,,Ano, víme o tom. Kingsley už mě o tom informoval, sotva jsem se probudil," přikývl zamyšleně Harry, když k němu Eileen zaskočila ráno ještě před snídaní, aby mu řekla, že měla další vidinu o novém mrtvém místě. Harry měl tušení, že by se jejich rozhovor mohl trochu protáhnout, poněvadž měl nepříjemné nutkání si s ní o něčem důležitém promluvit. Nechtěl, ale nejspíš musel. Už to odkládal dost dlouho. Musí se jí alespoň zeptat, ačkoliv o její odpovědi vůbec nepochyboval. V mnoha ohledech mu byla přece tolik podobná, až z toho šílel. Najednou chování svého patnáctiletého já viděl jinýma, dospělejšíma očima, a teď už naprosto rozuměl tomu, proč se o něj dospělí pokaždé tolik báli. V případě Eileen to u něj ještě umocňovalo jejich pouto a otcovská láska.

,,Dobby," zavolal náhle Harry, a v dalším okamžiku už se s tichým prásknutím objevil u konferenčního stolku skřítek se zelenýma očima, velkýma jako tenisové míčky. I po těch letech, kdy byl Harry jeho přítel, se mu oči zalily slzami pokaždé, když jej viděl. Eileen na tvorečka, jenž měl na sobě navléknutých několik svetříků a čepiček a ponožek, pobaveně zahlížela. 

,,Pane Harry! Ani nevíte, jak moc vás Dobby zase rád vidí!" vypískl skřítek a tiskl Harrymu ruku. ,,Co pro vás a pro slečnu Eileen může Dobby udělat? Dobby je tak rád, že vám může pomáhat!"

,,Ahoj, Dobby," pozdravil ho s úsměvem Harry, ,,byl bys tak laskavý a přinesl nám něco k snídani? Obávám se, že dnes bychom se s Elou už do Velké síně nedostali, potřebujeme něco probrat a k tomu je, řekl bych, lepší trocha klidu a soukromí."

,,Samozřejmě, pane Harry, Dobby tu bude za chvilku a přinese vám spoustu dobrot!" sliboval horečně skřítek, a pak zase s prásknutím zmizel.

,,I po těch letech je to s ním pořád stejné," povzdechl si Harry a vjel si rukou do svých tmavých vlasů. Eileen mimoděk zabloudila pohledem k jeho bledé jizvě ve tvaru blesku, která už ani nebyla moc vidět, leda že jste se na ni opravdu soustředili. ,,Když už je řeč o Kingsleym, a když už tě tady mám, potřebuji ti něco říct," zvážněl a Eileen se ve svém křesle narovnala. Trochu se obávala, že to, co jí Harry řekne, se jí nebude líbit ani trochu. Pevně stiskla rty a nedala najevo nejistotu, jen ho kývnutím hlavy pobídla, že poslouchá a že může pokračovat. V ten okamžik se tu objevil Dobby s několika talířky, dvěma hrnečky a dvěma konvičkami, přičemž v jedné byl zelený čaj a v té druhé černá káva. Skřítek všechno položil na stůl, přes opečené tousty, míchaná vejce, trochu ovoce až po borůvkový koláč, a s mnoha úklonami jim popřál dobrou chuť, než zase zmizel.

Harry nalil Eileen trochu čaje, sobě zase kávu. Natáhl se po jednom toustu a k Eileen přistrčil alespoň talířek s nejrůznějšími druhy ovoce, protože poznal, že se jí z nervozity stáhl žaludek, ale něco sníst musela. ,,Nejspíš si pamatuješ, že když jste se s Beatrice vrátily, s Minervou jsme se vydali na Ministerstvo, abychom Kingsleyho zpravili o tom všem, co jsi nám řekla." Eileen mlčky přikývla. ,,Řekl jsem mu, že jsi mluvila s tím... s tou osobou. Nová Budoucnost, jak si říká. A že to nebylo poprvé. A Kingsley nadhodil... já jsem s tím samozřejmě nesouhlasil, ale byl to jen takový nápad, zkrátka tonoucí se stébla chytá, ale mně se to moc nelíbí a -"

,,Tati," přerušila ho rázně Eileen a pevně sevřela hrnek s horkým čajem mezi prsty, ,,řekni mi narovinu, o co přesně tady jde?"

Její otec se zhluboka nadechl a mimoděk si promnul svou jizvu. Udělal by cokoliv, jen kdyby to znamenalo, že tohohle všeho zůstane Eileen ušetřená. Nechtěl ji zaplétat do toho všeho, nechtěl, aby se stala loutkou, aby ji na bedrech v tak mladém věku tížila tak velká zodpovědnost, nechtěl, aby musela prožívat to, čím si tehdy procházel i on sám. Kéž by tu vedle něj seděl Severus. Ten by věděl, co je správné, věděl by, jak je oba dva uklidnit. Věděl by, jak to Eileen všechno podat.

,,Jde zkrátka o to," začal pomalu Harry, ,,že Kingsleyho napadlo, zda bys to nemohla zkusit znovu. Nějak se s tím hlasem... spojit. Pokusit se něco nenápadně vyzjistit, abychom... abychom nesetrvávali v takové nejistotě. Protože je to čím dál horší a sama moc dobře víš, jak to všechny v kouzelnickém světě ubíjí. Je to ale jen takový návrh, Eileen, záleží to čistě na tobě," dodal rychle. ,,Všichni pochopí, pokud to odmítneš. Vím, že tahle slova uslyšíš nerada, ale - ty skutečně jsi ještě dítě. Jenže, nerad to říkám, zároveň jsi možná naše jediná naděje. Tohle je jediná stopa, kterou máme. Ale nikdo tě do ničeho netlačí. Ani já sám nechci, aby ses do toho motala, protože jakmile jednou vkročíš do války, nemůžeš z ní odejít, dokud jedna strana nevyhraje," prohlásil vážně a byl rád, že tentokrát mu Eileen neskákala do řeči, a zřejmě nad jeho slovy doopravdy přemýšlela, přemýšlela nad tím, co by to pro ni doopravdy znamenalo. ,,Pokud budeš souhlasit, samozřejmě tě podpořím a budu na tebe dávat pozor. Ale pokud odmítneš, pochopím to, a taky se mi uleví. A budu tě bránit před všemi, kdo by tě chtěli přemlouvat a tlačit tě do toho."

Eileen krátce přikývla a tiše si usrkla svého čaje. Cítila na sobě tátův pohled, ale opětovat mu ho nedokázala. Jeho návrh ji poněkud zaskočil. Přemýšlela. Harry si nejspíš myslel, že zvažuje rizika a rozmýšlí si, co mu odpoví, ale o tom už měla rozhodnuto prakticky v prvním okamžiku, kdy ten návrh nadhodil. Ne, myslela na něco jiného. Tolik dní nespala, aby k sobě tajemný Hlas znovu nepřilákala, aby jí toho nemohl ukázat víc a zároveň si vzít něco dalšího z jejího nitra, z jejích tužeb, strachů a tajemství, a teď zjistila, že něco takového se po ní vlastně chtělo? Aby si Novou Budoucnost znovu pustila k tělu a zahrála si na špionku? Jenže kdo jí dá tu jistotu, že odhalí ty důležité kousky skládačky, a že vůbec tentokrát bude mít lepší karty, triumfy? Hořce se pousmála - stejně jako všechno bylo i tohle zoufale nejisté.

,,Souhlasím s Kingsleyho návrhem," hlesla vyrovnaným, sebejistým hlasem, přestože uvnitř sebe tolik sebevědomí necítila. ,,Chci pomoct. Jdu do toho. Jestli můžu být užitečná, jestli to k něčemu bude a pomůže, pak není co řešit. V takových chvílích, jako je tahle, by neměl váhat nikdo."

Harry si potichu povzdechl a nezakryl trochu zoufalý úsměv. ,,Občas lituju toho, jak moc jsi mi podobná. Máš pravdu, neměl by váhat nikdo. Ale je přirozené mít strach. A my strach máme. Nesmíme odsuzovat ty, kteří se raději rozhodnou pro bezpečný život, kdy je všichni nechají na pokoji."

,,V bezpečí nejsme nikdo, tati," namítla Eileen.

,,Ano, já vím, ale ne všichni mají odvahu postavit se do první linie," souhlasil s ní. ,,A na tom není nic odsouzeníhodného. Občas... si myslíme, kdovíjak nejsme stateční. Ale když se postavíme nebezpečí, můžeme zjistit že v sobě nemáme tolik odvahy, kolik jsme si mysleli, že máme. A to je v pořádku. Chci říct... rozmysli si to pořádně, Eileen. Chci, aby sis to rozmyslela, abys pochopila, co všechno z toho plyne, aby sis uvědomila možná rizika."

,,Myslím to vážně, tati. Člověk nemusí být dospělý, aby zachránil svět. Ty sám jsi toho byl příkladem. A já chci pomoct, když mám tu možnost," ujistila ho znovu.

,,Věděl jsem, že mi odpovíš přesně takhle," pokýval hlavou pomalu Harry. ,,Asi by mě překvapilo, kdybys to odmítla. Vlastně nevím, jak bych reagoval," zasmál se a pak se na ni něžně podíval. ,,Jsem na tebe pyšný, Eileen. A Severus bude taky, až se vrátí. Přesto, Kingsleymu dám odpověď až po Vánocích. Chci, aby sis užila ten Vánoční večírek a ještě si nemusela dělat starosti." Kdybys věděl, kolik starostí mám, říkala si v duchu Eileen, ale přikývla. Věděla, že tohle už Harrymu nerozmluví, a vlastně to od něj bylo docela pěkné. Jen se trochu obávala, aby tou dobou už nebylo pozdě a nestala se nějaká katastrofa. Ples je tu za pár dní, tak snad se nic tak hrozného nestane.

•••

,,Bee, neměla by ses už také začít chystat?" povytáhla obočí Eileen, zatímco seděla napůl oblečená ve svých šatech před zrcadlem a dívala se, jak jí Beatrice češe vlasy a pobrukuje si u toho. Sama Eileen měla pocit, že absolutně nestíhá, a přesto Beatrice, která brala Vánoční večírek jako velikou událost, působila naprosto klidně, ačkoliv byla jen namalovaná a neměla na sobě ani šaty, ani si ještě neudělala žádný účes.

,,Vzhledem k tomu, že jdu sama, můžu si přijít, v kolik budu chtít. Nic mě nehoní," broukla naprosto spokojeně a vyčesala jí vlasy do vysokého culíku. Vepředu jí vytáhla dva tenké pramínky, které kulmou lehce navlnila a nechala je, aby jí splývaly podél obličeje. Poté jí vlasy v culíku rozdělila na několik tlustějších pramenů a začala je postupně vlnit.

Eileen se zhlížela v zrcadle. Nepoznávala se. Odpoledne se svěřila do rukou Beatrice, která v tomhle uměla chodit a orientovala se v tom mnohem lépe než ona. Vždyť Eileen dokázala sotva použít řasenku, kterou stejně ani nenosila. A sama Beatrice byla ve svém živlu. Lehce jí vykonturovala obličej, nanesla řasenku, udělala jí výrazné černé linky se zobáčkem, na rty nanesla trochu růžového lesku a připnula jí decentní stříbrné náušnice. Eileen měla pocit, že ta dívka v zrcadle je někdo úplně jiný, a musela uznat, že Beatrice je opravdu kouzelnice a že odvedla úžasnou práci.

,,Tak," vydechla Beatrice zvesela, když Eileen zapnula šaty, uhladila jí je a kritickým okem zhodnotila její vizáž, ,,řekla bych, že jsi připravená. Rafaelovi spadne brada. Škoda, že neuvidím jeho reakci!" Zasmála se, když si to představila. ,,Jsi nádherná."

,,To jen díky tobě!"

Beatrice zavrtěla hlavou. ,,Ne, ty jsi krásná sama o sobě, já jsem tě jen trošku rozzářila," mrkla na ni. ,,Tak a teď už běž! Večírek za chvíli začne a Rafael na tebe už určitě čeká!"

,,Stihneš to?" strachovala se Eileen. ,,Tolik ses těšila!"

Jen se smála. ,,O mě se nestarej. A teď už upaluj!"

Upaluj! Té se to řekne, když jí nedělá žádný problém chodit v podpatcích. Eileen si sice pořídila jen boty s malým podpatkem, přesto si připadala poněkud nejistě, když procházela chodbičkou do společenské místnosti Zmijozelu. 

Samozřejmě, že zde Rafael čekal. Vždycky byl přesný jako švýcarské hodinky. Když ji spatřil, zamrzl mu úsměv na tváři. Vykulil oči a pootevřel ústa, zlehka jimi pohybuje jako rybka na suchu. Eileen se zasmála a cítila, jak jí pod kůží brní nervozita, když z ní stále nespouštěl pohled a prohlížel si ji od hlavy až patě.

,,Teda," splynulo mu konečně ze rtů chraplavě, ,,jsi nádherná! Tedy, ty jsi nádherná vždycky, ale dneska - prostě - páni."

,,I tobě to sluší," usmála se na něj, když si jej prohlédla v jeho obleku. U srdce měl připnutého malého stříbrného hada. Stejného, jakého jí Beatrice zapletla do vlasů. Ta Beatrice! Musela se nad tím pousmát. Rafael jí nabídl rámě, a tak se do něj zavěsila a společně se vydali do Velké síně.

Uvnitř už se to hemžilo desítkami studentů. Dívky na sobě měly překrásné šaty, chlapci vypadali ve společenských oblecích trochu nejistě. Velká síň byla honosně vyzdobená, do bíla a modra, visely tu girlandy, stoly se prohýbaly pod tunou nejrůznějších jídel a mísami s punčem a máslovými ležáky, ze stropu se snášel sníh, jenž ale nikdy nedopadl na zem. Eileen se nějak nemohla přestat usmívat a pohledem těkala ze strany na stranu, jak hledala Alexe nebo Scorpiuse. Všichni chtěli sedět u jednoho stolku.

,,Asi tu ještě nejsou," nadhodila Eileen.

Rafael přikývl a ukázal na stolek blízko parketu. ,,Tak aspoň zabereme místa a počkáme, než se někdo objeví. Škoda, že chtěla jít Beatrice sama, byl bych jí býval dohodil někoho ze svých přátel."

Eileen měla tušení, proč Bea chtěla jít sama. Když chovala jistou náklonnost k jednomu muži...

,,Hele, tamhle je Alex s tou svojí kočkou!" zvolal Rafael, když se posadili, a zamával na přicházející pár. Serafina po boku Alexe jen zářila. Moc jí to slušelo, jak si neochotně připustila Eileen. Světle modré šaty jí padly dokonale a obkreslovaly její křivky. Vlasy měla vyčesané a měla v nich spoustu třpytivých ozdob. A zrovna ona s Alexem museli přijít první...

,,Ahoj! Asi se ještě neznáme, ale já jsem Serafina Clearwaterová. Lexi není schopný mě představit svým nejlepším přátelům," zasmála se zvonivě a podala si ruku jak s Rafaelem, tak s Eileen. Eileen ji chtěla nesnášet. A moc doufala, že je Serafina jen nějaká namyšlená husička. Ale ona byla opravdu milá, a nejspíš byla i chytrá. A taky krásná.

Většinu konverzace obstarali Rafael a Serafina, Eileen tu a tam něco prohodila, Alex převážně mlčel. A vyhýbal se Eileen pohledem. Už zase? úpěla v duchu. Bude to takhle prostě pokaždé? Zase se to vrací do starých kolejí?

Těsně před začátkem večírku se tu objevil udýchaný, ale rozzářený Scorpius. Vedle něj stál nějaký světlovlasý chlapec s plachým pohledem, nejspíš nějaký jeho kamarád, který neměl partnerku a Scorpius nechtěl, aby zůstal sám. Ale Beatrice se stále ještě neukázala. Eileen si hryzala rty a mrzelo ji, že kvůli ní její nejlepší kamarádka promešká začátek.

,,Jste tu všichni? Kde je Bea?" vyptával se Scorpius a přimhouřil oči. ,,Tak nejdřív se může pominout, aby bylo všechno dokonalé, a pak ani nepřijde -"

,,To je kvůli mně, přijde později, protože mi dělala make-up, vlasy a tak," vyhrkla rychle Eileen, nechtěla, aby na ni byl Malfoy naštvaný.

,,No tak fajn, jestli přijde později... Sice jsem vám to chtěl říct všem najednou, ale holt se nedá nic dělat." Scorpius se zhluboka nadechl. A pak se k překvapení všech zeširoka usmál, položil tomu druhému chlapci ruku kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. ,,Tohle je Kiro. Můj přítel."