Eileen pod nohama šustila tráva, když se vydala směrem k Doupěti, jež čnělo do výše jako maják. Nedokázala se zbavit úsměvu, když myslela na to, že po dlouhé době zase uvidí Molly a Arthura, a když jí bude přát štěstí, tak třeba i některého z jejich synů.

Zanedlouho došla k zrezivělé brance, která hlasitě zaskřípala, když ji otevřela. Pár slepic na dvoře zobalo zrní, a když ji uviděly přicházet, rozprchly se s hlasitým kvokáním na všechny strany. Eileen měla pocit, že uviděla jednoho trpaslíka, jak se před ní snaží schovat v rozbitém květináči. Okamžitě se jí vybavily vzpomínky na dobu, jak pomáhali odtrpaslíkovávat Weasleyovic zahradu. A pak už stanula na prahu a zdvihala ruku, aby zaklepala na dveře. Než tak ale stihla učinit, náhle se otevřely a ji do uší okamžitě udeřil hlasitý dívčí smích.

Stála před ní dívka s půvabnou tváří a lesklými stříbrnými vlasy do pasu. V pomněnkově modrých očích se jí nyní zračilo překvapení, když zjistila, kdo to stojí za dveřmi. Vzápětí už ale zaraženou Eileen vtáhla do pevného objetí a ji obklopila známá lehká jahodová vůně. ,,Mon Dieu, ma chérie Eileen, co tady děláš?“ zeptala se jí se svým něžným francouzským přízvukem, jehož se nedokázala – a ani nechtěla – zbavit. ,,Ty jsi ale vyrostla v krásnou mladou ženu!“ rozněžňovala se nad ní, když si ji odtáhla na délku paží a prohlédla si ji od hlavy až k patě. ,,Měla by sis více pečovat o svoje vlasy, možná by to chtělo i nějaký nový střih, který by tě udělal starší, ale jinak… Une belle et charmante mademoiselle!“ zazpívala zvonivým hlasem a pak už ji táhla dovnitř. ,,Tak pojď, všichni budou tak rádi, že tě konečně vidí!“

Eileen ze sebe zatím nedokázala vypravit ani slovo. Byla překvapená, že zde našla zrovna Victoire Weasleyovou, nejstarší dceru Billa a Fleur. Myslela si, že zrovna ji to potáhne zpět do rodné Francie, ale láska k Teddymu Lupinovi byla zřejmě silnější. Eileen měla Vicky vždycky ráda, byla z vnoučat Molly a Arthura nejstarší, už jako malá si hrála na velkou a rozumnou slečnu a opatrovala všechny malé, jako kdyby byli její vlastní. Ela si pamatovala, že jako maličká k Victoire pokaždé zasněně vzhlížela, protože byla tak oslnivě krásná, hodná a jemné povahy. Vicky ji oslovovala jako mon adorable petite fille a Eileen se tomu vždy chichotala.

,,Podívejte se, koho vám to vedu!“ zavolala na ostatní Vicky, když ji vedla do kuchyně. Eileen vkročila dovnitř a okamžitě ji do nosu udeřila známá vůně domova, květin a lahodného jídla.

Byli tu Teddy, George – nebo Fred? – a Arthur s Molly. Molly, stále stejně veselá, buclatá a zrzavá žena s vlídným slovem pro každého a laskavou mateřskou povahou, stála u plotny a dirigentskými pohyby hůlky korigovala hrnce a pánve. Jakmile zaslechla, že mají hosta, okamžitě si hůlku odložila a spěchala ho přivítat. Když zjistila, že je to Eileen, postarší vrásčitá tvář se jí rozzářila štěstím a v další vteřině už tmavovlasou dívku pevně objímala.

,,Eileen, drahoušku, to je ale překvapení! Tak ráda tě zase vidím, zlatíčko. Ty jsi ale vyrostla, to snad ani není možné!“ vydechla Molly, když ji naobjímala dosyta a prohlédla si ji stejně jako předtím Victoire. ,,Ale pročpak jsi nám nedala vědět, že přijdeš? A Harry je s tebou? Propáníčka, já jsem tě ušpinila od zástěry! Kde jen mám tu hůlku…?“

,,Pulírexo,“ ozval se poklidně Arthur, který odložil Denního Věštce a zlehka mávl hůlkou, aby Eileen očistil. Pak se dobromyslně usmál a také ji objal. Prořídlé vlasy už měl šedivé, ale na nose měl stále své typické hranaté brýle. ,,To je skvělé, že ses zastavila, Eileen. Molly už se nemohla dočkat, až tě zase uvidí.“

Když se řádně přivítala i s Teddym a Georgem, Molly ji usadila ke stolu a nalila jí talíř horké polévky, co na tom, že byla doba snídaně. Eileen měla takový hlad, že by snědla cokoliv. Polévka ji krásně zahřála a dodala jí energii.

Victoire se posadila naproti ní a spojila ruce do stříšky. ,,Tak co jsi vyváděla, ma chérie?"

Molly si odkašlala. ,,Myslela jsem, že jdete s Teddym nakrmit slepice, Vicky?"

,,Jejda, babi, já na to zapomněla! Eileen mě úplně vyvedla z míry," vyhrkla Victoire a všichni se zasmáli. Pak ale upřeli zvědavý zrak na Eileen. Tmavovlasé dívce tedy nezbylo nic jiného, než jim mezi sousty povědět krátkou verzi příběhu. Že nemohou jen tak nečinně sedět. Že musela pomoct kamarádce. Povídala o jejich výpravě za léčivou vodou a za kouzelnými listy. Mluvila o stavu Gabrielle, o zasmušilém Harrym a Severusovi v Azkabanu. O tom, že se objevila ve Stonehenge a mluvila s neznámou osobou, ze které má strach.

Když dopověděla, rozhostilo se ticho, které narušovalo jen pravidelné cinkání lžíce o dno talíře. Arthur si čistil brýle, což dělal vždycky, když jej něco trápilo, nebo když nad něčím přemýšlel. Molly měla od Eileen odvrácenou tvář a prsty uhlazovala ubrus, aby se nějak zaměstnala. Ela si myslela, že nejspíš myslí na své děti, které zemřely za druhé kouzelnické války - na Rona a na Ginny. Okamžitě litovala, že se o onom potenciálním nepříteli zmiňovala. I po těch letech to pro ni muselo být těžké. Co je pro matku horší, než když přijde o své děti? A představa, že by mohla přijít o další...

,,Severuse jsem několikrát viděl, El," ozval se znenadání jemně Teddy. Dychtivě na něj pohlédla. Smutně se usmál. ,,Nedívej se na mě takhle, nepotěším tě. Není na tom moc dobře, ale to je účel Azkabanu. Nemá to být rekreační dovolená. Ale drží se, kvůli vám. Ještě ho nezlomili. Je slabý, i když se snažím propašovat mu nějaké příděly jídla navíc. Jen... občas mám pocit, jako kdyby prostě... rezignoval." Eileen se náhle udělalo nevolno a okamžitě odstrčila poloprázdný talíř. Zatímco ona se tady cpe, její táta trpí. ,,Nesouhlasím s rozhodnutím Starostolce. Severus by nic takového neudělal. Je nevinný." Jeho slova v ní zažehla plamínek naděje a vděku, který příjemně hřál na hrudi.

,,S takovým rozhodnutím nesouhlasíme nikdo z nás," souhlasil s modrovlasým mladíkem Arthur. ,,Ale zvrátit ho nemůžeme."

Eileen přikývla. Samozřejmě. ,,Musím do Bradavic, táta bude mít starost. Mohla bych prosím použít váš krb?"

,,To nebude problém," kývl Arthur a zvedl se. Eileen se objala s Teddym, Georgem i Vicky a ta ji ještě políbila na obě tváře. Roztřeseně jí poděkovala za to, že takhle pomáhá její sestřenici a hlavně tetě. Vypadalo to, že Victoire plakala, a taky jí po Eileenině vyprávění zmizel úsměv z tváře. Teddy jí pevně stiskl ruku.

,,Je mi to tolik líto, drahoušku," zašeptala jí Molly, když ji objímala. I ona měla v očích slzy. ,,Není to fér. Držte se, a pozdravuj Harryho. Budu moc ráda, když se za námi zase někdy zastavíte. Moc ráda jsem tě viděla, zlatíčko. Hlavně se opatrujte," napomínala ji důrazně.

Eileen se se všemi rychle rozloučila, a pak už si nabrala hrst šedého prášku a vkročila do krbu. Vhodila jej pod sebe, zřetelně vyřkla: ,,Kabinet Severuse Snapea!“ a ještě zahlédla usměvavé tváře Weasleyových a Teddyho, než se s ní roztočil celý svět. Za pár okamžiků už s kašlem vykročila z krbu v pracovně svého otce a oklepala si saze z hábitu.

,,Tati?“ zavolala, když vykoukla ze dveří, ale odpovědí jí bylo jen ticho. Všechny místnosti byly prázdné. To znamená, že Harry byl buď někde na hradě, nebo se ji vydal hledat. S povzdechem se zabalila do pláště a vyšla na chodbu. Hlasitě vykvikla, když ji náhle někdo popadl kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.

,,Díky Salazarovi! Kde jsi byla? A kde je Beatrice?“ udeřil na ni okamžitě Scorpius, když ji zase pustil. Za ním stál zachmuřený Alex s rukama v kapsách a zřejmě nevěděl, kam s očima. ,,Prohledali jsme celej hrad, dokonce jsem se vloupal k vám do pokoje, abych se podíval na Pobertův plánek, ale vy nikde!“

,,Beatrice tady ještě není?“ zoufala si Eileen, a naprosto ignorovala jeho další otázku. ,,Musím ven. Třeba už se s Gaiou vrátily,“ zadoufala, a kvapně se vydala směrem k Velké síni.

Scorpius a Alex si vyměnili zamračený pohled. ,,S Gaiou? Cožpak jste snad byly na projížďce na Šťastném drakovi? Eileen, to snad ne! Hele, nechceš nám už konečně říct, kde jste byly a co se stalo? Docela bychom to ocenili,“ štěkl Scorpius, který už zněl trochu otráveně.

,,Promiň, Scorpiusi, ale musí to počkat. Řeknu vám to všem najednou, bude to trochu na dlouho,“ zafňukala Eileen a hnala se ven, oba dva blonďáky v patách. Srdce jí spadlo do kalhot, když na pozemcích Bradavic nenašla žádného Šťastného draka. Běžela dolů směrem k Hagridově hájence. Tam na ně počká. Snažit se o nenápadnost nebo utajení už stejnak nemělo smysl. Všechno to dopadlo úplně jinak, než očekávaly. Musela se ušklíbnout. Byly tak naivní, když si myslely, že všechno vyjde podle plánu.

Teprve až když byla blízko, všimla si tří postav. Jedna z nich byla nepochybně Hagrid, byl to ten nejvyšší z nich. Druhá osoba postávala trochu opodál a ta třetí rozčileně přecházela sem a tam. Eileen nepochybovala, že je to její otec. Naprázdno polkla a zpomalila své ostré tempo. Dostala trochu strach. Samozřejmě, že už vyvedla několik hloupostí a školní řád porušila víckrát než jen jednou, ale ještě nikdy nezmizela uprostřed noci ze školy, a navíc do jiné země. Bylo jí jasné, že to teď od něj pěkně schytá.

Jako první si jí všiml překvapivě profesor Trocar. ,,Kolego!" vykřikl. ,,To je přece vaše dcera."

Harry se zastavil a zvedl oči. Přicházející Eileen spatřila v jeho tváři směsici úlevy a čirého vzteku. Zastavila se pár kroků před ním, ale to už jí otec vyšel vstříc a pevně ji objal. ,,U Merlinových vousů, co tě to jen popadlo?! Takhle zmizet uprostřed noci, neznámo kam! A ještě v téhle době! Na co jsi myslela? Vždyť vám mohl někdo ublížit! Jsi v pořádku?" vychrlil na ni ve spěchu a nejspíš byl i on sám tak vyděšený, že jí ani víc nespílal. Eileen věděla, že to se změní, až se Harry trochu uklidní a ujistí se, že je skutečně celá.

,,Au," uniklo Eileen ze rtů proti její vůli, když jí stiskl zraněnou paži. Harry se zatvářil vyplašeně. ,,Ano, jsem v pořádku, jen -"

,,Ty jsi zraněná! Musíš okamžitě na ošetřovnu!"

,,Ne, tati! Já jsem - já myslím, že je to v pořádku. Víceméně. Vyléčilo se to samo," řekla mu pomalu, a až teď jí samotné došlo, jak absurdně to zní. Zvlášť když vzala v potaz, že ani nepoužila žádná uzdravovací zaklínadla. Harry ji vyjeveně sledoval.

Trocar si odkašlal. ,,Ehm, nerad vás přerušuji, ale myslel jsem, že jste cestovala na Šťastném drakovi a navíc ještě ve společnosti slečny Jonesové," připomněl a Harry důrazně přikývl.

,,Ano, to je pravda. Kde je Beatrice?" zeptal se Eileen.

,,To by mě taky zajímalo,“ zamumlal Alex.

Dívka se kousla do rtu. ,,Já - já nevím. Doufala jsem, že už budou tady. Nejspíš... nejspíš mě hledají," přiznala se jim trochu zahanbeně. ,,Já jsem - já jsem spadla z Gaiy a objevila jsem se ve Stonehenge..."

Trocar, Harry i Scorpius s Alexem na ni zírali, jako kdyby spadla z Měsíce. Hagrid byl opřený o zeď hájenky a hlasitě chrápal. ,,Spadla jsi z Gaiy?! Objevila ses ve Stonehenge? Eileen, a po tomhle mi chceš tvrdit, že se ti nic nestalo? Půjdeš na ošetřovnu, hned. A pak mi všechno vysvětlíš, protože to přestávám chápat," sdělil jí nekompromisně Harry a popadl ji za paži.

Rychle se mu vysmekla. ,,Ne! Já počkám tady, dokud se Bea s Gaiou nevrátí a já se nepřesvědčím, že jsou obě v pořádku!" křikla na něj. Chvíli si oba zamračeně hleděli do očí, a pak od sebe zaraženě o krok odstoupili. To bylo snad poprvé, co na něj Eileen takhle vyjela.

,,Naštěstí nemusíte čekat dlouho. Podívejte," zamumlal Trocar a do hlasu mu probleskl náznak úlevy. Na nebi se objevil velký Šťastný drak s jezdcem na hřbetě. ,,Jakmile slečna Jonesová přistane, okamžitě půjdeme do hradu. Už tak jste na sebe nejspíš přilákaly nechtěnou pozornost..." Harry cosi zamrmlal. Eileen se nedočkavě dívala, jak jsou ty dvě blíž a blíž, až se nakonec objevily nad hradem a Gaia zamířila směrem k Hagridovi. Její velké tlapy dunivě pleskly o zem, když přistála, a vyděšená Beatrice okamžitě seskočila. S Eileen si vyběhly vstříc a vzápětí už se pevně objímaly.

,,Proboha, já jsem o tebe měla takový strach! Nikde jsme tě nemohly najít, jako kdybys zmizela! Myslela jsem, že jsi mrtvá!" vzlykla hlasitě Beatrice. ,,Jsi v pořádku?"

,,Ano, jsem, a všechno ti řeknu, až budeme uvnitř a necháme se zkontrolovat u madame Pomfreyové, táta na tom trvá," řekla jí Eileen, která byla šťastná, že obě vidí živé a zdravé. Ale samým strachem se jí zkroutily vnitřnosti, když se k nim přidali i Scorpius a Alex.

,,Díky Merlinovi, že jste doma. Jste v pořádku?" vydechl Scorpius, když stanul u nich. Alex se prosmýkl kolem něho, aby se dostal ke své sestře. Pak ji pevně objal.

,,Zbláznila ses?! Cožpak ses dočista pomátla?! Co tě to napadlo, Beo, víš, jakej jsem měl strach?!" udeřil na ni okamžitě. Beatrice se od něj zaraženě odtáhla, odstoupila od něj několik kroků dozadu a věnovala mu nedůvěřivý pohled. Alex se zatvářil užasle a nevěřícně.

,,Kdo jsi?"