Harry moc nechápal Benovo očividné rozjaření nad celou situací, ale následoval svého bývalého přítele na jeho nové pracoviště, kde se sám procházel již dříve sám, ale v sutinách.

Okamžitě když vstoupil za blonďákem dovnitř, pochopil, že to co viděl předtím, už je dávno minulost. Laboratoř byla nově zařízená a veškeré vybavení se lesklo novotou, pokud ovšem bylo nové. U kouzelníků si nikdy nebyl jistý, co je nově koupené a co prostě jen přeměnili. Někdy výhoda, někdy naopak ne.

Sklopil pohled k Benovi. „Pěkný," zhodnotil jeho novou práci. Nebylo tu tolik skla jako v jeho předešlé laboratoři, ale i tak ho bylo dost. Dost na případné rozbití. Díky tomu ale, že stáli za rohem, tak neviděl celou místnost. „Doufám, že to tu už nebouchne..." zamumlal nejistě směrem k příteli.

„To určitě nejsi sám, Harry," uchechtl se Ben. „Doufají v to tu všichni. Včetně mě. Nerad bych něco takového zažil na vlastní kůži." Nad představou případného výbuchu se nepříjemně ošil. Ne, takovou zkušenost mít opravdu nemusí.

„A já bych nerad něco takového znovu vyšetřoval. I když, kdyby se to stalo teď, tak bych ani nemohl. Nucené volno," zašklebil černovlasý.

„Za co ho vlastně máš?" lehce se zamračil blonďák. „Někdo jako ty ho asi nedostane jen tak," skousl si spodní ret a se zájmem si černovlasého muže prohlédl.

Bystrozor se zamračil. „Za to, že jsem bránil něčí čest a trošku neurvale pachatele zneškodnil," zamumlal výmluvně.

„Rád bych se přeptal na podrobnosti, ale přijde mi, že se ti o tom moc mluvit nechce, co?" chápavě se Ben pousmál a povzbudivě Harryho poplácal po rameni.

„Ne, to nechce!" potřásl hlavou. „Dostal jsem prostě trest za něco, za co bych podle mého trest dostat neměl. A... To je vlastně jedno," mávl rukou. „Tak kde je?" neurčitě se poptal na Malfoye.

„Asi ještě na obědě, Harry. Musíš vydržet. Ono mu to bude trvat trochu dýl," tiše se blonďák zasmál. „Jsi nějaký nedočkavý, nepřijde ti?" neodolal a musel si do svého ex-přítele trochu rýpnout.

Harry naprázdno otevřel pusu, načež ji zase zavřel a znovu se nadechl. „Prostě o něho mám jen... starost, no! To přece není trestný, u Merlina!" založil si ruce na prsou. „Radši mi ukaž, kam si můžu sednout a dej mi něco k pití, díky," propálil menšího významným pohledem.

Než se Ben stačil nadechnout k tomu, aby Harrymu vyčetl, jak snadno se rozčílí a vyhověl jeho rozmarům, ozvalo se za nimi jemné zadrnčení. Následně k jejich uším dolehl známý panovačný hlas: „Proč by sis tu měl jako sedat? Myslel jsem, že už je ten výbuch uzavřeným případem, takže jestli jsi nepřišel kvůli tomu, nevidím důvod, proč bys tu měl zůstávat."

Bystrozor se zmateně otočil za podivnými zvuky, které byly podezřele doprovázeny právě hlasem osoby, kvůli které původně přišel. Když ale spočinul na krátkovlasém blonďákovi pohledem, zmateně zamrkal.

Malfoy totiž seděl na klasickém mudlovském invalidním vozíku, což vypadalo až neuvěřitelně. „Náhodou jsem nepřišel za tebou, ale za Benem. A abych si mohl vyslechnout, jaký seš psí čumák i v jiné společnosti, než té mé," pokusil se na sobě nedat znát vyvedení z míry a hbitě blonďákovi podsunul nepravdivou odpověď s menším úsměškem.

„Pokud vím, návštěvy jsou právě od výbuchu zakázány. O pracovní době - která mimochodem začíná během několika málo minut - to platí dvojnásob. Takže s Benem budete muset odložit svůj čajový dýchánek na později." Draco se na dvojici dalších mužů nesouhlasně zamračil a rukama roztlačil kola u svého vozíku. Opatrně zamanévroval, aby je mohl objet. „A přestaň na mě takhle čumět, Pottere!" obořil se na bystrozora ještě.

Zaražený Harry se otočil s jasnou otázkou v očích na Bena. Malfoy se zdál být ještě kousavější, než bylo zvyklé.

„Takový je pořád," tiše hlesl blonďák k Harrymu a pokrčil rameny. „Buď nemluví vůbec, nebo to vždy dopadá takhle. Ovšem... asi jsem nezažil, aby měl až takhle špatnou náladu. Doteď mu nevadilo, když sem někdo přišel." Výmluvně na černovlasého muže koukl. „Mimochodem..." jeho pohled opět vzplál zapálením. „Za kým jsi tedy vlastně přišel? Tvrdil jsi mi, že jdeš ohlídnout jeho. Ne mě." Benjamin se tiše zasmál Harryho výrazu. Jistěže mu došlo, komu z nich bystrozor lhal, ale rád svého bývalého milence provokoval.

Černovlasému to pomalu začalo dávat smysl. „To je asi jen reakce na mou osobu," prohodil tiše, aby je případně probíraný blonďák neslyšel. Potom se lehce zašklebil. „Říct mu, že jdu za ním se rovná sebevraždě. Už takhle mě má plné zuby, jak vidíš," bránil se očividnému.

„Třeba to nebude tak horký, když za ním půjdeš a řekneš mu pravdu," nadějně řekl Ben a nenápadně se přes Harryho vyklenul, aby na svého nového nadřízeného lépe viděl. Draco mezitím stihl dojet až ke svému stolu, který byl kvůli jeho tělesné indispozici kouzlem o něco snížený, aby na něj lépe dosáhl. Už si pomaličku připravoval potřebné pomůcky k další práci.

Od zavinění výbuchu si dával dvakrát tak dobrý pozor na to, co dělá, aby se ona nešťastná příhoda znovu neopakovala. Od ministra si také mnohé vyslechl, když se po několika denním ležení u Munga vrátil do práce. Díky tomu bral také svou práci ještě zodpovědněji, než předtím. Kupodivu to ještě šlo. Kdyby se pod jeho dohledem nad laboratoří semlelo něco dalšího, už byl dozajista přišel o své vedoucí postavení a kvůli tomu by neměl takový dohled nad jednotlivými lektvary, které zde vznikaly. Což by byl problém. On potřeboval být v nadřazené pozici. Nikdo mu nesmí obsahy kotlíků kontrolovat, jinak by byl v pořádném průšvihu. Ještě větším, než je nyní.

Harry se po Benově návrhu otočil přes rameno a zamyšleného blonďáka na vozíčku chvíli mlčky sledoval. „Tak dobře," přikývl pomalu. Sice nevěděl, jestli se mu přizná, že přišel za ním, ale zeptat se, jak se má, rozhodně chtěl. „Pak ještě přijdu," pohladil muže vedle sebe po paži s lehkým úsměvem, který mu byl opětován, než se rozhodně vydal za blonďákem v kolečkovém křesle.

Poslední kroky ale znejistěl. „Hele, já vím, že tě teď spousta věcí žere, ale nemusíš být na všechny tak jedovatý. Oni ti nic neudělali," potřásl hlavou a bez ptaní si bokem k Malfoyově stolu postavil židli a posadil se.

Draco s nevlídným výrazem ve tváři otočil hlavu Potterovým směrem. „Na to si přišel zase jak? Já nejsem jedovatý," zpražil černovlasého muže pohledem.

„Stačila mi názorná ukázka před chvíli," kývl Harry hlavou k chodbě, kde s Benem stál. „Prakticky si Benovi zakázal návštěvy jenom proto, že to jsem já. Proč?" zeptal se klidně.

„Sám sis odpověděl," našpulil blonďák své růžové rty. „Právě proto, že jsi to ty."

„Proč to ale děláš kvůli mně? Co jsem ti já udělal mimo to, že jsem byl svědkem něčeho, co jsem vidět nikdy neměl?! Já vím, na škole jsme se nesnášeli, ale u Merlina, Malfoyi," ztišil Harry hlas, „na konci si to byl ty, kdo mi hodil tu hůlku, pamatuješ? Tak proč ta zášť vůči mně..."

Dracovy oči se podivně zaleskly. „Máš pravdu. To, co se stalo, jsi opravdu nikdy vidět neměl," semkl pevně čelist k sobě. Jeho hlas zněl najednou velice ublíženě. „Nevidím nejmenší důvod, proč bychom se měli bavit zrovna o tomhle." Záměrně vynechal celou záležitost se svou pomocí v poslední bitvě války. Co by mu na to měl také říct? Že neví, proč to udělal? Že jednal spontánně a že jediné, co si v tu chvíli přál, bylo, aby už válka konečně skončila? Ne, to rozhodně nahlas přiznat nemůže.

Harry sklopil hlavu a lehce se pousmál. Poté se na své židli předklonil, jednu ruku položenou přes vlastní stehna, a tu pravou natáhl k blonďákovi. „Nemusíme," řekl, „stačí, když se prostě začneš chovat tak, jako před tím. Na mě si protivný buď, to přežiju," pousmál se koutkem úst, „ale ostatní za to neviň. Bereš?"

Blonďákův pohled se zdál být prázdný a jediná emoce, která se v něm objevila, v jeho očích zajiskřila jen na maličký okamžik před tím, než váhavě, a zároveň stroze přikývl. Mihla se v bouřkově šedých studánkách natolik rychle, že Harry ani nebyl sto zaznamenat, o co přesně šlo.

Napřažená ruka vyzývala Draca k uchopení. Bylo evidentní, že blonďák váhá, zdali ji přijmout, nebo ne. Váhavě sjel Harryho očima, a když viděl, s jakou trpělivostí a očekáváním na něj černovlasý muž hledí, pevněji semkl rty a s nečitelným výrazem ve tváři uchopil bystrozorovu pravačku do své. „Fajn, beru."

Bystrozor se spokojeně usmál. „Fajn," zopakoval slova svého bývalého největšího soka na škole, načež jeho dlaň pustil a znovu se opřel zády o opěradlo dřevěné židle. „Co jinak noha?" kývl dolů zřejmě k důvodu Dracova upoutání na vozík.

„Díky Grangerové se hojí," přiznal blonďák. „Jen musí zůstat ještě několik dní v naprostém klidu," ušklíbl se a sklopil hlavu na místo, kde se pod látkou kalhot ukrývalo zranění. „Asi... asi bych ti měl poděkovat. Podle Gran- Hermiony," přinutil sám sebe vyslovit křestní jméno své léčitelky, „jsem o ni klidně mohl přijít, kdybys mě včas nepřivedl," pronesl tiše se stále sklopeným pohledem. „Takže díky."

Černovlasý přikývl. „Pro tebe všechno," odpověděl s pobaveným úšklebkem a čekal, dokud k němu blonďák nezvedne pohled.

Tón Harryho hlasu donutil Draca, aby se na druhého muže zadíval. Když si všimnul jeho úšklebku, nemohl jinak, než se drobně pousmát. „Idiote," odfrkl si pobaveně.

„Jo," zasmál se lehce i Harry a děkoval, že se Malfoy pomalu vrací na svou pozici. „Samozřejmě, není za co. Ti idioti tě tam měli vzít okamžitě a to nejsem léčitel a lektvary mi šly vždycky mizerně. Vážné zranění ještě poznám," potřásl hlavou v nechápavém gestu, načež si založil ruce na hrudi a nohy natáhl před sebe, aby je mohl zkřížit v kotnících.

Draco se jemně usmíval. Natočil se s kolečkovým křeslem lehce na bok, aby na Harryho lépe viděl. „Co tu vůbec děláš, Pottere? Nemáš být touto dobou náhodou v práci stejně jako všichni ostatní? Klábosit s Benjaminem můžete přece i jindy, než v pracovní době..."

Harry rozpačitě uhnul pohledem do strany, načež si jednou rukou promnul zátylek. „Dostal jsem vyhazov..." vysoukal ze sebe nakonec. „Čtrnácti denní," dodal rychle.

„Cože?" očividně se zarazil Draco a svraštil čelo. „Za co?"

Bystrozor se ušklíbl. „Kingsleymu se nelíbilo, jak jsem tvého bývalého kolegu seznámil hlavou se zdí," pokrčil rameny. Přišlo mu to stále směšné. Nelogické a nespravedlivé hlavně!

Blonďák se při vzpomínce na Gabriela nepatrně zachvěl. Lehce lítostivě se na Harryho zadíval. „Za to bych ti měl asi poděkovat taky..." špitl zahanbeně.

„To už by bylo moc, tak to, prosím, nedělej," zasmál se Harry uvolněně. „Jedno díky za všechno mi od tebe bohatě stačí," usmál se a dělal, jako že si zkroušených blonďákových výrazů nevšiml. Nechtěl ho ponižovat, to v žádném případě. Jen ho chtěl... popostrčit k tomu, aby se dal zase dohromady.

„Ne, já... myslím to vážně." Tentokrát se Draco k Harryho smíchu nepřipojil. „Neuvědomuješ si, cos pro mě v tu chvíli udělal," namítl a rychle tikl pohledem k černovláskově tváři, než svůj pohled opět odvrátil. Byl z momentálního tématu rozhovoru celý nesvůj, ale přesto cítil potřebu vyjádřit svůj vděk. Harry jej Gabriela nadobro zbavil. To nemohl jen tak přejít.

Harry si tiše povzdechl a na židli se narovnal. „Vím to moc dobře, Draco," oslovil bývalého Zmijozela jeho křestním jménem, „a udělal bych to znovu, tolikrát, kolikrát by to bylo třeba, nikdy bych tě tam nenechal. Nikoho," pokroutil hlavou.

Draco drobně našpulil rty a nepohodlně se zavrtěl. „Nejde jen o to, co jsi viděl. Gabriel... byl problémem už delší dobu." Odvážil se pohlédnout Harrymu do očí. „Můj vděk je na místě, tak ho, prosím, neodmítej. Asi nebude moc chvil, kdy... ti ho vyjádřím znovu."

„Dobře," přikývl Harry po menším zaváhání, kdy mu hlavou prolétlo něco výstražného v Dracových slovech, ale nechal to být. Má přeci volno, nebude hned vyvozovat bystrozorské závěry. Na to bude mít čas jindy.

Blonďák věnoval Harrymu drobný úsměv a lehce pohodil hlavou. Ani jeden z mužů si nebyl vědom toho, že už je notnou chvíli zpovzdálí pozoruje Dracův nový podřízený. Benovi na rtech sídlil jemný úsměv. Nevěděl, o čem si ti dva povídají, ale Harry nějakým zázrakem dokázal, že se aristokrat dokonce upřímně usmíval, a to jej ohromovalo. Nikdy svého šéfa ještě nezažil v takovéto náladě. Ani tak komunikativního! Harry zkrátka dělal s lidmi zázraky, o tom věděl svoje. 

________________________

Hezký večer! :)

Tak Vám, naší milí čtenáři, přinášíme další várku příběhu. Jak se Vám líbí momentální vztah mezi Harrym a Dracem? A čekali jste vůbec mudlovský invalidní vozík? :D
Vaše myšlenkové pochody, pocity a úvahy nám dejte vědět do komentářů. U minulé kapitoly jste si dali opravdu záležet, za což moc děkujeme! Neskutečně nás to potěšilo :)

Vaše Makky & Matty