Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

5. kapitola

Nemocnice sv. Munga byla ponořena do absolutního ticha. Návštěvní hodiny pro veřejnost byly již nějakou dobu u konce a tak se i jednotliví pacienti vydali do svých pokojů. Chodby byly prázdné. Dokud se v jedné z nich na třetím poschodí neobjevily rázné kroky.

Majitel nohou byl velice naštvaný, což bylo poznat už jen ze stylu jeho chůze, téměř běhu. Stejně rychle došel až ke dveřím s číslem deset a bez zaklepání drze vpadl dovnitř, kde se pohledem zaměřil na klidně spícího blonďáka na lůžku.

Kysele se zašklebil, načež se natáhl za sebe a hlasitě dveřmi třískl, aby je zavřel. S potěšením pak sledoval, jak sebou blondýn v posteli prudce škubl úlekem. Dělalo mu to nesmírnou radost.

Pomalu se k lůžku rozešel.

Draco rozespale zamžoural před sebe a snažil se svou myslí co nejrychleji vstřebat nepříjemné probuzení, které způsobilo neurvalé zavření dveří od jeho pokoje. Ještě v polospánku se zapřel o ruku a vytáhl své tělo více do sedu. Teprve poté svůj pohled zaostřil na nově příchozího. Známá tvář se na něj naštvaně mračila a z očí jí lítaly blesky. Tedy spíše pouze z jednoho oka. To druhé měl dotyčný převázané bílým obvazem, takže na něj blonďák na lůžku neviděl. Mohl si jen domýšlet, co asi látka zakrývá.

„G-Gabrieli?" zakoktal Draco překvapeně a nechápavě se na svého kolegu zadíval. „Co tu děláš?"

Černovlasý mladý muž se za chůze ušklíbl. „Právě jsem měl konzultaci se svým očním specialistou..." řekl chraptivě, aniž by nějak zvlášť reagoval na blonďákovu otázku. „Neměl pro mě moc dobré zprávy!"

„To je mi líto. Co se stalo?" nakrčil Draco čelo a stále se na Gabriela zmateně díval. Příliš mu nedocházelo, proč mu to druhý muž říká. Možná, že kdyby nebyl tak rozespalý, docházely by mu věci rychleji a zbytečně by Španělovo rozhořčení jen nerozdmýchával.

„Ty se ještě ptáš?!" zasyčel Gabriel vztekle a drtivě sevřel prsty spodní pelest postele. „K mému léčiteli se doneslo, že za všechno může tvůj kotlík. Tvůj! Ne můj, ne Brigitte, ale tvůj!" zakřičel hlasem plným obvinění a pevně stiskl čelisti k sobě, div neskřípal zuby.

Draco si povzdechl, když mu došlo, o co Gabrielovi jde. „Podívej se," smířlivě se černovlasému muži zadíval do obličeje, „mrzí mě, že jsem ti způsobil nějaké zdravotní problémy, ale taky si musíš uvědomit, že kdybys mě zbytečně nerozptyloval a nechal mě se věnovat své práci, nic by se nemuselo stát a všichni bychom byli v pořádku!" Výmluvně rozhodil rukama.

„No to snad ne!" rozhořčeně se zasmál a pokroutil hlavou černovlasý. „Takže to má být moje vina?! Zase se z toho snažíš vykroutit, co! Ty malej slizkej hade! Co si vůbec o sobě myslíš!" vrčel hněvivě a slova doslova drtil mezi zuby. Svou vlastní chybu by nikdy neuznal, to neměl v povaze a rozhodně s tím nehodlal začínat.

Dvěma kroky opustil postel u Dracových chodidel, chytil mladého muže za zraněné stehno, aniž by o zranění byť jen tušil, a škubl s ním prudce dolů, aby blonďáka dostal na záda. Prsty na rukou následně obalil kolem bledého hrdla a přitlačil ho tak do matrace, na které Malfoy ležel, aby ho znehybnil a zároveň přidusil.

Draco potlačil bolestné syknutí, avšak jeho tvář se zkroutila do trpící grimasy. Vytřeštěné oči upíral na neobvykle agresivního kolegu. Bledá ruka překryla tu snědou a snažila se povolit její sevření. „Neříkám, že je to tvoje vina! Jen, že na tom máš svůj podíl. Nebo si snad nevzpomínáš, o co ses těsně před tím výbuchem snažil?!" přidušeně se na Gabriela blonďák obořil.

Španěl se usmál šíleným úsměvem. „Samozřejmě, že pamatuju. Kdyby si ale prostě jen souhlasil s jednou nocí, nic dalšího by se nestalo, víš?! Nechal bych tě dělat tvou práci a šel si po svých, jenže to ty ne! Musel ses pořád vzpírat! Dělat ze sebe někoho výjimečného!" zasyčel mu těsně u obličeje. „A víš, jak to dopadlo?!" zesílil Gabriel ještě víc svůj stisk. „Tak víš?!"

„N-ne," zmučeně ze sebe vydal Draco a s ještě větším zápalem se snažil oddělat Španělovu ruku ze svého hrdla.

„S-sakra, pus-sť mě! N-nemůžu dýchat!" sípavě zaprotestoval vzápětí.

Tmavovlasý se zašklebil, načež s oběma rukama stále na blonďákově hrdle vylezl obkročmo nad jeho tělo, kde mu zasedl stehna a koleny silně stiskl boky, aby zabránil jakémukoliv nevítanému pohybu. Potom teprve jednu ruku povolil a silně mezi palcem a ukazováčkem stiskl Dracovu spodní čelist.

„Tak se podívej!" povolil i druhou ruku ze štíhlého hrdla a vztekle si jedním pohybem z tváře strhl obvaz. „Zmrzačil si mě na celý život! Myslíš, že teď o mě někdo bude stát?! Když vypadám takhle?!"

Dracovi z nedostatku kyslíku začínaly slzet oči, přesto však dokázal zaostřit na Gabrielův obličej. Zorničky se mu rozšířily, když pohlédl na Španělovo zraněné oko. Nic takového v životě nespatřil. Kdysi tmavá duhovka se nyní honosila podivně vybledlým odstínem své původní barvy a kroutila se do nepřirozeného tvaru. Vypadala, jako by ji někdo rozpustil a nedokázal jí znovu navrátit do původního stavu. Zvláštně se vrásnila a Draco nepochyboval o tom, že spolu s její deformací musí Gabriela trápit i špatné vidění.

Nevěřícně zíral na poleptané oko. Hruď se mu zvedala mocnými nádechy, když konečně mohl znovu dýchat a jeho ruka si mnula mučený krk. Když viděl, jak se v Gabrielovi kumuluje další nával vzteku, nasucho polkl. „G-Gabrieli, já... je mi to moc líto. Nechtěl jsem, aby se ti tohle stalo. Aby se ti vůbec něco stalo. Ale..." nadechl se, aby pokračoval, avšak agresivní výraz ve Španělově obličeji jej donutil k zoufalému výkřiku: „Uklidni se, prosím!" Škubl sebou, když se po něm tmavovlasý muž znovu ohnal a pevně jej přišpendlil k posteli. „Nech toho! Gabrieli!"

Na ta slova Španěl ještě více zesílil svůj stisk. „Tvoje lítost je mi u prdele, Malfoyi... Já jsem si přišel pro něco úplně jiného, než je tvoje škemrání o odpuštění! Díky tobě, už si u nikoho ani neškrtnu, takže si myslím, že bude fér, když ty budeš ten poslední, kterého přetáhnu, nemyslíš?!" zle se zašklebil a sklonil se k odhalené šíji, kde silně stiskl mezi zuby blonďákovu kůži, aby po nich zůstala zářící modřina s otisky.

Cítil, jak se pod ním Draco snaží nějakým způsobem vzdorovat, ale měl to marné. Byl oproti němu moc slabý a s tím nic nezmohl. Proto se znovu sklonil a vytvořil kousance všude, kam dosáhl, zatímco jednou rukou začal pomalu sjíždět dolů po blonďákově hrudi. Druhou rukou z těla pod sebou stáhl bílou peřinu.

„Jdi do prdele, Gabrieli!" snažil se Draco vymanit ze sevření tmavovlasého muže a uhýbat před jeho doteky i kousajícími zuby. „Tak nech toho, slyšíš?!" pokusil se Španěla uhodit pěstí do hrudi a nějakým způsobem se vyšvihnout do sedu, avšak tělo druhého muže jej zatěžovalo natolik, že zůstával pevně přišpendlený k lůžku, ať se snažil, jak se snažil. Zraněná noha jej začínala bolet, jak na ni Gabriel tlačil svým kolenem. „U Salazara, Rodriguezi! Slez ze mě!"

Ačkoliv se blonďák snažil ze všech sil, aby na sobě nedal znát, jak moc začíná postrádat svou sebejistotu, Gabriel jako by vycítil zoufalství, které se Draca postupně zmocňovalo. Začínal si na jeho tělo dělat stále větší nároky a ubohý blonďák na lůžku se nedokázal bránit natolik, nakolik by si přál. Rozhodně však nehodlal nechat Rodrigueze vyhrát. Proto ze sebe snědého muže odstrkoval, jak jen to šlo.

Španěl hněvivě zavrčel. Unavovalo ho, jak se blonďák neustále zmítal a marně se ho snažil odstrčit. Litoval, že u sebe nemá hůlku, kterou jim léčitelé u Munga vždy zabavovali, aby nezatěžovali svá těla zbytečným plencáním magie.

Proto také lehce dopáleně hmátl po obou Dracových pažích a praštil s nimi nad blonďákovu hlavu, kde je přišpendlil jednou svou. Až poté volnou rukou roztrhl Dracovu nemocniční košili a chvíli se odvážil kochat tím krásným tělem, než i hruď a břicho pokryl kousavými polibky. Přál by si, aby Draco měl tyhle kousance na sobě alespoň měsíc, aby se na sebe musel každý večer dívat a vzpomínat.

Po nohách se posunul níže a zvedl pohled do šedých očí od blonďákova zatím zakrytého klínu. Kousl se do rtu. „Užíváš si to?" zachraptěl zhrublým hlasem.

Namísto plnohodnotné odpovědi se z Dracových úst vydral tichý vzlyk. Blonďák začal neustále dokola kroutit hlavou v záporu a z posledních sil se snažil ze sebe Gabriela shodit. „P-pros-sím, nech-ch toho," ztrápeně ze sebe vydal. Ještě nikdy předtím si nepřipadal tak bezmocný, jako teď. Noha jej ukrutně bolela a na sobě měl nalepené tělo muže, který se jej takto nikdy neměl dotýkat. Neměl situaci pod kontrolou, vůbec. Gabriel si s ním mohl dělat, co chtěl, a on nebyl schopen mu v tom zabránit. Cítil, jak mu po tvářích stékají první slzy beznaděje.

„Gabriel-li..." zmučeně vzlykl jméno tmavovlasého muže. V zoufalství nesouhlasně zamručel, když jej jeho kolega opět kousl do břicha, zatímco svou ruku přesouval po blonďákově stehně stále výše k jeho rozkroku. Přes ten nakonec přejel prsty, jako by se dotýkal něčeho delikátního.

„Jsem rád, že se mnou souhlasíš," zašeptal vzrušeně a nebrajíc žádné ohledy na Dracovi vzlyky či prosby, z něho stáhl nemocniční kalhoty, jejichž jedna nohavice byla v místě stehna nasáklá čerstvou krví. Jen nad tím potřásl lehce hlavou, načež kalhoty zahodil na zem. „Musím říct, že i ty máš pěknou ozdobu... Která se ti ovšem zahojí!" zasyčel skrze zuby a bez kouska citu ránu hrubě stiskl.

Draco sebou škubl a bolestně zavyl. „Ty parchante jeden!" křikl a pokusil se po Gabrielovi ohnat, avšak v pohybu mu zabránil pevný stisk. Když ucítil cizí prsty na svém odhaleném přirození, jeho křik zesílil. „Koukej mě pustit, slyšíš?!" ječel až nepřirozeně vysokým hlasem po svém agresorovi. Znovu neúspěšně trhl svým tělem pryč z jeho doteku.

„Jen si křič, nikdo tě neuslyší. Všichni šli domů nebo do svých pokojů. Sestry mají pauzu a stejně tak léčitelé," spokojeně konstatoval tmavovlasý, načež zvědavě bříšky prstů zavadil o blonďákův svěrač. „Asi bychom si měli pohnout, jestli to chceme stihnout. Na předehru zapomeň!"

„Přestaň!" zaječel bezmocně Draco a z hrdla se mu proti jeho vůli vydral hlasitý vzlyk. Slzy na svých tvářích už ani nepočítal. Pokud nepřiměje Gabriela k rozumu, neexistuje šance, že by odvrátil hrozící katastrofu. Nesmí to tomu bláznovi dovolit! „U Salazara, vyser se na to!" cukl sebou. Když znovu ucítil prsty tmavovlasého muže na svém vstupu, přejel mu mráz po zádech a po celém těle mu od znechucení vyskočila husí kůže.

„Zapomeň," zasmál se Gabriel, načež natáhl do vzduchu blonďákovu zdravou nohu a kousl ho několikrát na vnitřní straně stehna.

„Neee!" naprosto zoufalým hlasem vykřikl blonďák a začal se pod Gabrielovýma rukama zmítat jako šílený. Cítil se tak neskutečně pokořený a neprávem odhalený. „Pomoc! Pomozte mi někdo!" rozkřičel se.

Španěl se zoufalému nářku jen opět zasmál, načež blonďákovu nohu pokrčil a zatlačil co nejvíc do strany. Sám si poté hbitě stáhl kalhoty pod zadek a párkrát přejel po své tvrdé erekci. „Připraven?" zeptal se výsměšně a začal se nastavovat do pro sebe výhodné pozice k průniku.

Ne! Dost! Přestaň! Tohle ne, slyšíš?! Tak sakra pomozte mi někdo!" plačtivě se rozkřičel Draco a zrovna ve chvíli, kdy cítil, jak Gabrielova erekce proniká do jeho nitra, se nad ním osud smiloval a poslal mu potřebnou záchranu. Dveře od pokoje se prudce otevřely a k Dracovým uším dolehly spěšné kroky nově příchozího.

Harryho instinkty bystrozora vycvičené jednat v neplánovaných situacích přebraly vedení, když místo hůlky použil pouze paže, aby Španěla od zbědovaného blonďáka prudce odtrhnul a poté naprosto nelidsky a nepřípustně praštil jeho hlavou o zeď.

Tmavovlasý se tak sesunul v bezvědomí s možným otřesem mozku na zem. To ale Harryho nezajímalo. Jeho pohled se totiž zaměřil na zbídačeného Malfoye. Ten se na posteli choulil do podivného klubíčka, jednou rukou se držel za bolavou nohu, jejíž obvaz už byl zase nasáklý krví, a tou druhou si překrýval obličej, aby tlumil své vzlyky.

Byl to zvláštní pohled vidět jej takto zlomeného. Na toho Draca Malfoye, kterého Harry znával, vypadal až příliš zranitelně. Avšak nepřišel sem, aby filosofoval nad Malfoyovou osobností, že? Má svou práci a jediné, co od něj chce, je několik odpovědí na otázky ohledně používání zakázaných přísad při přípravě lektvarů.

Ahoj a krásné úterý všem! Vaše podpora a odezva u minulého dílu nás mile překvapila a o to více potěšila, takže plníme své slovo a odměňujeme vás za vaši aktivitu novou kapitolou! :) Děkujeme všem, kteří jste nám pod tou poslední zanechali svůj názor! :) Snad ve vás nějaké dojmy zanechá i tato část. ;)

Vaše Makky & Matty

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro