„Cože si to říkal? Že už nechceš? Můžu přestat, beze všeho, vezmu si to tričko, který si ze mě strhal a půjdu dělat... třeba věci do práce." Se smíchem se Harry odtahoval od těla pod sebou na úzkém gauči v teď již jejich obýváku.

„Tak - tak jsem - to - nemyslel," ztěžka ze sebe vydal Draco, zatímco mu z očí tekly slzy smíchu. Za svou předchozí přílišnou provokaci byl odměněn nekompromisním lechtáním na bocích, což jej pomaličku přivádělo k naprostému šílenství. „Jen už mě nelechtej, prosím," dodal se smíchem, když se mu podařilo aspoň trochu se uklidnit a zmírnit svůj splašený dech.

„Nemáš provokovat," potřásl bystrozor hlavou se smíchem, načež se ale podepřel zpátky lokty o gauč vedle Dracových spánků.

„Já vím, promiň, jen jsem chtěl trochu tvojí pozornosti," uculil se nevinně blonďák a na rtech mu pohrával neutichající úsměv. Dlaní zálibně pohladil Nebelvírovu tvář.

„Tak to se ti opravdu povedlo," rozjasnil Harryho tvář široký úsměv, než se sklonil a s naprostou přirozeností se vpil do Zmijozelových rtů.

Draco souhlasně zamručel do polibku, v jehož průběhu začal druhou rukou přejíždět po Harryho vypracované hrudi a břichu. Konečky prstů obkresloval záhyby jeho těla a požitkářsky přivíral oči.

Bystrozor se do polibku zasmál. „Copak ti to včera nestačilo?" zamumlal, aniž by se odtáhl a více se na blonďákovo tělo položil.

„S tebou mi to nebude stačit nikdy," spokojeně zavrněl Zmijozel.

„Hm," zabručel Harry, načež se jemně zhoupl v bocích a zapletl prsty na rukou do Dracových vlasů.

Blonďákovým tělem projela vlna rozechvělého vzrušení, která se usídlila v oblasti jeho žaludku. Vydechl do Nebelvírových rtů a za týl si přitáhl jeho hlavu, co nejblíže to šlo. Byl takhle spokojený, zamilovaný a středem Harryho pozornosti.

Nebelvír se již chystal vyhrnout Dracovi tričko, když se ozval celým domem známý drnčivý zvuk zvonku. Bystrozor se maličko odtáhl a povytáhl na muže pod sebou obočí. „Čekáš někoho?"

„Ne," zamručel Zmijozel nespokojeně, načež nelibě našpulil rty. „Nepůjdeš tam, že ne?"

„Nemusím, můžeš tam jít i ty," uculil se Harry pobaveně.

„Harry..." protáhl blonďák s pohledem štěněte. Nelíbilo se mu, že byla jejich chvilka tak nepěkně narušena. Vždyť... ten člověk za dveřmi přece může přijít i jindy.

„Musím tam jít," pokroutil Nebelvír hlavou. Vtiskl blonďákovi pod sebou poslední polibek, a když se ozvalo druhé zazvonění, rychle se zvedl a spěchal stále bez trička ke dveřím.

Prudce otevřel a následně si otráveně povzdechl při pohledu na Dracova otce. „Říkal jsem vám, že když zazvoníte, máte čekat za brankou. Ne za dveřmi," povytáhl obočí. Říkal mu to několikrát a stále bez účelu.

Lucius se dotčeně ušklíbl. „Vidíš? Měl jsem pravdu. Bylo by lepší, kdybych zůstal doma a ty sem šla sama," obrátil se pak za sebe a tím odkryl Harrymu pohled na svou ženu.

Narcissa si mladého muže zvědavě prohlédla a v očích jí problesklo lehké pobavení, když viděla Harryho rozcuchané vlasy a odhalený hrudník. Díky tomu si také připomněla, že tohle byl mladík, teď již muž, kterému ona sama zachránila život, když lhala Voldemortovi do očí o jeho smrti. Bylo neuvěřitelné, jak moc se změnil. „Nerušíme vás, pane Pottere?" ignorovala Luciusovu poznámku.

Harry na Dracovu matku přimhouřil oči, načež se koutkem úst pobaveně pousmál. „Záleží na tom snad? Pojďte dál," ustoupil ode dveří a rozešel se sám dál do útrob domu. „Miláčku, máš návštěvu," ohlásil cestou jako vždy, když k nim Lucius zavítal. „Tentokrát ale rozrostlou o dalšího člena," sklonil se v obýváku pro své tričko a následně políbil Zmijozela se zmateným výrazem.

Draco s nechápavým výrazem vstal, a když mu oči padly na otcův doprovod, nevěděl, jak přesně zareagovat. Cítil radost z toho, že svou matku opět vidí, ale i vztek, protože se mu nedokázala v uplynulých letech ozvat, a u srdce jej bolestně píchalo díky vzpomínkám na to, jak nečekaně a bez jediného slova odešla zrovna v době, kdy od ní potřeboval slyšet, že tu pro něj někdo je a že nezůstal na vše sám.

„Ma-matko?" vydal ze sebe se zadrhnutím a dovolil si rychlý pohled do otcových očí, jako by se jej neverbálně ptal, co to má znamenat. Ruce si založil na hrudi v obranném gestu a čekal na vysvětlení.

„Ahoj, Draco..." téměř zašeptala Narcissa. Poté už se neudržela a se slzami v očích spěšně ke svému synovi přešla a i přes jeho odmítavý postoj ho pevně objala. „Tak moc si mi chyběl, omlouvám se, že jsem odešla. Že jsem tu pro tebe nebyla, když si to nejvíce potřeboval. Tak moc se omlouvám!" šeptala tichým hlasem a nevšímala si nikoho jiného.

Blonďák váhavě položil své ruce na její záda a mlčky zíral do neurčitého místa za ní. Naslouchal jejím kajícným slovům s pevně zaťatými čelistmi, avšak oči mu postupně začaly vlhnout, až nakonec i po jeho líčkách steklo několik slz. Dokonce i Luciusovi, který je se zájmem pozoroval a pro jednou si dovolil ukázat ve tváři nějaké emoce, se krátce zaleskly oči.

Ticho porušil až Harry. „Dáte si něco k pití, paní Malfoyová?" zeptal se jemně s rukama v kapsách, protože hádal, že se tady oba Malfoyovi zdrží.

Narcissa se s mokrými tvářemi od svého syna lehce odtáhla. „Zelený čaj, děkuji, pane Pottere," popotáhla a opět se otočila k Dracovi, jehož tváře vzala do dlaní. „Tak moc si vyrostl. Do krásy."

„Mami..." zahanbeně zamumlal blonďák a lehce nad jejími slovy pokroutil hlavou. I přes slzy se však usmíval. „Pojď, posaďte se," rukou jí pokynul k pohovce a svého otce vyzval pohledem k tomu, aby ji následoval. Lucius tak učinil, a kupodivu ani neutrousil Harryho směrem kousavou poznámku narážející na to, že by si také rád dal čaj, ale nikdo se jej neptal.

Bystrozor mezitím připravil čaje a pomocí bezhůlkového kouzla je přenesl na stolek. Před Narcissu zelený, před Luciuse černý, jak si správně pamatoval, že pije, před Draca bylinkový a na své místo kávu. Doprostřed stolků postavil cukřenku a mlčky se posadil vedle Draca naproti Malfoyovým. Přišlo mu nepatřičné se zatím do jejich rodinného setkání vměšovat.

„Tak jak se máš, povídej! Tak dlouho jsme se neviděli a novinám moc nevěřím," usmála se Narcissa a usrkla ze svého šálku.

„Skvěle, mám se skvěle," usmál se široce Draco a pohledem zaletěl k Harrymu sedícímu vedle něj. Vyměnili si jeden zamilovaný pohled, než se blonďák znovu obrátil ke své matce a pokračoval. „S Harrym jsme spolu už víc jak půl roku a jsou to skoro dva měsíce, co jsem se k němu nastěhoval. Oba pracujeme na ministerstvu, já v laboratoři s lektvary a Harry jako bystrozor," pokrčil rameny nejist si tím, co přesně chce Narcissa slyšet.

„Takže jsi šťastný?" natáhla Narcissa ruku a stiskla manželovu dlaň vedle sebe. Chtěla, aby to přijal i on, pokud Draco odpoví kladně.

„Ano, jako nikdy předtím," vydechl se širokým úsměvem blonďák a znovu se zadíval na svého přítele. Byl šťastný a to jen díky němu.

Harry se na Zmijozela pousmál, načež se zadíval na stále mlčícího Luciuse. Když se jejich pohled spojil, povytáhl obočí. Nesnášenlivost mezi nimi byla jasně hmatatelná.

Lucius jeho gesto napodobil, avšak pak okázale odvrátil pohled a s povýšeneckým výrazem ve tváři raději přesunul svou pozornost ke své ženě a synovi.

„Ty jsi celou dobu zůstala ve Francii?" tázal se zrovna Draco s již menším úsměvem, a aby zakryl své zklamání z toho, že o matce tak dlouho nic neslyšel, raději upil ze svého čaje.

„Ano, v mém rodinném sídle. Nedokázala jsem tu zůstat, bylo toho moc, omlouvám se, Draco," povzdychla si žena a smutně se pousmála.

Harry nad Luciusovým chováním jen potřásl hlavou. Na tohle neměl nervy. Pomalu vstal. „Zajdu si na vzduch, tak si popovídejte," sklonil se k Dracovi pro polibek, načež odnesl svou kávu do dřezu a tekutinu vylil. Nějak ho přešla chuť.

Draco za ním chvilku koukal, než se posmutněle pousmál na své rodiče, obzvláště matku. „Chápu to," věnoval jí ne úplně přesvědčivý úsměv a ve svých další slovech se pokoušel potlačit výtku, která se mu chtěla vloudit do tónu. „Nebylo to tu zrovna lehké."

Narcissa chvíli vyčkala, než uslyšela jemně bouchnout dveře, načež se popuzeně otočila na svého manžela. „Neslíbil jsi mi náhodou něco, Luciusi? Pro štěstí našeho syna?!" zeptala se důrazně.

„Nechápu, o co ti jde. Co jsem tady, ani jsem nepromluvil!" zatvářil se Lucius dotčeně.

„No právě!" zvýšila žena hlas. „Nemluvíš ani na svého syna!" zamračila se.

„Přece se nebudu vměšovat do něčeho, co si musíte vyříkat vy dva spolu!" ohradil se blonďatý muž. „Chtěla jsi, abych sem s tebou šel, tak jsem dodržel své slovo a jsem tady. Jenže tobě prostě není nic vhod!"

„Tak běž a promluv si s panem Potterem. Omluv se mu za své chování. Navštěvuješ jeho a Draca již dva měsíce a stále ses s ním nepokusil vyjít. Jsi starší a měl bys být ten rozumnější a ne naopak!" pokroutila Narcissa hlavou.

„Omluvit se mu? V žádném případě!" rozčileně pohodil Lucius hlavou, až mu dlouhé prameny vlasů poskočily na ramenech.

„Oba dva jste prostě tvrdohlaví mezci, že?" zkroušeně si povzdechnul Draco, kterému se počínající hádka ani za mák nezamlouvala. „Ty i Harry, ani jeden z vás není schopen udělat jako první nějaké vstřícné gesto, ani jeden z vás by to nedokázal překousnout!"

„A ty se mi divíš, Draco? Nehodlám takovému člověku ustupovat!" zavrčel Lucius nadmíru podrážděně.

„Luciusi!" ozvala se Narcissa a synovi věnovala omluvný pohled. „Pan Potter ti pomohl i přesto všechno, co si mu ty za jeho dětství udělal! A navíc... Ráda bych se mu stala druhou matkou nebo někým, v kom by mohl hledat oporu krom Draca. Vždyť ten mladý muž nikoho nemá, uvědomuješ si to?"

„To je od tebe hezký, Cisso, ale nemůžeš po mně chtít, abych se k tomu stavěl stejně! Já mu žádného druhého otce dělat nebudu!" důrazně spražil svou ženu pohledem.

„Však to po tobě taky nikdo nechce, otče," ozval se znovu Draco s lehkým zoufalstvím v hlase. „Ale mohli byste spolu aspoň trochu vycházet, kvůli mně..." lítostivě se zadíval do Luciusových očí. „Nebo si snad myslíš, že mě to nemrzí, když vidím, jak se pořád hašteříte?"

Lucius bez dalších slov pevně semkl rty k sobě.

Narcissa si povzdechla, načež vstala a přisedla si k Dracovi, aby ho mohla, jako když byl malý, pohladit po vlasech. „Otec slíbil, že se bude snažit. Zkusíš promluvit i ty... s Harrym? Vím, že ho nemá rád a chápu to, ale pokud ty s ním chceš zůstat a jsi s ním šťastný, měli bychom fungovat jako rodina. Co na to říkáš?" usmála se jemně.

„Jo," vydechl Zmijozel a pokýval hlavou, „zkusím." Drobný úsměv se usídlil na jeho rtech. „Děkuju, že se tolik snažíš."

„Není za co, Draco. Tohle je to nejmenší, co pro tebe mohu udělat," pokývala žena hlavou. „Vím, že ani Harry neměl lehký život. Oba si proto zasloužíte už jen to nejlepší."

Ahoj! Tak tu máme další kapitolku a poslední 4 před sebou. :) Co říkáte na shledání Cissa/Draco? A co "vztah" Lucius/Harry? Myslíte, že se usmíří? :D
Jinak užívejte prázdniny jak jen můžete! ;)
Snad se později po konci PS setkáme s většinou z vás u dalšího příběhu, zkráceně TNT, který najdete na našem profilu. :)

Vaše Makky & Matty