Buch, buch, buch.

Severus to ignoroval. Spal. Zrovna před chvílí se mu podařilo usnout a spí.

Otevřely se dveře a někdo něco šeptal. Severus to neslyšel. Protože spal.

„COŽE?! Prosím tě řekni, že je to blbej vtip!"

Rozsvítilo se světlo. Severus se otočil a dal si peřinu přes hlavu.

„Jak nemocný? Nemůže být nemocný!" Montgomery vyváděl dál. „Ale stihne se do zítra uzdravit, že jo?"

„Kdo je nemocný?" zeptal se kdosi. Kdo, to Severus nevěděl. Spal. Tak, jak rozumní lidé uprostřed noci spí. Vůbec se nechtěl hýbat. Měl těžké ruce i nohy a měl tak perfektně vyleželý důlek...

„To snad není možný! Tohle je peklo. Já končím. Já protestuju!"

„Monty, klid. Co se děje?" zeptal se Harry.

„Reg je nemocný!"

„Nemocný? U večeře byl trochu bledý, ale to mohly být nervy, ne?"

„Ne. Podle všeho ne. Zvrací, běhá na záchod a má horečku. Odvedl jsem ho na ošetřovnu," řekl Basil.

Severus se posadil. V tomhle rozhodně neusne. Celý pokoj byl vzhůru. Všichni se tvářili smrtelně vážně.

„Ale bude v pohodě ne? Nebo je to něco smrtelnýho a strašně nakažlivýho? Nějaký druh spalniček nebo něco takovýho?" zeptal se jich.

„Nejspíš jen střevní chřipka," pokrčil rameny Basil. „Nebo něco špatnýho snědl."

„Tak to je v klidu, ne? Den dva na ošetřovně a bude jako rybka. A teď můžete zhasnout a spát."

„Ale co zápas?!" rozhodil rukama Max. „Pomfreyová ho na něj nepustí. A my chytače potřebujeme!"

Severus jakýkoliv argument ohledně potřeby spánku vzdal.

„A co ten náhradní z týmu B? Ten čtvrťák?"

„To nejde," povzdechl si Monty. „Neumí ještě pořádně žádné formace. Můžeme ho obsadit, ale bude jen chytat zlatonku. A všechna naše práce bude k ničemu."

„Kurva."

„Jo, líp bych to neřekl," přikývl Monty a prohrábl si vlasy. „Sakra. Sakra, sakra, sakra, sakra. Co budu dělat? Tohle je příšerný. Jsme v háji. Jsme totálně v háji."

„Tak ať hraje Harry," navrhl Charles. „Stejně s vámi trénuje, ne?"

Všichni se nadějně na Harryho podívali.

Harry zavrtěl hlavou a založil si ruce na hrudi. „Já ale nehraju. A nechytám."

„Ale no tak, Harry!" udělal Max na Harryho velké štěněčí oči.

„Jo, Harry nehraje a nechytá," povzdechl si Monty. „To ví každý." Sedl si na postel a dal hlavu do dlaní. „Někdo mě zabte, prosím vás."

Severus zívl a potřásl hlavou, aby se probral.

Harry mlaskl a vstal z postele. „Přestaň se hroutit."

„Takže budeš hrát?"

„Ne." Oblékl si župan. „Svoláme poradu. Basile, sežeň áčko i béčko. Za patnáct minut se sejdeme u krbu. Monty, ty se dej do kupy. Jsi kapitán, musíš být oporou. Vymyslíme, jak to zařídit. Podíváme se na naše strategie, zjistíme, kdo z béčka je umí nejlíp, kdyžtak proházíme pozice. To dáme."

Severus si odkašlal.

Harry se na něj podíval. „Máš nějaký nápad, Seve?"

„Jsou čtyři ráno. Vážně chcete mít celý tým vzhůru od čtyř ráno? Nemají být náhodou vyspalí a odpočatí?"

Harry se zamyslel. „Pravda. Stejně asi vím, jak kdo hraje. Tak já to vymyslím a vy jděte spát."

Monty a Basil se po sobě nervózně podívali. „Eeee, to asi nemusíš, Harry," řekl Basil.

„Nemůžeme po tobě chtít, abys to vymyslel sám," přitakal Monty.

„My ti pomůžeme."

„A já zajdu i pro Kathy. Šla spát brzo a někdy má hodně dobré nápady."

Než se Harry zmohl na odpověď, byl Basil pryč.

„Jo, to je dobrý nápad. Společně to, Harry, vymyslíme," řekl Basil a vyskočil na nohy. Oblékl si župan a nazul si trepky. „Měli bychom jít dolů. Vezmeme plány? Mohli bychom si tam dát i občerstvení. Jo, to bude dobrý nápad."

Severus zase zívl.

„Ale..." namítl Harry.

„Žádný ale, nemůžeme po tobě chtít, abys to vymyslel sám. Společně na to přijdeme." Popadl z nočního stolku štos papírů a sešit. „Tak já jdu dolů a za chvíli se tam uvidíme, jo?"

A byl pryč.

Harry se rozhlédl po pokoji. „Tak já asi teda jdu, no..."

„Hodně štěstí!" popřáli mu Max s Charlesem.

Severus mu zamával. „A drž se."

„Díky. Myslím. Tak jo... Dobrou."

„Dobrou!" řekl Severus a lehl si. „A zhasněte někdo, prosím."

„Jasně. Dobrou."

Světlo cvaklo a pokoj se ponořil do šera. Severus si povzdechl. I ryby byly proti němu. Takhle svítit uprostřed noci. To by se mělo trestat. Proč musí svítit tak jasně pokaždý, když je úplněk? Zavřel oči a zhluboka dýchal. Konečně klid.

„Seve?"

Zamručel a otočil se na druhý bok. Tohle se neděje.

„Seve?"

Harry zněl mimo. Krucinál. „Jo?"

„Mohl bys mi s něčím pomoct? Prosím?" zašeptal Harry.

Posadil se a podíval se na něj. Vypadal nervózně. „Co se děje?"

„Můžu k tobě?"

Beze slova uhnul na stranu, Harry se posadil naproti němu a zatáhl závěsy.

„Chtějí, abych hrál."

Povzdechl si. „Jasně, že chtějí, abys hrál. Jsi to nejlepší, co tým potkalo."

„Jenže to není to nejhorší."

„Co je ještě horší?"

„Narafičili to na mě. A já teď nevím, co dělat. Když se na ně vykašlu, tak všechna práce půjde do háje a prohrajeme. Jenže když jim vyhovím, tak vyhrajou. A strašně mě naštvali a nejradši bych je všechny..." sevřel ruce do pěstí, „přestal trénovat. Co mám dělat?"

„Počkej, počkej... Začni od začátku. Jak narafičili? Kdo vyhraje?"

Harry se zhluboka nadechl a podrbal se pod uchem. „Bavili se o tom, když jsem se vrátil ze záchodu. Jestli to nebyla chyba. Že mě pořád nemůžou přesvědčit. Slyšel jsem je, ale oni to nevědí. Řekl jsem jim, ať se jdou ještě na chvíli vyspat, že to rozhodneme ráno. Jenže já jsem tak naštvaný!"

„A oni to s Regulem naplánovali?"

„Jo, a on v tom nejspíš jede taky. Během večeře se na mě skoro ani nepodíval, když jsem se ho snažil povzbudit. A oni vymysleli tenhle složitý komplikovaný plán, jak to zařídit, abych jim nepřišel na to, že to všechno plánovali."

„Jaký plán?"

„Reg je chytač. Potřebujeme chytače. Já jim to odmítl, a tak vymysleli, že by místo něj mohla chytat Meredith, protože umí dost dobře chytat a nebojí se dělat ty naše manévry. Jenže tím pádem nám chybí střelec. To ale prý zvládne Kathy. Během tréninků střílela hodně dobře a normálně odráží hlavně proto, že jí to baví. Ale kvůli zápasu to klidně skousne a bude střílet. A manévry střelců zná. Jenže tím pádem nám chybí odrážeč. A tím bych prej mohl být já, protože manévry znám, lítat umím a odrážet taky. Jenže to byl jejich cíl celou dobu. Oni chtěli, abych byl odrážeč!"

„Jseš si jistý?"

„Jo. Když jsem to rozpustil, vzal jsem si Dolpha stranou a zeptal se ho. Na rovinu řekl, že se ho před pár dny Kathy ptala, kterou další pozici v týmu by chtěl a kdo by se podle něj na co hodil. A prý se ho ptali i na mě. Prej ho původně napadlo, jestli Rega náhodou neotrávili havraspáři, ale to je prý nesmysl, protože netuší, že jsme dobrý, a nemá cenu trávit slabý článek. To by spíš udělali Montymu nebo Kathy."

„Harry... to zní hodně komplikovaně."

„Já vím. Ale jinak to smysl nedává!"

„A nemůže být jen vážně nemocný? Špatná shoda náhod?"

„Nemůže. Takové náhody se nedějou ani mně. Nebo spíš, takové náhody se dějou právě mně."

„A s čím chceš teda pomoct?"

„Co mám dělat? Vážně jsme dřeli a takhle to zahodit je vážně debilní. Ale já nechci hrát."

„Proč ne?"

Harry se odmlčel.

Nechal ho.

„Jak se máš?"

„Jsem unavený a tohle famfrpálové drama stojí za hovno. Proč nechceš hrát?"

„Nepřijde mi to správný."

„Proč?"

„Upřímně? Neměl bych se bavit. A taky bych neměl hrát za Zmijozel a pomoct Zmijozelu vyhrát. Už takhle stačí, že jsem je trénoval."

Severus na něj zůstal zírat. „Chceš říct, že sabotuješ svou aktuální kolej kvůli své bývalé koleji, kterou ani tahle výhra vůbec neovlivní, protože tvoje bývalá kolej a tvoji bývalí spoluhráči ještě ani neexistují, takže ani nemůžeš být jejich protihráčem?"

„No... tak nějak."

Povzdechl si. „Harry... s tímhle ti nepomůžu. Tohle si musíš srovnat sám. Chápu, že jsi naštvaný, taky by mě to naštvalo, na druhou stranu, nedal jsi jim jinou možnost a snaží se udělat to nejlepší pro naši kolej. Jasně, chtějí vyhrát, ale taky věří, že potřebují tebe. Sám jsi říkal, že Reg by potřeboval ještě aspoň měsíc a půl drilů, než by byl v zápasové formě."

„Já nevím... Nemůžu hrát... Není to správný."

Severus zívl. „Harry, ať se rozhodneš jakkoliv, měl by ses vyspat. Je jedno, jestli budeš hrát, nebo ne, ale spánek potřebuješ."

„Já stejně neusnu."

„Já ale jo."

„Mohl bych tu zůstat? Každou chvíli mám chuť jít k Montyho posteli a něco mu udělat. Pověsit ho za kotník nebo ho pokropit studenou vodou nebo já nevím, něco."

„Hele, klidně. Zůstaň tady. Lehni si. Zkus se prospat a neproklínej kapitána týmu, který má za pár hodin hrát. A kdybys měl moc velkou chuť mu něco udělat, tak mě radši vzbuď."

Harry se pousmál. „Tak jo."

Netrvalo jim dlouho, než se v posteli oba pohodlně vleže uvelebili. Severus ležel na boku na kraji postele a už usínal, když slyšel Harryho zašeptat: „Připomíná mi to léto."

„Jo. Mně taky."

„Děkuju."

Za co přesně mu děkoval? „Za málo."

„Mohl jsi mě vykopnout, ale neudělal jsi to."

„Ale v jednu chvíli jsem tě chtěl napěchovat do popelnice."

Harry se zasmál. „To ne ne!"

„Jo, ale pak jsem si to rozmyslel, když jsem zjistil, že přeci jen nebudeš přelud. Mrtvola v popelnici se těžko obhajuje."

Harry se uchechtl. „To asi jo. Dovedeš si představit toho chudáka popeláře?"

„Hele, boty, a nový! Ty se mi hodí! Moment, ještě je někdo nosí. Sakra, nejdou mu sundat. Frantooo, přines pilku!" předváděl Severus hlubokým hlasem.

„To je přesný!"

Oba se zase zasmáli. Když bylo ticho, dloubl ho Severus do boku. „Ať to dopadne zítra jakkoli, je to jen hra. Prostě jen hra. Je jedno, jestli budeš hrát, nebo ne. Ale mohl bys strávit pár hodin na koštěti se svými kamarády, na vlastní kůži vyzkoušet všechno, co jsi vymyslel a co jsi trénoval. Navíc si budeš moct práskat do potlouků podle libosti. A to není tak špatný, ne?"

„Možná..."

„Popřemýšlej o tom a zkus se prospat. Dobrou."

„Dobrou. A díky."

Harry se nakonec rozhodl hrát. Pořád byl ale naštvaný. Společně s Dolphem tvořili smrtící duo. Dávali brutální rány do potlouků a vždycky jen o kousek minuli letce. I když je Severus podezříval, že se nestrefují schválně. Když totiž někoho zasáhli, nebylo to tak strašný. Ale jejich taktika fungovala. Havraspárští odrážeči měli co dělat, aby ochránili své hráče, protože si netroufli riskovat, že je potlouk v takové rychlosti dostane.

Odrážeči byli v obraně a střelci byli z potlouků pěkně nervózní. Protestovali, že by Harry neměl hrát, protože není členem týmu a bla bla blá, ale bylo jim to k ničemu. Vlastně celý tým byl z Harryho rozhozený. Kdyby Monty s ostatními neriskovali, že jim Harry praští s celým trénováním, byl by to dobrý tah. A kdyby o tom Harry věděl. A kdyby s tím souhlasil. To, že je naštvaný, sice pomáhá děsit havraspáry, ale nemůže být celou dobu naštvaný, co když něco přepískne?

Aspoň že s Hubertem to už urovnali. Severus se mu omluvil za to, že na něj křičel, a Hubert nakonec uznal, že přátelé jsou důležití, a dál o svém sporu nemluvili.

Hubert seděl vedle Severuse a už asi počtvrté se ho zeptal: „Vážně jsi nevěděl, že bude hrát?"

Zavrtěl hlavou a potlačil zívnutí. „Ne. Kdyby chytač neonemocněl, nemusel by."

„Ale proč teda nechytá?"

„Nevím, asi to neumí? Prostě odráží."

„Jenže překopali celé mužstvo. Je to teď strašný zmatek!" rozčiloval se Hubert.

Severus se kousl do rtu. „Chceš říct, že vám analýza protivníků je k ničemu, protože půlka týmu hraje na jiných pozicích?"

„Jo."

„To je... geniální."

„Takže přiznáváš, že to byl plán?"

„Ne. Jen dost šťastná náhoda. Ale jestli tě to uklidní, tak byl tým půlku noci vzhůru. Snažili se vymyslet, co si počnou. Byli dost zoufalí. A hlasití."

„To je mi líto."

Severus se na něj zakřenil. „Kdybys tak zněl, tak bych ti to možná i uvěřil. Famfrpál ve čtyři ráno je to nejhorší!"

„To mě taaaak mrzí."

Obrátil oči vzhůru. „Kušuj."

Hubert ho chytil za ruku a usmál se. „Rád."

„Yaxley nahrává Greyh– ne, nahrál Hollandové a ta střílí a – ano, dáme a pánové, to je dalších deset bodů pro Zmijozel. Sto devadesát ku padesáti pro Zmijozel! Musím říct, že asi nikdo z nás nečekal, že Havraspár bude tak daleko za Zmijozelem. Kdo si ještě vybavuje jejich poslední porážku, jistě chápe proč."

„Nic neříkej!" zamručel Hubert.

„Já? Co bych říkal? Já jen doufám, že se dneska vyspím, protože vím, kdo bude dneska oslavovat."

„Stejně je divný, že vám chytač tak onemocněl," vrátil se k tomu Hubert zase.

Severus stiskl zuby a přikývl. „Jo, myslíš, že ho chtěli odstavit jako konkurenci?"

„Ne, to jsem tím nemyslel. Neprodával jsi někomu něco na břichabol?"

„Vedeš záznamy, moc dobře víš, že ne."

Soustředil se na hru. Tohle neměl zapotřebí. Už takhle stačilo, že se kolem jejich stolu ráno motal Black, a když se dozvěděl, že je Regulus nemocný, tak ztropil strašnou scénu a vyváděl, že je to Harryho a Severusova vina. Teď to uslyší ještě od Huberta? Jasně, Harry je za to trochu zodpovědný, ale Severus ráno Harryho doprovodil na ošetřovnu a mladý chytač vyklopil všechno. Byl to jeho nápad. Sehnal si dryák, domluvil se s ostatními a vyřadil se. Protože nezvládá to, co po něm Harry chce, a potřebuje víc trénovat, aby příště mohl porazit Mrzimor. Severus to pak už odmítl řešit. Ať si to vyřeší mezi sebou a jeho do toho tahají co nejmíň. Stejně se Regulus spíš jen bál, že pokud prohrají, tak to bude jeho vina.

„Dvě stě ku padesáti pro Zmijozel. Jak dlouho to ještě potrvá? A vypadá to, že se Havraspár zmáhá na útok. Ale pozor, Dorrowmanová zahlédla zlatonku. Letí přímo do dráhy havraspárským střelcům. Neohlíží se doprava doleva a letí! Chytí ji? Ale ne, přece jen se ohlédla, aby se ujistila, že nevletí do cesty Fenwickovi. Rozhlíží se a zpomaluje. Ano, je to tak. Ztratila zlatonku. Fenwick ale ztratil camrál a ten mezi tím získal Zmijozel! Greyhound a letí s Yaxleym v závěsu k havraspárským brankám. Zápas nekončí, vážení a Zmijozel právě získal dalších deset bodů. Kdo si myslel, že mladý Yaxley netrefí bránu na dvacet kroků, ten se spletl."

Harryho strategie se rozhodné vyplácely. Havraspár dnes nejspíš nevyhraje. Harrymu to vážně pálilo. Neměl by se divit. A neměl by ho pořád podceňovat. Jen kdyby nebyl někdy blbej a nesnažil se mlžit. S Tateovou strávili celé odpoledne nad jedním výpočtem, u kterého jim pořád nevycházela zkouška, jen kvůli tomu, že počítala s faktoriálem radostné a oslavné atmosféry. Vyšlo to, až když to metodou pokus-omyl upravili na vážnou a obřadnou. I když měl pocit, že jim něco velkého uniká, pořád udělali neskutečný pokrok. Ještě jim zbývá pár proměnných a budou to mít. Pokud se mu je podaří vytáhnout z Harryho, mohli by to mít i do týdne. Možná do tří dnů. Dlouhou cestou to snad nepotrvá déle než měsíc. Kdyby ho napadlo poprosit ji ještě v létě, mohl by být Harry na Halloween doma.

Jenže to by s Harrym nezažil Vánoce ani nic jinýho.

Potřásl hlavou a soustředil se na hru. Nemá cenu nad tím přemýšlet.

Zmijozel vyhrál. Nikoho to nepřekvapilo. Ke konci už jen všichni zmrzle doufali, že to Meredith nebude protahovat a konečně tu zlatonku chytí. Šest set sedmdesát ku devadesáti. Jako by si tím kompenzovali tu minulou prohru.

V jednu chvíli to sice vypadalo, že zlatonku chytí Havraspár, ale stačil jeden potlouk od Harryho a už bylo po problému.

Harry po chytači vypálil skoro v ten samý moment, kdy chytač vyrazil. Jako kdyby věděl, kde zlatonka je, a jen čekal, jestli si toho chytač všimne nebo ne. Jenže pak šlo všechno do kytek.

Chytač, Severus by si vážně měl pamatovat, jak se jmenoval, se potlouku vyhnul a ten proletěl dál. Jenže pak se potlouk zastavil a změnil směr, a to úplně špatně. Okamžitě totiž vletěl do zad Fenwickovi. Nikdo neměl čas zareagovat a žádný z odrážečů nebyl poblíž. Fenwick se zhroutil na koště. Koště zamířilo doleva a mírně dolů a vypadalo to, že z něj havraspárský střelec každou chvíli sklouzne.

Jeho spoluhráči vykřikli a rozletěli se mu pomoct, ale Meredith na Regově závodním koštěti u něj byla dřív. Přiletěla k němu co nejblíž, jednou rukou ho objala kolem těla a druhou se natáhla po násadě jeho koštěte. Podařilo se jí koště zastavit. To svoje celou dobu ovládala jen nohama. To už u nich byl Dolph. Něco si krátce řekli a Dolph pak chytil Fenwicka, zatímco Meredith pořád držela jeho koště. Havraspárský tým byl už taky na místě a poletoval kolem a pod nimi a pokřikovali na sebe. Monty, Harry i Basil se propletli kolem nich. Basil vletěl pod ně a chytil koště zespodu. Meredith ho tak mohla pustit a její místo obsadil Monty. Jakmile mezi sebou Fenwicka bezpečně drželi, Meredith vytáhla hůlku a něco na něj seslala. Vypadalo to, že Fenwick stěží vnímá cokoliv, co se s ním děje. Severus ze svého místa nepoznal, jestli je vůbec při vědomí.

Fenwicka zhrouceného na koštěti tehdy z každé strany přidržoval Monty s Dolphem a Basil pod nimi zajišťoval, aby se koště zase nikam nerozletělo. Přiletěli k nim Corban s Kathy – mezi košťaty měli natáhnuté něco, co vypadalo jako obří kapesník s fialovými květy. Vletěli pod Fenwicka, Dolpha i Montyho, ale tak, aby Basil pořád mohl držet Fenwickovo koště na místě. Dolph Fenwicka opatrně pustil, rychle odletěl a na jeho místo se vznesl Corban s plachtou pořád přidělanou na koštěti. Corban ale vyletěl mnohem výš, takže Fenwick měl na jedné straně kapesníkovou stěnu. Kathy se taky vznesla výš a opatrně obletěla Montyho, takže nakonec byli Monty a Fenwick v kapesníkové kapse.

Krátce na sebe křikli a pak se vznesli tak vysoko, že se Basil musel přesunout. Vyletěl k Fenwickovi a havraspárovo koště ani jednou nepustil. Opatrně spolu s Montym položili Fenwicka do kapsy a sundali ho z koštěte. Celou dobu byl pořád ztuhlý a ani se nehnul. Zmijozelové z kapsy vyletěli. Corban s Kathy okamžitě začali kontrolovaně klesat k zemi. Monty i Dolph hlídali předek a zadek kapsy, aby Fenwick náhodou nevypadl ven a Basil snášel Fenwickovo koště.

Jakmile kapsa měkce dosedla na zem – už tam byli Meredith s Basilem, aby se o hladkém přistání ujistili – přispěchala k Fenwickovi Poppy. Než ho dostali na zem, už stihla seběhnout na hřiště.

Fenwick ležel v kapesníku na boku v té samé pozici, v jaké byl, když ležel na koštěti. Měl před sebou zvláštně natažené ruce i nohy a celý vypadal velmi ztuhle. Poppy vedle něj klečela a mávala hůlkou. Pak ho přenesla na připravená nosítka a s Kratiknotem, který je ovládal, odspěchala pryč.

Celý stadion zadržel dech.

Havraspáři přiletěli dolů a o něčem se se zmijozelským týmem radili. Nakonec jejich kapitán zaletěl ke komentátorovi a do mikrofonu řekl: „Ehm, Benjy bude v pořádku. Madame Pomfreyová se o něj postará a během pár dní bude zase fit. To, že nemá roztříštěné kosti z pádu hodně pomohlo." Odkašlal si. „Takže bych chtěl poděkovat Montgomerymu a jeho týmu, že pomohli a Benjyho zachránili. Montgomery taky nabídl, že sníží počet střelců, abychom byli vyrovnaní, takže teď to budou dva střelci na dva." Podal mikrofon zpátky komentátorovi a vrátil se doprostřed hřiště, kde byli všichni shromáždění okolo rozhodčího.

Ještě chvíli se zdrželi, když si uvědomili, že rozhodčí ani žádný z hráčů nemá camrál. Našli ho ležet pohozený v trávě.

A pak hra pokračovala. Kathy se vrátila na svou pozici odrážeče a Harry tím pádem přestal hrát. Během deseti minut už seděl ve svém zimním zeleno stříbrném dresu vedle Severuse a fandil s ostatními.

Hubert se v jednu chvíli přes Severuse naklonil, aby na Harryho viděl a usmál se na něj. „Díky za záchranu Benjyho."

Harry zavrtěl hlavou. „Já nic neudělal. To byla týmová práce. Hlavně bude v pohodě díky Meredith. Kdyby u něj nebyla tak rychle, kdo ví, jak by to dopadlo. Navíc ho imobilizovala, takže si nepoškodil páteř víc, než ji měl."

„Imobilizovala? Co použila?" zeptal se Severus.

„Petrificus. Možná trochu neohrabané, ale sakra účinné."

„To jo. Ale vážně díky. Viděl jsem, jak jsi to všechno koordinoval," nedal se Hubert.

Harry to odmávl. „To byl spíš Monty. Já jen lítal okolo a hlídal."

„Když to říkáš," nechal to Hubert být a vrátil se ke sledování hry.

Pozn.:

Pokud jste si během famrfrpálové scény povzdechli a zeptali se, kde je rozhodčí, tak se ptám na to samé. Vybavuji si scény se splašeným koštětem i potloukem a žádný rozhodčí během těchto událostí do hry nezasáhl. Proč by se učitel rozhodl nezachránit studenta, dokud doslova nepadá k zemi jako kámen? (A i v těch případech to jen někdy, a to když se Brumbál rozhodne, že omdlelý Harry padající z třicetimetrové výšky je hodně špatný nápad.) Nevím, nemám pro to vysvětlení. Takže předstírejme, že celou událost rozhodčí pozoroval a nezasahoval.