Blonďák s dlouhými vlasy v precizním culíku, aby mu nevypadl ani pramínek mimo, překvapeně zamrkal nad barvou přefiltrovaného lektvaru. Co četl, mělo by se jednat o zářivě červenou a ne... hnědou. Jestli zase udělal něco špatně, asi se zblázní. Poslední dobou vše kazil, jen protože byl myšlenkami u Andyho a u příprav svatby. Prostě jedna velká katastrofa.

S povzdechem odložil filtrát do stojanu a pro jistotu ho i zašpuntoval. „Koukám, že dnešek bude zase veselý," namířil svá slova jak k pracujícímu Dracovi, tak i jen pro sebe a vytáhl tlustou knihu ze třetí poličky regálu. Musel si ověřit, že opravdu lektvar pokazil, protože si byl jistý, že četl o červené barvě.

„Něco mi povídej," ušklíbl se unaveně Zmijozel a dovolil si pohledem sklouznout k Benovi. Jakmile zjistil jeho momentální činnost, odvrátil se zpátky k přísadám, které zrovna zpracovával v potřebnou směs. Verze Tacetu, do něhož náležela, byla jednou z posledních, jež Draca napadaly. Přišlo mu, že už pomalu vyčerpává i poslední ze svých znalostí k tomu, aby Pastorkovo přání splnil a smrtící lektvar vyrobil. Nehledě na to, že od doby, co se od Harryho dozvěděl o jednom z plánovaných využití, pracoval na něm s nevídanou nechutí.

„Už mě to fakt nebaví, tuhle filtrovanou blbost dělám už po čtvrté a po každé něco zkazím!" přejížděl Ben naštvaně prstem po řádcích přibližně v polovině knihy.

„Musíš se víc soustředit, a ne přemýšlet nad přípravami na svatbu," zasmál se Draco tiše. „To si nechej na doma."

„Jako kdyby to šlo..." povzdechl si Ben. „Docela ti závidím, že zatím nic nezařizuješ. Sice většinu zastane Andy, ale stejně. Je to pořád něco," potřásl hlavou.

„Výsledek ale za tu námahu stojí," prohodil Zmijozel zvesela.

„To doufám. Po téhle zkušenosti se ale už nikdy nechci ženit!" zasmál se dlouhovlasý blonďák a krátce se zadíval Dracovým směrem. „A co vůbec ty a Harry?"

„Jsme šťastní," zamilovaně se Draco usmál. „Od té doby, co jsem se k němu nastěhoval, mám pocit, že už mi nic nechybí. Je skvělý mít ho pořád na blízku."

Ben zvedl pohled a vševědoucně se na druhého blonďáka usmál. „Nechystáte se do toho taky praštit?" povytáhl pobaveně obočí.

„Nemyslím si," zatřepal Draco pobaveně hlavou. „Na to je ještě času dost."

„Jo, to jsem si myslel taky. A pak najednou..." pokrčil rameny.

„Nevím, sice jsme šťastní, ale netroufám si tvrdit, že jsme připravení i na něco tak velkého, jako je zasnoubení," zamyšleně pronesl Zmijozel.

„Já vím," pronesl Ben, „Harry na tak unáhlené kroky není. Co vím, za školních let se do všeho hrnul po hlavě a bez přemýšlení, ale zřejmě se poučil. Nebo prostě jen vyrostl. Co myslíš?" otočil se Ben ke knize zády a opřel se bedry o stůl za sebou, aby na bývalého Zmijozela lépe viděl.

„Popravdě?" koukl na něj Draco s lehce rozporuplnými pocity. „Na škole jsem jeho charakter docela přehlížel, nemůžu soudit. Ale máš pravdu, teď unáhlený rozhodně není," jemně se musel pousmát, když mu před očima proběhly všechny ty drobné krůčky, se kterými se s Harrym posouvali kupředu.

Ben ho spokojeně sledoval. „Je fajn tě vidět usmívat se," přiznal sám s drobným úsměvem. Byla to opravdu příjemná změna od začátku, kdy s ním začal pracovat. Tenkrát si o Dracovi nic moc pěkného nemyslel, protože se téměř pořád mračil, ale teď?

Zmijozelovu tvář ozdobil široký úsměv, ke kterému Draco přidal i sklopený pohled. Nevěděl, jak přesně na Benova slova zareagovat, ale cítil se díky nim polichocený.

„No jo," zasmál se dlouhovlasý blonďák, načež jeho další slova přerušilo otevření dveří bez zaklepání a dovnitř vešel bystrozor, který byl jen před malou chvíli předmětem jejich diskuze.

Harry v ruce držel celkem tlustý štos papírů a jeho tvář brázdil hluboce nespokojený výraz. „Ahoj," pozdravil oba blonďáky s podmračeným výrazem.

„Ahoj?" pobaveně Draco vydechl, zatímco překvapeně zíral na dokumenty v Nebelvírových rukách. Z celého srdce doufal, že nejsou určeny jim. Jako by už neměli dostatek starostí s přípravou Tacetu.

„Ahoj," pozdravil stejně nechápavě i Ben.

Nebelvír ale jen přejel očima po laboratoři, načež jeho pohled utkvěl na volném pracovním místě s židlí přesně naproti Dracovi a jeho přísadám. „Ani se neptejte! Můžu tady zůstat, že jo?" Bez čekání na odpověď se rozešel k vybranému místu, na které naštvaně mrsknul stohem listů.

Ben se zmateně zadíval na Draca, který byl v tu chvíli šéf.

„Bránit ti nebudu, ale... řekneš mi důvod?" se rty roztaženými do pobaveného úsměvu sledoval, jak se u nich Harry uvelebuje. „Před kým se schováváš?"

Bystrozor se sesunul na židli. „Před nikým! Jen Kingsley si uvědomil, že se mu hromadí papíry, tak proč by je nemohl strčit na vyřízení mně, že? Dokonce mě stáhl kvůli tomu z případu!" podrbal se ve vlasech a natáhl se k Dracově polovině stolu pro brk.

„A... proč nejsi u sebe v kanceláři?" povytáhl Zmijozel obočí. Úsměv mu z tváře stále neslézal. Bylo vtipné Harryho rozčilení pozorovat.

Nebelvír k němu zvedl pohled a přimhouřil oči. „Co to je za otázky, miláčku? Stejně dobře můžu papírovat tady jako v kanceláři. Tady si alespoň den můžu zlepšit pohledem na tebe, kdežto tam nahoře zírám jen na bílé stěny. Což mě teda rozhodně neuklidňuje, abys věděl!"

Benjamin nemohl jinak, než tiše vyprsknout smíchy do své dlaně a rychle se k oběma mužům otočit zády. Ramena se mu ale stejně smíchy lehce natřásala.

„Tak dobře, dobře," pobaveně se zaculil Draco při pokývání hlavou a střelil pohledem po smějícím se Benovi, který mu to ani trochu neulehčoval. Harryho teatrálnost byla komická.

„Děkuju," potřásl bystrozor hlavou, načež ji sklonil dolů a s povzdechem před sebe stáhl první papír ze štosu. Následně si levou rukou podepřel čelo a začal se soustředěním vyplňovat, jak to celé už chtěl mít z krku.

Draco na něj vrhl poslední pobavený pohled, než se rozhodl vrátit ke své práci. Neubránil se však tomu, aby čas od času po Harrym nepokukoval. Jeho silně soustředěný výraz se mu líbil.

I když se ale Nebelvír soustředil na maximum, co se děje kolem něho vnímal se stejnou intenzitou. Zatímco šel totiž Ben pracovat do jiné části laboratoře, Draco stál pořád před ním. A neustále se na něho díval. „Nesleduj mě pořád," nevydržel to už, když se tak stalo snad po desáté. Ne, že by mu to vadilo, ale jen ta myšlenka odváděla jeho vědomí někam úplně jinam. Což zrovna nepotřeboval, pokud chtěl mít vše brzy hotové.

„Promiň, promiň," spěšně se Draco omluvil a v obranném gestu zvedl obě dlaně. Musel si skousnout ret, aby se nerozesmál nahlas a nedopadl jako Ben před chvílí.

„Mizerný lháři," zanotoval Harry, aniž by odtrhnul pohled od papírů nebo přestal vyplňovat. Brk stále klouzal po papíře se stejnou pravidelností jako doposud.

Draco se sám pro sebe uchechtl. Raději vzal již hotovou směs a začal ji přidávat do jednoho ze svých kotlíků. Jednotlivé částečky postupně mizely ve světle zeleném lektvaru a přidávaly jeho barvě na tmavším odstínu, stejně jako zesilovaly jeho zápach. Několik vteřin z kotlíku utíkal hustý dým a teprve až se rozplynul ve vzduchu, začal Draco lektvar promíchávat.

„Uděláme si dneska hezký večer? Docela rád bych zase něco zkusil uvařit. Něco nového. Na co máš chuť?" zeptal se z ničeho nic Harry a brkem si přejel po nose.

„Co třeba asijská kuchyně?" navrhl Draco oblast, ze které toho ještě moc uvařit nezkoušeli.

„Asijská?" zopakoval bystrozor a chvíli se odmlčel, jak zřejmě přemýšlel nad něčím v papírech. Hromádky měl již vyrovnané. Půlka hotová a půlka ještě ne. „Tam neznám snad žádný recept, abych věděl, jestli bych něco chtěl ochutnat," přiznal nakonec.

„Chtěl jsi vyzkoušet něco nového, tak proč ne. Recept se někde najde," pohodil Zmijozel hlavou.

„Tak dobře, něco si vyber," zamumlal Harry a s jemným úsměvem si navlhčil suché popraskané rty. „Večer bysme si pak mohli napustit vanu..."

„To zní vážně dob- sakra!" zaklel zničehonic a okamžitě se začal plně věnovat kotlíku, u něhož stál. Lektvaru uvnitř však už nebylo pomoci. Po jeho povrchu se nezadržitelně šířily bubliny vzduchu, a jakmile zabraly veškeré volné místo, obsah kotlíku zasyčel a rázem celý zčernal. Draco si hlasitě povzdechl a z jeho úst vyšlo několik nevybíravých slov.

Bystrozor zvedl polekaný pohled, jestli se blonďákovi nic nestalo. „Co se stalo?"

„Zase to nevyšlo!" nabubřele pronesl Draco. „Ten lektvar je prostě nemožný vyrobit, ale kdykoliv se o tom snažím přesvědčit Pastorka, nemá ani snahu tomu porozumět! Jen se třese na výsledek." Dlaní bouchl do stolu a rozčileně sledoval zkažený výtvor.

Harry si povzdechl. „Tak se na to vykašli a podej výpověď. Chytíš se jinde, jsi nejlepší lektvarista v Británii," pousmál se na Zmijozela následně.

Draco se přinutil k drobnému úsměvu. „Budu za ním muset zajít znovu. Tohle vážně nemá cenu. Vyzkoušeli jsme toho už tolik!" povzdechl si a zády se opřel o hranu stolu za sebou, zatímco hůlkou odčaroval obsah kotlíku pryč.

„Jen do toho. A co se týče toho druhého, můžeš to zkoumat doma, mám tam jednu volnou místnost, takže pokud budeš chtít..." nedokončil svou svou odpověď a jen odložil další papír na hotovou kupičku.

„Nevadilo by ti to?" nadějně se Draco na Harryho zadíval. Tacet byl možná odhodlaný vzdát, ale svůj protilék na exedunt rozhodně ne. Na rozdíl od zakázky pro ministerstvo, na svém vlastním objevu docela pokročil kupředu a cítil, že správný výsledek by mohl být už za dveřmi. Hotov během krátké doby, pokud neudělá nějakou fatální chybu a nebude muset začít s celou přípravou nanovo.

„Kdyby ano, nenabízel bych ti to," usmál se upřímně Nebelvír. „I když mě asi bude mrzet, že nebudu mít kam utéct ze své kanceláře, když už tady nebudeš. Dobře se mi s tebou pracuje."

Zmijozel se se širokým úsměvem nahnul přes stůl, aby Harryho mohl políbit. Spojil jejich rty a spokojeně zamručel, když Nebelvír zuby popotáhl za jeho spodní ret.

Harry se lehce odtáhl a zkontroloval pohledem Bena na druhé straně laboratoře. „Pojď se mnou," vzal poté s úsměvem Draca za ruku a odtáhl ho za regál knih, kam na ně třetí muž neviděl. Tam Zmijozela natiskl na dřevo a sám polapil jeho rty ve vášnivém polibku, načež dlaněmi zabloudil pod Dracovo oblečení na bedrech.

Blonďák tiše vzdychl do jeho rtů. Jednu ruku měl volně položenou na Harryho hrudi a tu druhou vsunul do černých vlasů. Vycházel Nebelvírovi vstříc, když byly jeho rty náruživě okupovány.

„Kdyby tu nebyl Ben, asi bych si tě vzal klidně na tom pracovním stole," zamumlal Harry pobaveně do Dracových rtů, než se s posledním polibkem odtáhl. „Běž za Pastorkem a řekni mu to. Asi bude zuřit, ale nemůže tě tady držet, pokud podáš výpověď."

S narůžovělými tvářemi Zmijozel přikývl. „Půjdu. Drž mi palce," zamumlal s mrknutím.

„Budu," usmál se Nebelvír a ještě jednou natlačil blonďákova záda na knihovničku, aby si mohl nárokovat jeho rty.

„Nech toho," ztěžka vydechl Draco, když se mu až na po několikáté podařilo utéct z dosahu Harryho rtů, „nebo vážně budeme hledat místo na rychlovku. Pak bych za Pastorkem rozhodně nemohl," zasmál se tichým smíchem a pohladil Nebelvíra po tváři.

Bystrozor se vědoucně uculil. „To bylo pro štěstí!"

„Jasně," pokroutil nad ním Zmijozel hlavou.

„Ještě chvíli tenhle tón a jdeme do skladu," upozornil blonďáka Harry s chechtáním, ale sám od něho radši odstoupil. „Počkám tady a možná i ty papíry dodělám, tak pak přijď. Půjdeme domů společně," dodal ještě.

„Dobře. Miluju tě."

„Já tebe taky."

Ahoj! :) Jak si užíváte poslední dny do prázdnin? Snad vám je nová kapitola zpříjemnila a potěšila vás. :) Co na ni říkáte? Každý názor uvítáme! :)

Vaše Makky & Matty