Harry se nakonec s Dracem musel rozloučit, když mu blonďák celkem taktně naznačil, že by rád pokračoval ve své práci, protože jejich přestávka už skončila. Nebyl proti, moc dobře chápal, že Malfoyovi teď na výzkumu opravdu záleží a dává si sakra pozor, aby byly splněny všechny časy ve správném pořadí společně s ingrediencemi.

Měl v úmyslu jen ještě rozloučit se s Benem a odejít, ale druhý blonďák jeho plány překazil tím, že než stačil otevřít pusu ke slovu, zatáhl ho mnohem dál za roh. Tam, kam na ně Malfoy neviděl a ani je neměl šanci slyšet.

Zmateně na Bena zamrkal. „Co?" zeptal se v reakci na svého bývalého výraz.

„Ty! Jak jsi to udělal?! On se smál!" s nevěřícně vykulenýma očima spustil Benjamin. Mluvil tlumeným hlasem, téměř až šeptal, přesto Harrymu nemohlo ujít, jak je z dané skutečnosti nadšený.

„No," nejistě si Harry promnul zátylek, jak to dělal vždy, když byl nervózní nebo nevěděl, jak odpovědět, „prostě... jsem mluvil?"

Blonďák si založil ruce na prsou a přeměřil si bystrozora výmluvným pohledem. „A že to zabralo zrovna u tebe... Já na něj taky mluvil!"

Harry nakrčil čelo. „Na co tím jako narážíš, Benjamine?"

„No, to je asi to, co bych se rád dozvěděl od tebe. Co to vlastně vůbec bylo?" tiše se uchechtl druhý muž. „Nejdřív se tu málem pohádáte, a pak se spolu smějete!"

Černovlasý škubl koutkem úst, načež si zastrčil ruce do kapes. „Hádáme se celý život, to není nic nového. Nebo do sebe minimálně rýpeme," pokrčil rameny.

„A to je právě to! Tohle je podle tebe pro vás dva normální, ale... co ten smích, Harry?" lehký úsměv Benovi stále pohrával na rtech, když si svého bývalého přítele přeměřoval pohledem. „On se ti líbí, že jo?" uhodil na černovlasého po krátké odmlce.

Bystrozor prudce vytáhl ruce z kapes a jednu přitiskl na Benovu pusu. „Hlasitěji by to nešlo?!" zasyčel tiše a pro jistotu se ohlédl přes rameno. „U Merlina, ty prostě nedáš pokoj, dokud to neřeknu, co? Jo, líbí! Je hezký, ale to nic neznamená!"

Ben díky Harryho slovům překvapeně otevřel pusu, avšak ne, že by se divil. Spíše měl radost z toho, že si správně domyslel, jak se věci mají. Nemohl jinak, než se zvonivě zasmát. „Jak mi můžeš tvrdit, že to nic neznamená? Znám tě moc dobře na to, abych věděl, že to nic rozhodně není! Při nejmenším už jsi někdy přemýšlel nad tím, jaký by bylo ho mít v posteli!" rozjařeně sledoval, jak se před ním Harry postupně mění na menší rajče. Člověk by si řekl, že mu takové téma rozhovoru bude nepříjemné - vzhledem k tomu, čím kdysi spolu s Harrym byli, avšak rozešli se v dobrém, a tak neměl nejmenším problém s bystrozorem o jeho nových objevech mluvit.

Černovlasý zatěkal pohledem po místnosti. Věděl, že nemá cenu Bena napomínat za hlasitost po druhé, protože to nezabere nikdy. Na to byl blonďák až moc rozjařený. „Nedělej ze mě laskavě úchyla, jasné?! Nikdy bych nikoho k sexu nenutil, to víš moc dobře!" propálil menšího muže svým zeleným pohledem.

„Tak jsem to nemyslel," pokroutil nad ním blonďák očima. „Ale neříkej mi, že když jsi teď tak dlouho sám, tak že vůbec nepoužíváš fantazii! Znám tě moc dobře, na to nezapomínej Harry," ušklíbl se. Ať už mu bude bystrozor tvrdit cokoliv, tohle mu nevymluví.

„Sám sice jsem dlouho, to je pravda, ale i když tomu asi neuvěříš, tak práce mě zaměstnává mnohem víc a opravdu nemám čas si jen tak sednout a fantazírovat. Možná jsem na to někdy pomyslel, ale řekni mi, kdo ne. Hezká tvář, ostré rysy, blond vlasy, skvělá postava. Každý o něho zavadí pohledem," bránil se lehce, díky čemuž se mu z tváří začala vytrácet růžová barva.

„A především ten, komu se líbí blond vlasy, co?" neodpustil si menší rýpnutí na Harryho adresu, avšak nemyslel to nijak zle, o čemž svědčil i jeho jemný smích.

Harry nad ním potřásl hlavou a lehce se pousmál. „Každý máme něco," odhrnul si prsty ofinu z čela a schválně na Bena přivřel oči. „Asi jako někdo zelené oči, že?"

„Přiznávám," ušklíbl se blonďák poraženecky, „taky mám svou úchylku. Ani Andrew není výjimka," zaculil se. „Mimochodem... tak mě napadá, nechtěl bys někdy zajít k nám? Asi je nejvyšší čas, abyste se poznali osobně," navrhl a v očekávání se na Harryho zahleděl.

Bystrozora blonďákova nervozita lehce pobavila. Radši ani nechtěl vědět, jak by se ten mizera malý tvářil, kdyby mu řekl ne. „Jasně, mám teď přece plno času. Budeš ještě rád, až se mě zbavíš," široce se usmál. „Kdy mám přijít?"

„Co třeba tenhle víkend?" s drobným váháním navrhl Ben. „Pokud se nepletu, Andy by měl mít volno," pousmál se potom. „Takže v sobotu odpoledne? Hodí se ti to?"

„Napíšu si tě mezi můj k prasknutí narvaný program," pronesl Harry ironicky.

Blonďák nad ním pokroutil hlavou. „Snad se tam ještě vejdu," zadramatizoval s potlačovaným smíchem.

Harry se zasmál. „Tak fajn, domluveno. A víš... Sice má teď docela dobrou náladu, ale nevím, jestli mu vysvětlíš, že půl hodinu po skončení přestávky ještě stále krafeš a nejseš na svém místě někde o kotlíku," ušklíbl se.

Benovi úsměv na tváři povadl. „Snad to nebude zas tak horký. Vsázím na to, žes ho dobře zpracoval," mrkl Harryho směrem a nenápadně se vyklonil, aby viděl až za roh, kde se jeho nadřízený nacházel. K jeho štěstí to vypadalo, že je Draco plně soustředěný do své práce. To však neznamená, že si jeho zmizení nevšiml, že? „Ale... asi bych už měl opravdu jít. Nestojím o to, aby mě měl nezodpovědného," hořce se usmál.

„Dám ti jednu dobrou rádu na závěr," tajemně se pousmál bystrozor. „Když tak to prostě sveď na mě. On si to se mnou potom vyřídí sám," zaculil se. Malfoy mu to přece slíbil, tak doufal, že slib splní.

„Jasně," uchechtl se Ben. „Ale zní to jako dobrej nápad," spokojeně se zazubil. „Tak se měj, Harry," zlehka černovlasého muže objal. „Cestu odsud snad najdeš sám," zasmál se.

„Určitě, ještě se možná v týdnu stavím, zatím," stiskl drobnějšího krátce v objetí, než sledoval jeho odchod přímo na pracoviště. Pobaveně následně pokroutil hlavou, když se na Bena otočil Malfoy a na něco se ho zeptal.

Radši se proto sám rychle otočil a zmizel z laboratoře. Mohl jen doufat, že Ben použije jeho radu a nebude se z toho snažit vykecat vlastní silou. Věděl totiž, že tím u druhého blonďáka v žádném případě neuspěje.

***

Mít od úterý času na rozdávání bylo pro mladého bystrozora doslova utrpení. Takové kvantum volného času snad ještě nikdy neměl a absolutně nevěděl, co s ním.

V úterý, když se vrátil domů z ministerstva, překvapivě uklízel a našel v té činnosti zalíbení jen z toho důvodu, že požírala čas s neuvěřitelnou rychlostí. Jenže ve středu už nemohl uklízet - vše bylo čisté.

Zkusil si proto vzít knížku, ale nebavila ho. Zapnul mudlovskou televizi, ale nedokázal najít žádný ucházející program, který by ho zaujal. Po strašně dlouhé době vytáhl už téměř zaprášenou kuchařku a zkusil vařit, ale měl pocit, že každé sousto, které ochutná, mu na jazyku podivně hořkne. Nakonec vzdal potulování se po místnostech v domě a radši vypadl ven na čerstvý vzduch. Procházel se parky, městem a přemýšlel.

Překvapivě to shledal jako uvolňující činnost, ale čím více se přebíral ve své hlavě, tím častěji zavítával myšlenkami k blonďatému čaroději se jménem Draco Malfoy. A k Benovi a jejich malému rozhovoru. Ten kluk měl pravdu. Měl slabost pro blonďáky a zvlášť takové, jakým byl právě Malfoy. Nakonec se nad tím donutil přestat přemýšlet, protože až moc začínal cítit mírné pnutí v kalhotách.

Čtvrtek se táhl v podobném duchu, co středa. Jen s tím rozdílem, že bývalý Zmijozel se v jeho hlavě vyskytoval dvakrát častěji, než minulý den. Neměl rád volný čas. A díky nucenému volnu si to potvrdil s definitivní platností.

Jedno pozitivum ale jeho procházky na čerstvém vzduchu měly. Pročistil si hlavu a ačkoliv se tomu bránil, jeho mysl bystrozora spánku vzdorovala - což vedlo k jednomu velkému poznání. Malfoy mu totiž jednu obrovskou nápovědu v úterý naservíroval jako na stříbrném podnose a on ji smetl ze stolu a ani se nad tím nepozastavil.

V pátek už mu blonďákova slova nedala pokoj ani na vteřinu a rozhodl se to vyřešit osobním setkáním, i když měl na ministerstvo, dá se říci, vstup zakázán. Proto teď jeho kroky vedly přes obrovskou halu do chodby k výtahům, které byly pouze pro zaměstnance.

Zamyšlený stiskl tlačítko na přivolání výtahu asi tak deset krát. Výtah ale jako by ho schválně ignoroval a rozhodl se otevřít až ve chvíli, kdy Harryho nervy neměly daleko k prasknutí. Naštvaně nastoupil dovnitř, ale než stihl zmáčknout požadované patro, výtah se sám od sebe pohnul směrem nahoru, kam tedy rozhodně nechtěl a bystrozor začínal mít čím dál větší podezření, že se všechno proti němu dneska spiklo.

Opřel se proto o stěnu s hlubokým vydechnutím na uklidnění a čekal, kde se nakonec zastaví. K jeho překvapení výtah zacinkal konec své cesty přesně na patře s Pastorkovou kanceláří. Mnohem větším šokem ale pro Harryho bylo, že ho osoba čekající na chodbě na výtah, zastihla naprosto nepřipraveného.

Překvapeně zamrkal na blonďáka, který byl v pohybu stále omezen invalidním vozíkem. „Ahoj?" vysoukal ze sebe nakonec kloudné slovo a doufal, že nezní jako totální idiot.

„Pottere?" zvedl k němu Draco pohled a ani on neskrýval své překvapení. „Ahoj," nejistě mu odpověděl na pozdrav. „Co tu děláš? Nemáš mít náhodou volno?" nechápavě se zamračil. Rukama se zapřel do kol vozíku a už s mnohem větší jistotou, než jakou si Harry vybavoval z jejich předchozího setkání, vjel do výtahu.

„No jo," zastrčil si Harry ruce do kapes kalhot, aby zpocené dlaně nervozitou stále o látku kalhot neotíral. „Vlastně jsem přišel za tebou. Máš čas?" vyklopil ze sebe, když Draco zmáčkl tlačítko podzemí a výtahové dveře se zavřely.

„Čas mám, ale... za mnou?" podivil se blonďák. „Proč zrovna za mnou?"

„Radši bych s tím počkal někam, kde budeme mít větší soukromí..." zamumlal černovlasý s upřeným pohledem na podlahu před špičkami svých bot a doufal, že nedělá chybu.

„Oh, Pottere..." zaúpěl Draco a potřásl hlavou. „Zníš strašně vážně..." nespokojeně mlaskl.

„Mám pocit, že po těch třech dnech jenom doma a bez práce ani jiný být neumím," ušklíbl se Harry a s vděkem přijal opětovné cinknutí výtahu. Sledoval, jak se Malfoy s námahou na vozíčku dostal ven a moc nad tím nepřemýšlel, když uchopil madla jeho křesla. „Můžu?" zeptal se až poté.

Draco natočil hlavu a jeho oči plné nesouhlasu sjely na Harryho ruce. Když však černovlasému kouzelníkovi pohlédl do tváře, něco v ní jej přesvědčilo, aby přeci jen svolil.

Harrymu se podivně ulevilo, když mohl před sebou začít tlačit vozík s blonďákem v něm klidně usazeným. V prázdné chodbě už se odvážil k dalšímu kroku, zatímco pomalu pokračoval v cestě. „Měl jsem spoustu volného času a přemýšlel jsem, o tom našem rozhovoru v úterý," začal zlehka.

Blonďák několik vteřin promlčel ztracen ve víru svých myšlenek, jež Harryho slova vyvolala. „K čemu jsi dospěl?" zeptal se nakonec neobvykle tichým a vážným hlasem.

Černovlasý si povzdechl. „Jak dlouho tě Rodriguez obtěžoval?" vyslovil otázku opatrně a sledoval každou reakci těla před sebou.

Draco se narovnal a prapodivně ustrnul. Sám nevěděl, jestli na tom mělo větší podíl vyslovení Gabrielova příjmení, nebo zdali jej natolik zarazil fakt, že zrovna tohle byla věc, o které Potter přemýšlel, když měl volno. Roztřeseně se nadechl. „Nějakou dobu to trvalo," přiznal nakonec a byl vděčný, že při své odpovědi nemusí černovlasému koukat do očí.

Harry nechtěl znovu trhat čerstvé rány, ale musel pokračovat, dokud mu je Malfoy ochoten odpovídat. Bylo to zvláštní, ale když tlačil vozík, bylo to, jako by všechny odpovědi nechával po cestě za sebou a až půjde sám zpátky, posbírá si je. „Takže je i správná moje myšlenka, že za ten výbuch... nemohla vaše konzultace, ale to, že tě... obtěžoval a protože tam nebyla Brigitte, tak ho ani neměl kdo zastavit?"

Tentokrát se blonďák celý napnul a rukama pevně uchopil boční opěrky svého křesla. „Asi jsi chytřejší, než jsem si myslel," podotkl. Kdykoliv jindy by tato věta zněla jako kousavá poznámka, avšak nyní byla spíše smířlivým povzdechem, který Harrymu značil jasnou odpověď na jeho otázku.

Bystrozor pomalu ustal v chůzi a zastavil tak i invalidní vozík před sebou. „Díky. To mi jako odpověď stačí. Vyřiď, prosím tě, Benovi, že dneska už se asi nestavím a kdyby náhodou, ať tvrdí, že jsem byl s ním, děkuju" otočil se zády ke křeslu a rychlým krokem se vydal chodbou nazpátek a u toho sbíral odpovědi, které dostal.

Draco nechápavě svraštil čelo. Urychleně se chopil kol vozíku a natočil se tak, aby mohl sledovat prchajícího bystrozora. „No počkej, Pottere!" zavolal za mizející mužskou postavou. „Kam jako jdeš?!"

Odpovědi se mu už nedostalo. Harry zmizel z jeho zorného pole a Dracovi po něm zůstala jen hromada otázek a jedno velké klubko zmatených myšlenek. Co to do něj najednou tak vjelo? Proč tak rychle odešel a co měla znamenat ta záležitost s Benem? Vůbec jeho chování nechápal, avšak něco mu říkalo, že se pravý důvod dříve nebo později stejně dozví.

Ahoj, vítáme vás u nové kapitoly PS! :) Co říkáte na její děj? Jaký máte názor na vztah Harryho s Benem? A co myslíte, že má Harry za lubem? Jsme zvědavé, co tipujete. ;D

Jelikož jsou Vánoce již za dveřmi, můžete se s námi klidně podělit o své dojmy. Těšíte se? Nebo patříte k těm, co svátky moc nemusí? Co si letos přejete najít pod stromečkem? A jak jste na tom s dárky? Vše už nakoupeno a zabaleno? ;D

Vaše Makky & Matty