Ministr Pastorek stál ve své pracovně a duchem nepřítomen koukal z okna na deštivý Londýn. Díky poloze své kanceláře měl tu výhodu, že za okenní tabulkou viděl opravdovou zástavbu, nikoliv jen iluzi vyvolanou kouzlem, jak tomu bylo v kancelářích v podzemí. Odvrátit dvou tvář jej donutilo až tiché zaklepání na masivní dveře.

„Dále!" zavolal na osobu stojící za nimi, a když do místnosti vstoupila očekávaná úřednice, jeho tvář nabrala na vážnosti. Čekal jej důležitý rozhovor s jedním ze svých nejbližších poradců a k ministrově částečné nevůli bude jeho hlavním tématem Tacet mortem, jeden z nejnebezpečnějších lektvarů vůbec, na jehož vývoji pokračuje obnovený tým.

Pana Rodrigueze museli kvůli zdravotním důvodům a následnému kolegiálnímu přešlapu z týmu vyloučit a na doplnění počtu na jeho místo prozatím přibrali jednoho z laboratorních techniků, který pro ministerstvo pracoval - pana Benjamina Greena. Avšak tato záležitost byla až na nějaké drobné dozvuky dořešená. Pro oba lidi v místnosti byl mnohem důležitější důvod, proč se vůbec smrtící lektvar vyrábí.

„Dobrý den, Kingsley," ujala se první slova žena v upjatém šedém kostýmku. Odmítla ale jako první podat ruku, protože podle jejího názoru, by to měl udělat muž.

„Alice," zdvořilým tónem ji přivítal ministr a popošel k ní blíže, aby své uvítání doplnil o to, po čem žena toužila - podání ruky. Poté ji vybídl k tomu, aby se posadila na pohodlně vypadající křeslo u jeho stolu a sám usedl na své vlastní místo. „Jsem rád, že jste přišla," drobně se pousmál. Už nyní věděl, že se při rozhovoru s touto dámou nemálo zapotí.

Alice se přehodila taktně jednu nohu přes druhou. „Kdybych nemusela, nepřišla bych, Kingsley. Nedostala jsem od vás moc dobré zprávy ohledně požadovaného lektvaru. Pokud jste vše zmínil, nic se nezlepšilo a ještě k tomu v laboratoři nastal výbuch. Doufám, že byl viník patřičně potrestán. Nemohu čekat déle, než je nutné!"

„Pracují na tom naši nejlepší lidé, Alice. A vyprošuji si, abyste nezapomínala na to, že je lektvar především ministerskou zakázkou. Vy svůj vzorek dostanete jen proto, abychom tu naši malou dohodu mohli konečně po letech uzavřít a já vám už nic nedlužil. Rozumíme si?" důrazně se na ženu Kingsley podíval.

„Asi tak nejlepší nejsou, když jeden z nich zavinil výbuch jednoho z kotlíků. A sice jde o naši dohodu, ale pro změnu nezapomínejte vy, že jsme si dali určitý termín. A ten se blíží ke konci," ohradila se i žena. Rozhodně se nenechala ministrem zastrašit. „Ten termín tam není jen tak stanoven. Hned den poté bude Lucius Malfoy zřejmě propuštěn na svobodu a to se nesmí za žádnou cenu stát!"

„Mnohem snáze pozdržím Luciusovo propuštění, než abych vám zajistil včasné dokončení lektvaru. Přesto bych však nejraději o vašich plánech ani nevěděl. Hodláte mladému panu Malfoyovi zničit život, pokud se někdy dozví pravdu o tom, co se chystáte provést. Nehledě na to, že bych vám správně nic takového neměl ani dovolit." Ministr se nelibě zamračil. Nedovolit jí provést její úmysly znamená přijít o svůj vlastní komfort. Asi se z něj za všechny ty roky stal zvrácený člověk, když nebyl ochoten obětovat sám sebe pro dobro druhých, jak tomu bývalo kdysi.

„Zničím mu ho stejně, jako jeho otec ho zničil mně. Nemáme si co vyčítat," zamračila se Alice. Cítila se ještě stále ukřivděna, když za války díky Luciusovi přišla o vše, co měla a málem i o svůj vlastní život.

„Jste šílená," ohodnotil Pastorek trefně její chování a především smýšlení.

„Být vámi, starám se jen o to, aby se ten lektvar dostal do Luciusových úst včas. Jinak by se také mohlo stát, že přijdete o svou vlastní pozici," zasyčela žena.

Když se ministr nadechoval k odpovědi, přerušilo jejich rozhovor zaklepání na dveře. Pastorkovy oči sjely k nástěnným hodinám, které jasně ukazovaly, že jeho čas vyhrazený pro Alici už vypršel. Teď jej čekal jiný host. „Myslím, že už je nejvyšší čas, abyste zase šla, Alice. Zbytek probereme někdy jindy," oznámil ženě a v duchu se těšil z jejího odchodu.

Bylo vidět, že jí to není zrovna po chuti, ale pomalu se postavila. „Spoléhám na vás, Kingsley, na shledanou," kývla pouze a aniž by čekala, zda jí muž znovu podá ruku, prudce otevřela dveře a prošla kolem zmateně se tvářícího mladého muže.

Harry se za ženou na vysokých podpatcích v kostýmku otočil, ale nijak její výstup nekomentoval. Pouze pomalu vešel do kanceláře a zavřel za sebou. „Dobrý den, pane."

„Ahoj, Harry..." úlevně se usmál Kingsley, ale vzápětí zvážněl, když si sám sobě připomenul, proč si musel mladého bystrozora do své pracovny pozvat. Rukou mu pokynul ke známému křeslu.

Tmavovlasý se pohodlně usadil. „Tak se do mě pusťte," povzdechl si. Věděl moc dobře, proč tady téměř po týdnu sedí znovu.

„Očividně víš, proč jsi tu, Harry, proto by měla stačit jednoduchá otázka - proč takové nepřiměřené jednání od bystrozora s tvými kvalitami?" podmračil svou tvář, když se na černovlasého muže zadíval. Tak nerad tohle dělal.

Harry se lehce ušklíbl. „Jak byste se zachoval vy, kdyby jste doběhl do pokoje, kde je někdo téměř znásilňován?" zeptal se s povytaženým obočím nazpět. Slíbil Malfoyovi, že to nikde nebude roztrubovat, ale ministr už to stejně musel vědět z hlášení od Hermiony.

„Oceňuji to, co jsi pro pana Malfoye udělal, ale nesouhlasím se způsobem, jakým jsi pana Rodrigueze zpacifikoval. Člověk jako ty by měl vědět, že rozbíjení hlav o stěnu je i v takové situaci nepřípustné! Od čeho jsou pak všechna ta kouzla, která tě učili při výcviku? Můžeš být rád, že na tebe Gabriel nepodal žádnou žalobu!" rozčiloval se ministr. Díky svému pobouření dokonce vstal od svého stolu a začal přecházet po místnosti.

„Při vší úctě, pane, pochybuji, že byste na mém místě hledal hůlku a vhodné kouzlo. Bylo to v tu chvíli nejjednodušší řešení, použít ruce, abych Rodrigueze od Malfoye dostal. Zřejmě reflexy z mladí, kdy jsem vyrůstal u mudlů, ale za to se nehodlám omlouvat. Za svým postupem si stojím. Než bych vytáhl hůlku a použil kouzlo, mohlo být pozdě," zavrtěl Harry lehce hlavou a sledoval svého rozzuřeného nadřízeného. Bylo mu už teď jasné, že trest ho nemine.

„Harry..." dlouhý povzdech opustil ministrova ústa. „Byl bych ochotný pochopit, kdybys pana Rodrigueze od pana Malfoye pouze odtáhl, ale ta zeď, Harry! To je to, co mi na tom vadí nejvíc! Mohl jsi mu způsobit vážný úraz a už bychom tu neřešili jen sexuální napadení, nýbrž i těžké ublížení na zdraví!"

Kingsley se rozhodl se na chvíli odmlčet, než bude opět pokračovat. Harryho konání zkrátka nespadalo do přijatelného a na něm teď bylo, aby mladému bystrozorovi udělil potřebnou sankci za jeho přečin. „Doufám, že dvoutýdenní nucené volno využiješ co nejlépe," významně se na Harryho podíval, aby se ujistil, že i jemu bude jasné, o čem mluví.

Harry překvapeně zamrkal a několik vteřin na ministra jen nevěřícně zíral. „Ale pane!" ohradil se poté prudce. Dvoutýdenní nucené volno?! Za co! Za to, že praštil člověku hlavou o zeď?!

„Ne, Harry, nechci slyšet žádné protesty!" Pastorkovy rysy ve tváři ztvrdly. „Je to přiměřený trest, a když ho přijmeš, obejde se to bez záznamu, který by tě v budoucnu mohl brzdit v rozvoji kariéry." Svou nabídku bral jako velkorysou. Harry trest potřeboval a tento mu jako jediný nijak významně neublíží. Mimo to se taky dá využít velice příjemným způsobem. Mnozí jej o čtrnáctidenní volno marně prosí dlouhé měsíce.

„Skvěle!" zamrmlal ne příliš nadšeně mladý bystrozor. „A návod, co o takovém volnu dělat, nemáte? O nic takového nestojím, pane..." věděl moc dobře, že tento trest je pro jeho kariéru nejlepší, ale nedokázal se smířit s tím, že čtrnáct dní nebude muset dělat vůbec nic. Nějak se odnaučil odpočívat a teď nevěděl, jak se to vlastně dělá.

Ministr se na okamžik zarazil, když přemýšlel, zdali je vhodné říct své myšlenky nahlas, nebo ne. Nakonec se rozhodl je Harrymu přeci jen sdělit, avšak v mírnější formě, než v jaké se vyskytovaly v jeho hlavě. „Můžeš těch volných dnů využít k rozvoji svého soukromého života. V posledních měsících ho díky bystrozorství jen přehlížíš a děláš, jako kdyby nic jiného než tvá práce neexistovalo! Svým přátelům určitě chybíš."

Harry se díky těm slovům zarazil s odpovědí na jazyku a místo toho uhnul pohledem stranou. Pastorek měl pravdu. Tedy alespoň v té první části.

„Tvůj bystrozorský odznak, Harry," lehce lítostivým tónem pronesl Kingsley a natáhl k Harrymu svou ruku. Trpělivě vyčkával, dokud mu do ní černovlasý mladík nevložil požadovaný kousek kovu. „Jestli nemáš žádné otázky, můžeš jít."

„Jak bych mohl, když jsem mimo službu..." zamumlal, načež pomalu vstal z křesla a rozešel se ke dveřím. S rukou na klice se ale zastavil a otočil zpět do místnosti. „Jednu bych přece jenom měl... Jak je na tom Malfoy?"

„Není v mé kompetenci rozdávat informace o jeho zdravotním stavu. Můžu ti říct jen tolik, že se i přes jisté komplikace byl schopen vrátit ke své práci. Pokud potřebuješ vědět víc, můžeš ho jít s mým svolením navštívit dolů do laboratoře," drobně se Pastorek pousmál a v duchu se podivil Harryho upřímnému zájmu.

Tmavovlasý pomalu přikývl. „Dobře, děkuji. Zatím na shledanou, pane," pokýval hlavou.

„Měj se, Harry."

Dočasně vyloučený bystrozor opustil ministrovu kancelář se značnou nechutí bez svého pracovního odznaku. Pomalu se rozešel chodbou k výtahům, rozhodnutý se opravdu za Malfoyem podívat, ačkoliv ho blonďák zřejmě pošle někam.

Nad tou představou se pobaveně zašklebil a zmáčkl tlačítko příslušného podzemního patra, načež se opřel ramenem o stěnu prázdného výtahu. Netrvalo to dlouho a dveře se s cinknutím znovu otevřely. Harry klidně vystoupil z úzkého prostoru a vydal se chodbou dál k Malfoyově laboratoři, která už byla v původním stavu.

Když poté zabočil za roh, skoro se srazil s člověkem, co mu šel naproti. Instinktivně natáhl ruce, aby ho případně zachytil, kdyby to dotyčný neustál a až poté zvedl pohled.

„Bene? Co tady děláš?" nechápavě zamrkal na drobného muže s culíkem, který na tomto patře neměl co dělat.

„Oh, Harry?!" překvapením se Benovi rozšířily zorničky očí. „Já, mám tu teď práci," zazubil se blonďák na svého bývalého a rukou pokynul směrem k nedalekým dveřím. „Zaskakuji v Malfoyově týmu, než se jim podaří sehnat někoho s potřebnými znalostmi," usmál se.

Harry se zatvářil více než překvapeně. „Aha?" usmál ale na blonďáka. „Překvapuje mě, že ti vůbec dovolili na tom pracovat, i když jen dočasně," přiznal nejistě.

„Popravdě?" vyzdvihl blonďák obočí. „Mě taky!" zvonivě se zasmál a rukou přejel Harrymu po paži. „Ale co tu vůbec děláš ty? Myslel jsem, že vyšetřování toho výbuchu z minulého týdne už skončilo," naklonil hlavu na stranu a zvídavě se na Harryho zadíval.

„No... vlastně jo..." uhnul Harry pohledem před zvídavýma očima Bena.

„Co se děje, Harry?" Benův výraz se změnil ve starostlivý, když viděl, jak vyhýbavě černovlasý muž odvrátil tvář.

„Nic, jen... Jsem si vysloužil nucené čtrnácti denní volno a tak prostě... nevím, co dělat, tak jsem," nervózně si zajel prsty do vlasů na zátylku, „tak jsem myslel, že se zajdu podívat za Malfoyem."

Benjamin překvapeně zamrkal. „To je od tebe vážně pěkný, Harry," upřímně se usmál. „Dost možná, že Draco tvou návštěvu dokonce ocení. Nevím sice, jakým býval před tím, než jsem ho poznal, ale... na můj vkus je to až příliš velký samotář. Nám s paní Brigitte se neuvěřitelně straní," lehce lítostivě ohrnul ret. „Myslel jsem si, jaká to bude čest se s ním seznámit, ale přitom... být v jeho přítomnosti je až podivně... nezáživné," od srdce se zasmál.

Harry se k Benově smíchu tiše připojil a zavrtěl hlavou. „Však počkej. Jen co mě uvidí, bude skákat nadšením do stropu, to ti můžu slíbit," ušklíbl se.

„Myslím, že ten zrovna moc skákat nebude, i kdyby chtěl," zasmál se Ben, přestože pochopil Harryho ironii. „Však uvidíš sám," tajemně se na černovlasého muže podíval.

„Nelíbí se mi, když se tváříš takhle," zakroužil před Benovým obličejem Harry prstem. „Hádám, že je vevnitř. Takže jdeme?"

„No jasně," zazubil se blonďák a neodpustil si další mrknutí. „Pojď," vybídl ještě Harryho, než spolu bok po boku zamířili do podzemní laboratoře.

Ahoj! Zdravíme vás a přinášíme vám novou kapitolu. Snad jste si její čtení užili. :) Co říkáte na nově odhalenou skutečnost? Alici a vůbec ministrův postoj? Čekali jste něco takového? A co Draco s Benem na jednom pracovišti? ;D Vaše názory nás potěší! ;)

Znovu bychom vám chtěly poděkovat za podporu, kterou nám prokazujete. Vězte, že se nám díky ní mnohem lépe pracuje. Víme, že to má smysl. :)

Vaše Makky & Matty