Harry měl zbytek letu v mlze. Existovaly jen dvě věci, na něž se teď soustředil: na Severuse a smrt Finna Evanse. Pořád měl ten výjev před očima. Jeho odhodlanou tvář, tu odvahu, se kterou čelil své přesile. Jak bez rozmýšlení skočil do náruče smrtící kletby, která se napřahovala k Harrymu, připravená jej tentokrát opravdu odvést, jak tomu mělo být už dávno před lety. Zachránil mu život, byť jej vůbec neznal. Kolik mu mohlo být? Určitě ne víc než pětadvacet. Proboha, ten kluk měl před sebou celý život. A on jej o něj připravil. Myslel si, že tohle už měl dávno za sebou. Že ta doba, kdy za něj umírali nevinní, už dávno pominula. Ale zřejmě ne. Zřejmě si s sebou své prokletí ponese až do konce života. Kolik dalších lidí kvůli němu přijde o život? Jako kdyby byl zpátky v těle a životě patnáctiletého kluka, který kamkoliv přišel, Smrt byla v závěsu za ním.

Jupiter pomalu doplachtil před nevelký rodinný domek, jenž kdysi patřil manželům Tonksovým. Po smrti Andromedy zůstal prázdný, Teddy si jej však ponechal a všechno zůstalo v původním stavu. Věděl, že se dům bude ještě někdy hodit, i kdyby to bylo pro něj a pro Vicky, až budou mít jednoho dne svou vlastní rodinu. Teď se však s Harrym domluvili, že to bude provizorní útočiště a bezpečné místo pro Severuse, který se zde bude zotavovat. V bezpečí, v soukromí, daleko od lidí a hlavně nezvaných hostů, poněvadž Harry věděl, že Ministerstvo se pravděpodobně nezastaví, dokud jej nenajdou a nezavřou zpět do Azkabanu. Jenže tady jej nenajdou. Harry a Teddy byli Strážci tajemství, nikdo další nevěděl, že Severus bude ukryt v domě Tonksových, zabezpečený všemožnými zaklínadly.

Když Šťastný drak dopadl všemi čtyřmi tlapami na zem, Harry mlčky seskočil. Cítil na sobě Teddyho starostlivý pohled, věděl, že by mu mladík rád něco řekl, nejspíš aby si to nevyčítal, ale teď na to nebyla ta správná chvíle. Společnými silami pomohli Severusovi na zem. Celý se chvěl, byl zmrzlý na kost, noční zimní let mu příliš neprospěl. Ještě pořád se zdálo, že není při úplném vědomí. Oči se mu za víčky chvěly, rty se třásly buď zimou nebo touhou něco říct. Harry spěšně, avšak s o nic menším vděkem, podrbal Jupitera za ušima a navrhl mu, že už se může vrátit do Bradavic, že on i Teddy se odsud přemístí. Drak se k němu krátce přitulil, doufal, že jej svým gestem povzbudí, jako tomu bývalo dříve, ale jako by k muži jeho tajuplná moc tentokrát nepronikla.

Trojice mužů se vydala k domu. Teddy odemkl, poté překročili práh a zamířili rovnou do nejbližšího pokoje, kde stála čistě povlečená postel, do které Severuse okamžitě uložili. Harry jej starostlivě přikryl teplou dekou až k bradě, posadil se na kraj jeho postele a pohladil ho po ledové tváři. Teddy mezitím zapálil oheň v krbu a tlumeným hlasem přislíbil, že se hned vrátí s teplým čajem a lektvary.

Harry osaměl a byl za tu chvilku rád. Povolil ztuhlá ramena a posmutněle se na Severuse díval. Pod peřinou nahmatal jeho kostnatou ruku, kterou opatrně stiskl. Co to s tebou provedli? ptal se sám sebe v duchu, když po tolika měsících zase viděl tvář svého manžela, která se od posledního setkání opět o něco změnila. Vypadal starší, vyčerpanější... zlomenější. Harryho ten pohled bolel na srdci. Neměl ani tušení, jak příšerné to v Azkabanu muselo být. Věděl, že Severus za svůj život zažil strašné věci. Věděl o jeho těžkém dětství, o jeho násilnickém otci, o šikaně v Bradavicích, o službě u Temného pána. Kolika hrůzám musel za svůj život čelit... které mohl po druhé válce konečně vytěsnit a začít s odpouštěním... a které mu Azkaban okamžitě zase připomněl. Harry měl před sebou zlomeného muže, k němuž osud nebyl příliš milosrdný, a rozdával mu jednu ránu za druhou. Už jednou tuhle cestu se Severusem podstoupil. A byl ochotný podstoupit ji znovu. Jen mu cosi našeptávalo, že už to ani zdaleka nebude tak jednoduché jako tehdy.

Když se Teddy vrátil do pokoje s podnosem plným lahviček, dvěma šálky a konvicí, z níž se kouřilo, Severus se přestal konečně třást a jeho tělo se mu začalo uvolňovat. Harryho v očích štípaly slzy, když si uvědomil, že se Severus po dlouhých měsících konečně zase pořádně vyspí. S tichým poděkováním od Teddyho převzal lektvar bezesného spánku a Severusův vylepšený Životabudič. Jemně mu nadzvedl hlavu a opatrně mu přelil obsah lahviček do úst. Když se ujistil, že je v pořádku spolkl, hlavu mu položil zpět na polštář a sklonil se, aby mu vtiskl polibek na čelo. Pak se obrátil k Teddymu, jenž v jedné ruce držel šálek s čajem, stál u krbu a zíral do plamenů, jež mu ozařovaly jeho bledou tvář. Harry se natáhl k podnosu a také si nalil trochu čaje. Sice na něj vůbec neměl chuť, ale potřeboval nějak zaměstnat ruce. A věděl, že čaj jej alespoň zahřeje. Jeho prokřehlé tělo to potřebovalo.

,,Jak to teď bude dál?" zeptal se potichu Teddy a otočil se ke svému kmotrovi. ,,Myslím se Severusem. Potřeboval by mít někoho u sebe. Rekonvalescence bude náročná."

Harry kývl a dopřál si dlouhý horký doušek. Trochu si popálil jazyk, ale bylo mu to jedno. ,,To máš pravdu. Už jsem o tom přemýšlel, ale nedospěl jsem k žádnému přijatelnému řešení. Někdo by tu s ním měl být, ideálně celý den, ale nechci do toho zatahovat ještě někoho dalšího. A vzhledem k tomu, co se dneska stalo... nedivil bych se, kdyby mi hned ráno klepali bystrozorové na dveře a místo snídaně mi přinesli zatykač. Ne, Teddy," řekl rychle, když viděl, jak už se mladík nadechuje, ,,přijdou si pro mě, je to jasné. Já to vím, ty to víš. Jsem hlavní podezřelý, mám motiv, je to můj manžel. Samozřejmě, že jako první půjdou za mnou a u mě i skončí. Pokud se jim nepřiznám, použijí veritasérum - hned uslyší to, co chtěli slyšet. Takže zbývá jediné: až ráno přijdou, přiznám se, abych neohrozil ještě tebe, a pak prásknu do bot. Ukryju se tady, budu tu se Severusem. A je to vyřešené. Jediné, co mi dělá starosti, je Eileen. Nechce se mi ji nechávat v Bradavicích samotnou," svěřil se mu.

,,Bradavice jsou nejbezpečnější místo na světě, nic se jí tam nestane. Ela bude v pořádku, umí se o sebe postarat," ujišťoval ho Teddy. ,,Ale, Harry, jsi si tímhle jistý? Pořád přece existuje šance, že -"

Harry se nevesele zasmál. ,,Teddy, proti veritaséru nemám šanci. Nejsem Severus, abych si dokázal namíchat lektvar, který jeho účinky potlačí. A i kdybych měl, vykonstruovali by se mnou proces stejně jako to udělali se Severusem. Obvinili by mě i bez důkazu. Ale já jim ten důkaz dám. Protože vím, že jsem vinný," odporoval mu pevným hlasem, kterým mu dával najevo, že v tomhle ohledu není přístupný žádné diskuzi. ,,Ten kluk umřel kvůli mně."

,,Nebyls to ty, kdo vyslal smrtící kletbu -"

,,Jako bych byl." Zavrtěl hlavou. ,,Teddy, já vím, že jsem to měl schytat já. Kdyby tam nebyl... kdyby s námi nešel, nestalo by se to."

,,Bylo to jeho rozhodnutí, Harry. To změnit nemůžeš. Nemůžeš ani vrátit čas."

Smutně se uchechtl. ,,Jeden by řekl, že jako kouzelníci budeme všemocní. Ale zřejmě i my - i magie - má své limity."

,,A ty je musíš respektovat."

,,Já vím. Ale myšlenky mé hlavě zakázat nemůžeš." Po tomhle se oba dva na chvíli odmlčeli. Teddy svého kmotra pozoroval. Nedokázal si představit, čím si teď asi musí procházet. I jeho Finnova smrt zasáhla, ale pro Harryho... pro něj to v tomhle případě muselo být ještě těžší. Harry svíral teplý hrnek ve svých rukách a pohled upíral do země. Pak zavřel oči, jako by tím mohl všechno vymazat, na všechno zapomenout - ale ten pohled na mrtvého Finna Evanse nezmizel. ,,Kolik mu bylo?" zeptal se po chvíli tiše mladého bystrozora.

Lupin se zhluboka nadechl. ,,Čtyřiadvacet. Chodil o rok výš než já. Taky byl v Mrzimoru. Prefekt. Na škole jsme se spolu příliš nestýkali. Až v práci jsme se svým způsobem spřátelili," vyprávěl mu. ,,Byl to... fajn kluk."

,,Měl rodinu? Přítelkyni?"

,,Pokud vím, tak ne. Žil jenom se svou matkou."

,,To je možná ještě horší. Rodiče by neměli pohřbívat své děti," zamumlal si pro sebe Harry, odložil hrnek s nedopitým čajem a vložil si tvář do dlaní. ,,Je mi to tak líto, Teddy. Tak strašně moc. Nezasloužil si to. Přál bych si... kéž bych mohl něco udělat."

Teddy si povzdechl, odložil šálek na římsu a vydal se ke svému kmotrovi. Položil mu ruku na rameno a pevně jej stiskl. ,,Harry, jediné, co teď můžeš udělat, je vrátit se do Bradavic a pořádně se vyspat. Tím, že tady budeš sedět a litovat toho, co se stalo, ničemu nepomůžeš a akorát si ještě přitížíš. I mně je líto, že se to stalo právě jemu. Ale... víš, co mi jednou řekla babička? Život neexistuje bez smrti a láska bez ztráty. Je to koloběh, který nezastavíš. Nezabráníš tomu," mluvil pevným, nesmlouvavým hlasem. To bylo to, co Harry teď potřeboval. Žádné utěšování, litování, utápění se ve smutku. ,,Prosím, vrať se do Bradavic. Potřebuješ se vyspat a dát se aspoň trochu dohromady. Pro Severuse. Bude tě zítra potřebovat. A nelam si s tím hlavu, sám tu nezůstane. Budu tu u něj přes noc a dám na něj pozor, už jsem Vicky poslal zprávu, aby na mě nečekala. Takže s tímhle si nedělej starosti, ano?"

Harry pomalu potřásl hlavou a pak k Teddymu zvedl pohled. Jako by to bylo včera, když byl ještě malý, dělal první krůčky, řekl první slova. Když jel poprvé do Bradavic. Kdy tak strašně vyrostl a dospěl? Překryl jeho ruku na svém rameni tou svou a stiskl ji. ,,Díky, Teddy," zašeptal. ,,Za všechno. Tvůj táta by byl na tebe strašně pyšný."

Teddy se usmál a v očích se mu zaleskly slzy.

•••

Harry poslechl Teddyho radu a vrátil se do Bradavic. Než ulehl, vzal si bezesný spánek, aby měl jistotu, že skutečně usne. Měl pravdu. Severus ho bude potřebovat, musí nabrat sílu. A tak se nakonec odevzdal několika hodinovému spánku, než jej brzy ráno probudil budík, který si pro jistotu nastavil. Měl totiž plán.

Pečlivě si ustlal postel, převlékl se do čistého oblečení a přejel pohledem ložnici. Potom přešel do druhého pokoje, kde spal Jamey. Deku měl přitaženou až k nosu a Harry se musel pousmát, když viděl rozcuchanou čupřinu jeho tmavých vlasů. Pohladil jej po nich a chvíli se oddal pohledu, jenž se mu naskýtal. Ten chlapec mu přirostl k srdci rychleji, než čekal. Příčilo se mu nechávat jej tady. Věděl ale, že se brzy zase setkají.

Potom se vydal do Severusovy pracovny, kde se posadil za stůl, ze šuplíku vytáhl kus nepopsaného pergamenu, popadl brk, jehož hrot namočil do inkoustu, a začal psát. Psal a psal, venku mezitím svítalo, a když byl konečně hotový, stočil pergamen, zapečetil ho a napsal na něj Eileenino jméno. A právě v ten okamžik se ozvalo zaklepání na dveře.

Pousmál se. Všechno probíhalo tak, jak předpokládal. Poklidně, s rozvahou, došel ke dveřím a otevřel je. Nepřekvapilo jej, když za nimi spatřil šestici bystrozorů, včetně zaraženého Kingsleyho a rozzuřené Minervy, jež si kolem pasu zavazovala pásek županu.

,,Pánové, vaše chování se mi ani trochu nelíbí! Jak si to jen představujete?!" lamentovala a propalovala bystrozory pohledem. Z očí jí sršely blesky. Nejen, že ji vytáhli z postele a připravili o spánek, ale taky se bez ohlášení objevili na pozemcích školy a chovali se, jako kdyby to tu bylo jejich a oni se řídili svými pravidly. A tomu nehodlala přihlížet.

,,Vážená dámo, do nařízení Starostolce nemáte co mluvit," okřikl ji jeden bystrozor.

,,Jste na půdě mé školy a obviňujete mého zaměstnance z něčeho, co -"

,,To je v pořádku, Minervo," uklidňoval ji Harry a zvedl ruku. ,,Pánové, co pro vás v takto brzkou hodinu mohu udělat?" zeptal se konverzačním tónem.

,,Harry, potřebujeme si s tebou promluvit. Včera v noci někdo pomohl tvému manželovi na svobodu a oddíl bystrozorů, kteří tu noc měli hlídku, mají vážné podezření, že v tom máš prsty ty," začal mu vysvětlovat Kingsley. ,,A já bych byl moc rád, aby se mýlili," dodal tiše.

,,Kde máte důkazy?" zasyčela Minerva, odhodlaná za svého kolegu bojovat. Harryho její péče zahřála u srdce.

Bystrozor, jenž stál v čele skupinky, se nevesele usmál a vytáhl z kapsy Harryho hůlku. Na okamžik se mu zastavilo srdce. Jeho hůlka. Včera i dnes byl myšlenkami úplně jinde, že si ani neuvědomil, že svou hůlku ztratil. Musela mu vypadnout z rukávu. Důkaz. Je usvědčen. Nejspíš se ani nemusí přiznávat. ,,Ale my ten důkaz máme, madam. Poznáváte ji, Pottere? Nechali jsme ji pro jistotu přezkoumat i u mladého Ollivandera. Bezesporu je vaše."

,,Snape," zaskřípal zuby Harry. ,,Jmenuji se Snape."

,,Ovšem, to je jen taková drobnost. Půjdete s námi dobrovolně, Pottere, nebo budete dělat divadýlko?" pokračoval dál ve stejném duchu a nezapomněl si do něj rýpnout. Minerva si tiskla dlaň na srdce a Kingsley unaveně zavrtěl hlavou.

,,Harry..."

Usmál se. ,,Co se dá dělat. Člověk pozná, kdy z bitvy vyšel jako poražený a kdy jako vítěz. Dostali jste mě, pánové. Udělejte, co musíte," prohlásil klidným hlasem a natáhl ruce před sebe.

Bystrozor se zachechtal a jedním mávnutím na Harryho zápěstích vyčaroval kouzelná, zářivě oranžová pouta. ,,Krotký jako beránek, nečekal jsem, že to půjde takhle hladce. Harry Pottere, tímto jste zatčen a předvolán před Starostolec, kde budete vypovídat ve věci napomáhání útěku z Azkabanu zločinci Severusi Snapeovi a zabití bystrozora Finna Evanse. Půjdete s námi."

,,Jak si přejete, pánové." Kývl na souhlas Harry a pokojně vyšel ze svých komnat. Cítil na sobě Kingsleyho pohled. Byl zklamaný? Zmatený? Říkal si, jestli se v Harrym nespletl? Nevěděl, tím se teď ale nemohl zabývat. Zcela vážně se s prosbou v očích obrátil na Minervu, která se tvářila nevěřícně a zaraženě. ,,Minervo... dejte, prosím, pozor na Eileen a na Jameyho. Vysvětlete jim, prosím, co se stalo."

,,Já ale nic z toho nechápu, Harry," povzdechla si a zavrtěla hlavou. Pak mu ale věnovala hluboký pohled. Věděla, že na vysvětlování teď není čas. A že pravda je možná jinde, než jak se zdá. ,,Držte se," řekla pevně. Přikývl, rozloučil se s ní a pak spolu s bystrozory vykročil vstříc osudu, nechal se vést trojicí vpředu a trojice vzadu hlídala, aby jim nikam nezmizel. Mířili na školní pozemky, za kterými se budou moci přemístit na Ministerstvo. Minerva jim odmítla poskytnout letaxovou síť, ale přemisťování bylo v tomto ohledu vhodnější. Skvělé. Všechno šlo konečně podle Harryho plánu.

,,Žádný hlouposti, Pottere," varoval ho jeden z bystrozorů, který se náhle objevil po jeho boku.

,,Já a hlouposti? To přeci nejde dohromady," odporoval mu a náležitě si tuto pozici užíval. Líbilo se mu vysmívat se jim. Byla to alespoň jedna forma odporu, kterou si nyní mohl dovolit. A taky věděl, že je tímhle pomalu dohání k šílenství. ,,Brr. Mohli jste mi aspoň říct, že si mám vzít kabát," neunikla mu výtka, když prošli Vstupní síní a otevřeli bránu, za kterou se rozprostíraly bradavické pozemky.

,,Nebudeš ho potřebovat, Pottere. V Azkabanu už ti chystaj nejen celu, ale taky pěkný oblečení," ušklíbl se na něj hlavní bystrozor, jenž mu přinesl zatykač. Jakmile byli venku, sáhl si do kapsy a zapálil si cigaretu. Harry automaticky kráčel vpřed a pohledem vyprovázel cigaretový kouř, až mu zrak padl na Hagridovu hájenku, z jejíhož komína se kouřilo. Jupitera ani jeho družku a jejich potomky nebylo nikde vidět. Harry doufal, že jsou všichni v pořádku.

,,Stejnak by mě zajímalo, jak se do toho Azkabanu dostal a jak se mu povedlo Snapea vysvobodit," pronesl jeden z mladších bystrozorů.

,,Neboj se, Time, tadyhle Potter ti to všechno během pár hodin odvypráví, až mu dáme kapičku veritaséra," ujistil ho další muž a mrkl na Harryho. Ten mu věnoval falešný úsměv a protočil oči. Vážně, to je tak těžké zapamatovat si jedno jméno? Tahle skupina bystrozorů byla tak akorát parta bezmozečků.

,,Kapičku veritaséra? U Merlina, nebude to příliš?" řekl ironicky. Tahle společnost jej přestávala bavit. Ještěže už se blížili k hranicím. Zanedlouho se jich zbaví. Zvedl pohled k nebi, za neviditelnou bariérou se stále vznášelo několik vytrvalých mozkomorů, kteří ne a ne zmizet.

,,Patrona!" zahlaholil muž vpředu, a za pár okamžiků už se k němu rozeběhl chundelatý stříbrný pes, jenž byl připraven odehnat bývalé azkabanské strážné. Harrymu zahřívala svaly nedočkavá vlna magie. Ještě chvíli.

Stačilo pár kroků a prošli neviditelnou bariérou. Pes se skotačivě rozeběhl směrem k mozkomorům, kteří se dali na úprk. Vůdce bystrozorské skupinky dokouřil cigaretu a pak ji odhodil na zem. Harry se tvářil jako neviňátko a trpělivě čekal. ,,Tak, vracíme se na Ministerstvo, Starostolec už se začíná scházet, budeme tam akorát včas. Sejdeme se zase všichni před budovou, chci mít jistotu, že nám nikam nezdrhne. Na asistované přemisťování si ho vezmu na starost já. Všechno jasné?" Ozvalo se bručení na souhlas a muž se vydal směrem k Harrymu. Ten však začal ustupovat. Okamžitě na něj bylo namířeno šestero hůlek. Usmál se a ukázal jim prázdné dlaně. ,,Kampak, Pottere? Říkali jsme žádný hlouposti. O co se vůbec snažíš? Je nás tu na tebe šest, ty jsi sám a navíc bez hůlky. Co zmůžeš? Nic," zachechtal se.

Harryho úsměv se rozšířil. Muži se zarazili. Jeho rozvaha a klid se jim nelíbily. Bylo to podezřelé chování. ,,Nemám hůlku, to je pravda," souhlasil s nimi tiše a naklonil hlavu na stranu. V zelených očích mu rošťácky zajiskřilo. ,,Ale vážně si myslíte, že se bez ní na nic nezmůžu?" nadhodil řečnickou otázku, krátce jim zamával a než se vůbec na něco zmohli, s hlasitým prásknutím se přemístil pryč.

,,Ne!" zavyl bystrozor a rozeběhl se na místo, kde ještě před chvílí stál Harry. Sprostě zaklel. ,,Jak je tohle vůbec možný?!" A vztekle nakopl kámen.

Harry se mezitím objevil před domem Tonksových. Teddy už stál ve dveřích a vyhlížel ho. Jakmile jej spatřil, oddechl si a pozvedl obočí, když si všiml, že se kmotr zbavuje kouzelných pout. ,,Tak ses nemýlil, viď?" povzdechl si. ,,Všechno v pořádku?"

,,Je ze mě psanec, který je navíc bez hůlky, přišel jsem o práci a Minervě přidal další starosti, Ministerstvo si ze mě nejspíš udělá otloukánka, ale to není nic, co bych už nezažil. Takže jo, vlastně je všechno v pořádku," zazubil se. Těšil se na Severuse. Budou moci být zase jenom spolu, jeden s druhým. Pomůže mu všechno překonat. Zvládnou to. ,,Kouzelnický svět o mě už nestojí, tak zřejmě nastal čas pověsit kariéru hrdiny na hřebík. Zmizel jsem jim z dohledu, jak si přáli. Tak tady teď hodlám relaxovat."