Nebyl důvod nadále otálet. O dva dny později se Eileen rozhodla, že nastal nejvyšší čas, aby se pustila do přípravy lektvaru. Přísady i postup sepsané měla, stačilo ingredience jen najít v Severusově kabinetu, do nějž nyní nebyl žádný problém se dostat.

,,Co kdybyste se připojili k nám? Už jsme spolu dlouho netrávili čas všichni čtyři. A tohle je, řekla bych, ideální příležitost," nadhodila Eileen, když si u snídaně přisedla ke Scorpiusovi a Alexovi, kteří už měli své porce skoro snězené. Když se nad tím tak zamyslela, ona sama byla vlastně překvapená, že něco takového vůbec nadhodila. Po tom, jak to mezi nimi bylo stále divné... je to zvláštní, jak si jeden čas perfektně rozumíte, a pak se najednou něco stane a jste jeden pro druhého cizinci. Asi se tomu chtěla vyhnout. Nechtěla ztratit nikoho z nich. A Alex k nim patřil. Musí ho dát s Beatrice zase dohromady. ,,Nebo máte pro dnešek jiné plány?" povytáhla obočí, jako by je tím snad chtěla varovat, ať ani nezkouší odmlouvat a protestovat, že nedorazí.

,,Ne," vyhrkl rychle Scorpius a trochu nervózně se usmál. ,,Bude tam i Beatrice, že jo?"

,,Ano, a ty tu na ni počkáš a pak společně půjdete do umývárny Ufňukané Uršuly, kde se sejdeme. Tam nebude hrozit, že by nás někdo našel," odvětila spokojeně Eileen.

Scorpius pokrčil rameny. ,,Stejnak si myslím, že kdyby nás tam někdo objevil, nebyla by to zas taková tragédie. Vzhledem k tomu, že nemáme pořádného učitele lektvarů a výuka je docela zanedbávána, se můžeme vymluvit na to, že nám dáváš doučování, protože jsme hloupí a ty jsi dcera nejlepšího lektvaristy."

Eileen se potichu zasmála. ,,A zároveň i toho nejhoršího lektvaristy."

Její nejlepší kamarád se potutelně usmál. ,,No, víš, co se říká. Protiklady se přitahují. A i když Severus určitě zažil spoustu chvil, kdy chtěl Harryho přetáhnout kotlíkem po hlavě, řekl bych, že pořád převažovaly ty momenty, kdy měl chuť ho -"

,,Děkuji, Scorpiusi, ale svou myšlenku už nemusíš dál rozvíjet," zarazila ho rychle Eileen, poněvadž se docela bála toho, co by mohlo z blonďáka vypadnout. U něj člověk nikdy nevěděl.

Uvědomila si, že Alex dosud neřekl jediné slovo. Seděl naproti Malfoyovi s hlavou sklopenou a vidličkou nepřítomně bodal do zbytku míchaných vajec, jež mu zůstala na talíři. Eileen si ho starostlivě prohlédla. Nemluvila s ním zase už několik dní a bylo to zkrátka... zvláštní. Ale nejspíš tušila, co ho trápí a nad čím přemýšlí. Naléhavě se k němu naklonila. ,,Alexi, vím, že si teď nejspíš hledáš nějakou dobrou výmluvu, jak se z toho vykroutit," začala pevným hlasem a okamžitě si získala jeho pozornost. Podíval se na ni svýma plachýma laníma očima a jí se na okamžik zastavilo srdce, když si uvědomila, že v něm zase vidí toho starého Alexe, kterého měla nejradši. Trochu ji to povzbudilo, a tak pokračovala dál: ,,Ale to se ti nepovede. Setkání a rozhovor s Beatrice nemůžeš oddalovat věčně. Alexi, ona na tebe čeká. Čeká, až za ní přijdeš a budeš jí o vás vyprávět. Potřebuje tě a ty potřebuješ ji. Je tady, Alexi, tak nepromrhej tu šanci. Nechceš o ni přijít přece doopravdy. Udělej to dřív, než bude pozdě," naléhala na něj.

Scorpius přikývl na důraz jejích slov. ,,Eileen má pravdu, Alexi. I když Bea přišla o všechny vzpomínky s tebou, pořád je tady. Neodešla úplně. Je to nepříjemné, já vím. Ale s tímhle se můžeš naučit žít. Pořád budeš mít sestru, a na tom přece záleží, ne? Co kdyby se jí něco stalo a ty bys nestihl -"

,,Nemluv o tom," zaskřípal zuby Alex, který si nedokázal představit, že by o svou milovanou sestru přišel doopravdy. Už tak jej totálně složilo, když zjistil, že ztratila všechny vzpomínky s ním; jak by se asi vyrovnal s tím, kdyby zemřela? To by nedokázal. ,,Dobře, tak já... tak já přijdu. Ale až s ní budu mluvit, budu s ní chtít být o samotě."

,,To je samozřejmost," odsouhlasila něžně Eileen, které se ulevilo, že to nakonec dopadlo takhle. Konečně se Alex rozhodl s tím něco dělat. ,,Tak fajn. Scorpe, ty tu počkej na Beu, a já s Alem zatím zajdeme pro přísady, dobře?" Nečekala ani na jejich odpovědi a rovnou se zvedla od stolu, byť se své snídaně ani nedotkla. Scorpius si s Alexem vyměnil pobavený pohled a na chvilku se zdálo, jako by se to mezi nimi všemi zase vrátilo do normálu. Na chvilku.

Eileen se zmocnila lehká nervozita, když vycházela z Velké síně, v těsném závěsu za ní kráčel Alex. Zdálo se jí to, nebo mezi nimi panovala napjatá atmosféra? Ale asi se nebylo čemu divit. Oba dva si bezděčně vzpomněli na dobu před několika týdny, kdy se spolu přesně takhle vloupali do Severusova kabinetu pro přísady do mnoholičného lektvaru, aby pak mohl Alex v podobě svého otce proniknout na Ministerstvo kouzel a získat bližší informace o situaci v kouzelnickém světě. Eileen ucítila, jak se jí hrne červeň do tváří, protože s touto vzpomínkou jí na mysli vytanula další; její rozhovor s tátou o tom, zda se náhodou nelíbí Alexovi a on jí. Do té doby na něj vždycky pohlížela jako na kamaráda, ale od toho rozhovoru se na něj začala koukat jinak. A právě v jeho kabinetě si uvědomila, jak je Alex vlastně hezký...

,,Á, klíč, bez kterého se do Severusova kabinetu nedostaneš," podotkl Alex s mírným úsměvem, když stanuli před dveřmi a Ela vytáhla klíč. I on byl nervózní a snažil se to všemožně zamaskovat. Tohle bylo něco...  intimního. Tady byli skryti před zraky všech studentů i profesorů. Pamatoval si, jak ji zde málem držel v náručí. A cítil, jak mu zběsile buší srdce. Táhlo ho to k ní, Bože, tolik jej to k ní táhlo. Myslel si, že zešílí. Moci být tak blízko ní, ale nemoci se jí dotknout, pohladit ji, políbit...

Rozzářeně se na něj podívala. Kdyby neměl za tu dobu tolik praxe v sebeovládání, nejspíš by už to nevydržel a musel by ji políbit. ,,Ty si to pamatuješ?" vydechla překvapeně a tiše odemkla. Dveře se otevřely, a tak rychle vstoupili dovnitř, zavřeli za sebou a použili pro jistotu Ševelissimo. Okamžitě je do nosu udeřila vůně sušených bylinek, kterou Eileen tolik milovala. Probudily v ní pocit bezpečí a jí se málem zalily oči slzami, protože jí jejich vůně připomněla tátu. Postrádala ho tak moc, až to bolelo.

,,Samozřejmě," ujistil ji Alex. Eileen mu do ruky vrazila zmuchlaný a hustě popsaný pergamen, na němž byla většina věcí přeškrtaná. Musel se tomu zasmát. ,,Koukám, že ses rozhodla šetřit na pergamenu."

Eileen k němu stála zády a přesouvala žebřík, aby se mohla pohodlně dostat k horním policím, a tak si mohla dovolit široký úsměv. ,,Ráda slyším, že se zase směješ, Alexi. Chybělo mi to," vyhrkla rychle, než by se jí to rozleželo v hlavě. Protože ta racionální část, která jí v koutku mysli připomínala Rafaela Notta, by na ni řvala, že tohle je rozhodně špatný nápad. Nedala mu čas, aby to zpracoval a nějak se vyjádřil, protože kdo ví, co by pak mohlo následovat za rozhovor, a tak se rychle a co nejvyrovnanějším hlasem zeptala: ,,Tak, co tam máme jako první?"

Alex zamžoural na papír a luštil její drobné písmo. ,,Dračí krev," oznámil jí trochu udiveně, rychle očima přejel seznam a vzhlédl. ,,Je tu spousta vzácných, nebo těžko sehnatelných přísad. Eileen -"

Krátce si povzdechla, ale prsty už jí tančily v policích mezi lahvičkami a radovaly se ze známého prostředí. Pořádný lektvar nevařila už dlouho, a docela se na to těšila. Ačkoliv, tohle bude docela výzva. Mít tu Severuse, byla by si jistější. ,,Ano, až to zjistí táta, asi nebude nadšený, ale to je jedno. Dračí krev, mám. Kůže z paještěrky je další, že?" broukla vzápětí a Alex se i přes nepříjemný pocit, že kvůli nim krade takovéhle přísady, musel usmát.

Za pár minut už měli všechno. Když Eileen slézala dolů po žebříku, Alex se okázale koukal jinam a náhle byl velice zaujatý žaberníkem nacpaným v malé sklenici. ,,Jsem vážně ráda, že ses rozhodl promluvit si s Beatrice. Potřebujete to oba," vrátila se zase k původnímu tématu, když z kapsy sukně vytáhla plátěnou tašku a s Alexem do ní lahvičky různých barev i velikostí naskládali. Když se o sebe jejich prsty otřely, jako by jimi proběhla elektřina.

Odkašlal si. ,,Jo, já... já vlastně taky."

Zadívala se na něj. Vpíjela se mu do tváře. Alex polkl, ale nemohl uhnout pohledem. Jako kdyby jej přišpendlila k zemi. Eileen... ,,A taky jsem ráda, že se to i mezi námi dvěma začíná zase lepšit," zašeptala a Alex cítil, jak jím prostupuje horkost, od palců u nohou až po poslední vlas.

,,Já taky," vykoktal, a pak - nebyl si jistý, zda to bylo odvážné nebo spíš hloupé - k ní udělal ještě krok blíž. Byl jí tak blízko, že se málem dotýkal tašky, jíž držela v rukou před sebou. ,,Chyběla jsi mi."

,,I ty mně," vydechla, možná až příliš dychtivě. Co to s tebou jen je? křičela na ni ta racionální část. Co to sakra děláš?! Sama nevěděla, ale nedokázala se zastavit. Zorničky se jí rozšířily a mimovolně pootevřela ústa, když Alex zvedl ruce a váhavě ji uchopil za tváře.

,,Eileen, já..." řekl najednou a několikrát rychle zamrkal, jako by byl i on překvapený tím, co to dělá. ,,Já... já bych... chtěl bych ti říct, že..." Polkl. V hlavě měl úplně prázdno. Vlastně si ani nebyl jistý, jak má správně poskládat větu. Co by jí chtěl říct? ,,Já bych... jsem rád, že..." Bezmocně zavrtěl hlavou a nasadil nervózní úsměv. Pak její tváře pomalu pustil a svěsil ruce podél těla. Eileen začala jeho dotek okamžitě postrádat. A celým tělem jí probleskl zmatek. Co se to sakra dělo?! ,,No, vždyť ty víš," zasmál se nejistě.

,,Já vím," přitakala, ačkoliv neměla nejmenší tušení, co má vědět. Nevěděla nic! A hořela touhou zjistit, co jí to chtěl vlastně říct. Aby zamaskovala své rozčarování, honem řekla: ,,Hm, neměli bychom už jít? Aby tam na nás Scorpius s Beatrice nečekali..."

,,To je dobrý nápad," vyhrkl rychle Alex, a tak opustili kabinet a vydali se do umývárny Ufňukané Uršuly. Cestou ani jeden z nich nepromluvil, viselo mezi nimi rozpačité ticho, ale zároveň i příjemně elektrizující napětí.

Když dorazili do umývárny, jejich přátelé tam ještě nebyli. Eileen už si zde předem připravila tři kotlíky, váhy i odměrky, a tak stačilo jen vyskládat a připravit lahvičky s přísadami. Jakmile vyndali poslední, zjevili se tu rozesmátí Scorpius a Beatrice.

,,Eileen!" vypískla Bea, prohnala se kolem Alexe a padla kamarádce kolem krku. ,,Děkuju! Neměla jsem tušení, že se do toho vrhneš už dnes! Vzala jsem ty věci a... a... ty jsi prostě úžasná!" A ještě pevněji ji objala.

,,Můžeme ti s něčím pomoct?" zajímal se Scorpius a přisedl si k Eileen na zem. Prohlédl si vyskládané přísady a tiše vypískl. ,,Páni. To muselo stát majlant."

,,Pro začátek můžeš nakrouhat a nadrtit kořeny ženšenu," zaúkolovala ho okamžitě, když se dobrovolně nabídl. ,,No co?" pokrčila rameny, když tázavě zvedl ženšen. ,,Lektvaru to neuškodí. Má v sobě spoustu prospěšných látek a povzbudí vyčerpaný organismus." Scorpius tedy nic nenamítal, vytáhl prkénko i nožík a pustil se do práce.

,,A my?" ozvala se nejistě Beatrice a sklouzla váhavým pohledem k Alexovi, jenž vypadal podobně ztraceně jako ona. Byl tohle její bratr? Nebyla si jistá. Avšak kdo jiný by tu měl být, nežli právě on?

,,Vy dva uděláte nejlépe, když si promluvíte," odvětila Eileen, jež už na malé kousíčky sekala okvětní lístky levandule. Na okamžik zdvihla hlavu a povzbudivě se na Alexe usmála. To mu skutečně dodalo odvahu, a tak došel k Beatrice a tiše se jí zeptal, jestli si nepůjdou sednout o kousek dál, kde by si mohli promluvit.

,,Ty jsi... Alex, že?" nadhodila opatrně, když se posadili pod okna na druhý konec umývárny. Doléhaly k nim tlumené hlasy jejich přátel, ale nerozuměli tomu, co přesně říkají.

,,Ano, jsem... jsem tvůj bratr," dostal ze sebe poněkud s obtížemi a prohrábl si vlasy. Nevěděl, jak správně začít, co jí říct.

Beatrice se po jeho potvrzení smutně usmála a přitáhla si kolena k hrudi. ,,To je hrozně divné, víš? Vidím tě tady, jako svého bratra, ale když si vybavuji své vzpomínky, ty tam v nich nejsi." Ach, krutá Morgano, proč to tak bolí? ,,Je to... mrzí mě to," pověděla mu upřímně.

,,To nic," hlesl, s pláčem na krajíčku. ,,Udělala jsi to proto, abys zachránila mámu. A jestli ji to zachrání, tohle všechno to za to bude stát. I když mě to bolí. Ale... ale budu ti všechno vyprávět." Uchopil ji za ruce a pevně je stiskl. Beatrice se mu zadívala do tváře a pátrala v jeho rysech; jako by jej viděla poprvé v životě a chtěla si zapamatovat všechno. Po jeho slovech se jí v očích objevila dychtivost a Alex ucítil, jak se mu zamlžuje pohled  ,,A uděláme si nové vzpomínky, jestli budeš chtít," vyhrkl vzápětí a se zatajeným dechem čekal na její reakci.

I jí se do očí draly slzy. S prvním vzlykem přišel i smích. Protože nalezla svého ztraceného bratra. ,,Ano. Ano, samozřejmě," souhlasila s ním nadšeně. Alex už taky vzlykal, ale usmíval se a hřbetem ruky si otřel vlhké tváře.

,,Tak jo," zašeptal, a pak se opatrně zeptal: ,,Myslíš, že bych tě mohl obejmout?"

,,Myslím, že ano," odpověděla váhavě Beatrice. A tak na nic nečekal a sevřel ji v pevném objetí. Přitiskla se k jeho hrudi, ztratila se v jeho náruči a když zavřela oči, cítila se v bezpečí.

Eileen se Scorpiusem zatím sekali, krájeli, drtili a krouhali a tu a tam zabloudili pohledem k dvojčatům Jonesovým. ,,Budou zase v pohodě, že jo?" strachovala se i přes to všechno Ela.

,,To víš, že budou," uklidňoval ji Scorpius a trochu sebou trhl, když se umývárnou rozlehl kvílivý dívčí nářek. ,,Uff, už jsem si myslel, že to takhle bulí Beatrice. A ona je to jen Uršula."

,,Ta nám tu chyběla," zamručela tmavovláska a za chvilku už se z jedné kabinky vynořil duch brýlaté dívky. Její teskný hlas se odrážel od stěn a zprvu zmijozelské studenty ani nevzala na vědomí. Ale nakonec si jich všimla.

,,Ale, ale, to je přece Scorpius Malfoy a Eileen Snapeová," vypískla Uršula a zvědavě naklonila hlavu na stranu, když si všimla kotlíků a lektvarových přísad. ,,Copak to vaříte za zakázané lektvary?"

,,Do toho ti nic není, Uršulo," zamračila se Ela.

Uršula nad ní ohrnula nos. ,,Tedy, Harry na mě byl vždycky milejší! Ačkoliv je pravda, že mi sliboval, že za mnou bude chodit, ale nikdy nepřišel..." A znovu posmutněla. ,,Ale Draco Malfoy se mi taky vždycky líbil," vzdychla zamilovaně a Scorpius si s Eileen vyměnil pohled. ,,Vždycky sem přišel a já jsem ho mohla utěšovat..."

,,To byl určitě nadšený," zamumlal Scorpius a Eileen se zahihňala.

,,Škoda, že Harry nemá syna," zasnila se náhle Uršula, otočila se k nim zády a k jejich úlevě je nechala být. Asi šla snít o tom, jaké by to bylo, kdyby tu místo Eileen seděla mladší kopie Harryho Pottera.

Scorpius se zatvářil poťouchle a naklonil se ke své nejlepší kamarádce. ,,Můžeme být rádi, že Uršula není i na holky."