Děkuju všem za podporu! NAPSALA JSEM 8710 SLOV ZA TÝDEN! Jen tak mimochodem, to je nejvíc za poslední tři měsíce. :D takže vážně díky! Má výzva tichým čtenářům stále platí. Musím se udržet v psacím režimu, protože jinak budeme všichni na suchu. Já to přežiju, já vím jak to skončí, ale... *zlověstně výmluvné ticho*

xXx

Harry se škodolibou radostí pozoroval Johnyho s Alfiem, jak se kroutí pod drobnohledem Poppy. Říct, že nebyla nadšená jejich nápadem, byl eufemismus. Nechal je na ošetřovně a proklouzl ven dřív, než se stačila zaměřit na něj.

Plavání v jezeře ale neznělo tak špatně. Pomalu k němu šel a vzpomínal. Uměl se neutopit. To je asi tak všechno. Mohl by se naučit plavat pořádně, bez žaberníku.

Je vlastně jeden velký podvodník.

Ale kde se měl naučit plavat? Dursleyovi ho k bazénu nikdy nepustili.

Když se zeptal tety, jestli by mohl, musel vyplevat záhony.

Večer pak zpoza dveří přístěnku slyšel, jak se na to teta strýce opatrně ptá. Tetino bolestné syknutí a strýcův hrozivě tichý hlas ho přesvědčily, že se to nikdy nestane. To léto se už na koupání nezeptal. A při tělocviku trval na tom, že se bojí vody. Teta Petunie ho podpořila. Strýc Vernon se ani nedozvěděl, že kvůli tomu byla ve škole.

Došel k jezeru ke vzdálenějšímu břehu u lesa a postavil se na úplný kraj. Špičky bot se mu trošku namočily.

Zhluboka se nadechl studeného vzduchu a dřepl si. Strčil jeden prst do vody a nechal ho tam dlouho, dokud ho nezačal brnět. Johny měl pravdu. Byla ledová.

Ani nemusel přemýšlet.

Postavil se a rozepnul si hábit.

Nechal ho sklouznout z ramen, ledabyle ho přeložil a odhodil ho za sebe na zem. Odstoupil od vody, rozvázal si boty a sundal si je. Každou ponožku strčil do jedné boty a zabořil prsty do písku a drobného kamení. Začal si rozepínat košili. Knoflík po knoflíku. Nespěchal. Podíval se na nebe.

Měsíc nebyl nikde vidět. Ještě nevyšel. A navíc byl skoro nov. Byla jedna z nejtmavších nocí a díky tomu viděl nad hlavou hvězdy i Mléčnou dráhu. Vypadalo to, jako by se někomu na obloze rozsypala třpytivá mouka. Nádhera.

Sundal si košili a položil ji na hábit. Kalhoty a spodky hned následovaly.

Byl volný. Mohl si dělat, co chtěl. Nikoho jeho nahý zadek nemusel zajímat.

Vlezl do vody rychle. Až, když měl vody u kolen, zalapal po dechu. Byla studená. Ledová.

Opatrně našlapoval po kluzkém kamení na dně a šel dál. Když voda dosáhla jeho stehen, zatnul zuby a pak se radši se zadrženým dechem naráz ponořil.

Vytřeštil oči.

Vyletěl nad vodu a zalapal po dechu.

„Sakra," zajektal mezi zuby.

V nohou mu běhali mravenci. Zase se ponořil a udělal pár opatrných temp rukama. Ale nohama stále chodil po dně. Zase si ponořil hlavu.

Bylo to příšerné.

Když už byl bez dechu, zase se vynořil. Lapal po dechu. Pořád se nemohl nadechnout. Plíce měl stažené a vůbec to nešlo. Zasmál se a plácl oběma rukama do vody.

Znova se ponořil a pak zase vynořil. Prsty u nohou vůbec necítil.

Zaklonil hlavu, podíval se na hvězdy a znova se zasmál.

Bylo to dokonalé.

Rozepjal ruce a padl dozadu. Voda se nad ním zavřela. Nejdřív klesal ke dnu, ale pak se pokusil co nejvíc narovnat. Mávl opatrně rukama pod sebou, ale nepovedlo se mu se vynořit. Jednou nohou se odrazil ode dna a prorazil hladinu.

Musel trochu manévrovat, ale nakonec se mu povedlo se s pomocí jedné nohy udržet nad hladinou. Celá kůže ho brněla a od pusy mu šly obláčky páry. Roztřeseně dýchal a pohledem se vpíjel do noční oblohy. Tlumeně se zasmál. Šlo to až zevnitř, z břicha. A pak se zasmál ještě jednou.

Ležel na hladině, rukama opatrně máchal a nohou opatrně zaklíněnou mezi kamením se udržoval na místě.

Za to by stálo žít.

Pomalu dýchal. Oči se mu zavíraly a on je nechal. Kůže už ho nebrněla. Naopak ho začala hřát. Pousmál se.

Vykoupat se v jezeře byl skvělý nápad.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!"

Trhl sebou a narovnal se. Zmateně se podíval kolem a zatřásl hlavou. Všechno bylo jako v mlze.

„KURVAAAAAA! DO PR DE LE!"

Harry se rozhlédl. O dost velký kus dál stála malá postavička, která nadávala celému jezeru. Sehnula se, něco vzala a pak tím mrskla do jezera.

Harry hvízdl. Letělo to dál, než čekal.

Postava se otočila a podívala se na Harryho.

Zvedl ruku a zamával. Teď jsou u jezera blázni dva.

Ať to byl kdokoliv, rozběhl se k Harrymu.

Harry zvedl obočí a podíval se dolů. Trochu víc se ponořil. To bude zajímavé.

„HEJ! Vylez!" houkl na něj, zatímco běžel k němu.

„Mně se nechce!" houkl Harry zpátky. Odkašlal si. Jeho hlas byl dost chraptivý.

Postava už doběhla až před něj. „Řekl jsem – Herolde?"

„Jé, ahoj Remusi," usmál se na něj Harry. „Pěkná noc, že jo?" Podíval se na nebe. „Ty hvězdy jsou boží."

„Herolde, vylez. Zmrzneš."

Usmál se na něj. „Ale mně není zima. Co ty tu děláš? Znělo to, jako by tě něco naštvalo."

Přikývl. „Taky že jo. Vylez. Máš úplně modrou pusu."

Harry se ponořil až po bradu a vyplázl na něj jazyk. „To se ti jen zdá. Co tě naštvalo?"

Remus přišel úplně na kraj. „Myslím to vážně. Vylez, nebo si pro tebe dojdu."

Harry se zaculil a ponořil se. Snažil se vydržet dole úplně co nejdýl. Najednou ho něco chytlo a vytáhlo ho za podpaždí nahoru.

Pak si ho silné ruce nadhodily a přehodily přes rameno.

Harry se začal kroutit. „Pusť mě!"

„Jen," zafuněl Remus námahou ho udržet, „tě odnesu na břeh. Přestaň sebou mlít."

Harry poslechl a nechal se odnést. S Remusem se hádat nebude.

Na břehu ho Remus překvapivě opatrně posadil na zem. Díval se kamkoliv jen ne na Harryho a asi mu byla zima, protože mu začaly rudnout tváře. „Kde máš oblečení?"

„Někde tady bude," mávl Harry rukou. Vzduch byl příjemně teplý.

Zavrtěl hlavou a rozhlédl se. „Jsi úplně mimo."

Harry pokrčil rameny. „Možná."

Něco teplého se mu obalilo kolem ramen a před ním se rozhořel modrý oheň. Usmál se a natáhl k němu ruce.

„Co se děje?" postával nad ním Remus.

Podíval se na něj a zamrkal. „Nic se neděje."

Remus si povzdychl a sedl si vedle něj. Nabídl mu čokoládu vykukující z obalu. „Dej si, to pomáhá."

Harry se usmál a kousek si odždibl. Najednou bylo všechno zamlžené. Zamrkal a protřel si oči. Nechal si kousek čokolády rozpustit v puse a zalilo ho ještě příjemnější teplo. „Proč jsi tak hulákal?"

Remus pokrčil rameny. „I prefekt musí někdy vypustit páru."

„Kdo tě naštval?"

„To je jedno."

Harry si vzal ještě kousek čokolády. „Kdyby to bylo jedno, tak neřveš na celý jezero."

Taky si vzal kousek. „Prostě jsme se pohádal s klukama."

„Kvůli čemu?"

Remus mlčel a díval se na jezero.

„Nemusíš mi to říkat, ale někdy to pomůže." Odfrkl si. „Aspoň to tvrdí můj terapeut."

„Terapeut?" zeptal se ho Remus překvapeně.

„Jo, terapeut. Jsem ukázkovej cvok."

„Nejsi cvok," namítl Remus.

„Ne," souhlasil Harry. „Ale tady," poklepal si na hlavu, „není spousta věcí v pořádku. Pracujeme na tom."

„Proto jsi se málem utopil v jezeře? Dovol mi připomenout, že nahý. Hambáři."

Zaculil se. „Zase tolik toho k vidění není a netopil jsem se. Odpočíval jsem. Proč jsi naštvaný na kámoše?"

„Myslí si, že je všechno zábava. Někdy toho je moc."

Pousmál se. „To chápu. Ale i tak bys je za nic nevyměnil, že ne?"

„Ani za nic. Ani za milion galeonů. Jsou jako moji bratři."

„Máš jich spoustu," poznamenal Harry. „Ale ne všechny mám rád."

„Já vím. Se Siriusem jste si zrovna nesedli."

Harry zíral do plamenů a zatnul pěsti. Sirius byl možná problémový, ale Pe- Petr... Na chvíli zavřel oči a pak je zase otevřel. Usmál se na Remuse. „To je to tak poznat?"

„Ha, ha, ha," řekl suše. Po delší chvíli dodal: „Má teď těžší období."

Harry přikývl a víc se zabalil do půjčeného pláště. „To asi jo."

„Co se mezi vámi stalo?" zeptal se ho Remus.

„Byl jsi u toho. Prostě jsme si nesedli. Bránil jsem Severuse, a to mu nešlo pod nos." Nakrčil nos. „Ale ty jeho řeči mi nejdou pod nos mně."

Remus mlčel.

Harry se na něj podíval.

Díval se do plamenů a vypadal neskutečně mladě. Zranitelně. Harry mrkl a místo mladého Remuse tam seděl dospělý Lupin. Se stejně ztrhaným výrazem. Zase zatřásl hlavou a mladý Remus byl zpátky.

„Člověk by řekl, že už nebude nic, co bych mohl před nimi tajit," řekl skoro neslyšně.

Harry si odfrkl. „Vždycky je něco. Ani můj nejlepší kámoš o mně nikdy nevěděl všechno. Znal mě, ale nevěděl všechno."

„Nemyslíš Severuse, že ne?"

„Ne," zavrtěl Harry hlavou. „Ale to už je jedno."

„Nezníš, jako by ti to bylo jedno."

Pokrčil rameny. „Není. Ale bolí na to myslet."

„Já jsem zase srab."

Harry si odfrkl. „Mám ti dát přednášku na téma nebelvírských vlastností nebo ti dát za pravdu?"

Remus se hořce zasmál.

„Čeho se bojíš?"

Remus zavrtěl hlavou. „Prostě se bojím."

„Taky jsem se bál. Bál jsem se strachu." Zavrtěl hlavou. „Věřil bys tomu? Taková blbost. Teď se bojím skutečných věcí," řekl mnohem tišeji.

„Čeho?"

„Když mi to řekneš ty, řeknu ti to já."

Remus zavrtěl hlavou. „To nejde."

Harry pokrčil rameny. „Jak chceš."

Byli ticho. Harryho rozehřívaly plameny. Čokoláda se mu čtvereček za čtverečkem rozpouštěla v puse a vlnky na jezeře tiše šplouchaly.

„Bojím se života," řekl Harry po chvíli.

Remus se na něj překvapeně podíval. „Co tím myslíš?"

„Bojím se, že neumřu. Bojím se, že budu žít a lidé kolem mě budou umírat. Jeden po druhém. A já je nezachráním."

„To..." Remus zaváhal. „To je hodně specifický."

Nevesele se zasmál. „Já vím."

Remus mlčel.

Nechal ho. Pevněji kolem sebe utáhl plášť a jen tam tak seděl.

„Sirius mě bude nenávidět," zašeptal, jako by se bál, že se to dozví celý svět.

Harry se na něj udiveně podíval. „Nesmysl."

„Ale jo," trval na tom Remus. „Něco o mně neví a bude mě za to nenávidět."

„Co to je?"

Remus zavrtěl hlavou a utřel si tváře. „Jsem patetický."

Odfrkl si a zakašlal. „Jestli ty jsi patetický, tak co jsem potom já?"

„Vážně se budeme hádat, kdo je na tom hůř?" podíval se na něj nevěřícně Remus.

Harry pokrčil rameny a plášť mu sklouzl z ramene. „Můžem. Ale varuju tě. Vyhraju."

Remus zavrtěl hlavou. „Ty jsi vážně neskutečný. Nechci se hádat, ale vyhraju já."

Harry se na něj podíval. A pak zvedl ruku. V záři modrého plamene byly na ni sotva vidět šikmé, hrubé, klikaté jizvy.

Remus zavrtěl hlavou. Pomalu si vyhrnul svůj rukáv a zvedl svoji levou rukou. Tři dlouhé rovné jizvy napříč přes zápěstí.

Harry se uchechtl a zavrtěl hlavou. „Život je někdy k posrání, co?"

„Jo," souhlasil Remus. „To je."

Harry znova zavrtěl hlavou a lehl si.

„Nechceš si vzít něco na sebe?"

„Měl bych?" zeptal se ho Harry.

„Prosil bych. Tebe nahýho vidět nepotřebuju."

Harry se pousmál. „A někoho jiného jo? Tak mi najdi oblečení."

Okamžitě mu přistálo na obličeji.

Posadil se a svižně se oblékl. Remus se otočil, aby mu dopřál soukromí. Bylo to roztomilý.

„Proč by tě měl Sirius nenávidět? Nedá na tebe dopustit," zeptal se ho, když už se na něj Remus nebál podívat.

Remus vzal šutr a zahodil ho do jezera. Zase dopadl strašně daleko.

„Neměl bys být chytrý nebo tak něco?"

„Nebo tak něco," přikývl Harry a zakašlal. „Nebudeš mě nutit hádat, že ne?"

„Ne," zavrtěl Remus hlavou, „to fakt nemusíš."

„Uff..." přehnaně si oddechl. „Protože fakt nemám páru. Lupismus mu nevadí a jsi ten nejlepší kámoš, jakého by Poberta jako on mohl chtít."

„Cos, cos to řekl?"

„No, jsi nejlepší kámoš. Zvlášť pro takového lumpa. Vysekáváš kluky z průserů, dáváš na ně pozor. Hraješ s nimi hry. Prostě klasika."

Remus vyskočil na nohy. „To, to, to jsem nemyslel. Řekl jsi, že jsem, že jsem..."

„Nejlepší kámoš?"

Zavrtěl hlavou.

Harry se zamračil. Co řekl? Usilovně přemýšlel a promítal si jejich konverzaci před očima. „Doprdele!" přitiskl si ruku na pusu. Pak ji pomalu spustil dolů. „Na mou obranu, ta zima mi vlezla na mozek. Nechtěl jsem to jen tak vybreptnout."

Remus vypadal, že je připravený utéct. Nebo Harryho proklít. „Jak dlouho to víš?"

Harry se postavil. „Hele, já vážně nechtěl, promiň."

„Jak to víš?" zavrčel Remus.

Povzdechl si. „Nevrč na mě," napomenul ho. „Nejsi pouliční zablešený pes. Hele," povzdechl si a prohrábl si mokré vlasy. Chvíli přemýšlel. Jak z toho ven?

Pravdivě.

„Měj jsem strýčka. Nebyl to můj pokrevní strýček, ale kamarádil se s mými rodiči a byl vlastně můj strýček. A byl vlkodlak. Nejdřív jsem to nevěděl, ale pak to prasklo. No a tu noc, co se to stalo, měl chudák vlkodlačí nehodu. A pak jsem si o tom strašně moc zjistil. Měl jsem kamarádku. Taky ji to zajímalo, tak toho taky dost zjistila. A on nám pak ukázal, co a jak dělat, když potkáme zdivočelého vlkodlaka. Takže pak měl jistotu, že kdyby měl zase nehodu, tak budeme v pořádku. Že se ochráníme. Byl dobrý učitel."

„Ochráníme? Jak?"

„No," nadechl se Harry. „Musíš mu zabránit, aby tě kousl. Takže zaledovat tlamu, obvázat nebo něco takovýho. A pak znehybnit drápy. Zaledovat úplně ideálně. Vlastně zaledování celýho vlkodlaka je dost bezpečný způsob, jak ho zpacifikovat. Zima mu nevadí, ale nemůže se hnout. Když se dá pozor, aby se neudusil, tak ideál. Ale pak mu bude ještě pár dní po proměně děsná zima." Polkl. V krku ho docela škrábalo.

Remus si ho změřil. „Naučíš mě to?"

Harry pomalu přikývl. Má mladého Remuse naučit něco, co znal od dospělého Remuse? „Jasně. Chceš hned?"

„Ideálně co nejdřív," přitakal Remus. „Jak dlouho to víš? Jak jsi na to přišel?"

Harry se na něj smutně usmál. „Když potkáš kluka, co neodolá tataráku první noc po úplňku, je to dost jasný."

Remus zavrtěl hlavou. „Sakra."

Utřel se pod nosem a popotáhl. „Ale buď v klidu. Většina lidí si nevšimne ani vlastního nosu mezi očima."

„Daisy to říkala," povzdychl si Remus.

„Cože?"

„Daisy to říkala. Moje sestra. Že něco víš. Ta mi teď nedá pokoj." Najednou zbledl. „Co když má pravdu i s tím ostatním?"

„S čím ostatním?"

Nevšímal si ho. „To by znamenalo, že Frank a Alice... A že Sirius... Merline..."

Harry zvedl obočí. „Teď mi už musíš něco říct. Co máš za problém se Siriusem?"

Složil hlavu do dlaní. „Nemám s ním žádný problém."

„A to je problém?"

„Přesně! A jestli má Daisy pravdu, tak jsem v loji."

„Co? Proč?"

Chvíli mlčel. „Říkala, že... a to cituju: že pro něj jsou všechny holky buď sestry, nebo šukací materiál. A všichni kluci bráchové nebo nepřátelé na život a na smrt."

Harry přimhouřil oči. Za poslední měsíc toho od svých spolužáků slyšel víc než dost o jeho údajném románku se Sevem...

„Chceš tím říct, že Sirius pro tebe rozhodně není jako brácha?"

S hlavou stále zabořenou v dlaních přikývl. „Jo. A slyšel jsi ho, ne? Nesmí to vědět."

„Vážně mu to chceš neříct?"

„Jo." Jeho hlas zněl přes ruce tlumeně. „Nebudu vůbec nic říkat, však ono to vyprchá. Dřív nebo později. Navíc mi voní i holky, takže na to Sirius nemusí přijít vůbec."

Zakašlal. „A on ti voní dobře taky?"

„Jo. Až moc dobře."

„Tak to mi je líto. Ale třeba jen tak mluví. Aspoň to tvrdil."

Remus zabodl do Harryho pohled. „Poznám, jestli někdo jen plácá, nebo to myslí vážně."

„Tak dobře," zvedl ruce. „Nechám to na tobě. Takže nebudeš nic říkat?"

„Ne," zavrtěl hlavou. „Vyprchá to. To znám. Jen se nesmí nic dozvědět."

„Tak dobře," povzdychl si Harry. „Máš to horší."

Remus se zasmál. „Jupí. Vyhrál jsem."

„Jaký je to pocit?"

„Jako by mi mrzl zadek, protože jsem vlezl do jezera kvůli bláznovi, co se chtěl vykoupat."

„Jo, tak to taky znám."

„Vážně?"

„Jo. Nejsi jediný, kdo vytahuje lidi z vody."

Remus na něj chvíli koukal a pak zavrtěl hlavou. „Mluvíš pravdu. Ty jsi vážně neskutečný."

„Díky."

Remus se pousmál, zvedl se a nabídl Harrymu ruku. Harry ji přijal a nechal se vytáhnout na nohy. Remus ale jeho ruku nepustil.

„Děje se něco?" zeptal se ho Harry opatrně.

„Děkuju za všechno."

Zavrtěl hlavou a polkl. V krku ho pálilo. „Nic jsem neudělal."

„Ale udělal. Děkuju."

Zamrkal. Přiměl se rozmrkat slzy. „Já rád."

„Já vím." Chytil ho kolem ramen. „Tak pojď. Musíš na ošetřovnu."

Harry se prudce zastavil a zavrtěl hlavou. „Tam nejdu."

„Ale jdeš. Jsi nachlazený. Musíš na ošetřovnu."

„Ale mně nic není!" rozčílil se a rozkašlal se.

„Jasně, že ne. Jen sis zaplaval v jezeře jako úplný idiot."

„Tak pojď."

Harry zaryl paty do písku, ale Remus ho stejně táhl za sebou bez sebemenšího problému. „Nejdu! Co kdybys mi místo toho řekl, proč přesně, a tím myslím úplně přesně, jsi řval sprostá slova na jezero?"

Remus si povzdechl. „A když ti to řeknu, tak půjdeš?"

„Možná."

„Achjo, co mám s tebou dělat." Povzdechl si. „James se Siriusem se snaží vymyslet, jak využít mého chlupatého problému při školních legráckách. Nechtěl jsem, oni nechápali proč a pohádali jsme se."

Harry se podrbal na jizvě pod uchem. „To není zrovna milé."

„Ne, to není," připustil Remus. „Proto jsem taky tak nadával. Ale jim nedochází, jak vážný to je. Řekl jsem jim, co si o tom myslím, a už se k tomu nebudeme vracet. A jestli se nudí, můžou počítat, jak přesně je velká Velká síň."

„Ta bude asi hodně velká, ne?" zeptal se Harry.

„Přesně. A jestli chtěj, aby nám výpočty dobře fungovaly, musí to být na puntík přesně."

„Proč? A jaké výpočty?"

Remus ho chytil kolem ramen a vedl ho k hradu. „Velká síň je místem, kde se potkávají úplně všichni. Je to magicky důležité místo. Spočítej síň a dozvíš se toho stejně tolik o ní jako o hradu a lidech v něm."

Harry hvízdl. „Ať to je k čemu to je, zní to velkolepě."

„To je," usmál se Remus. „To rozhodně je."

Cestou nahoru ke zhasnuté škole mlčeli. Harry přemýšlel nad tímhle Remusem. Byl veselejší, živější, ale pořád měl svoje problémy.

„Díky, že pomáháš Jamesovi," řekl Remus do ticha.

Pokrčil rameny. „To nic není."

„Ale je. Bez tebe by ho Lily dávno poslala k šípku."

„Co se vlastně mezi nimi stalo?"

„Ptáš se mě nebo Vlka?" zeptal se ho vážně Remus.

Harry se pousmál. „Obou."

„Nevím. Na vztahy expert nejsem. Ale Jamesovi na Lily fakt záleželo. Jen se prostě nemohli nikdy na ničem dohodnout. Něco udělal a ji to naštvalo. Nebo si toho vůbec nevšímala, a to ho pak mrzelo. Teď vypadají šťastněji."

Zakašlal. „To jsem rád."

„Ten tvůj kašel se mi vůbec nelíbí. Peprná vzpruha ti bodne."

„Nebodne." Zavrtěl hlavou a dodal: „Resistence na lektvary."

„Sakra."

„Jo," přikývl Harry. „Budu se muset prolévat bylinkovým čajem."

„Sakra. Vyhráváš. Tohle je rozhodně horší."

„Jsem dobrej, já vím. Kolik je vlastně hodin?"

„Něco po jedné v noci."

Zamračil se. „Tak pozdě? Ten čas někam zmizel."

„Jak dlouho jsi byl ve vodě? Byl jsi studený jak rampouch."

Pokrčil rameny. „Nevím. Zamyslel jsem se."

Remus si povzdechl. „Achjo. Tohle by se mělo zakázat."

„Myslet?"

„Tobě? Jo. Ale myslel jsem koupání se v jezeře. Nikdo příčetný by to neudělal!"

Vyplázl na Remuse jazyk. „Naštěstí příčetný nejsem."

xXx

Stále potřebuji vaši podporu, slovní i kofeinovou. (ko-fi.com/artiewiles)

Řekněte mi, když se řeknou Pouta života, co se vám vybaví jako první?