Zatímco Eileen s Harrym se vrátili zpátky do Bradavic, Scorpius se rozhodl přespat na dnešní noc doma. I přes to, jak smutný den měli za sebou, se večer ve společnosti přátel vydařil. S úsměvem i smíchem vzpomínali na Narcissu, prohlíželi si pohybující se fotografie a připomínali si příběhy, které se k nim vázaly. Vyprávěli převážně Harry, Draco a Lenka, poněvadž ji znali nejlépe a nejdéle, a ostatní jim spokojeně naslouchali, hlavně tedy Scorpius a Eileen. Ale i oni přispívali svými vzpomínkami, a občas prozradili i věci, o kterých jejich rodiče neměli nejmenší tušení.

,,Myslím, že už si půjdu lehnout," prohlásila s unaveným úsměvem Lenka a dala si ruku před ústa, když zazívala. Scorpius se jen neochotně posadil, protože dosud setrvával hlavou v matčině klíně a nechával se od ní hladit po vlasech. Připomínalo mu to doby, kdy byl malý. Vždycky před spaním se k ní takto přitulil, když se mu chystala vyprávět pohádku na dobrou noc. ,,Hezky se vyspi, zlato," popřála mu, pohladila jej po tváři a vtiskla mu pusu na čelo. Scorpius se nad tím musel usmát. Zase si připadal jako malý kluk, jenž prahne po maminčině milující náruči, do níž by se mohl skrýt. Ani si nepamatoval, kdy naposledy takhle strávil s rodiči nějaký čas. Deset měsíců přebýval ve škole a když už byl konečně doma, oni museli většinu času trávit v práci. Na dnešní den ale mohli konečně zase trochu zvolnit.

,,Dobrou noc, lásko," popřál jí Draco, jenž seděl v křesle, a když kolem něj prošla, krátce ji chytil za ruku. Zanedlouho uslyšeli, jak za sebou zavřela dveře do ložnice. Osaměli.

Scorpius si přitáhl kolena k bradě a do dlaní uchopil hrneček s černým čajem. Aby přerušil ticho, řekl: ,,Myslím, že jste vybrali dobře. Ten byt. Líbí se mi tu."

Draco se usmál a prsty poklepal o svůj hrnek. ,,To je dobře. Přemýšlel jsem, jestli bych se měl porozhlédnout po nějakém druhém manoru, ale začínám si říkat, jestli nám tohle nestačí. Je to tu takové... útulnější, domáčtější. A není to tak studené jako manor, ačkoliv, po otcově smrti se matka zasloužila o to, že se celá ta budova rozsvítila a začala působit jako domov," pousmál se. ,,Pro malého kluka by byly nekonečné chodby toho sídla rájem. Jenže Lucius by stěží dovolil, abych poletoval sem a tam a pral se s vymyšlenými příšerami," ušklíbl se hořce. ,,To se na Malfoye nehodí."

Jeho syn ho pozorně poslouchal. ,,Mně se líbí tady. Jsme si všichni potom tak nějak blíž. Kdybys koupil podobné sídlo jako manor, bylo by to pro nás zbytečně velké. Představa, jak tam bloudím sám... brr. Působilo by to prázdně. Jak říkáš, tohle je útulné."

,,To jsem rád, že se mnou souhlasíš," opáčil Draco úlevně. ,,Alespoň ty peníze můžeme využít na něco jiného. Pro tebe, samozřejmě. Už máš představu, čemu by ses chtěl věnovat v budoucnu? Můžeme zaplatit nějaké kurzy, nebo jestli bys chtěl raději podnikat na Příčné nebo v Prasinkách..."

,,No, já ještě nevím, nijak jsem na to ještě nemyslel," přiznal se mu Scorpius popravdě. ,,Nějak nemám tušení, čemu bych se chtěl věnovat, co by se ke mně hodilo..."

Draco přikývl. ,,Rozumím ti, ve tvém věku jsem si procházel tím samým. Ale neboj se, na to přijdeš. Od toho máte před zkouškami NKÚ profesní poradny. A kdyby tě náhodou to, co si vybereš, přestalo bavit, tak to nevadí. Důležité je, abys byl spokojený. Severus ti dobře poradí, uvidíš."

,,Myslíš, že se vrátí?" zeptal se opatrně Scorpius, jako by se bál, že se před ním po vyřčení těchto slov zjeví Eileen a bude mu spílat za to, že pochybuje.

,,Určitě se vrátí," odvětil pevným hlasem Draco, a tak Scorpius jen přikývl. Znovu se mezi nimi rozhostilo ticho. Ale po nějaké době se starší z Malfoyů zamyšleným hlasem znovu ozval a pokračoval v původním směru debaty: ,,Víš, manor jsem nesnášel. Nikdy jsem to nedokázal brát jako domov. Všem jsem sice tvrdil, jak Bradavice nesnáším, ale opak byl pravdou. Nikdy se mi nechtělo vracet se zpět do manoru. Těšil jsem se jenom na matku. Jako malý jsem chtěl, aby na mě byl můj otec pyšný. A dělal jsem všechno pro to, aby byl. Jenže nikdy to nebylo dost," svěřil se mu zahořkle. ,,S malým klukem už to něco přece jenom udělá. Donutil mě, abych žil s pocitem, že nikdy nebudu dost dobrý. Abych to zamaskoval, všechnu tu svou nejistotu a strach, stavěl jsem svoje sebevědomí na ponižování druhých. A stydím se za to," zavrtěl pomalu hlavou.

O Luciusovi se v rodině příliš často nebavili. Scorpius proto pokaždé při těch vzácných příležitostech, jako byla tato, pozorně poslouchal. A čím byl starší, tím byl raději, že Luciuse Malfoye neměl šanci poznat. Představoval si, jaké asi bylo dětství jeho táty. Rozhodně ne tak veselé a pohodové jako to jeho. Malfoy manor bylo pro Draca vězením, místem, z něhož měl strach.

,,Za to ale může Lucius," hlesl tiše. ,,Za to, jak tě vychoval. Možná jsi s tím mohl něco dělat, ale... byl jsi malý. Důležité je, že sis to pak všechno uvědomil. A jsem rád, že jsi spíš po babičce Narcisse," dodal s povzbudivým úsměvem. ,,Jsi dobrý táta."

Draco si oddechl. ,,Ani nevíš, jak moc rád tohle slyším, Scorpiusi. Moc se mi ulevilo," řekl mu, a v jeho hlase byla ta úleva skutečně znát. ,,Když ses narodil, hrozně jsem se bál. Nejen kvůli tomu, abych na tebe nepřenesl své vlkodlačí prokletí, ale i proto, že jsem měl strach, že převezmu Luciusovy normy a vzorce a budu tě vychovávat stejně, jako vychovával on mě, protože jiný vzor jsem prostě neměl... Nechtěl jsem, abys musel zažívat to, co jsem zažíval já. Měl jsem hrozný strach, Scorpiusi. Že ti budu špatným otcem. Že mě nebudeš mít rád. Bál jsem se, že selžu," vydechl a mírně sklopil pohled.

,,Ale neselhal jsi," opáčil jemně Scorpius. ,,Byl jsem šťastné a spokojené dítě. Díky vám oběma. A babičce."

Jeho otec se usmíval. ,,Máš povahu po Lence. Taky jsi tak citlivý, laskavý a empatický. To jsou úžasné vlastnosti, Scorpiusi, ale ne všichni je docení. Ve skutečnosti mají lidé tendenci tyhle typy zneužívat. Ale to tobě nehrozí. Protože srdcem jsi zmijozel a umíš za sebe bojovat. A tak hýříš vtipy, že se občas nestačím divit. Kde se to v tobě bere. A hlavně - po kom to máš? Já vtipný nejsem. Kdybych na vlastní oči nepřihlížel smrti Blaise Zabiniho, možná bych měl trochu pochybnosti, zda nejsi jeho syn," prozradil mu pobaveně, ale v očích se mu objevil smutek. ,,Byl taky takový typ jako ty. Myslím, že byste si rozuměli. Ale asi bych se bál, kdybych měl být s vámi v jedné místnosti. Jeden by nevěděl, co od vás může čekat."

Scorpius se smál. O Blaisovi mu táta občas vyprávěl a měl s ním i spoustu fotografií. Vytáhlý, černovlasý, s tmavou pletí, jiskřivýma očima a rošťáckým pohledem, to byl Blaise. Škoda, že neměl šanci ho poznat. Tátův nejlepší přítel. Harry o nich tvrdil, že byli jako oheň a voda. Ale zároveň ne tak docela. Každopádně Scorpius věřil, že jejich přátelství muselo být úžasné. A Blaise také.

,,Proč musí odcházet zrovna ti nejlepší lidé, co?" hlesl Scorpius po chvíli ticha. Zdálo se, že se Draco vrátil o několik let zpět do minulosti, do doby, kdy byl Blaise ještě naživu. Chvilku mu trvalo, než synovi odpověděl.

,,To máš pravdu," posteskl si, a pak se na něj podíval. ,,Můžeme se obejmout, jestli chceš," navrhl opatrně. Neobjímali se často. Scorpius byl sice mazel, ale vždycky se lísal k mamince. Na dovádění a takovéhle podobné rozhovory utíkal za tátou.

Dracova mladší kopie se usmála. ,,To bych chtěl," odpověděl mu, a tak si jeden druhému vyšli vstříc, aby se setkali v pevném objetí.

•••

Když dala Eileen tátovi dobrou noc a počkala, než zmizí ve svém kabinetu, teprve poté se vydala směrem ke zmijozelské koleji. Vyřkla heslo a v kamenné zdi před ní se objevil vchod, kterým prolezla dovnitř. Byla příšerně unavená. Ani litry kávy, kterou pila a která jí navíc ani nechutnala, jí nepomáhaly. Věděla, že brzy už si pořádný spánek bude muset dopřát, jinak si koleduje o velký malér, ale snažila se oddálit to, co to šlo. Dneska měla v plánu projít si seznam všech přísad a objevit trhlinky v postupu lektvaru, jenž vymyslela pro Beatricinu a Alexovu maminku. Musela zkontrolovat, jestli tam je všechno potřebné a zda spolu přísady harmonizují. Protože jestli bude všechno fungovat, možná by se do jeho přípravy mohla vrhnout už zítra -

,,Ahoj, Eileen."

Ach. Ela se zarazila, na půli cesty směrem k dívčím ložnicím. Poznala ten hlas. S trochu křečovitým úsměvem se otočila na Rafaela Notta, jenž se zvedal z jednoho černého křesla a radostně si ji prohlížel. ,,Ahoj, Rafe," oplatila mu pozdrav nervózním hlasem.

,,Jak se cítíš?" ptal se jí starostlivě a naznačil jí, že by se mohli posadit na pohovku. Eileen vnitřně zasténala; pochopila, že už se tomu nevyhne. Rafael určitě bude chtít probrat, co se stalo. Ano, bude lepší, když se na to posadí.

,,No, jde to. Jsem jen unavená," odpověděla mu a prohrábla si vlasy. ,,Harry s Dracem mluvili moc hezky. Byl to krásný pohřeb, jestli se tedy něco takového o pohřbu dá vůbec říct. Ale myslím, že to bylo rozloučení, jaké si babička Cissy zasloužila. Jen mě mrzí, že tam nemohl být Severus," posteskla si a v duchu už poněkolikáté za onen den proklínala Ministerstvo kouzel. Pak se na Rafaela opatrně podívala. ,,Ty bys chtěl asi něco probrat, nemám pravdu?"

Zatvářil se trochu úlevně, že o tom začala sama, a souhlasně přikývl. ,,Ano. Chtěl bych se vrátit k tomu odpoledni v Prasinkách. A probrat to, co se stalo." Trochu ostýchavě se na ni zadíval, až ji to překvapilo. Rafaela Notta dřív znávala jako sebevědomého mladíka, který by dostal každou holku, na jakou by si ukázal. Ovšem tohle byla příjemná změna. ,,Chtěl bych... chtěl bych vědět, jak na tom jsme. Včera jsem se tě na to neptal, protože jsem chtěl, abys měla možnost si to promyslet a udělat si v sobě pořádek... Ale já mám jasno. Měl jsem jasno už předtím, než k tomu došlo. A chtěl bych vědět, jak to vnímáš ty. Jestli to i pro tebe něco znamenalo."

Eileen se z toho točila hlava. A to ani nedošlo k vyznávání lásky. Na tohle zkrátka nebyla připravená, i když se na to snažila připravit. Pocity, jež se v ní po jeho slovech objevily, byly... divné. Eileen si nebyla jistá, jestli v tom dobrém nebo špatném slova smyslu. A zatímco se na to snažila přijít, uvědomila si, že Rafael tu pořád je a čeká na její odpověď. Odpověď, ano. Měla by mu odpovědět.

,,Budu k tobě upřímná," začala poněkud slabým hlasem, ,,tohle jsem ještě nikdy nezažila, takže nemám tušení, jak co chodí. Já jsem... nehledala jsem vztah. Ale s tebou mi je příjemně. A ten polibek... nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo." Při tom už se Rafaelova tvář začala trochu projasňovat. ,,Jen... nevím, jestli jsem ten vhodný typ pro vztah."

,,Já s tebou chci být, Eileen," řekl jí vážně. ,,Je to na tobě."

Povzdechla si. Neměla ráda, když musela o něčem rozhodovat ona. A i když o vztahu s Rafaelem přemýšlela, pořád si nebyla jistá. ,,Nevím, Rafe. Ale možná... možná bychom to mohli zkusit. Jak to půjde. Jestli to bude klapat," navrhla opatrně, protože nevěděla, co všechno se změní, když půjdou do vztahu.

Ale Rafael radostně vyjekl, chytil ji v pase a v objetí se s ní svalil na pohovku. Překvapením vypískla, ale něco takového nejspíš nečekal ani jeden. Nott se trochu rozpačitě vztyčil nad ní, a pak se usmál, skláněje se k její tváři.

,,Ani nevíš, jakou mám radost, Eileen," zašeptal jí a otřel se nosem o ten její. A než mu na to stihla něco říct, hluboce ji políbil.