Večer v knihovně byl klid. Pár starších lidí sedělo u stolků za komíny knih a kromě občasného zaúpění a rázného zaklapnutí knihy bylo ticho. Severus mu vrazil do ruky seznam hned, jak ho dopsal, a pak z knihovny zdrhl. Harry si povzdechl a zakroutil nad tím hlavou.

Oběti krevní i pokrevní. Povolejte svého démona. Panna na cibulce. Runy, vyvolávající kruhy a křišťály. Ochrany černé magie. Brčálův průvodce kouzelnými diagramy. Rituály a výpočty. Krevní zaklínadla.

"To mám za to, že mu ničím knihy..." zamumlal si pro sebe a strčil pergamen zpátky do kapsy. Jestli ho chytí jen s tím seznamem, tak bude mít problémy. Nemluvě o plížení se do omezené sekce.

Kdyby měl plášť a plánek, bylo by to něco jiného. Ale plánek podle všeho teprve Pobertové dělají a plášť má James.

Musí to vymyslet jinak. Jak by to udělala Hermiona?

Šla by do knihovny. Našla těžkou starou bichli a v ní odpověď. Něco na maskování by tu někde mohlo být, ne?

O hodinu a půl později, zaprášený, unavený a s vysušenýma očima měl řešení.

Zastírací kouzlo. A pokaždý, než sáhne po nějaké knize, tak zakouzlí Ševelisimo. Jo, to půjde.

Teď už bude večerka. Půjde do Jeskyně a vrátí se sem kolem třetí ráno. Kouzla nejsou jako plášť a snad ho nikdo nechytí.

V Jeskyni bylo rušno. Spousta lidí stála kolem Severuse a každý mu něco chtěl. Mluvili jeden přes druhého a Harry poznal, že toho na něj začíná být hodně. Že by vánoční objednávky? Už je koneckonců prosinec.

"Tak dost!" vyjel po nich Severus. Když zmlkli, tichým hlasem pokračoval: "Jeden po druhém. A nejlepší bude, když napíšete sovu. Domluvím si s vámi schůzku. Nebo jestli už přesně víte, co chcete, objednejte si to."

Harry ten tón moc dobře znal. Tohle byl přesně ten člověk, kterého se bál každý, kdo neznal rozdíl mezi krájením na kostičky a proužky. A kdo přidával víc žabích jater, než měl.

A na ostatní zmijozely to kupodivu zabralo taky. Hned se s omluvou stáhli a většina z nich i odešla. Někteří byli pořád poblíž, ale už tiše čekali, než na ně přijde řada.

Zavrtěl nad tím hlavou a šel do ložnice pro úkol na věštění z čísel. Bylo to čím dál složitější. Ale už si aspoň pamatoval, že mínus a mínus dává plus. Sedl si s tím na postel a obyčejnou tužkou se do toho pustil. Měla na konci gumu. Mnohem praktičtější než brk a inkoust.

Ale vůbec nechápal, proč se tomu říká věštění z čísel. Vždyť přeci vůbec nic nevěští? Jen počítá. Mělo by se to jmenovat Přípravka na věštění z čísel, ale s věštbami nepočítejte.

Uchechtl se. To se mu povedlo. S věštbami nepočítejte.

Přepočítával zrovna čtvrtý příklad s tužkou v puse, když přišel Severus.

Usmál se na něj. "Tak jak to šlo?"

Povzdychl si a dramaticky spadl na postel obličej dolů. Tlumeně mu odpověděl a Harry měl co dělat, aby mu rozuměl: "Všichni se zbláznili."

"Ale no tak! Tak strašný to nebylo, ne?"

Severus se prudce zvedl na loktech. "Že ne?! Vánoce jsou za dveřmi a všichni se rozhodli, že já je za ně vyřeším! Ještě že mají dost slušnosti, aby přišli teď, a ne až za dva týdny!"

Odložil papíry a podepřel si rukou bradu. "Mně přišlo, žes to zvládl pěkně. Všichni tě poslouchají."

Zaúpěl a otočil se na záda. Zvedl obě ruce do vzduchu a udělal z nich klapající zobáky. "Mluví jeden přes druhého, bolí mě z nich hlava! Je to horší než štěbetající babky v obchodě." Pak nechal ruce spadnout. "Nemám na to. Já si chci vařit lektvary. Nechci mluvit s lidmi."

"Nekňuč," napomenul ho Harry. "Tak to nech na Hubertovi. Ať se se zákazníky baví on. A já myslel, že budeš mít radost, že ti obchodu jdou," namítl.

"No to mám! Ale je toho moc. A tihle mi ani nedali šanci je poslat za Hubertem! Mary se mě zeptala na rtěnku a najednou tam byli všichni!"

Harry se zamračil. "Ty teď děláš i rtěnky?"

"Nedělám. Taky jsem jí to i řekl. Jen balzámy na rty. A ty barvit nebudu! A stejně tak nebudu Katherine vonět tu mast. Takhle si vymýšlet. Nebudu a nebudu!"

Harry se začal smát, ale rychle to zamaskoval kašlem.

"A ty už přestaň kouřit a lítat po nocích! Tenhle kašel se mi vůbec nelíbí!"

Harry se pokusil udržet vážný výraz. "Tak dobře. Budu se snažit. Ale ty by ses mohl snažit vyjít vstříc zákazníkům."

Severus po něm mrskl polštář. "To určitě. Víš kolik práce mi dá vymyslet, jak převonět eukalyptovou mast? Tolik zbytečných ingrediencí! Tolik práce! Ani omylem! A bylo by to dražší!"

Harry po něm hodil polštář zpátky. "Jak myslíš. Poraď se s Hubertem, on ti určitě poradí."

Narovnal se. "Hubert má dobrý nápady, to je pravda. A tyhle věci se zákazníky mu jdou líp." Povzdychl si. "Asi bychom měli přijít s nějakým vánočním plánem."

"Souhlasím. Mě taky čekají dárky. Co dáš Hubertovi?"

Severuse najednou začaly zajímat ryby za oknem. "Ještě nevím. A co ty a plány? Už se ozval Montgomery?"

"Ne" zavrtěl Harry spokojeně hlavou. "Několikrát se nadechl, ale nedal to. Ať mi chce cokoliv, děsí ho to tolik, že možná budu mít klid až do ledna."

"A to tě neděsí?"

"Proč by mělo?" pokrčil rameny. "Prostě ho odmítnu. Hrát nebudu. Mám spoustu práce."

"To víme. Ale co ty tvoje tréninkové plány a strategie?"

Harry se zamračil. "Co s nimi?"

"Co když mu už došlo, že to bylo od tebe?"

Zavrtěl hlavou. "Seve, ne každý je tak chytrý jako ty."

"No, abys ho nepodcenil." S heknutím se zvedl a s vyrazil ke koupelně. "Každopádně ho zkus moc nepřizabít. Pamatuješ, jak se všichni tvářili, když jsme se z toho našeho nočního výletu vrátili?"

Uchechtl se. "Pamatuju. Ale to nebylo ani tak kvůli mně. Někdo," významně se na něj podíval, "udělal taky velký dojem."

"Takže jsme teď co? Děsivé duo?"

"Jo," přikývl Harry spokojeně. "Zvykej si. Když se naštveš, dovedeš divy."

"Ale kušuj," mávl rukou Severus a zmizel v koupelně.

Harry se uchechtl a zatáhl kolem sebe závěsy. Dopočítá věštění, pak se vrhne na esej k runám a potom přečte tři kapitoly přeměňování. To by mu mohlo chvíli vydržet. A jestli ho to uspí, aspoň mu uběhne čas rychleji.

Uspalo. Pomalu se probouzel. Byl to luxus, kterému ani po měsících na svobodě ještě nepřivykl.

Byla teprve před jednou ráno. Nespal dýl než půl hodiny. Ale to nevadí. S povzdychem se posadil a prokřupal si krční páteř. Ještě je moc brzo na to někam jít. Otevřel učebnici přeměňování pro sedmáky. Byla založená dvěma pozvánkami na vánoční večírky. Křiklan se stále snažil a pořád Harryho všude zval. Budoucího hůlkaře se asi prostě nechtěl vzdát.

Druhá pozvánka byla na vánoční večírek Walpurgských rytířů. Bude hned po zkráceném setkání a podle Timothyho tam přijdou i starší členové

Harrymu bylo zle už jen při té představě. Na koho by tam mohl narazit? Vyvlíknout se z toho ale nemůže. Stejnou pozvánku dostala i spousta ostatních. Bude tam celá jeho ložnice. A sedmáci určitě taky. Měl by tam jít už jen proto, aby kluci úplně nespadli do toho protimudlovského teroru. Trochu zmírnit nějaké poznámky, ptát se na detaily, žádat vysvětlení... Velmi zdvořile, velmi zaujatě. Ale tak, aby nad tím ostatní začali přemýšlet a třeba si uvědomili, jaký sračky tam prosazují.

"To bych ale nesměl být tak blbej," zamumlal a odhodil pozvánky na druhou stranu postele. "Tohle je pro konverzační šampiony, ne pro mě. Kdybych mohl pár z nich probodnout, to by bylo fajn, to by mi i šlo. Ale tohle?" Povzdechl si a promnul si obličej. "No, za pokus to stojí. Vždyť co by se mohlo stát hrozného?"

V hlavě mu probleskla série výjevů. Odmítl se jimi zabývat. Na tohle teď rozhodně myslet nebude.

Místo toho popadl nový papír a nadepsal ho Dohadování se.

Ne zrovna skvělý název, ale co. Napsal několik prohlášení, která slyšel buď na minulé schůzce, nebo u ostatních lidí. Dal tam i klasickou smrtijedskou propagandu. U každého bodu nechal dost místa na odpověď.

Doktor Kechnerberg mu poradil, jak se s někým slušně hádat a ideálně ho i o něčem přesvědčit. Zopakujete, co řekl. S něčím souhlasíte nebo něco oceníte. A pak, aniž byste řekli ale,přijdete s argumentem. Ten člověk má pocit, že mu rozumíte a nepřítomnost ale ho nezarazí. A spíš to odsouhlasí. Nebo se aspoň kolosálně nenasere.

To Kechnerberg neřekl, ale Harrymu to došlo. A většinou to tak i funguje.

Jenže jak chcete souhlasit s tím, že mudlové jsou horší než červi v blátě...

Vrhl se do toho. Na některá prohlášení bylo lehké zareagovat a otočit je. Ale jiná... Vždyť něco dávalo takový smysl! Například Pán zla měl pravdu, když kladl důraz na čarodějnické tradice. Vždyť do té doby o nich Harry nevěděl skoro nic!

Zbývalo mu několik záludných bodů, nad kterými si asi bude lámat hlavu ještě několik dní. Možná by se mohl poradit se Severusem. Protáhl se a zívl. Za osm minut tři ráno.

Je čas vyrazit.

Natáhl se pro brašnu válející se u postele a vyndal z ní vypsaná kouzla, která mu snad pomůžou. Našel zastírací kouzlo, vytáhl hůlkou a poklepal se s ní po hlavě. Bylo to, jako by se mu za límec dostal sníh a tekl mu už do kalhot. Podíval se na svou ruku.

Znechuceně si odfrkl. Tak tohle nebylo neviditelné ani zdaleka. Byl tak maximálně trochu průhledný a rozmazaný. Jako by si zapomněl vzít brýle. A čím dýl se na ruku díval, tím viditelnější byla.

Zkusil to znovu. A pak ještě jednou.

Zamračil se. Stále žádná sláva.

"Já chci svůj plášť," povzdychl si a sundal si prsten. Opatrně se zakouzlil ještě jednou. Jenom zlehýnka.

Bylo to, jako by mu na hlavu vychrstli kbelík plný vody z jezera. Podíval se na ruku. Skoro tam nebyla!

To ho povzbudilo. Udělal to ještě jednou a nadšením máchl pěstí ve vzduchu. Nebyl vidět vůbec! Vyskočil z postele a popadl brašnu na knihy. Obul si boty a zarazil se při pohledu do zrcadla. Brašna se vznášela ve vzduchu nad černými botami.

Zase se zul a zakouzlil i boty. Zavázat si neviditelné tkaničky bylo trošku těžké, ale když zavřel oči, bylo to lehčí. Pak zakouzlil i brašnu a pro jistotu si ji dal křížem přes rameno. Nesmí ji nikde zapomenout! Nandal si prsten. Ten se naštěstí Harryho ruce přizpůsobil a zmizel taky.

Vyrazil ke knihovně. Tiše procházel chodbami. Obrazy o něm nevěděly, duchové ho ignorovali. Na žádného učitele nenarazil. A ani se nemusel starat o to, jestli mu nevykukují nohy! Tohle bylo o dost lepší než plášť.

Ještě štěstí, že je tu takový systém, pomyslel si, když procházel oddělením s omezeným přístupem. Rychle se mu podařilo najít regál s první knihou na seznamu. Severus byl tak hodný, že mu tam napsal i katalogové číslo.

Ještě předtím, než si knihu z regálu vzal, zakouzlil Ševelissimo a pak i jedno kouzlo na zesílení zvuků v okolí. Jestli se někdo bude blížit, dozví se to.

Oběti krevní i pokrevní. To byla pěkně nechutná kniha. Hned zalitoval, že si s sebou nevzal rukavice. Vznášející rukavice by byly lepší než tohle. Krevní zaklínadla měla mnohem příjemnější příchuť. Opatrně knihu pootevřel. Když po něm nezačala ječet, podíval se dovnitř. Tohle vážně nebylo tak strašný. Našel si obsah. Ochrany, léčení, hledání ztracených dětí... Trochu vystřízlivěl, když pokračoval dál. Vydědění a prokletí rodů (to mělo zvláštní podkapitolu do sedmého kolene) znělo lahůdkově.

Nad Pannou na cibulce jen zakroutil hlavou. Tohle číst rozhodně nebude. Nemohl nikde najít Povolejte svého démona. Ale kniha Runy, vyvolávající kruhy a křišťály tam byla asi desetkrát. Že by to byla učebnice? Rituály a výpočty vypadaly jako ta nejhorší verze věštění z čísel. Matika a kouzla by se neměla míchat. Některá čísla se dokonce pořád měnila a přehazovala! Do Brčálova průvodce kouzelnými diagramy se radši ani nedíval. Zrovna držel v ruce poslední knihu, Ochrany černé magie, když uslyšel šoupání podrážek a tiché dohadování.

Rychle knihu nacpal do už přecpané brašny, zkontroloval, že na něm nic není vidět, a vmáčkl se do kouta u okna.

"Hele, pohnul se!"

"Pššt, buď ticho. Kde teda je?"

"Já nevím! Podle tohohle je u okna. Ale venku. Asi pět stop."

"Sakra. Musíme to předělat. Tohle se nedá. Co když není ani na tomhle patře?"

Hlasy se stále přibližovaly.

"To musíme zjistit. Je první, na koho to není nastavený. Jestli se nám to podaří překalibrovat, bude to paráda!"

"Pššš!"

Harry si byl teď stoprocentně jistý, že to je James s Remusem. Zamžoural do tmy.

"Nehýbe se! Co když to máme úplně blbě?" zeptal se James.

"O tom ani nežertuj," odtušil Remus. "Jestli se Sirius dozví, že to musíme znovu komplet předělat, tak se zblázní."

Hlasy byly už jen pár metrů od něj.

"A slíbil jsem Petrovi, že už si kvůli mapě znovu ruku nezlomí."

"Co polštářové kouzlo?"

"To bychom mohli udělat! Ale proč se nehýbe? Už mě bolí záda. Namohl jsem si je na tréninku. A neměli bychom ho už teď vidět?"

Jak to James dořekl, najednou se objevily dva páry bot kousek od Harryho.

"Pšššt."

James zmlkl. Boty se pomalu přibližovaly. Čím blíž byly, tím pomaleji šli.

Harry stiskl rty.

"Cítíš ho?" zašeptal James potichu.

"Jo. Ale tady všude," odpověděl Remus stejně tiše.

"Co vlastně dělá tady? V knihovně?"

To už Harry nevydržel. "Asi potřebuju knihy."

Boty nadskočily a odskočily. Hned nato se objevila dvě polotěla a hůlky mířící Harryho směrem.

"Sakra, Herolde," vyjel James a ukazoval hůlkou asi metr od Harryho. "Tohle mi nedělej!"

Rozcuchaný Remus se vymotal z pláště. "Kde jsi?"

"Tady."

Přišel o kousek blíž k Harrymu a natáhl ruku. "Kde?"

"Tady."

James se podíval na papír v ruce. "Kde?"

Povzdychl si. "Tady." Natáhl ruku a dotkl se špiček prstů Remuse.

Remus ho opatrně chytil za ruku.

"Co držíš?" zeptal se ho James? Plášť?"

"Ne," zavrtěl Remus udiveně hlavou. "Herolda."

"Cože?" Podíval se na papír. "Počkej. Teď se něco děje. Podívej!"

Přišel k Remusovi a něco mu na pergamenu ukázal. Remus udělal krok blíž k Harrymu a pořád se na to díval. "Zajímavé."

"Co se děje?" zeptal se Harry zvědavě.

"Kmitáte. Oba dva. Vypadá to, jako byste skákali z okna a zase zpátky," řekl roztržitě James. "Jděte k sobě blíž."

Harry div nezačal poskakovat. Mapa ve výrobě! Takhle teda vznikala! Rychle poslechl a stoupl si těsně vedle Rema.

"No, a teď jste mi zmizeli úplně," povzdychl si. "Můžu tě taky chytit?"

"Jasně."

Málem to schytal prstem do pusy.

Chytil ho za ruku a opatrně ji odtáhl od svého obličeje. "Tak co, jak to vypadá teď?"

"Jsme zpátky."

Remus si oddechl. "Tak to je dobře. Nevím, co je to za chybu, ale budeme to muset spravit. Petr měl pravdu, vyzkoušet mapu v noci, když tu není všude tolik lidí je přesnější na odhalení chyb."

"Jo, já vždycky říkal, že lidi dělaj chybu, když ho podceňují," souhlasil James.

Harry polkl a rychle se naklonil, aby na mapu viděl. Takže tohle je původní verze Pobertova plánku? Vypadá... kostrbatě. "No to jsem z toho Merlin," odtušil. "Tohle je geniální!"

Oba dva zakleli.

"Doprdele! A tohle se zase děje proč?" James si prohrábl vlasy rukou, kterou ještě před chvílí Harry držel.

"Nevím," zavrtěl hlavou Remus. "Jsme idioti?" Když viděl mapu, ztuhl. "A nechtěj vědět, co se tam píše teď."

James se podíval. "Takže," zhluboka se nadechl, "jsme teď na špatné straně okna oddělení s omezeným přístupem s Merlinem a jmenujeme se Idiot Jedna a Idiot Dvě?"

"Aspoň to má smysl pro pořádek," snažil se je povzbudit Harry.

"No to je sice výborný, ale nemůžou se měnit jména jen proto, že se tak lidi nazvou!" odsekl James. Podíval se rozzuřeně na kus papíru. "Jsem James Potter, a jestli si to nezapamatuješ, spálím tě na uhel!"

"Nevyhrožuj jí, nebo se s tebou nebude bavit," napomenul ho Remus. "Musíš na ni jemně. Je to ještě mladá mapa."

"Ale má to úplně debilně!"

"Dělá jen to, co jsme jí řekli. A asi jsme jí ještě neřekli, jak přesně se mají lidé jmenovat. Dělá, co může," bránil mapu Remus. "A hele, už to napravila. Je tu teď James Potter, Merlin a Idiot."

"Jmenuju se Herold Ollivander," zartikuloval Harry.

"A teď už je tu jen Idiot a dva normální lidi. Jakto?!"

"Zkusil jsem to říct potichu. Asi mě slyšela."

"Proč tě vlastně nevidíme?" zeptal se ho Remus a očividně se snažil změnit téma.

"Kouzlo," pokrčil rameny.

"A tady děláš co?"

"Potřeboval jsem pár knih. Co tu děláte vy?"

Teď pokrčil rameny James "Procházeli jsme školu a kontrolovali pozice, když jsme tě viděli. Jaký kouzlo jsi použil?" zamžoural Harryho směrem a píchl prstem Harryho do prsa. "Nejsi vůbec vidět."

Harry pleskl Jamesovu ruku. "Zastírací kouzlo. Musel jsem ho zkusit několikrát, než začalo fungovat pořádně, ale jde to."

"Počkej," zarazil se Remus. "Zastírací kouzlo tak nefunguje. Máš být pořád trochu vidět. Hlavně, když se na tebe člověk soustředí. Lidi si tě nevšimnou, ale najdou tě. Není to kouzlo neviditelnosti."

"Ups?"

"Půjde to vůbec zrušit?" píchl znovu Harryho prstem James.

"Ještě jsem to nezkoušel," přiznal Harry. "Ale zkoušet to nebudu. Ještě se potřebuju vrátit do postele!"

"Na nikoho bys snad narazit neměl. Všichni normální lidé ještě o půl páté ráno spí."

"Taky bychom už měli jít," řekl Remus. "Jestli budeme na přeměňování zase spát, McGonagallová nás sežere."

"Vás?" zvedl Harry obočí. "Ta vám ještě přemění měkčí polštář."

"Rem má pravdu," povzdychl si James. "Poslední dobou je nějaká nabroušená. Neřekl jsi jí tehdy něco? Vždyť víš, potom, co jsi poslal do háje Brumbála? Protože si mě ještě druhý den zavolala a omluvila se mi. Ale od té doby si nesmíš na její hodině ani prdnout!"

Harry se zakřenil. Toho si všiml. V podstatě začala být stejně přísná na ostatní, jako byla na zmijozely. Na nebelvíry možná ještě o něco víc. "Možná jsem se zmínil, že není fér," řekl zlehka.

James se na Harryho zamračil. Teda, zamračil se na Harryho rameno. "Máš štěstí, že tě nevidím. Jinak bych -"

"Neudělal vůbec nic," přerušil ho Remus a roztáhl plášť. "Protože jsme slušní lidé, co se neperou. Herolde, my už půjdeme. Hodně štěstí se zrušením toho kouzla," kývl jeho směrem a přehodil přes Jamese plášť.

"Mějte se pěkně," rozloučil se s nimi Harry. Slyšel, jak se dohadují, ale rychle se vzdalují.

Zakroutil hlavou, ale vydal se zpátky do Jeskyně. Cestou zase nikoho nepotkal. Nepřestával kontrolovat svoje tělo. Pořád nic nebylo vidět. Polkl. Žaludek se mu začal stahovat nervozitou. To bude dobrý. Nic se neděje. Prostě to kouzlo zruší a bude.

Ale do té doby by toho mohl využít.

Vzbudil Severuse. Ten chvíli zmateně zíral před sebe, ale jak Harry vysvětloval, co se dělo, začal se rozjasňovat. Na konci se už spíš křenil.

"To se zvládne, neboj," uklidňoval ho. "A kdyžtak půjdeš za Kratiknotem, no. On to spraví určitě."

"Když myslíš," odtušil Harry a začal vytahovat knihy z brašny. "Ale teď se podívej na ty knihy. Ať je kdyžtak ještě stihnu vrátit, kdyby se ti nehodily."

Severus se do toho pustil. Harry se posadil na postel a čekal, než je všechny prolistuje.

Začal klimbat. Probudilo ho až Severusovo opatrné volání: "Harry? Jsi tu?"

"Jo jsem," zachraptěl a protřel si oči. "Tak co?"

Tyhle nepotřebuju. Panna je fakt pochybný manuál pro hospodyňky a Oběti jsou prostě zlé. Viděl jsem jen pár obrázků a asi z toho nebudu spát. Jestli tam je něco užitečného, tak přiznávám, že to nedám. Tohle prostě nezvládnu číst," připustil. "Ale to ostatní vypadá slibně."

"Aspoň nás s tím nikdo nenačapá," pokrčil rameny a Harry a vzal si knihy. Rozhlédl se zašmátral kolem sebe. "Nevíš, kde mám brašnu?"

"Jakou?"

"Tu neviditelnou. Jakou asi?"

Severus začal šmátrat kolem sebe a pak si i klekl na podlahu a začal ji prohmatávat. "Zeptal bych se, kdes ji viděl naposledy," zafuněl, "ale něco mi říká, že to nemá smysl."

"Ha ha ha," řekl Harry suše. "Moc vtipný."

"A to máš na ni protipřivolávací ochrany?" hekl Severus, když se snažil dosáhnout pod Harryho postel.

"Nemám."

Severus se narovnal. "Tak si ji koukej přivolat."

O jedno accio později ho brašna praštila do zad. "Mám ji!" šeptem zavolal. "Celou dobu byla za mnou na posteli."

"To radši nebudu komentovat," řekl Severus a vrátil se do postele.

"Ani nemusíš. Uvidíme se za chvíli!" rozloučil se s ním a vydal se ještě jednou do knihovny. Tam všechno proběhlo hladce.

Zpátky v pokoji měl sto chutí se svalit na postel a usnout. Rozvalený Severus, který nahlas chrápal, mu to nijak neusnadňoval.

Zkusil zrušit to svoje kouzlo neviditelnosti. Jeho obavy se naplnily. Tušil to.

Možná by to šlo, kdyby si sundal prsten, ale nechtěl riskovat, že sám sobě něco provede. Teda, ještě horšího než tohle. A třeba to vyprchá. Za chvíli bude ráno. Severus mu něco poradí.

Neporadil. Místo toho ho s povzdychem odtáhl ke Kratiknotovi ještě před snídání.

Kratiknot jim otevřel v domácím hábitu a udiveně se na Severuse podíval. "Pane Snape, co potřebujete?"

Severus se významně podíval na Harryho. Dokonce i správně odhadl výšku, kde měl hlavu.

Kratiknot se na Harryho zmateně podíval a pak zpátky na Severuse. "Pane Snape?"

Harry si povzdechl. "Dobré ráno, profesore. Mohl byste mi prosím pomoct?"

Kratiknot přimhouřil oči. "Pane Ollivandere?"

"Ano, pane."

"Co se vám stalo?"

Poškrábal se na jizvě pod uchem. "Zastírací kouzlo, pane."

Kratiknot spráskl ruce. "Pojďte za mnou," otočil se a zamířil dovnitř. Pak se zastavil a podíval se do vzduchu. "Jdete?"

"Ano, pane," ozval se Harry kousek od Kratiknota.

"Já půjdu na snídani," ozval se Severus. "Uvidíme se později!" křikl za Harrym, než zavřel dveře.

"Ha ha ha," zamumlal si pro sebe.

"Dáte si čaj, pane Ollivandere?" zeptal se ho Kratiknot. "S čajem je vždycky všechno lepší."

"Ano, prosím," přikývl Harry.

"Dobře, dobře." Rozešel se, ale pak se zastavil. "Mohl byste si sednout tam?" ukázal na jedno křeslo. "Ať do vás nenarazím."

"Ano, pane."

"Sedíte?" zeptal se ho po chvilce Kratiknot.

"Ano, pane."

"Výborně. Tohle si přes sebe přehoďte, prosím." Podal Harrymu deku.

Harry si ji přehodil přes ramena.

Kratiknot mu přinesl šálek a nechal ho, ať si nalije. Pořád se na něj díval, vrtěl hlavou a mumlal si.

"Můžete mi pomoct, pane?" zeptal se ho Harry.

"Ano, nejspíš ano," přikývl Kratiknot. "Vážně jste použil obyčejné zastírací kouzlo?"

"Ano pane. Nejdřív jsem byl pořád vidět, ale po pár pokusech už to bylo lepší. Asi jsem to trochu přehnal se sílou toho kouzla. To se mi teď od léta občas stává."

"Asi určitě," přikývl Kratiknot. "A na zrušení jste zkoušel co?"

"Jen Finite. Ale ne s takovou silou jako to zastírací kouzlo. Nechtěl jsem to ještě zhoršit."

"To jste udělal moc dobře," přikývl Kratiknot. "No uvidíme. Snad se nám to podaří. Jinak si uděláte výlet k Mungovi."

Harry se opřel o opěradlo. "To snad nebude nutné, ne?"

"No, uvidíme," pokrčil rameny Kratiknot. "Jsem sice expert na kouzelné formule, ale kouzelné nehody jsou něco úplně jiného. A ani nevím, jestli chci vědět, proč jste chtěl být neviditelný."

"To by bylo na dlouho," pokusil se říct zlehka.

"No doufám, že vám to za to stálo. A napíšu vašemu strýci dopis. Jen si nemyslete."

"Dobře, pane."

"Tak teď zůstaňte sedět a deku si nechte na sobě. Zbavit neviditelnosti křeslo, které je vidět, by bylo k ničemu."

"Dobře, pane."

A tak začal Kratiknot zkoumat a kouzlit. Nejdřív zjišťoval, jak silné Harryho kouzlo je. Zeptal se ho, odkdy je neviditelný, a když se dozvěděl, že je v tomhle stavu už od tří ráno, tak jen nevěřícně kroutil hůlkou.

"Jiný student by už byl aspoň z půlky viditelný! Myslel jsem si, že jste takhle maximálně hodinu!"

"Ne, pane," zakroutil hlavou a napil se čaje.

"To nic, možná nám to potrvá trochu déle, ale to zvládneme. Nebojte se, pane Ollivandere."

"Já se nebojím," namítl Harry. "Jsem přece u vás."

"Aspoň že jste měl tolik rozumu, že jste přišel za mnou. Nebo vás donutil pan Snape?"

"Měl na to vliv," připustil Harry. "A myslíte, že budu muset na ošetřovnu?"

"Snad ne. Bojíte se školní ošetřovatelky?" zažertoval Kratiknot. "Měl byste," dodal přísně.

"Možná trochu," připustil Harry. "Nechá si mě na ošetřovně další týden a já se zblázním nudou."

Kratiknot pokýval hlavou. "Skvělý způsob, jak přimět studenty, aby na sebe dávali pozor."

A pokračoval v kouzlení. Po chvíli se mu povedlo zařídit, že se na Harryho místě vznášela mléčná skvrna lidského tvaru. O dvě kouzla později byl Harry vidět a nebyl ani trochu průhledný.

Pořádně si prohlédl ruku a usmál se na Kratiknota. "Vy jste skvělý! Děkuju mnohokrát, pane!"

"Máte zač," pokýval Kratiknot hlavou. "A už to Merline znovu nedělejte. Měl byste si pospíšit a upravit se, vypadáte, jako byste v tom oblečení spal. Navíc to není předepsaný školní hábit. Vyučování začíná za dvacet pět minut."

Harry přikývl a postavil se.

"Děkuju, pane. Na shledanou, pane."

"Uvidíme se na hodině odpoledne, pane Ollivandere," rozloučil se s ním Kratiknot.

Harry vyšel na chodbu a pospíšil si zpátky do Jeskyně. Převlékl se, kouzly se upravil, svázal si vlasy do culíku, navoněl se kolínskou a ještě se zastavil ve Velké síni pro kousek toastu. Když ho Severus viděl, usmál se na něj a plácl si s ním.

"Tak se to povedlo! Rád tě vidím."

"Jo, já sebe taky. Ale teď už musím běžet. Přeměňování se sedmáky."

Severus zakroutil hlavou. "Tak běž."

Do třídy to stihl tak tak před zazvoněním.

Přišla McGonagallová, popřála jim dobré ráno a rozdala jim eseje.

Harry měl Nad očekávání! Tak to byla novinka. Hodně se na tom nadřel a Katherine mu to zkontrolovala, ale lepší, než Přijatelné ještě neměl.

Podle mumlání ve třídě měli nové známky i ostatní.

Katherine se nadšeně usmívala a na židli div neposkakovala. Ukázala Harrymu prsty V a on jí palec nahoru.

"Jak to, že mám Mizerné?" stěžoval si šeptem jeden nebelvír vedlejší havraspárce.

Ta pokrčila rameny. "Já mám Nad očekávaní, jako obvykle."

"Někteří z vás," zvýšila hlas McGonagallová, "si možná všimli nového bodovacího systému. Od teď jsou eseje a testy hodnoceny procentuálně. Vaše práce hodnotím podle počtu chyb, správnosti prohlášení a celkové smysluplnosti textu. Blíží se OVCE a zkoušející nebudou mírní jako já a nebudou vás znát. Je na čase, abyste si na to zvykli."

To bylo zajímavé, ale ještě zajímavější byl zbytek hodiny. Po nějaké době měl Harry pocit, že si snad McGonagallová dělá čárky, kolikrát se koho na co zeptala a kolik bodů komu dala. Katherine celou hodinu úplně zářila nad počtem bodů, které dostala, když nikdo jiný neznal odpověď, a i ostatní studenti se po chvíli uvolnili.

Harryho zahřál rukáv a on nenápadně nakoukl dovnitř.

McGonagallce přeskočilo. Máme už třicet bodů! - Katherine H. (7.)

Harry se rozhlédl, všichni poctivě psali poznámky profesorčina výkladu. Povytáhl o kousek rukáv a napsal do něj: Chovejte se slušně a hodně odpovídejte. - Herold Ol (6)

Za chvíli tam přibylo ještě Basilovo: A buďte hodně aktivní! - Basil G. (7.)

Ať žije rukáv, pomyslel si Harry. Jak mohl bez toho fungovat?

Takové vynálezy jsou prostě skvělé.

To mu ale připomnělo... Zamyšleně si promnul místo navoněné kolínskou. Byl si jistý, že s tím něco je. Když se na ni ptal Severus, znervózněl a rychle odvedl řeč jinam. Ale byl si jistý, že to není jen tak obyčejná kolínská.

Lidé ho víc poslouchali, když ji měl. A taky se na něj víc lepili. Zvlášť holky. Bylo to, jako by byl o stopu delší a o dvacet kilo těžší. Všichni mu uhýbali z cesty, zdravili ho, chtěli se s ním bavit.

Jednou to schválně přehnal. Ne moc, ale bylo třikrát tolik, než používá normálně. A to se děly věci.

I učitelé se chovali jinak! Jediný Joyce nic.

Křiklan ho neodbytně zval na večeři, a když ho Harry už trochu popuzeně odmítl, div neutekl! A dokud se Harry zase neuklidnil, klidili se mu z cesty i všichni ostatní!

V jednu chvíli vtipkoval se Severusem a všichni kolem se v Jeskyni uvolněně bavili a nevšímali si ho. Pak si při pohledu na vyšívající Belatrix vzpomněl na svá záda. Na chvíli se ztratil ve své hlavě, a když se vrátil, byla tam půlka lidí. Zeptal se Severuse, kde jsou, a on mu řekl, že když viděli, jak trucuje, tak se radši vytratili.

Bylo to divný. Kolínské se pak vyhýbal obloukem. Ještě štěstí, že se neměnil on. Aspoň si toho nevšiml. Ale to byl jediný důvod, proč vydržel čekat až do neděle, aby se o tom poradil s Kechnerbergem.

Ten chlap by si zasloužil metál.

Když mu Harry ukázal docházející lahvičku, podíval se na ni, a dokonce ji i sám vyzkoušel. Nic se nedělo. Harry čekal, že ho obviní, že si vymýšlí, ale ne.

Kechnerberg prostě pokrčil rameny a řekl, že asi nejsou stejné podmínky jako předtím. A dál s Harrym řešil celou tu eskapádu!

Nakonec tak nějak došli k tomu, že Harry počká na svátky a zeptá se přímo Noreen, co je ta kolínská zač. Jestli ji udělala ona, měla by vědět, co s tím je. A jestli to vážně udělala, může mu vysvětlit proč.

Severus na druhou stranu... jestli věděl, že ta kolínská je kouzelná, měl to Harrymu říct. Na tom se s Harrym Kechnerberg shodl. Ale přiměl ho vymyslet pět důvodů, proč to Severus neudělal. Harry musel s těžkým srdcem přiznat, že první, co ho napadlo, byl strach.

Severus má přece důvod bát se ho.

Kechnerberg ho pak dovedl k dalším důvodům. Třeba Severus skutečně věřil, že ta kolínská Harrymu pomůže. Nebo si nemyslel, že je to tak důležité. Možná, že měl s Noreen nějakou dohodu.

Nakonec se rozhodl, že Severusovi neřekne, že o kolínské ví. Počká s tím do svátků a vyřeší to všechno najednou.

A do té doby bude kolínskou používat tak, aby z toho měl výhody. Setkání s Křikem, například. Nebo i s rytíři v Prasinkách. Tam by jí mohl použít hodně. To se bude hodit určitě.