Drobný profesor Filius Kratiknot stál u mohutné brány, za níž se nacházela cestička vedoucí do Prasinek, a kde také končila kouzelná bariéra, jež chránila hrad před mozkomory. Spolu s Kratiknotem zde byla i bývalá profesorka Pomona Prýtová. Oba dva zde drželi stráž spolu se svými Patrony a pouštěli studenty do Prasinek.

,,Stejně je to zvláštní, že se tu ti mozkomorové tak dlouho drží," poznamenala Beatrice, když jim i po letech kontrolovali povolení do Prasinek. Eileen jen zabručela na souhlas a prohlížela si Patrona profesorky Prýtové. Zatímco Kratiknot vyčaroval jen rozlehlou - avšak o nic méně účelnou - mlhu, profesorka se pyšnila roztomilým krtkem, jenž si čistil čumák.

,,Ano, to jistě. Vždycky jsme byli zvyklí vídat je jen v Azkabanu. Nebo, když byli pod vládou Vy-víte-koho, si létali, kam se jim zachtělo. Musí je zde držet opravdu mocný kouzelník," vypískl profesor Kratiknot a rukou jim naznačil, že už mohou jít. Rafael pustil obě dívky před sebe a Prýtová jim s úsměvem popřála, ať si výlet užijí.

,,Všichni učitelé si dělají starosti. Je to tak zvláštní," poznamenal Rafael a zavrtěl hlavou, když už byli z doslechu profesorů.

,,To ano," souhlasila s ním Beatrice. ,,Ale přijde mi hezké, že je tu profesorka Prýtová tak často. Chci říct, nepracuje tu už tolik let, a stejně se sem vrací a vypomáhá tu."

Eileen pokrčila rameny. ,,Bradavice byly její domov po mnoho let. Nedivím se, že se sem ráda vrací. Chybí jí to. Taky nám to bude chybět, až po složení OVCE odejdeme."

Beatrice zaúpěla a Rafael se zasmál. ,,Nemluv o tom! Nedokážu si představit, že jednou Bradavice opustíme."

,,To já taky ne," přiznal mladý Nott, a pak se zadíval na Beu. Byl to vlastně jeho nápad, jestli by nechtěla jít s nimi. Nechtěl, aby zůstala sama, a věděl, že je to Eileenina nejlepší přítelkyně. Bylo to od něj milé a nečekané gesto. A Eileen se ulevilo, když po dlouhém přemlouvání a ujišťování, že je nebude otravovat a ani jim nebude překážet, Bea souhlasila, že s nimi půjde. Protože představa, že bude s Rafaelem po celou cestu do Prasinek sama, ji... trochu stresovala. Eileen nikdy nebyla moc společenská a neuměla se bavit s lidmi, které neznala. S Beatrice, Alexem a Scorpiusem to bylo jiné, s nimi se znala už tolik let a dokázala se v jejich přítomnosti uvolnit. Ale nerada navazovala nové vztahy. Vždycky jí přišlo, že je nudná, a že vše, co vypustí z úst, je trapné a hloupé.

,,A co ty, Beatrice? Už máš vlastně partnera?"

Tmavovlasá kráska se jen tajemně usmála. Což o to, o partnery by stále neměla nouzi, protože byla velmi pohledná, a navíc byla z poloviny víla a z poloviny Španělka. A exotický původ vždycky všechny lákal. ,,Vlastně ne. A ani mít nebudu. Rozhodla jsem se, že půjdu sama. Koupím si krásné šaty a užiju si to i bez partnera. A budu doufat, že mi aspoň na chvíli půjčíš Eileen," mrkla na něj.

,,Samozřejmě, že nestrávím celý večer jenom s Rafaelem," odvětila Eileen rychle, a až potom si uvědomila, jestli by k tomu neměl něco říct i Nott, a zda mu svou zbrklou odpovědí třeba neublížila. Asi se těšil, že stráví celý večer jen s ní, ale ona přece nemohla nechat Beatrice samotnou. ,,Nechci, abys byla sama, Bee," řekla jí vážně.

Dcera Anthonyho a Gabrielle se jen smála. ,,Ne, to byl jen vtip. Vy dva si spolu užijete krásný večer a já si ho zase užiju sama. Vážně, mně to nevadí. Těším se na to. Nepotřebuju přece kluka, abych si užila ples," ujistila ji. Rafael si začal připadat trochu jako páté kolo u vozu. Doufal, že bude cestou do Prasinek zábavný a dívky se budou smát, hlavně Eileen. Nepočítal s tím, že je Beatrice tak ukecaná.

Eileen se trochu provinile zadívala na Rafaela, jako by snad vycítila jeho nervozitu. Zeptala se ho: ,,Nebudeš se nudit, až si budeme zdlouhavě vybírat šaty? Tedy, já s tím žádné cavyky hodlat nedělám, ale s Beatrice to bude na dlouho," mrkla na svou kamarádku a ta ji se smíchem dloubla do žeber.

Nott se mírně usmál. ,,No, možná budu. Moje sestra si s Beatrice asi bude rozumět, protože i ona nakupování oblečení docela prožívá." Teď si dloubnutí mezi žebry vysloužil i on. ,,A když na tom ty nejsi stejně jako ony, možná bychom se mohli spolu na chvíli vypařit? Na pár hltů máslového ležáku? Aspoň se nebudu cítit provinile, že tam Tani nechávám."

,,To je výborný nápad!" vyhrkla Beatrice dřív, než její kamarádka stihla zareagovat. ,,Aspoň se nám tam nebudete plést pod nohy a nebudete otrávení."

Ela na sobě cítila Rafaelův nejistý pohled, a tak se na něj povzbudivě usmála. ,,Vlastně proč ne. Máslový ležák si dám ráda." Zdálo se, že se mu ulevilo.

Za několik kroků už se před nimi rozprostřela nádherná kouzelnická vesnice. Jako při každém výletu se to tu zde hemžilo lidmi, převážně bradavickými studenty, kteří prolézali obchody s žertovnými předměty či oblečením, pár z nich se zašilo v knihkupectví, a většina zakončila svůj výlet rozhovorem s přáteli nad horkým a lahodným máslovým ležákem.

,,Kde se máme sejít s tvou sestrou, Rafe?" vyptávala se Eileen a zvědavě natahovala krk, aby viděla na okolní obchůdky přes hlavy studentů, kteří proudili kolem.

Rafael ukázal kamsi před ně. ,,Tamhle, čeká na nás před obchodem madame Malkinové. Zatím jsem byl u ní jen v Příčné ulici, tak se aspoň mrkneme, co má za pěkné kousky tady," navrhl a obě dívky souhlasily. Společně se vydali tím směrem, jímž předtím ukazoval, a před obchodem spatřili stát tmavovlasou dívku, která byla pečlivě zachumlaná do teplého zimního oblečení. Jakmile sourozenci Nottovi spatřili jeden druhého, Rafael neváhal a rozeběhl se vstříc své sestře, kterou popadl do náruče a pevně ji objal. Beatrice a Eileen jim nechaly chvilku o samotě, než se k nim připojily.

Tani vypadala jako mladší a ženská kopie svého bratra. Vlasy měla tmavé, oči modrošedé a usmívala se stejně vřele jako Rafael. V očích ji zajiskřilo, když popadla Eileen za ruce. ,,Ty budeš určitě Eileen! Rafa mi o tobě vyprávěl," prozradila jí a mrkla na bratra, který se mírně začervenal. ,,Moc ráda tě poznávám. Já jsem Tanielle," představila se jí.

Eileen jí úsměv oplatila, stejnou mírou zaražená a překvapená z jejího vřelého chování. ,,Moc mě těší, Tani. Rafael o tobě mluvil jen v nejlepším slova smyslu. Tohle je moje nejlepší kamarádka Beatrice Jonesová," řekla jí, když se pustily.

Tanielle si Beu prohlédla od hlavy až k patě a vypískla. ,,Juch, nás tu ale bude! Ty jsi krásná! Ty asi nebudeš původem Britka, že?"

Rafael se zasmál. ,,No dovol, Tani, to chceš jako říct, že my Britové nejsme hezcí?"

Všichni se dali do smíchu. ,,Můj táta je původem ze Španělska, máma je Francouzka. A ty jsi chica encantadora, nebo jak by Francouzi řekli, fille charmante," složila jí kompliment ve dvou jazycích Beatrice. Tanielle se zachichotala.

,,Nemám tušení, co jsi říkala, ale líbilo se mi to," hihňala se. ,,Tak už pojďme dovnitř, ať tu nemrzneme a ať vám stihneme vybrat nějaké pěkné oblečení na ten váš ples!" A překvapivě se zavěsila do Beatrice. Obě dvě začaly okamžitě klábosit o všem možném a Eileen je jen pobaveně pozorovala.

,,Myslím, že ty dvě by si ani nevšimly, kdybychom se odsud vypařili," poznamenal pobaveně Rafael a zastrčil Ele pramen černých vlasů za ucho. Jen se zasmála a pobídla ho, aby dívky následovali.

,,Kolik Tani je?" zajímalo Eileen. ,,Připadá mi mladší než ty, musí ještě studovat. Zapsali jste ji do Krásnohůlek, nebo do Ilvermorny?"

Rafael nasadil poněkud křečovitý úsměv. ,,Tanielle je patnáct a ona... no, nestuduje. Víš, ona je... ona je moták," pověděl jí trochu zasmušile. Eileen jeho odpověď tak zarazila, že se zastavila ve dveřích a s otevřenou pusou na něj zírala. Když si uvědomila, že to není zrovna moc zdvořilé, zamrkala a honem ústa zavřela.

,,Promiň, já... na tom není nic špatného, já jen... promiň, jen... jen mě to zarazilo," vykoktala ze sebe v rozpacích. ,,Ještě nikdy jsem... nikdy bych si nemyslela... ale jak to?" zeptala se málem bezradně. Jediný moták, kterého znala, byl Argus Filch, ale tohle bylo jiné. Tohle byl někdo blízký.

Rafael se nevesele ušklíbl. ,,Jo, přesně to jsme si říkali taky. Jsme přece Nottovi, tak jak je to možné? Ale je to tak. Tani je moták. Dovedeš si asi představit, jak moc nadšený z toho otec byl. Jeho vlastní dcera. Nottová. A je z ní moták. Ani ji nezkoušel posílat do Bradavic. Trpěla by tu." Když viděl, jak zkroušeně Eileen vypadá, pokusil se o úsměv. ,,Ale to nic. Holt někdy... to prostě nevyjde. Ale prosím, chovej se k ní stejně jako doposud. Neříkej jí, že jsem ti to řekl. Je s tím smířená, ostatně jí ani nic jiného nezbývalo, ale stejně... není to příjemné a ani to není věc, kterou vykládáš lidem na potkání."

Eileen chápavě přikývla. ,,Samozřejmě. Rozumím ti."

,,Díky, Eileen."

Pak konečně vešli oba dovnitř. Pozdravili čarodějku za pultem a zamířili za těmi dvěma brebentícími hlasy. Beatrice a Tani už si prohlížely široký výběr těch nejkrásnějších šatů.

Bea zvedla hlavu, když je slyšela přicházet. ,,No konečně!" zvolala nedočkavě a přitáhla si Eileen za paži k sobě. ,,Je načase vybírat. Rafe, pánské oddělení je naproti," poučila ho. Eileen mu věnovala trochu zmučený pohled a on se zašklebil. Pak se vydal i on vybírat svůj oblek na ples. Beatrice už mezitím měla pěknou hromádku šatů, které byly buď pro ni, nebo pro Elu.

,,Tak co by sis představovala, Eileen?" vyptávala se nedočkavě Tanielle a v očích jí jiskřilo nadšením. Spolu s Beatrice byly ve svém živlu.

Mladá Snapeová se zasmála. ,,Nemám tušení. Prostě něco... pěkného a ne moc přeplácaného?" navrhla a trochu ztraceně přejížděla prsty po hebkých látkách.

,,No, s tím už se dá pracovat." Tanielle si spokojeně zamnula ruce. ,,Tak víš co? Posaď se tady a já ti budu nosit šaty, které by se k tobě podle mě mohly hodit. Když se ti budou líbit, vyzkoušíš si je a uvidíme," nadhodila a Eileen s ní souhlasila. Tady se absolutně neorientovala, a tak se posadila a užívala si pohled na Tani, jak si při práci pobrukuje, a na Beu, která se usmívala čím dál víc nad každým novým kouskem, jenž objevila.

Zatímco jí Tanielle vybírala a ukazovala šaty, měla Eileen čas přemýšlet. Snažila se představit si, jaké to asi je, být ten jediný vyvrhel, co neumí kouzlit, zatímco všichni ostatní ano. Jaký to asi musí být hrozný pocit... vědomí, že je zklamala, že nemůže být stejná jako oni. Eileen nevěděla, jak by reagovala. Asi by se nedokázala smát tak jako Tanielle. Chtěla by umět kouzlit. Záviděla by to druhým. Najednou byla za svůj dar neuvěřitelně vděčná, když si uvědomila, že to není samozřejmost. Ale stejně je to zvláštní, že se tohle někdy tak prostě stane...

Zadívala se na Beatrice. Po takové době konečně působila tak klidně, tak vesele. Začala zářit jako Slunce, které poprvé vidí svět. Naděje v ní svítila jako maják. Nevzdávala se. Věřila. Na rozdíl od Alexe, jenž vedle ní působil spíše jako troska, blednoucí a zničená schránka...

,,Co třeba zlaté? Ne, ne, ty se k tobě nehodí," odpověděla si vzápětí Tanielle, zavrtěla hlavou a odhodila je pryč. Pak na ni mrkla. ,,Nejsi přece žádný nebelvír."

Eileen se ušklíbla. No, možná z poloviny. Její táta hrdý nebelvír je.

•••

Asi za hodinu už měla Eileen vybráno. Do oka jí padly tmavě zelené šaty bez ramínek, se srdíčkovým korzetem a nabíranou sukní. Nemyslela si, že se jí zalíbí zrovna tenhle typ šatů, ale stalo se. Jakmile si je oblékla a viděla se v zrcadle, věděla, že ony jsou ty pravé. Cítila se v nich dobře a sama musela uznat, že jí to v nich sluší. Byly poseté stříbrnými třpytkami, které se leskly a šaty díky nim vypadaly honosně a vlastně i trochu princeznovsky. A rozhodně reprezentovaly zmijozelskou kolej.

,,Nech je tady, stejně se pro nás vrátíte. A než něco vybereme, taky to chvilku potrvá," řekla Tanielle, když si Ela kolem krku uvazovala zmijozelskou šálu. Potom na ni potutelně zamrkala. ,,Hezky si to s Rafaelem užijte. Konečně budete mít chvilku taky jen sami pro sebe a nikdo vás nebude rušit."

,,Buď na něj hodná, El," usmála se na ni Beatrice a pak zase zmizela v kupě šatů. Eileen se s nimi se smíchem - aby zamaskovala svou nervozitu - rozloučila a zamířila za Rafaelem. Když k němu došla, akorát se oblékal a vracel obleky zpátky na místo.

,,No vida," řekl, jakmile ji spatřil, ,,tak jsme to oba krásně stihli. Vybrala sis?"

Přikývla. ,,Překvapivě ano, na to, jak jsem vybíravá. A ty?"

,,Také."

Eileen pohledem přejela řadu obleků a pousmála se. ,,Hmm, mně vlastně připadají všechny stejné."

Popadl svůj vybraný oblek, cestou ven ho odnese k sestře, aby mu jej pohlídala, než se pro ně vrátí a zaplatí. Zasmál se. ,,Vlastně máš pravdu." Došli za Tanielle, které podal svůj oblek, a dívka se na ně spokojeně usmála. Pak vyšli ven a zvonek nad dveřmi zacinkal.

,,Takže, ke Třem košťatům?" zajímalo Eileen, zatímco si upravovala šálu.

,,To bude nejlepší. Ale napadlo mě, že bychom si ležák mohli vzít s sebou a trochu se projít po Prasinkách, než sedět v přeplněné hospodě. Ale jestli chceš radši do tepla, nevadí mi to," ujistil ji vzápětí, když se vydali ke Třem košťatům.

Eileen se zasmála. ,,Ne, to je skvělý nápad. Klidně se můžeme projít, třeba aspoň chytím vánoční náladu," ušklíbla se. Nepřišlo jí, že za dva týdny už tu bude ten Vánoční večírek a potom samotné Vánoce. Nějak nestíhala všechno pobírat. Filch už sice zdobil hrad, tu a tam vykouklo zrádné jmelí, brnění skřípalo koledy a Velká síň se začala plnit obrovskými jedlemi, jež se měly brzy začít zdobit, ale ani to v ní zatím neprobudilo tu vánoční náladu. Možná měla prostě moc starostí.

Rafael se vrátil se dvěma horkými máslovými ležáky, z nichž se ještě kouřilo. Eileen si jej od něj s díky převzala a spokojeně se usmála, když jí začal zahřívat ruce a ona nasála jeho nasládlou karamelovou vůni. Procházeli se vesničkou a kochali se ozdobenými domy, blikajícími světýlky a sněhem posypanými střechami.

,,Takže, jak to všechno zvládáš?" zeptal se jí po chvíli ticha tlumeně Rafael. Eileen si opatrně usrkla a on se neubránil úsměvu, když jí trocha pěny zůstala pod nosem. Když se začervenala a zasmála se, stírajíc si pěnu rukou, rozbušilo se mu srdce a měl pocit, že se právě zamiloval.

,,No, já nevím, asi... nějak. Je to hrozně divný. S Alexem je to zase tam, kde to bylo, mám o něj a o Beu strach. Mrzí mě, jak to všechno dopadlo. Bojím se o tátu, mám strach o Severuse... budou to divný Vánoce. Jediný, co mi dělá radost, je Jamey," pověděla mu a usmála se.

,,To je dobře," opáčil, když došli k dřevěnému plotu na konci vesnice, o nějž se opřeli a naskytl se jim krásný výhled na všechny domky. ,,Ale neboj, všechno bude zase v pořádku. Oni ho pustí, uvidíš. Musí."

Jen aby nebylo pozdě, říkala si smutně Ela, zatímco popíjela ležák. Nahlas ale řekla: ,,Snad ano. Budu muset doufat. Jen... Narcissa Malfoyová má zítra pohřeb. Mrzí mě, že tam táta nebude moct být. Zasloužil by si dostat možnost se s ní rozloučit. Znal se s ní tolik let, byli si blízcí... Není to fér," povzdechla si a kopla do kamínku. Ucítila, jak ji Rafael něžně bere kolem ramen. Po chvilce váhání se k němu přivinula. Bylo hezké mít se o koho opřít.

,,To je mi líto, Eileen. Máš pravdu. Měl by tam být. Vím, že teď máš spoustu trápení, ale ty to všechno zvládneš. Vím to. Jsi statečná holka a nic tebou neotřese," řekl pevným, ale láskyplným hlasem.

Zasmála se. ,,Právě mám chuť trochu brečet," přiznala se mu bez otálení. Ještě pořád byla z tohohle všeho trochu nervózní, ale už to nebylo takové. S Rafaelem jí přece bylo dobře.

,,Hm, tak kromě toho, když slyšíš povzbudivá slova od hezkého kluka, tebou nic neotřese," zažertoval a oba dva se zasmáli. Pak se mezi nimi rozhostilo ticho - a podivné napětí, jež mezi nimi elektrizovalo. Eileen cítila, jak vzduch kolem houstne, dech se jí zadrhával v krku a její srdce klopýtalo. Vnímala na sobě Rafaelův pohled. Odkašlala si a napila se máslového ležáku. A pak mu pohled oplatila.

Bylo v něm cosi nevyřčeného, toužebného i něžného. Sledoval ji, jako by byla to nejkrásnější stvoření na světě. Všimla si, že se mu ve tváři udělal ďolíček, když se pousmál a zadíval se na její rty. Eileen si pomyslela, že má pod nosem zřejmě zase pěnu a zvedla ruku, aby si ji mohla setřít. Ale Rafael ji jemně chytil, pevněji ji objal a sklonil se k ní. A pak jí na rty vtisknul něžný polibek.

Nebránila se mu.

•••

Fandíte páru Eileen/Rafael? Nebo byste ji raději viděli s někým jiným?🤭