,,Ukaž, pomůžu ti."

Eileen se překvapeně otočila, když za sebou zaslechla Alexe, a vzápětí ucítila letmý dotyk na ruce, když si od ní převzal madlo kufru. ,,Díky, ale to jsi nemusel," hlesla zaraženě, ale pak se usmála. Vystoupala po schůdcích nahoru do vlaku a odstoupila na stranu, aby mohl vejít i on s jejím kufrem. Pomohla mu uložit jej do zavazadlového prostoru, a on se pak ještě vrátil, aby pomohl i Jameymu. ,,To jsi nemusel," zopakovala znovu.

,,Prosím tě." Mávl nad tím rukou. ,,Přece se s tím nebudeš tahat sama."

Pousmála se a trochu ostýchavě sklouzla pohledem na Jameyho. Položila mu ruku na rameno. ,,Půjdeš nám zatím najít nějaké kupé?" navrhla nadějně, protože doufala, že tak získá alespoň trochu času, jenž stráví o samotě s Alexem. Naštěstí chlapec přikývl a oni osaměli. ,,Tak, ehm..." odkašlala si a zastrčila si pramen vlasů za ucho. ,,Snad nám ty výsledky NKÚ přijdou včas." NKÚ? Vážně? Bavíš se s ním o zkouškách?! okřikla se v duchu.

Přikývl, na rozdíl od ní vypadal docela klidně. Eileen měla pocit, že z ní snad stékají čůrky potu. Kdy se jejich role obrátily? Dřív byl ostýchavý a nejistý Alex, ona byla ta uvolněná a nad věcí. A teď... teď šílela vždycky, kdykoliv mu byla nablízku, jazyk se jí motal, nohy jako by měla ze želé, potily se jí ruce a neustále se jí hrnula červeň do tváří. A mozek odmítal spolupracovat. 

,,Snad ano," souhlasil. ,,Myslím, že by měly přijít snad někdy koncem července, možná začátkem srpna. Ale o tebe strach nemám, vím, že jsi to zvládla levou zadní," ujistil ji a usmál se.

,,No... uvidíme," pípla. Změň téma, změň téma! O zkouškách se přece bavili často. ,,No a... jaký máš vlastně plán na lé -"

,,Alexiii!" Eileen měla pocit, jako kdyby ji někdo polil ledovou vodou. K vlaku se blížila Serafina, vláčela za sebou kufr a odhrnovala si dlouhé blonďaté vlasy z tváře. ,,Pojď mi pomoc, medvídku!"

,,Už běžím!" zavolal zpátky, hodil po Ele omluvný úsměv, seběhl schůdky dolů a vyšel jí vstříc.

Eileen je kysele pozorovala, a když k ní dolehl Serafinin hlasitý smích, protočila oči a otráveně se rozešla uličkou vpřed. Protahovala se mezi studenty, kteří si museli povídat přímo uprostřed chodbičky nebo mezi dveřmi kupéček, a hledala Jameyho. Našel jim místo v kupé, jež se nacházelo asi uprostřed vlaku, a Eileen vděčně vklouzla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Plácla sebou na měkké sedadlo a zavřela oči.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se jí Jamey a lovil z pytlíku gumové bonbóny ve tvaru fantastických tvorů, jež mu Scorpius přinesl z poslední návštěvy Prasinek. ,,Něco se stalo mezi tebou a Alexem?"

Povzdechla si a přejela si rukou po obličeji. ,,To bys... asi bys to nepochopil, Jamey." Hoch protáhl obličej.

,,Já vím, že ho máš ráda."

Eileen vytřeštila oči. ,,Já - cože? Jak - chci říct - to přece není - kdo -"

Pokrčil rameny. ,,Scorpius něco takovýho říkal. A já si myslím, že to je asi pravda. A ty vypadáš trochu naštvaně."

,,Jo... jsem naštvaná," zavrčela a založila si ruce na hrudi. Zatracený Scorpius! Proč vůbec něco takového vykládá? Nic o tom neví. ,,Ale to je jedno. Ty si s tím hlavně nelam hlavu, já se s tím nějak vyrovnám." Alex se přes to přenesl, udělal za námi tlustou čáru a já nejspíš musím taky, pomyslela si trpce v duchu. Koneckonců, má na to celé dva měsíce, aby na něj zapomněla. ,,Můžu si dát bonbón, prosím?" Jamey k ní natáhl ručku s pytlíčkem, Eileen v něm zalovila a vytáhla třaskavého skvorejše. Ukousla mu hlavu zrovna v tom okamžiku, kdy se dveře kupé otevřely a dovnitř vešel Scorpius s Kirem.

,,- je to pravda, vypadá úplně jako on! Když se na jeho nos podíváš z profilu -" Scorpius ztichl a zazubil se na Elu, která jej propalovala pohledem. ,,Teda, kdyby pohled mohl zabíjet, asi bych byl už mrtvej, co? Co jsem provedl?" zeptal se klidně a posadil se vedle ní. Kiro jí věnoval soucitný úsměv a sedl si k okénku, vedle Scorpiuse.

,,Ale nic," zabručela, zvedla se a sedla si naproti Kirovi. Trucovitě se zadívala z okna na nástupiště, po kterém k vlaku přicházeli poslední opozdilci. Vlak měl už brzy vyrazit na cestu do Londýna.

Blonďák se uchechtl. ,,Teda, až tak, jo?" Eileen na něj nijak nezareagovala. Vlastně na něj nebyla doopravdy naštvaná. Byla naštvaná na sebe. Mrzelo ji, jak to dopadlo. Poočku na dvojici mladíků pohlédla. Přála si, aby mohla taky takhle sedět s Alexem a bezstarostně si povídat, držet ho za ruku, položit si hlavu na jeho rameno a setrvat v této pozici poklidně až do konce cesty.

Když se zvenčí konečně ozvalo zapískání, vlak zahoukal, mírně sebou škubl a rozjel se vpřed. Ela si vzdychla, rukou si podepřela hlavu a sledovala bradavický hrad do té doby, dokud jí nezmizel z dohledu. Byli na cestě sotva pár minut a jí už se stýskalo. Byl jejím domovem ještě dříve, než dosáhla jedenácti let a stala se bradavickou studentkou. Když se narodila, Harry odešel ze svého postu profesora OPČM, aby mohl být s ní. Zároveň ale věděl, že deset měsíců by bez Severuse nepřežil, a tak si pronajali malý domek v Prasinkách, aby se mohli vídat, kdykoliv se jim zlíbilo. Eileen se na bradavický hrad dívala z okna svého pokoje každý večer před spaním a nemohla se dočkat toho, až bude jednou jejím každodenním domovem. Kdykoliv ji Harry vzal s sebou do hradu, připadala si, jako kdyby vstoupila do jiného světa. Bylo to krásnější a kouzelnější, než jak si představovala. Těšila se, až prozkoumá všechna jeho kouzelná tajemství, zákoutí, tajné chodby, až bude docházet na vyučování a naučí se kouzlit, míchat lektvary, rozeznávat kouzelné tvory a rostliny... Ztratila se v hlubinách svých vzpomínek, zatímco pozorovala ubíhající krajinu za oknem. Ani k ní nedoléhaly hlasy Kira a Scorpiuse. Zasnila se tak, že dokonce ani nepocítila Jameyho pohled, jenž na ni upíral, jako by si o ni snad dělal starosti. Co ji ale vytrhlo z příjemného snění a navrátilo do studené reality, bylo třísknutí dveří a otravný smích.

,,Máte tady volno, že jo? Můžu si k vám přisednout?" Ty ano, pomyslela si Eileen a hodila nenávistný pohled po Serafině, která seděla Alexovi na klíně a chichotala se. Když se pak přisála na jeho rty jako hladová pijavice, Eileen měla pocit, že se jí zvedne žaludek. V kupé bylo najednou nedýchatelno. Musela pryč.

,,Jdu se projít," zamumlala, zvedla se a došla ke dveřím, odhodlaná se na zamilovanou dvojici vůbec nepodívat. Když vyšla ven, zhluboka se nadechla, poodstoupila trochu stranou, aby ji neviděli, a stáhla dolů okénko. Když jí vlasy rozcuchal teplý vítr, položila si paže navrch okénka a zavřela oči. Začala se uvolňovat, když se nechala unášet na vlnách kolébavého pohybu vlaku, jehož pravidelnost ji uklidňovala. Navíc, tady na chodbičce byl klid. Žádná Serafina, nikdo, kdo by ji otravoval a rušil, jen ona a dunivý zvuk vlaku...

,,Ahoj, Eileen."

Mezitím v kupé Scorpius s Kirem poněkud zaraženě sledovali líbající se pár. Když se na sebe podívali, poťouchle se ušklíbli. ,,Vypadá to, jako by se k sobě přilepili, co myslíš?" zašeptal Kiro svému příteli, který se tiše uchechtl. Zároveň si ale dělal starosti o svou kamarádku. Neušel mu její pohled, který vrhla na dvojici, ani jak se změnil výraz jejího obličeje, jakmile zaslechla Serafinu. Celá se napjala a ztuhla, v očích se jí objevila bolest i vztek. Zatracení paličáci. Ani jemu nebyla havraspárka příliš sympatická, ale věděl, že ona za nic z toho nemůže. Nebyla její chyba, že byla Alexova přítelkyně. O Eileeniných citech k němu nic nevěděla.

,,Tak já půjdu a nebudu vás tady rušit. Isabella a Lottie už na mě určitě čekají," zacvrlikala dívka vzápětí a Scorpius si pomyslel, jak je příjemné slyšet opět lidský hlas a ne další mlaskavý zvuk. ,,Už teď mi chybíš, zlato," našpulila pusu a chytila Alexe za bradu, aby ho mohla ještě jednou políbit. Pak vstala, zamávala všem v kupé a vytančila ven.

Scorpius si odkašlal, aby vytrhl kamaráda ze snění, a naklonil se k němu. ,,Dobře, teď vážně - co má tohle sakra znamenat?" zeptal se ho narovinu. 

Alex povytáhl obočí a povolil si knoflíček u košile. ,,Prosím? O čem to mluvíš?"

,,Ty a Serafina? Myslel jsem, že pro tebe měla být jen rozptýlení, abys zapomněl na ty víš koho? Nebo ses do ní snad zamiloval a ty víš kdo už tě nezajímá?" chtěl vědět Malfoy.

Mladík sedící naproti němu pokrčil rameny. ,,Já nevím, Scorpiusi. Se Serafinou je to fajn. Víš, můžu vypnout hlavu, uklidnit se, pomáhá mi zapomenout na to, co se stalo -"

,,To se nedivím, když se ti snaží vycucnout mozek z hlavy," zamumlal Scorpius. Kiro vyprskl smíchy a rychle to zamaskoval kašlem.

,,- záleží jí na mně a je to prostě pohoda. Je to příjemný. Nemusím nic řešit," odpověděl mu a pak se naklonil blíž, šeptaje: ,,A s ní to byl prostě úlet. Myslíme si to oba. Prostě jsme měli slabou chvilku. A ona... necítí to, co já. Navíc je s Nottem. Takže si myslím, že nejrozumnější prostě je přenést se přes to, hodit to za hlavu a zapomenout," řekl poklidně.

Scorpius si odkašlal a narovnal se. Propletl si prsty, položil si ruce do klína a dlouze se zadíval na Alexe. ,,Moment. Cože? Chceš mi říct - cože? Já se z nich zblázním," řekl Kirovi, k němuž se otočil. ,,Zabiju je oba dva."

Alex se zamračil. ,,Nechápu, o čem to -"

,,Seš idiot. Úplně slepej idiot. To nevidíš, jak se na tebe dívá? Jak se chová? Proč asi myslíš, že vypadla z kupé hned, jakmile jste se sem nakvartýrovali a udělali si z toho šmajchlkabinet?"

,,Ale to přece -"

,,Jestli mluvíte o Eileen," vložil se do toho tiše překvapivě i Jamey, ,,tak já si myslím, že tě má ráda."

Alex vytřeštil oči.

,,A ne ráda jako tím kamarádským způsobem," doplnil ho Malfoy.

,,Jak - kdy se to - proč jsi - jak?" koktal Jones.

,,Možná, že kdybys nebyl neustále přilepenej k Serafině jako včela k lízátku, tak by sis něčeho všimnul! U Merlinova křivého malíčku, to jste si spolu prostě nemohli promluvit jako dva normální lidi?! Šest měsíců! Šest! Zabijete mě!" zavyl Scorpius, jenž už ztrácel nervy. Ukázal na něj prstem. ,,Ty tvoje kecy o tom, že to nic neznamenalo a že už ti je šumák, ti nežeru. Tak na co čekáš, sakra! Běž za ní a nějak to vyřešte!"

A zatímco si Alex srovnával v hlavě, co se právě dozvěděl, a hlavně se snažil vymyslet, co Eileen vlastně řekne, tmavovláska zrovna čelila mladíkovi, jemuž se po zbytek roku snažila vyhýbat. Ale Rafael Nott si ji přece jen našel, v bradavickém spěšném vlaku, kde mu nemohla nikam utéct.

,,Uhm, ahoj, Rafaeli," pozdravila ho a nervózně těkala očima kolem, jen aby se na něj nemusela dívat. ,,Jak se máš? Těšíš se na -"

,,Prosím tě, nemusíš se přemáhat. Tohle si můžeš odpustit," odfrkl si. Eileen se nepříjemně sevřel žaludek. Mrzelo ji, jak to mezi nimi dopadlo. Ale mohla jej z jeho chování snad vinit? Ublížila mu. ,,Říkal jsem ti, - i sobě - že jednu věc asi nechci vědět, ale nejspíš mi to nedá spát, dokud to neuslyším přímo od tebe. Většina mých přátel si totiž o tobě - o našem vztahu - myslí svoje, a když se nad tím zamyslím i já a podívám se na to jinýma očima, tak mají nejspíš pravdu. A já už to, co bylo mezi náma dvěma, ať už to bylo sakra cokoliv, potřebuju nějak uzavřít. Takže se tě ptám, a prosím tě, abys ke mně byla alespoň jednou upřímná: znamenal jsem - znamenalo to pro tebe něco?"

Eileen v očích pálily slzy. ,,Byla jsem k tobě upřímná," zašeptala. ,,Nelhala jsem o tom, že tě mám ráda. Sice ne takovou mírou, jakou jsem asi měla, ale záleželo mi na tobě. Byl jsi mi oporou, přítelem -"

,,No, já nevím, jestli něco takového uděláš člověku, na kterém ti záleží," zamyslel se nahlas Rafael. ,,Protože mně přijde, že jsem byl jen náplast pro tvoje zlomený srdce. Že jsi se mnou byla jen proto, že ses snažila na někoho zapomenout - což se ti nepodařilo. A místo toho, abys mi to řekla, jsi se mnou byla jen proto, abys... já nevím, abys ho naštvala? Aby žárlil? Měla jsi oči pro někoho jiného. Řekni mi, když jsme byli spolu, když jsme se líbali... myslela jsi... myslela jsi při tom na něho?" Eileen mlčela. Neměl tak docela pravdu. Ale zároveň ano. Kdyby se mu to snažila vyvrátit, lhala by mu. ,,Výborný. Takže měli pravdu. A já jsem byl celou dobu jen slepej idiot. Jsi patetická," vyprskl, prošel kolem ní a zmizel v jiném kupéčku. Eileen si otřela mokré tváře a popotáhla.

,,El?" Škubla sebou, když uslyšela jeho hlas. Rychle zamrkala, nasadila falešný úsměv a doufala, že ji neprozradí její lesknoucí se oči. Otočila se. Alex stál pár kroků za ní a vypadal trochu zmateně a zadumaně. Zatraceně. Slyšel z jejich rozhovoru něco? Jak dlouho byl poblíž? A proč byl vůbec tady? Ještě před chvílí se líbal v jejich kupé se Serafinou. Nečekala, že by se tady mohl objevit zrovna on.

,,Jé, ahoj," vyhrkla, její hlas zněl jaksi nepřirozeně. Polkla, snažíc se zbavit knedlíku v krku. ,,Co tady -"

,,Ty jsi brečela?" přerušil ji, mezi obočím se mu vytvořila starostlivá vráska. Okamžitě k ní přikročil, aby si mohl zkoumavě prohlédnout její tvář. Zavrtěla hlavou. ,,Eileen, myslím, že je zbytečné o tomhle lhát. Poznám to na tobě. Takže, řekni mi... co ti ten parchant řekl? Ublížil ti nějak? Protože stačí jedno slovo a já za ním půjdu a -"

,,Ne," skočila mu do řeči tentokrát ona. Jeho péče ji dojala, a představa, jak si to jde Alex vyřídit s Rafaelem, jí vykouzlila úsměv na tváři. ,,Není to... není to jeho chyba. Můžu za to já. Měl plné právo na mě být naštvaný a říct to... to, co řekl," polkla.

,,Promiň, pořád se nechytám. Nechtěl jsem vás odposlouchávat, přísahám. Jediné, co jsem slyšel, bylo, že říkal, že byl slepej idiot a ty že jsi patetická. Hele, já vím, že je to tvůj přítel a ty ho bráníš, ale nepřijde mi úplně v pořádku říkat o svý holce, že je -"

,,On ale už není můj přítel," přiznala se Alexovi a najednou se mu nemohla podívat do očí. Odvrátila od něj pohled a zadívala se zase ven, do divoké skotské krajiny.

Jones se zarazil. Tuhle odpověď od ní nečekal. Myslel si, že je mezi nimi všechno v pořádku, že spolu stále chodí, ale... když se nad tím tak zpětně zamyslel, vlastně si nevzpomínal, kdy viděl Eileen s Rafaelem naposledy. ,,Vy jste se... rozešli? Teď?" Tušil sice odpověď, ale potřeboval mít jistotu. Když zavrtěla hlavou, měl pocit, jako by mu ze srdce spadl obrovský balvan. ,,Aha, tak... to je mi líto," řekl tiše a jemně jí položil ruku na rameno.

Potichu se zasmála. ,,Nemusí ti to být líto. Vím, žes ho neměl rád, takže musíš mít spíš radost z toho, že jsme se rozešli."

,,Proč bych z toho měl mít radost?" ptal se nechápavě. ,,Jak bych mohl cítit radost, když vidím, jak jsi z toho nešťastná? Rozchody jsou bolestivé a mně je líto vidět tě, jak se tím trápíš. Chceš si o tom promluvit?"

,,Díky, ale myslím, že není o čem mluvit. Prostě jsem to pokazila a... nebyla jsem k němu fér."

Alex si ji zkoumavě prohlížel. ,,Proč jste se vlastně rozešli? Pokud ti tedy nevadí, že se ptám. Nemusíš mi odpovídat, jestli nechceš," ujistil ji vzápětí.

Podívala se na něj, v jejích laních očích se zračila nejistota. Alexovi se při pohledu na ni rozlil hrudí hřejivý pocit. Polkl. Celé ty dlouhé měsíce si mohl nalhávat, cokoliv chtěl, ale pravda byla, že ji nikdy nepřestal mít rád. Pořád po ní toužil. Chtěl být s ní. A teď... se mu možná naskytla příležitost. Protože pokud Scorpius nelhal...

,,Rozešli jsme se, protože jsem k němu necítila to, co bych cítit měla. A protože," na okamžik zaváhala, ,,protože jsem celou dobu myslela... protože jsem celou dobu měla ráda někoho jiného," zašeptala, vpíjela se do jeho očí. Alex sklouzl pohledem na její rty. Mírně je pootevřela. Ruku, již měl položenou na jejím rameni, pomalu přesunul na její zátylek. Pod prsty mu protékaly její hebké vlasy. Nepatrně se k sobě naklonili. A pak - ,,Proč jsi vlastně přišel?" zeptala se ho tichounce Eileen.

Alex si ji prohlížel. ,,Protože..." nadechl se. Hlavou se mu honily tisíce myšlenek. Bylo toho tolik, co jí chtěl říct. Měl by? Jeho váhavost, opatrná povaha, nejistota a mlčenlivost ho o Eileen už jednou připravily. Nenechá si ji vzít znovu. A tak se rozhodl být upřímný. Řekne jí přesně to, co má na srdci už takovou dobu. ,,Protože ten večer na plese pro mě znamenal víc, než jsem přiznal tobě i sobě," vydechl. ,,Jsem hroznej pitomec, Eileen. Nebyl to jenom úlet. Jak by to s tebou mohl být úlet?" Pousmál se. ,,Jsi všechno, po čem jsem vždycky toužil, a když jsem to mohl mít, zachoval jsem se jako ten největší idiot. Pořád nevím, jestli je pravda to, co mi před chvílí řekl Scorpius - ale i kdyby nebyla, musím ti to už říct. Musím ti říct, jak moc mi na tobě záleží, že jsi jediná, na koho neustále myslím. Přivádí mě k šílenství, že jsem ti tak blízko a nemůžu - nemůžu nic. Nemůžu tě obejmout, pohladit, políbit. Milovat. A přitom je to všechno, co jsem kdy toužil udělat. Jestli necítíš to samé, je to v pořádku. Vím, že se to nedá vynutit. Ale já jsem ti to musel říct - musel jsem si to přiznat. Dovolit si to cítit, protože... doteď mi to nepřišlo správné. Ale radši strávím krátký čas, kdy tě budu milovat, než žít dlouhý život s vědomím, že jsem mohl."

Eileen si nebyla jistá, jestli je tohle všechno skutečné. Dívala se na Alexe po celou dobu, co mluvil, a naslouchala jeho slovům. Jako by to bylo všechno až příliš překrásné, než aby to byla pravda. ,,Alexi," zašeptala jeho jméno a vzala jej za ruku, ,,vidět tě se Serafinou pro mě byla jedna z nejtěžších věcí. Kdykoliv jsem vás spolu zahlédla, jak se objímáte, smějete, líbáte - bylo to, jako kdyby mě někdo bodnul dýkou přímo do srdce. Tolikrát jsem si přála za tebou přijít, zatřást tebou a vykřičet do celého světa, jak tě mám ráda a jak mě to bolí - jenže než k tomu mohlo dojít, vzpomněla jsem si na tvůj výraz. Na to, jak šťastně vypadáš, když jsi s ní. A řekla jsem si ne. Nebudu mu přece šlapat po štěstí. Jsou to jen pocity - ty přece zmizí, ne? Vědomí, že jsi šťastný, mi stačilo k tomu, abych byla šťastná i já. I když to znamenalo, že nebudeš šťastný se mnou. Protože ty si štěstí zasloužíš, Alexi."

,,Eileen, ach, Eileen," vydechl Jones a pomalu zavrtěl hlavou. Položil jí ruce na ramena. ,,Je mi to líto."

,,To nic," ujistila ho s malým úsměvem. ,,Možná jsme tohle oba potřebovali. Čas. Být s jinými lidmi. Abychom si uvědomili, co vlastně cítíme. I když nás to oba stálo spoustu bolesti, dovedlo nás to tam, kde jsme teď. Do tohohle momentu. Možná se to prostě takhle mělo stát. Abychom si více vážili toho druhého a oceňovali to, že s ním můžeme strávit nějaký čas."

Souhlasil s ní. Pak si povzdechl, opřel si čelo o to její, zavřel oči a sjel prsty po jejích pažích. Chytil ji za ruce, stiskl je a propletl si s ní prsty. ,,Proč jen jsme si o tom nepromluvili dřív? Myslel jsem si, že to tak necítíš. Že máš raději Rafaela."

,,A ono to bylo celou dobu naopak."

,,Nikdy jsi nic neřekla."

,,Ty taky ne."

,,Musím - měl bych se rozejít se Serafinou."

,,Ne, počkej - myslím - ty chceš se mnou být?"

,,U Merlina, cožpak jsem se nevyjádřil jasně?"

,,Myslím... myslím, že bychom měli počkat," navrhla opatrně. ,,Jsme teď plní pocitů, jsme tím přehlceni - víme jistě, že je tohle skutečně to, co chceme? Já... nevím. Nevím, jak chutná láska. Měli... možná bychom si to měli nechat projít hlavou. Přes léto. Jestli je to správné. Budeme si psát. A po dvou měsících, až se v září zase setkáme, uvidíme, jestli budeme chtít být pořád ještě spolu. Rozumíš mi?"

,,Rozumím," ujistil ji. ,,Ale nesouhlasím s tebou. Já myslím, že jsem rozhodnutý. Ale jestli je tohle to, co chceš, - co potřebuješ - uděláme to. Jestli potřebuješ nějaký čas na to, abys to vstřebala, srovnala si to v sobě a... vlastně máš pravdu. Oba dva budeme po rozchodu. Nejspíš nám nějaký čas bez vztahu prospěje a... asi by to bylo divné, kdybychom spolu hned začali chodit, že?"

Oddechla si a usmála se. ,,Jsem ráda, že mě chápeš."

,,Můžu ti teď dát pusu?"

Místo odpovědi si stoupla na špičky a políbila ho.

Scorpius mezitím nervózně přecházel po kupé a přemýšlel, jak na tom asi jsou Eileen s Alexem. Kiro seděl vedle Jameyho, pomáhal mu se čtením a pokukoval po svém příteli. ,,Sedni si," řekl mu, když už mu to chození sem a tam začalo drásat nervy. ,,Jestli tě to tolik znervózňuje, prostě se běž projít ven na chodbu a třeba tam na ně narazíš," navrhl mu.

Malfoy si povzdechl a posadil se zase zpátky. ,,Ne, to by bylo divný. Prostě budu jen doufat, že si to mezi sebou konečně vyřeší a ideálně dospějí ke šťastnému konci."

,,spo-ko-je-ně. Skvělý, Jamey, ty jsi ale šikula," pochválil ho Kiro a usmál se na malého chlapce. Jamey mu řekl, že si teď bude chvíli vybarvovat omalovánky, a tak si hnědovlasý mrzimor sedl zase ke svému příteli. Scorpius mu přehodil ruku přes rameno a přitáhl si ho k sobě. Seděli mlčky, objímali se a pozorovali Jameyho, který si kreslil.

,,Jednou si taky takovýho prcka pořídíme, co ty na to?" navrhl mu znenadání tiše Scorpius. Kiro se na něj rozzářeně podíval.

,,Ty bys chtěl?"

Dal mu pusu na nos. ,,S tebou cokoliv."

Několika hodinová jízda vlakem utekla jako vždy a zanedlouho už stáli na nádraží King's Cross. Z vlaku se hrnuly davy studentů, kteří klábosili o svých plánech na prázdniny, vítali se s rodiči, loučili se a objímali s přáteli. Eileen a Alex se trousili ven mezi posledními.

,,Takže prázdniny strávíš u Beatrice a Trocara?" zasmála se, když jí Alex řekl, kde zůstane přes léto.

,,Překvapivě ano. Na konci června mi napsala a nabídla mi, že bych mohl zůstat u nich - dle všeho teď bydlí v nějakém velkém rodinném sídle. Vlastně mě taková možnost ani nenapadla, ale jsem rád, že mi to nabídla. Asi by se mi nechtělo vracet se... vracet se domů." Už to pro něj vlastně ani nebyl domov. Jeho sestra bydlela jinde. Jeho rodiče už nežili. Věděl, že zůstávat v domě, kde strávil šťastné dětství, kterému je teď již konec, by pro něj bylo příliš náročné a bolestivé. Všude by je viděl. Ten dům byl prokletý, byl plný teď už bolestivých vzpomínek. Alex věděl, že by to tam sám nezvládl.

,,To chápu," řekla tiše Eileen. ,,A jsem ráda, že ti Beatrice dala tuhle možnost. Musíš ji ode mě pozdravovat. A hned v září mi budeš vyprávět, jak se teď má! Bohužel spolu nejsme tolik v kontaktu, takže o ní prakticky nic nevím."

,,To víš, že budu," slíbil jí a pomohl jí s kufrem. Jamey na ni čekal hned u dveří vlaku. Eileen byla ráda, že jí nikam neutekl, protože představa, že ho hledá v davu lidí, se jí příliš nezamlouvala. ,,Táta vás tu vyzvedne?"

Zavrtěla hlavou. ,,Ne, bude tu Teddy. Poznávací znamení jsou modré vlasy." Zasmáli se. ,,Tak... asi je načase se rozloučit, viď?" Pevně se objali. Alex jí vtiskl pusu do vlasů.

,,Budeme si psát," přislíbil. ,,A donutím Beatrice, aby ti taky napsala pár dopisů." Uslyšel její tlumený smích. ,,Budeš mi chybět."

,,Ty mně taky."

Pustili se, ale Alex ji ještě držel za ruku.

,,Opatruj se."

,,Slibuju."

Pak se na sebe usmáli a pustili se. Eileen popadla svůj kufr a chytila Jameyho za ruku. Alex stál na místě a vyprovázel je pohledem. Nemohl se přestat usmívat. Najednou se nemohl dočkat, až bude září a on se s Eileen zase uvidí. Tentokrát nepromrhá jediný den.

Sledoval ji, jak se objímá s Teddym a potřásá si rukou s Pošukem Moodym. Ten vzal kufry obou dětí do rukou, a pak se čtveřice vydala k přepážce, kterou proběhli na druhou stranu, do mudlovského světa.

Alex si povzdechl, popadl svůj kufr a vydal se stejným směrem. Cestou pozdravil pár spolužáků a popřál jim hezké prázdniny. Neměl tušení, kde by měl čekat na svého společníka, a tak se rozhodl, že počká u přepážky. Když mu někdo vzápětí zaťukal na rameno, otočil se, očekávaje, že za sebou uvidí profesora Trocara.

Ztuhl.

Stál za ním modrovlasý Teddy Lupin a usmíval se. Ale... jak je to možné? Přece ho před chvílí viděl, když vyzvedával Eileen... ,,Ahoj, Alexi, prosím tě, neviděl jsi Eileen? Měl jsem tady ji i Jameyho vyzvednout. Ptal jsem se už i Scorpiuse, ale ten mi řekl, že bude nejspíš s tebou."

V Alexovi by se v ten okamžik krve nedořezali.

•••

začíná se přiostřovat👀