Kakao? Vážně? Na tohle opravdu nemá.

Harry polkl a přiškrceně ze sebe vypravil. „Takže se nezlobíš?"

Severus zavrtěl hlavou. „Nee. Vůbec Harry. Jsou to jen věci."

Harryho pohled sklouzl na zničenou knihu.

„I to je jen věc." Stále klidně Severus pokračoval: „Není to zas tak důležité." A asi to tak i myslel... Bylo nejvyšší čas se zbavit i toho posledního kousku, co mu připomínal Princeovi. A navíc, kdo ví, co za rituály uvnitř by ho přivedlo na jeho temnější stránku? Všechno o tom jednom rituálu už měl stejně několikrát přepsané na papírech. Ty jsou sice zmáčené, ale kouzla je opravit dokážou.

Harry si pohrával s lemem černé košile. „Kakao zní fajn," típl.

„Severus se na něj usmál. „Tak co kdyby sis tady sednul na postel a nechal mě se o to postarat?" Připadal si, že mluví jak s dítětem.

Harry přikývl a pomalu se přesunul na postel, kde si objal rukama kolena.

Severus ho koutkem oka neustále pozoroval, zatímco kouzlem nechal zmizet krvavou vodu. Další kouzlo a oblečení bylo čisté a další ho vysušilo. S každým mávnutím hůlky se mu tělem rozlilo blahodárné teplo. Vzal do ruky čisté pyžamo a opatrně ho složil. Měl pocit, že dokáže železo ve vzduchu skoro až ochutnat. Co se tady do háje stalo?

Uklidil pyžamo i triko do skříně a obrátil se k Harrymu. „Dojdu teď dolů, pro to kakao, jo? Bude to jen chvilka, zatím zůstaň sedět, jo?" ujišťoval se nadvakrát. Odpovědí mu bylo jen zamrkání. Severus si sám pro sebe přikývl a vydal se do kuchyně.

Rychle vytáhl čistý kastrůlek a nalil do něj včerejší mléko. Vzal ze zastrčené poličky nenápadný sáček s výborným hořkým kakaem a společně s cukrem, škrobem a vanilkou ho rozmíchal v mléce.

Jak se tekutina ohřívala, tak zároveň i houstla, a Severus ji od dna míchal. Vyndal si dva nerozbité hrnky a líně bublající nápoj do nich přelil. Jeden z nich osladil trojnásobnou dávkou cukru a otřásl se. Položil kastrol do dřezu, nalil do něj vodu a s oběma hrnky v rukách vystoupal zpátky po schodech nahoru. Dveře nechal předtím pootevřené, takže do nich jen jemně kopnul a vešel dovnitř.

Byl hlupák, když si myslel, že ho poslechne.

Harry pobíhal po pokoji a zdálo se, že se snaží uklízet. Jediný problém byl, že se třásl a jeho pohyby byly nekoordinované.

„Mám to kakao," pronesl tiše a doufal, že ho nevyděsí.

Harry se na něj prudce otočil a zamhouřil oči. Pak se mu projasnila tvář a on si prohrábl vlasy. „To je dobře," zamumlal. „To je moc dobře."

Severus se díval na stojící postavu. Zvedl jedno obočí a nevšímal si toho úzkostného pocitu, který ho od objevení krvavé skvrnky na dveřích neopustil. „Nechceš si sednout? Nerad piju ve stoje," podotkl a sám si sedl na postel.

Harry ho pomalu napodobil a převzal si hrnek, který mu Severus podával. Když se jejich prsty dotkli, všiml si, že má úplně ledové ruce. Sám se napil a přes hranu hrnku pozoroval bledého chlapce, jak s tím nejmenším úsměvem čichá ke kakau a drží se ho jako o život. Když se napil, přivřel oči, a Severus by přísahal, že zakňučel.

Chvíli seděli v tichosti. Severus přemýšlel, jak z něj co nejsnadněji dostat, co si v jeho nepřítomnosti udělal, protože byl na tom zdravotně o tři řády hůř, než když ho opouštěl. Harry seděl vedle něho v dostatečné vzdálenosti tak, aby se nedotýkali a pohrával si s hrnečkem. Severusův pohled byl tím pohybem přilákám a chvíli proto pozoroval ty zjizvené a mozolnaté prsty, jak krouží kolem okraje a čas od času přejedou přes růžovou jizvu táhnoucí se přes pravou dlaň.

Severus se opět napil a užíval si uklidňující účinek pravé čokolády. Tohle nebyla žádná náhražka, ale to nejlepší kakao z Příčné ulice. Malý krámek za potřebami pro hospodyňky skrýval různá tajemství. Přemítal, co všechno napíše madame Pomfreyové do dopisu. Neměl pocit, že by zvládl popsat tenhle stav, ve kterém Harry je tak, aby to pochopila. Nemůže jí napsat, že se chová jako dítě, co rozbilo oblíbenou vázu, nebo může?

Zarazil se. Asi ji spíš požádá, aby se s ním někde setkala. Tak, aby o tom Harry nevěděl, připomněl si. Kdo ví, co za reakci by to vyvolalo. Jeho oči byly znovu přilákané rovnou růžovou jizvou. Zvláštní, Harry má všechny jizvy mnohem zhojenější. Našpulil pusu a poklepal si prstem na spodní ret. Jak to, že si jí ještě nevšiml?

Svou porci už dopil a užíval si blahodárného tepla rozlévajícího se mu břichem. Harry vypadal o dost klidněji, ale stále byl neuvěřitelně bledý. Vzhledem k tomu množství krve ve vodě... A i ten rukáv zůstal špinavý... Ztuhl.

Ne... To by neudělal... Nebo snad ano?

Proč by se ale řezal do dlaně? Ta rána by musela být setsakra hluboká, aby měla nějaký vliv... Ale vždyť se Harry celou dobu pořád motá... Že by ta ztráta krve stačila? Proč ale je ta rána už zahojená?

V tom si vybavil bylinkovou vůni, kterou ucítil v pokoji poprvé. Zavřel oči. Třemdava. No jistě. Hojí rychle. Efektivně a velmi bolestivě. A na rozdíl od lektvarů nepracuje bez jizev.

Bylo zvláštní cítit teplo i chlad zároveň. Položil hrnek na zem a zimomřivě se objal. Tohle není dobré... Jestli se pořezal... Tak je v prdeli ještě víc, než si Severus myslel. Bude muset napsat Pomfreyové co nejdřív. Tohle si na triko nevezme... Na druhou stranu by to přes Bondyho bylo rychlejší. Spook je holt malá sovička.

Rozhodnutý se znovu na Harryho podíval. Ten seděl s hlavou skloněnou. Hrnek měl prázdný, což byl jediný zázrak, protože byl tak nakloněný, že by se jinak všechno vylilo. Severus se sehnul a nakoukl pod záplavu vlasů. Tiše se zasmál a jen vzduch unikající mu z nosu to prozradil. Takže byly zpátky u spaní všude a jakkoliv, že?

Opatrně mu sebral hrnek z ochablých prstů a přehodil mu deku přes ramena. Už byl poučený z minula, že se ho nevyplatí budit. Buďto dostane ránu, nebo se na něho bude šklebit. Jestli si bude chtít lehnout, udělá to.

Vzal kýbl a odnesl ho do koupelny, kde ho znovu napustil. Když byl hotov, sedl si na vanu a zavolal Bondyho.

Skřítek se tiše objevil a Severus ne naposled ocenil preciznost, s jakou se lékouzelnický pomocník projevoval. Žádné hlasité zvuky, žádné otravné řeči. Jen účelnost. Severus byl rád, že si madame Pomfreyová vybrala za svého osobního skřítka zrovna tohohle.

Bondy na něj upřel tázavě oči.

„Vyřiď madame Pomfreyové, že s ní musím co nejdřív mluvit," řekl mu Severus naléhavě. Skřítek oči ještě víc vykulil a pokýval hlavou až mu zapleskaly uši. „Jde o Harryho. Mám obavy o jeho psychické zdraví," zdůraznil Severus a pozoroval, jak skřítek bez dalšího slova zmizel.

Severus zíral na prázdné místo a svíral oběma rukama hranu vany. Doufal, že to vyjde.

Skřítek se objevil a natáhl k Severusovi ruku. „Paní vás očekává."

Severus ji přijal a během okamžiku byla koupelna prázdná.

xXx

Harry se probudil a zmateně si setřel slinu stékající mu z koutku. Sedl si a cítil, jak ho začíná bolet hlava. Hned tu bolest nacpal do plechové termosky a se zívnutím si zastrčil vlasy za ucho. Zatřásl hlavou a snažil si vybavit, proč má na sobě jiné pyžamo. Marně.

Zkontroloval pokoj a všiml si Severuse ležícího pod oknem, jak čte nějakou knihu. Světlo mu dopadalo na stránky a podle hrnku čaje vedle něj Harry usoudil, že je ráno. Ale kam se poděl zbytek dne? Harry ho chtěl pozdravit, ale vyšly z něho jen nějaké chraplavé zvuky. Severus se na něj podíval a mile se usmál.

„Tak jak se vede?" zeptal se ho hebkým hlasem.

Harry se na něj zaraženě podíval. Co se to s ním děje?

„Kro-" odkašlal si. „Kromě toho, že mi v puse asi něco umřelo, dobře. A jak se vede tobě?"

Severus se na něj chvíli díval, a pak mu stále tím divným hlasem odpověděl: „Dobře, díky." Vstal a přešel ke stolu, kde nalil do sklenice vodu. Vysypal do ní nějaký prášek a podal to Harrymu. „Na, tohle vypij. Minerály a tak. Mělo by ti to pomoc s dehydratací."

„Dehydratací?" Podivil se Harry a napil se. Po letech praxe se ani trochu nezašklebil.

Severus překvapeně zvedl obočí. „Snad nečekáš, že po ztrátě krve, po tom všem, čím sis prošel, budeš jako rybička?"

Harry ztuhl a krve by se v něm... nedořezali. „Ztrátě krve?"

Přikývl a opět si ho zmateně přeměřil. „Včera jsi se zranil, vzpomínáš?" ptal se ho jemným tónem bez náznaku netrpělivosti.

O čem to mluví? „Ne." Zkrabatil Harry čelo. „Nepamatuju si nic... Co, co se stalo?"

Severus si povzdechl a sedl si vedle něj s dostatečným odstupem na postel. „Včera jsem se pohádali?" Když Harry stále nereagoval, pokračoval: „A když jsem se vrátil, byl jsi bledý a drhnul si pyžamo celé od krve?"

Cože?!

Vstal a ze zamčené zásuvky vyndal stříbrný nůž. „Tohle jsem našel u dveří od krve. Nepamatuješ si, jak se to tam dostalo?"

Harry se na nůž zděšeně podíval. Skousl si ret a slzy se mu nahrnuly do očí. Pevně zatnul pěsti a cítil, jak se mu nehty zabořují do dlaní. Pravá ruka byla o něco citlivější, ale to ho teď opravdu nezajímalo. Bál se zeptat, ale musel...

„Zabil jsem někoho?"

Severus se na něj vytřeštěně podíval. „Ne! Nikoho jsi nezabil, jak tě to napadlo?!" Konečně zase mluvil normálně.

Chytil Harryho za pravou ruku a nevšímal si, jak sebou při tom kontaktu trhnul. Přiměl ho otevřít dlaň, na které kromě zčervenalých půlměsíčků byla i dlouhá rovná jizva, kterou tam včera neměl.

„Nepamatuješ si, jak se ti to stalo?" zeptal se ho opět klidně.

Harry mlčky zavrtěl hlavou a stále sledoval jizvu. Co se stalo? Proč si nic nepamatuje?

Severus si povzdechl a pustil jeho ruku. Podrbal se na zátylku a znovu Harrymu naplnil sklenici vody. „Tak už se tím netrap. Hlavní je, že už si v pořádku."

Harry přikývl a znovu se napil, stále pozorující svou dlaň. Nechápal to. Proč by se řezal do ruky? To je přece úplně k ničemu... A podle citlivosti byla ta jizva hodně hluboká, takže ten nůž musel být hodně ostrý. To by bylo přeci raz dva. Procházka růžovou zahradou oproti těm kameninovým střepům...

Vzhlédl a všiml si, že Severus vrací nůž do zásuvky a zamyká ji na klíč, který si dal do kapsy. Vážně si myslel, že by zrovna taková komplikace Harryho zarazila?

Zbytek dne proběhl relativně klidně. Kromě chvíle, kdy se Severusův otec domáhal přítomnosti svého syna hlasitým hulákáním, bylo v domě ticho. Harry se stále cítil slabě, a tak si jen četl. Severus něco studoval u stolu a stále si něco brumlal pod vousy. Oči se mu nad knížkou zavíraly a, ani nevěděl jak, usnul. Zato zase moc dobře věděl, že se probudil. Přestože se jeho spolubydlící snažil být potichu, Harry slyšel klapání kazet o sebe, jak se jimi Severus prohraboval.

Posadil se a ospale si ho přeměřil. „Práce už tě nebaví?"

„Nemůžu makat nonstop," pokrčil rameny Severus.

„Co pustíš?"

Severus zkrabatil čelo. „Ještě nevím. Asi jen nějaké random věci. Bude ti to vadit?"

„Ne," zavrtěl hlavou Harry, „posluž si."

„Tak dobře." S tím vybral Severus jednu z kazet a strčil ji do přehrávače. Harrymu to neznělo jako zrovna kvalitní výběr, ale nechal to být. Znělo to staře, uměle, a... prostě hrozně.

Zase si lehl a podíval se na pravou dlaň. Přejel si po růžové jizvě palcem levé ruky a přemýšlel, která z těch čar, co protíná, je čára života. Třeba už bude konečně konec. Měl na věštění dávat větší pozor. Ale jak měl tušit, že se celý jeho život bude motat kolem věšteb a proroctví? Stále mu nešlo do hlavy, co se to včera stalo. Jistě, v Pevnosti se mu stávalo pravidelně, že měl okna. Probudil se a měl něco zlomeného, bolela ho záda, svaly, orgány. Nepamatoval si, jak se mu staly, ale tak nějak čekal, že mu prostě vymazali paměť.

Otočil hlavu a podíval se na Severuse. Profesor Snape by mu možná paměť vymazal, ale školák Severus? Ne, tak dobrý ještě není. I tak, bylo nepříjemné, že měl takové výpadky. A co se vlastně stalo předtím, než se pořezal? Byla to nehoda? Přejel prsty na zápěstí. Protože kdyby si skutečně chtěl ublížit, rozhodně by nešel po dlani. Zatřásl hlavou. Asi mu už mysl nebude normálně fungovat nikdy. Je prostě divný.

Písnička skončila. Harry slyšel vyměňování kazety a po cvaknutí následoval další, tentokrát o dost lepší, kousek. Zavřel oči a opatrně se začal probírat termoskami a lahvemi. Možná najde odpověď tam? Třeba to jen hodně dobře uzamkl. Opatrně se probíral myslí a kromě nepříjemných, obyčejných, nepodstatných, hodně bolestivých a ošklivých věcí nenašel nic. Včerejšek jako by byl úplně někde jinde.

Přešel hlouběji do své hlavy. Nic. Tedy, opět jen ty samé vzpomínky. Stejné typy nádob a lahví. Na Pevnost, Dursleyovi, na Pána Zla a jeho lekce, na množství smrtijedů, které měl tu čest potkat. Jedna mu nešla moc dobře otevřít, jako by měla jiný typ uzávěru. Pak si uvědomil, že to není šroubovací, ale odklapávací. Jako u konvice. Zvědavě nakoukl dovnitř. Vyvalila se odtamtud vlna horké páry a to bylo všechno. Pomyslně pokrčil rameny. Stále ne včerejšek. Pokračoval dál.

Bradavice.

Ne. Tam rozhodně nic hledat nebude. Nechce vidět šťastné nebo ustarané obličeje svých... Nechce na ně myslet. Je to pryč. Bude to pryč. Nemá cenu to řešit. A tam odpověď na to, co se stalo včera, nedostane. Začal ho svědit koutek oka. Sáhl si tam a ucítil špičkou prstu vlhkost.

Otevřel oči. Strop nad ním byl zamlžený a narůžovělý. Nos se mu začal ucpávat a on cítil, jak ho teplé slzy šimrají na své cestě od vnějších koutků dolů k uším. Nenápadně popotáhl a utřel si obličej rukávy. Když si je prohlédl, s úlevou si všiml, že jsou spíš růžové než červené. Otočil se na bok směrem ke stěně a koukal do prázdna. Proč je rozbitý?

Cítil, jak ho polilo horko. Nad rtem mu vyskočil pot a stejně tak vzadu ve vlasech. Objal se rukama a hypnotizoval drobné hrbolky na zdi. Polkl brambor v krku ale byl strašně velký a suchý. Začal drndat nohou a potlačil chuť vstát a někam jít. Vyrazit ven. Měl chuť křičet a volat. Pevně zkousl zuby k sobě. Potřeboval někam jít. Musel někam jít. Nebo se zblázní!

Ne.

Přinutil se pomalu vydechnout a povolit čelisti. Ruce se mu klepaly. Chtěl se obejmout pevněji ale v podstatě násilím se přiměl uvolnit se. Soustředil se na dech. Pomalu se nadechoval a vydechoval. Proč by někam chodil? To je nesmysl. Navíc, nepamatuje si, že by Severusův otec odešel. Matně si pamatoval, jak Severus říkal něco o vyspávání kocoviny nebo co. Co kdyby na něj narazil? A navíc má pořád pyžamo. Nebude se převlékat. Tady je mu dobře. Měkká postel, jídlo od Bondyho a dost ucházející spolubydlící. Ucítil bolest na žebrech. Podíval se dolů a všiml si křečovitě zatnutých prstů, zabořených přes látku pyžama v bocích. S výdechem se je pokusil uvolnit. Tlak na hrudi se mu zvětšoval a on konečně prsty narovnal. Měl pocit, jako by měl v hrudi obrovskou kámen, který se mu s plastovou pachutí začal cpát hrdlem ven. Co se děje? Už skoro začal panikařit, když mu došlo, že se zapomněl nadechnout. Hlučně nabral zvuk do plic. Frustrací chtěl začít mlátit hlavou do zdi. Jeho tělo vůbec nefunguje. On vůbec nefunguje!

Ale ne, klid. Prostě se uklidní. Je v bezpečí, nic se mu tu neděje. I když by to možná bylo jednodušší v Pevnosti, tam by aspoň věděl, co přesně a proč se s ním děje. Ale takhle si na to holt musí přijít sám. Takže nádech, výdech, nádech, výdech... Postupně se uklidnil, jeho dech se stal pravidelným, svaly byly o něco uvolněnější. Noha mu stále drndala ale to prostě řešit nebude. Cítil, jak začíná být vláčný jako těsto a bylo pro něj stále těžší myslet. Tak je to správně. Všechno se dá zaspat. A s tím pustil poslední myšlenku tam, kam chtěla jít.