Severus pozoroval tělo položené na boku v posteli. Už dávno nevnímal texty písniček, které si z nudy pouštěl. Vypadalo to, že je Harry trochu mimo. Občas sebou škubl, nebo se zamlel, občas něco zamumlal a nezněl, že by mu bylo dobře. Chvíli váhal, ale pak se rozhodl, že kdyby se opravdu dělo něco špatného, Harry by se ozval, nebo by to snad Severus poznal. Snad je vhodné slovo.

Povzdechl si a podíval se na hodiny. Teprve pět odpoledne. Povzdychl si a prokřupal si krk. Co dělat teď? Harry se netváří, že by s ním teď byla nějaká zábava, a pracovat se mu už nechce. Odpočinek si přeci zaslouží, ne? Sáhl po knize z rána. Prokletí Salemu znělo zajímavě a napsal o stejný autor jako Carrie. Tohle vyšlo vloni a on se konečně dostal k tomu si to přečíst. Byl sice na začátku ale zatím se to zdálo jako dost slušný horor. A i když pojetí upír bylo dost... mudlovské, stále to bylo dobré. Vypadalo to, že ten King ví, jak psát. A s napětím a akcí umí taky pracovat obstojně, i když by se dalo ještě leccos zlepšovat. Ta inspirace Stokerovým Draculou je přece jen až moc zřejmá.

Do příběhu se ponořil téměř okamžitě. Jediné, co alespoň na chvíli odtrhlo jeho pozornost, byl Bondy, který přinesl večeři. Nad spícím Harry nespokojeně mlaskl a než zmizel, nechal zakouzlený talíř na stole. Severus ani nevěděl, co jí. Jídlo mu několikrát spadlo z vidličky, jak se mu třásla ruka napětím. Jednou se pokusil otočit stránku tou samou rukou jakou držel vidličku. Maso na ní napíchnuté naštěstí dobře drželo.

A pak byl na poslední straně. Mark s Benem odjeli s rodícím se požárem v zádech. Příslib boje a další akce byl hned za rohem. A že je ještě čeká boj! Upíři ještě nejsou zničeni, musí se vylákat z úkrytů a zničit. Ale...

Severus zběsile otáčel poslední poloprázdné stránky plné zbytečných informacích o typu vydání a podobně. Tohle ještě nemůže být konec. Byl. Seděl pod oknem a tupě zíral na knihu, která mu ležela v ruce a tvářela se jako beránek boží. To bylo neuvěřitelné. Vždyť přece nemůže být konec! Chtělo se mu řvát a skákat nadšením. To byla bomba! Začal se šklebit jako blázen a tlumeně se smál. Papírové stránky sešité k sobě, popsané písmeny, které jsou všechny naprosto identické. Obyčejnější věc už to být nemůže. A stejně ho to naprosto očarovalo. Tenhle chlap vytvořil něco, co kouzelník nesvede.

A že to už zjišťoval. Žádný kouzelník by se neobtěžoval psát literaturu, která by byla dobrodružná, fantazijní. Kouzelníci vlastně mají s fantazií problémy obecně. To, co je pro mudlu kouzelné, je pro ně obyčejné. Severus to viděl na sobě i svých spolužácích. Údiv a okouzlení, jaké prožívali mudlorození studenti, i po letech ve škole, bylo na naprosto jiné úrovni, než u jejich spolužáků, kteří s kouzly vyrůstali. Oni si vůbec neuvědomovali, jaké měli štěstí, že jejich rodiče mohli volně kouzlit a všechno jim mohli ukázat.

Objel prsty jednotlivá písmena názvu knihy. Tenhle King byl skutečně the King. Usmál se a pomalu se protáhl. Přitom se podíval nahoru a uviděl hvězdy. Jak dlouho si četl? Po zkontrolování času zjistil, že je jedenáct. Spokojeně zívl, vstal a opatrně knihu uklidil. Rychle se převlékl a lehl si do postele. Stále v něm bylo napětí z přečtené knihy a i když ho oči pálily, nebyl si jistý, jestli se mu vůbec podaří usnout, No, upíři sice skuteční jsou, ale těch se dneska bát nemusí. Harry sebou vedle Severuse škubnul a kopl do stěny. Severus přemýšlivě vystrčil spodní ret. Že by se mu taky zdálo o upírech? Usmál se. To asi ne.

Zavřel oči a přemýšlel nad příběhem. Odehrával si různé scény v hlavě a upravoval je, vymýšlel, jak by to udělal on, kdyby tam byl. Byl na hranici mezi představivostí a sněním. Občas to bylo bizardnější pak zase racionálnější, jak se jeho vědomí různě přesouvalo mezi spánkem a ne-tak-úplně-spánkem. Najednou bojoval se šeredným a děsivým upírem s tesáky od kečupu. Severus mu uhýbal, občas ho praštil plyšovým medvědem, vykryl útok anebo ho popálil zapálenou sirkou. Upír vyskočil, udělal ve vzduchu otočku a z té ho kopnul do břicha. Severus se zlomil v pase a zavyl bolestí.

Ucítil další, ne tak silnou ránu na stehně. Zmateně zamrkal ve snaze se zorientovat. Byl zpátky ve své posteli. Někdo přes něj právě bez servítek přelezl.

„Do prdele jau, Harry! Co blbneš?" vyrazil ze sebe a snažil se rozmasírovat bolestivý bok.

Postava se ani neotočila. Místo toho zamířila ke dveřím.

„Harry?" zeptal se váhavě Severus.

Nic. Šel trhaně dál ke dveřím.

To už se Severus hrabal z postele. „Harry! Harry stůj!"

Nedával na sobě znát, že by ho slyšel. Co se k sakru děje?

„Harry počkej!" A s tím ho chytil za rameno. Než stačil zareagovat, Harry se otočil a praštil ho pěstí do tváře. Severusovi se zablesklo před očima. Seděl na podlaze a zíral na Harryho, který se zase zmateně otočil ke dveřím.

„Přeskočilo mu," zašeptal pro sebe Severus.

Harry trhl hlavou, ale šahal po klice.

Severus věděl, že nemá moc času. Zvedl se a doklopýtal k židli, kde ležely jeho kalhoty s hůlkou uvnitř. Zdálo se mu, že s látkou věznící jeho hůlku zápasí hodiny, ale nakonec se mu ji podařilo vytáhnout. Ruka se mu třásla, když ji namířil na záda svého přítele.

„Mdlo- mdloby na tebe!"

Harry se svezl na zem a Severus k němu opatrně přistoupil.

Klekl si a s hůlkou stále v ruce zkontroloval, že je skutečně mimo. Zavřel pootevřené dveře a povzdechl si. Bylo to jen pár hodin, co mluvil s madame Pomfreyovou naposledy.

„Bondy?" zavolal a čekal. Objal se rukama kolem těla, ale hůlku nepustil. „Bondy?" zopakoval.

Než stihl zavolat napotřetí, skřítek se objevil. „Děje se něco vážného, pane?" zeptal se napůl káravě a napůl urgentně.

„Potřebuju pomoc. Harry je mimo. Pokusil se odejít. Vůbec nevnímal." Dotkl se bolavého oka. „Nešlo ho zastavit."

Bondy se zamračil a přikývl. „Rozumím. Vydržíte tu, než přivedu paní?"

Zachvěl se. „Ale pospěš si, jo?"

„Samozřejmě." Zmizel.

Severus si prohrábl vlasy. Tohle je moc. Přešel k Harrymu, ke stolu, ke skříni a pak zpátky k Harrymu, Kde jsou?

Už určitě uběhlo spoustu času. Harry pořád pravidelně oddechoval. Po chvilce do něj váhavě dloubl. Když nereagoval, opatrně mu vyprostil zkroucenou ruku zpoza těla a narovnal mu nohy. Pak ho otočil na bok, a naaranžoval mu nohy a ruce tak, aby se nepřetočil. Sedl si na druhou stranu místnosti a s hůlku v ruce ho hlídal. Kde sakra jsou?

Když se objevil skřítek s dvěma dospěláky, s trhnutím vyskočil.

„Pane Snape, co se děje?" zeptala se ho madame Pomfreyová v županu.

Muž s prošedivělým knírkem, který se objevil s ní, už zkoumal Harryho ležícího na podlaze.

Všimla si jeho zaváhání. „To je můj manžel, plukovník Charles Pomfrey. Souhlasila jsem, aby nás doprovodil vzhledem k..." odmlčela se a pátrala po vhodných slovech.

Severus přikývl. „Rozumím. Myslíte, že je hodně nebezpečný?"

Povzdechla si a přidřepla si vedle Harryho. „To uvidíme. Čím jste ho omráčil?"

„Mdlobama. Nešlo ho zastavit. Vůbec nevnímal," snažil se jí vysvětlit.

Její muž se zvedl a utáhl si pásek kostkovaného županu. „Nesvázal jste ho?"

Zavrtěl hlavou. „Ne plukovníku. Nemyslím, že by to Harrymu pomohlo."

Zvedl huňaté obočí. „Ale pomohlo by to vám."

„To možná jo, ale nechtěl jsem... Je to těžké... Harry je... Svázat ho... to by bylo... to by bylo, to by bylo jako narušení důvěry."

„Myslíte, že by byl radši, kdyby se probral, a zjistil, že vám ublížil?"

Vzpomněl si na Harryho výraz, když se ptal, jestli někoho zabil. Zbledl. „N-ne, plukovníku." Svěsil hlavu. „Máte pravdu."

„Je to ošemetná situace. Ale myslete na to, že vaše bezpečí je vždy na prvním místě," káral ho. „A stačí pane, už jsem ve výslužbě."

„Dobře, pane." Opatrně přišel blíž k ošetřovatelce klečící na zemi. „Jak na tom je?"

„Po fyzické stránce? Lehce chudokrevný, což bylo očekávané vzhledem k jeho poslednímu zranění. Ale nejsem si jistá, co tuto epizodu způsobilo. Nejsem lékouzelnice mysli."

„A co když ho probereme? Bude to bezpečné?"

Povzdechla si. „To nevím. Nejraději bych ho přenesla někam, kde bude bezpečno a nechala odborníka, aby se na něj podíval."

„Když se probral po tom zranění, tak si to vůbec nepamatoval. Co když se i teď probere a nebude vědět, kde je a co se děje? Asi bych měl jít s vámi," navrhl.

Plukovník nabídl své ženě ruku a pomohl jí vstát. „Můžeme ho probrat a případně ho zase rychle zabezpečit. Jinak si nemůžeme být jistí. Pokud bude při sobě, vysvětlíme mu situaci a pokud je alespoň trochu chytrý, bude souhlasit se setkání s někým, kdo může pomoci. Do té doby s ním možná nikdo nebude v bezpečí,"

Severus polkl. „Dobrá. Ale buďte opatrní. Prosím." Několikrát propnul prsty. Bože, teď by si fakt potřeboval zapálit.

„Nebojte se, pane Snape, Charles ví, co dělá," usmála se konejšivě Poppy.

Charles se postavil mimo Harryho zorné pole a namířil na něj hůlkou. „Enervate."

Harry se okamžitě posadil a pak se trhanými pohyby zvedl. Pohledem ani nezavadil na Severusovi a Poppy a rovnou se otočil ke klice. Při tom spatřil i Charlese, ale na něj taky nezareagoval.

„Harry, kam jdete?" zeptala se ho Poppy.

Harry zmáčkl kliku.

„Harry?" zeptala se ho Poppy znovu a udělala malý krok dopředu.

„Poppy," zarazil ji její manžel. Kouzlem přibouchl dveře a zamkl je.

Harry zalomcoval klikou a pak ztuhl. Naklonil hlavu na stranu a chvíli tam jen tak stál.

„Harry?" oslovil ho Severus.

Otočil se a došel pod střešní okno. Na nikoho se ani nepodíval. Kolem ozbrojeného muže se zády jako pravítko prošel bez jediného zaváhání. Otevřel ho. Chytil se okraje a pokusil se vyškrábat nahoru.

„Mdloby na tebe," pronesl Charles pevným hlasem. Když se Harry zase svezl, přišel k Poppy, s hůlkou stále venku. „Víš, co mi to připomíná."

Poppy si hrála s koncem volného copu a kývla. „Co myslíš, že bude nejlepší?"

„Vezmeme ho k nám a zajistíme ho. Pak někoho zavoláme. Je očarovaný, to je jisté. Ale o co jde, to nejsem schopen říct."

Severus ztuhl. „Koho chcete zavolat?"

Pozoroval zhrouceného Harryho. „Není moc lékouzelníků specializovaných na psychické válečné problémy a práci se zajatci a rukojmími," zamumlal přemýšlivě.

Poppy mu položila ruku na předloktí. „Znáš někoho?"

Přikývl. „Pár. Někdo ho snad přijme. Není sice voják Jejího Veličenstva, ale někdo by mohl souhlasit. Možná se mi podaří zužitkovat pár laskavostí."

Severus nakrabatil čelo. „Proč by měl být vojákem? A královniným? Vždyť není mudla."

Plukovník zavrtěl hlavou. „Jak je to dlouho? Třicet let? Copak už vy mladí vůbec neznáte strukturu obrany vaší země?"

„Takové věci se na škole neučí," upozornila ho Poppy měkce.

Zamračil se. „A co se teda učí?"

„Nejsem si ani jistá, jestli by i běžní lidé teď byli schopni popsat zámořské ozbrojené složky," namítla.

Povzdechl si a promnul si oči. „Já vím. Vědí aspoň, že má Británie královnu?"

„Někteří určitě ano," usmála se na něj.

„Ale..." ozval se zmateně Severus. „Co ministr kouzel a britský premiér? Ti se přeci starají o kouzelnicko-mudlovské vztahy."

„To ano, ale královna vládla všem koloniím. A i když se mudlovské oddělily dřív než ty kouzelnické, stále bylo třeba zajistit hladkou spolupráci. Obzvlášť, když tam neberou utajení nijak vážně. A od toho byly naše jednotky Jejího Veličenstva. Dohlíželi jsme na mír na místech, kde byl někdy tak křehký jako skleněný vlas." Zarazil se. „To vážně nic nevíte?"

„Takže... královna ví o kouzelnících?"

„Samozřejmě! Je to naše královna. Hochu, ale teď vážně. To se v té škole neučíte nic pořádného?"

Zatřásl hlavou. „Evidentně ne, a co teda teď bude s Harrym?" ukázal na přítele ležícího pod oknem.

„Dokud se na něj nepodívá někdo, kdo ví, o co jde, tak musí být považovaný za nebezpečného. A to ho nemůžeme nechat pobíhat mezi mudly."

„Charles má pravdu," řekla Poppy smutně. „Kdo ví, co by nakonec udělal, aby se odsud dostal? Mohl by někoho napadnout. To by si těžko odpustil."

„Můžu s vámi?"

„Ne," odmítl Charles. „Nemusí to být pěkné, věřte mi. Bude lepší, když zůstanete tu."

„Budu vám posílat zprávy o jeho stavu po Bondym. Nemusíte mít obavy," snažila se ho uklidnit Poppy. „S Charlesem se o Harryho postaráme."

Severus zaváhal. „Harry... Nevím, jestli je to dobrý nápad. Neměl by být sám."

„A nebude. Budu u něj. Mě už zná."

„A co když ten odborník Harryho někde zavře ve cvokárně?"

Poppy si Charlesem vyměnila zasmušilý pohled. „Pokud to nebude naprosto a stoprocentně nutné, kdy by ohrožoval život svůj i ostatních, tak vám slibuju, že se to nestane. Pokud ale..." odmlčela se a hledala slova.

„Bude to tak lepší," zatnul Charles čelist.

„Jak to víte?"

„Věřte mi," řekl pevně.

Založil si ruce na hrudi, ale vůbec si nepřipadal silně. „To nemůžu. Jak to víte?"

Poppy mu zase položila ruku na předloktí. Zhluboka se nadechl. „Jak jsem řekl, služba v Indii nebyla jednoduchá. A dám vám jednu radu. Nikdy nepodceňujte jejich hypnózu."

Severus polkl a sklopil pohled. „Ano, pane. Omlouvám se."

„V pořádku. Zůstanete tady?"

„Ano, pane."

„Výborně. Popy?"

Kývla na něj. „Hned. Pane Snape, budete tu v pořádku?"

Přinutil se usmát. „Asi bude těžké usnout, ale ano."

„Chcete bezesný lektvar?"

Zavrtěl hlavou. „Ne děkuju. Myslím, že se půjdu projít. Vyčistit si hlavu."

Nedůvěřivě se podívala z okna. „Buďte opatrný."

Ušklíbl se. „Vyrostl jsem tu. Znám tyhle ulice jako své boty."

„Dobrá tedy. Vy víte, co děláte. Spojím se s vámi. Jakmile se něco změní."

„Děkuju."

„Zatím dobrou noc."

Charles mu podal ruku. „Dobrou noc, škoda, že jsme se potkali při takové příležitosti." Měl pevný stisk a teplé ruce.

„Dobrou noc. Snad to příště bude lepší."

„Ano, snad ano."

Pozoroval, jak všichni tři s Bondyho pomocí mizí a pak ztěžka dosedl na postel. Složil hlavu do dlaní. Tohle je zlý sen.

Pak vstal a přešel ke kalhotám, kde vytáhl cigarety a zapálil si. Vydechl kouř a přiměl prsty, aby se přestaly třást. Možná ten lektvar nebyl tak špatný nápad. Sám pro sebe si přikývl, našel ho mezi zásobami ostatních a dal si běžnou dávku. Než stačil dokouřit, cítil, jak mu těžknou oči i ruce. Jakmile típl cigaretu, lehl si na postel a zavřel oči. Lektvary jsou prostě geniální. Ale snad bude Harry v pořádku. Měl ho s nimi pouštět?

Probudil se vůní míchaných vajíček a opečeného toastu. Na tácu vedle postele byl taky džus, čaj a dopis s jeho jménem. Otevřel ho. Zase se mu třásly ruce. Rychle ho přečetl ale klubko hadů v břiše se neuvolnilo. Harry se ještě dvakrát probudil a pořád beze změny. Ale ráno se jim podařilo s někým spojit a čekají, než přijde k nim.

Povzdechl si a hodil dopis vedle sebe. Zaškaredil se na vajíčka. Tohle bylo prostě k posrání. Kdyby mohl, tak... tak co? Co udělá? Zavrtěl hlavou. Nemůže dělat nic. Přiměl se sníst snídani a pak se rozhlédl po pokoji. Oblečení papíry, knihy i kazety se válely všude.

„Stejně nemáš nic lepšího na práci," protočil nad sebou oči a dal se úklidu.

Moc dlouho mu to netrvalo.

Vysprchoval se. Oholil se. Zašel na nákup. A dostal zprávu, že je na tom Harry líp a odborník s ním pracuje. Potrvá to, ale vrátí se domů.

Oddechl si. Aspoň že tak. Ale dokud se zase nebude válet na posteli, tak v klidu nebude.

Možná by mohl zajít do knihkupectví? Tam vždycky zabije čas. Ale co kdyby se Harry mezitím vrátil?

Vrhl se tedy do práce. Domácí úkoly, teorie, projekty, rituál. Čas potom začal ubíhat rychle. Dostal další zprávu od Bondyho, že je na tom Harry líp. Zítra by měl už dorazit. Když se setmělo, převlékl se do pyžama, dal si další lektvar na bezesný spánek a usnul.

Ráno se probudil, přichystal se na nový den a u snídaně od Bondyho si přečetl dopis. Tentokrát od Harryho. Říkal v něm, že je v pohodě, že mu děkuje a že se omlouvá a že se brzo uvidí. Snad odpoledne. Vrhl se do práce.

„Mladý pane?" ozvalo se za Severusem až nadskočil a polil se studeným čajem.

„Ano, Bondy? Jak to vypadá?" ptal se ho, zatímco rukou utíral svoje oblíbené triko.

„Paní se ptá, jestli může pana Harryho přivést."

„Ano!" Severus se rozhlédl po vzorně ustlané posteli pod hromadou papírů. „Ano, jistě, jak to s Harrym vypadá?"

Bondy zapleskal ušima. „Bondymu se pan Harry zdá být jako obvykle."

Severus mlčky přikývl a pobídl Bondyho rukou, který okamžitě zmizel. Přešel k posteli a začal rovnat roztříděné papíry. Návrhy na úpravy lektvarů, osobní projekt, rozbor náročného lektvaru vyžadující úpravy podle pozice měsíce vzhledem k místu vaření, složení rostlinných přísad rozepsané na molekuly a jejich vzájemné působení na sebe, pevnost vazeb minerálních a kovových přísad, latinské překlady rituálu... Nakonec tlustý štos papírů označený spoustou barevných papírků přenesl ke stolu.

Zůstal stát u stolu a čekal. Když už si začal připadat jak blbec, že zírá do prostředka pokoje, objevila se madame Pomfreyová s Harrym a Bondym vedle sebe.

„Dobrý večer, pane Snape, jak se vám daří?" zeptala se ho s jemným úsměvem.

„Děkuji, dobře. Jak se daří vám?"

Harry se usmál. „Všechno je v pohodě, cos tu zatím dělal?"

Severus pokrčil rameny. „Pracoval. Jako normálně."

„Tak jo," Harry se na něj usmál, sedl si a postel a začal si číst.

Severus to zaraženě pozoroval. Takže se to jako řešit nebude? „A vy, madam? Jak se máte?"

„Velmi dobře, pouze U Munga mi dělají problémy s jednou várkou lektvarů, ale co se dá dělat, že?"

„Nějaký specifický lektvar?" zamračil se Severus. „Pokud byste potřebovala..."

„Ne, ne, ne. Je to od vás velmi laskavé ale není to nutné. Jen tam je nějaký nekňuba, co dodržuje ty jejich nesmyslné tabulky na počet vydaných dávek. A prostě mu nevysvětlíte, že když máte celou školu studentů, běžné dávky jsou k ničemu. Navíc, máte určitě spoustu práce s lektvary, co vaříte teď. Nepotřebujete s tím nějakou pomoc?"

Střelil pohledem po Harrym. „Popravdě ano, mám problém s kvalitou jedné přísady, během přípravy zvláštně změnila barvu. Mohla byste se na to podívat? Nechci používat znehodnocené přísady."

„To naprosto chápu. Co kdybychom s tím šli ke mně do laboratoře, mám tam speciální přístroje. Harry, omluvíte nás?"

Harry vzhlédl a usmál se. „Ale jistě. Jen mě nepomlouvejte příliš dlouho, nebo vám do hlavy naleznou škrkny."

„Co jsou škrkny?" zarazil se Severus a nervózně si sáhl na spánek.

Harryho úsměv se ještě víc rozšířil. „To je jedno. Drž se dál od jmelí a bude to v pohodě."

„Jmelí?"

„Harry, netrapte pana Snapea tolik. Pane Snape, můžeme?"

Severus přikývl a přešel k polici pro sklenici s drobnými nasušenými listy. Vzal ji a chytil se Bondyho.

Madame Pomfreyová se přes jeho hlavu na Severuse usmála a rozloučila se s Harrym: „Harry, uvidíme se za pár dní, nezapomeňte na ta cvičení."

Harry jí z postele zamával a vzápětí už Severus stál ve světlém salónku.

„Dáte si čaj?"

Severus zavrtěl hlavou a přendal si sklenici z jedné ruky do druhé. „Ne děkuji, nechci být pryč dlouho. Jak na tom je?"

Usmála se na něj. „Nemusíte se bát, je stabilní."

„Skutečně? A víte, co se vlastně stalo?"

Gestem ruky ukázala na pohovku a sama se posadila do křesla. Mezi nimi byl stolek s krajkovým ubrusem a vázou, ve které byla kytice s červenými kytkami a s drobnými bílými kvítky. „Podle všeho byl Harry dlouhodobě pod vlivem jistého lektvaru, který ho k někomu citově fixoval. Což je problém, vzhledem k tomu časovému přesunu."

Přikývl a sehnul se, aby odložil sklenici na krémový koberec. Když se zvedal, zabolelo ho v boku, do kterého se mu zarylo Harryho koleno. „Takže jestli to dobře chápu, Harry je v podstatě připoutaný k někomu, kdo ani neexistuje?"

Skousla si rty. „Je to komplikované. S jistotou můžu říct jen to, že měl Harry uvnitř sebe pojistku, která zajišťovala, aby se v případě slábnoucí efektu lektvaru dostal zpět ke zdroji. A ta se spustila."

Jako závislák, problesklo Severusovi hlavou. „Chápu. A jak tedy můžete říct, že je stabilizovaný? A co tak dlouho trvalo?"

„Pane Snape, chápejte, že nemohu sdělit všechno. Ale věřte mi, že to nyní bude mnohem lepší. Charlesovi se podařilo spojit s doktorem Kechnerbergem. Je špičkový. Má zkušenosti, jaké nemá v Británii nikdo. A pomáhá Harrymu vyřešit jeho psychické stavy. A vzhledem k okolnostem jsem ráda, že je Harry schopen vrátit se do běžného života pouhých čtyřicet hodin po epizodě."

„Neměl bych zrušit tu Příčnou pozítří?" zeptal se jí ustaraně.

„Ne, to nebude třeba. Naopak si myslíme, že by takové rozptýlení mohlo Harryho stav zlepšit. A nemá si jít náhodou koupit hůlku?"

„Ano, návštěva Ollivandera je v plánu."

„Výborně, přesně to nyní potřebuje. Máte ještě nějaké dotazy?"

„Co mám teď dělat já? Co až se to stane znovu?" dotkl se natrženého rtu.

„Znovu by se to stát nemělo. Pokud ano, co nejrychleji ho omračte, jako minule. Musím říci, že jsem ohromena vašimi rychlými reakcemi. Udělal jste dobře, že jste mě zavolal."

„Takže to nemusím řešit?" ujišťoval se.

„Přesně. Chovejte se k Harrymu dle původního plánu a vše bude v pořádku. Chcete, abych vám vyléčila ret a oko? Máte nějaká další zranění?"

Zavrtěl hlavou. „To není nutné, určitě máte na práci i něco jiného než dávat do kupy dva puberťáky."

Mlaskla. „Nesmysl. Ukažte se." A s tím rovnou vstala a přešla k němu. Jemně ho chytla za bradu a pečlivě si ho prohlédla. „Kromě toho máte něco jiného?"

Chtěl zavrtět hlavou, ale zarazil se. „Ne."

„Dobrá tedy." Vytáhla hůlku a jemně mu obloučkem přejela pod okem. Něco při tom tiše mumlala a Severusovi to vůbec neznělo jako latina nebo angličtina. Pak mu dvakrát poklepala na lehce oteklý ret. „Tak, a je to. V té sklenici je ta přísada, se kterou máte problémy?"

„Jen jinak zabarvené listí. Ale mělo to být v pořádku. Vzal jsem to hlavně kvůli Harrymu."

Usmála se na něj. „Chápu. Když už jsme ale tady, mohu se na to podívat?"

Přikývl a sáhl po sklenici. Otevřel ji a podal madame Pomfreyové. Ta opatrně nabrala jeden lístek a přičichla k němu.

„Ach ano, podléška. Ty drobné fialové skvrnky jsou skutečně běžné u magicky silnějších rostlin." Promnula lístek mezi prsty a rozdrobila ho na drobnou drť. Nabrala pár kousků na malíček a olízla ho. „Ano, skutečně velmi dobrá dávka. Pane Snape, nevím, jak to děláte, ale to je prvotřídní kvalita."

Cítil, jak mu teplají tváře a lehce se usmál. „Děkuji, to víte, dělám, co můžu."

Madame Pomfreyová se podívala na elegantně zdobené přesýpací hodiny postavené na stolku u okna. „Opravdu si nedáte čaj? Charles má dnes noční službu."

Severus v duchu projel všechny potenciálně nebezpečné scénáře, které by se mohli mezitím u něj v pokoji stát. Harry má být stabilizovaný, ne? „Jeden šálek bych možná mohl," připustil a ona mu oplatila úsměv. „A co vlastně váš manžel dělá? Myslel jsem, že je ve výslužbě?"

Zasmála se a zavrtěla hlavou. „To si myslí jen on. Tvrdí, že pouze vypomáhá bystrozorskému sboru, ale abych pravdu řekla, už všichni počítají s tím, že se každé ráno ukáže v kanceláři a bude kontrolovat stav uniforem a pak dohlížet na trénink rekrutů."

„Takže pracuje nebo ne?"

„Oficiálně je na odpočinku. Ale to by byla větší šance Charlese přesvědčit, aby se dal do baletního souboru. Mají prý skvělou disciplínu."

„Chápu," přikývl. „Takže to s tou Indií, kdy to skončilo?"

Povzdechla si a nalila jim čaj. „Jak se to vezme. Jeho skupinu odveleli před třinácti lety, ale nepřestěhovali jsme se hned. Ale pokud vás to zajímá, popovídejte si s ním o tom. Potěší ho, že se někdo zajímá o to, co se děje v zahraničí."

„Tady se to u nás moc neřeší, že?"

Zafrkala. „Vůbec. Maximálně to, co je v Evropě, a to už je pro většinu lidí vrchol."

„Ale proč? Vždyť je to důležité! Jak to, že se o tom neví?"

Pokrčila rameny. „Politika? Nezájem? Ale Charles o tom ví víc."

Napil se čaje. „Nerad bych ho obtěžoval."

„Zkuste to. Také jste na něj udělal dojem."