Draca probudily tlumené sluneční paprsky dopadající skrze záclonu do ložnice. Nesouhlasně zamručel a lehce se zavrtěl, když si uvědomil, že se probouzí. Za zavřenými víčky se zaposlouchal do okolních zvuků, a tak přišel okamžik, kdy si uvědomil, že se probudil jako první. Harryho tiché oddychování v pravidelném rytmu naznačovalo, že je Nebelvír stále pohroužen do světa snů.

Blonďák trochu zalitoval svého počátečního uvelebujícího pohybu. Mohl jej vzbudit, ale naštěstí se tak nestalo. Merlindíky. Takto měl možnost pomaličku otevírat své oči a nechávat je uvyknout na světlo v místnosti. Jakmile se mu podařilo od sebe víčka naplno odlepit, naskytl se mu pohled na Harryho spící tvář. Tak poklidnou a krásnou.

Se zamilovaným výrazem sledoval, jak Nebelvír nevnímá okolní svět. Nadzdvihl se z jeho hrudi a podepřel si hlavu dlaní, loket zapřený v měkkém polštáři. Sledoval ty nádherně tesané rysy, zatímco vzpomínal na včerejší večer. Jak se jeden jeho nevinný nápad zvrtl v něco tak úžasného, a zároveň nečekaného. Rozhodně nepředpokládal, že se s Harrym dostanou až k samotnému sexu, když mu včera navrhoval společnou sprchu. Očekával nějaké doteky na nově odhalených místech, poznávání těla toho druhého pod rouškou padající vody, ale vývoj událostí předčil jeho očekávání. Avšak nemohl si stěžovat.

Jedinou chybu na včerejším zážitku zapříčinil on sám. Myslel si, že je incident s Gabrielem zcela za ním, že jej překonal a odklidil do nejzazšího kouta své mysli, avšak včera si dokázal, že to tak není. Jenže... Harrymu se povedlo docílit toho, aby zapomněl a všechny špatné vzpomínky spojené s Gabrielem nahradil těmi hezčími, s ním.

Sex, který s Harrym měl, byl v mnohém neobvyklý. Ne obecně, nýbrž čistě pro něj. Nebelvír pro něj soulož povýšil na nový, doposud nepoznaný level. Všechna péče, pozornost, láska ukrytá v každém z doteků, to s nikým ještě nezažil. Až s Harrym. A musel konstatovat, že se mu to opravdu líbilo. Jít na to romanticky, s opravdovými city chovanými k tomu druhému, být rozmazlován, a zároveň být chtěný... milovat se, ne mít pouhý sex.

Tímto povýšením svého vztahu s Harrym na další úroveň si také konečně udělal jasno sám v sobě. Když těsně před usnutím oplatil bystrozorovi jeho vyznání, myslel to vážně. Opravdu si byl nyní jist tím, že to, co k Nebelvírovi cítí, je pravá a nefalšovaná láska. Černovlasý si jej zkrátka získal svou osobností, tím, co mu mohl nabídnout ze svého vlastního já. Popravdě, trvalo mu dlouho, než si to vše uvědomil, ale včerejší zážitek mu otevřel oči.

Nádherný široký úsměv ozdobil jeho tvář, když viděl, jak Harry zatřepal svými víčky a jak se s výdechem překulil ze zad na bok, jen aby se vzápětí mohl vrátit zase zpátky a rozhodit ruce po polštáři podél své hlavy z obou stran. Tiše zamlaskal a stále ještě se zavřenýma očima zašátral rukou vedle sebe.

Draco se jeho počínání zasmál, čímž na sebe strhl Nebelvírovu pozornost. Vzápětí na něj mžoural pár nádherných zelených očí. Zmijozel se naklonil k bystrozorově tváři a sklonil se nad jeho rty. „Dobré ráno..." zašeptal s nadšením těsně před tím, než věnoval Harrymu vláčný polibek jako pozdrav do nového dne.

„Ahoj..." zamumlal bystrozor ochraptěle s mrkáním, jak se snažil rozkoukat, a rozněžnělým úsměvem na rtech. „Takovéhle probuzení si teda nechám líbit," uculil se a protřel si oči od ospalků.

Draco souhlasně zamručel. Počkal, až Harry přestane s protíráním očí, a poté se znovu přitiskl na jeho rty.

Nebelvír se do polibků smál, ale oplácel mu každý, který od blonďáka dostal. Polibky ale neutichaly a tak Harry chytil Zmijozela za boky a přetáhl si ho na sebe, aby mu byl blíž. Dlaněmi hladil jeho nahé tělo, kopíroval ohyby páteře a probíral se jeho jemnými vlasy na temeni.

Blonďák do polibků spokojeně mručel. Byly líné a mazlivé, což se mu nadmíru zamlouvalo. A když se od sebe oba muži po nekonečně dlouhé době odtáhli, položil si hlavu Harrymu na prsa, zatímco se zbytkem těla lehce posunul podél Nebelvírova boku, aby mu mohl lépe koukat do obličeje.

„Copak?" zachechtal se Harry, když viděl Dracův upřený pohled.

Zmijozel se uculil, než jeho výraz náhle o něco zvážněl. Viditelně polkl, ale poté se přeci jen rozmluvil o tom, co se mu honilo hlavou. „Včera," vydechl, „jsem si potom všem něco uvědomil," odmlčel se a pozorně sledoval Harryho reakci. Tou byl však jen vyzývavý pohled nabádající jej k tomu, aby pokračoval.

Draco se usmál a na kratičký okamžik sklopil svůj zrak, než se znovu a odhodlaně podíval do Harryho očí. „Miluju tě, Harry. Teď už to vím..."

Nebelvírovy oči se překvapeně rozšířily a na jeho rtech se o pár chvil později začal formovat široký úsměv. „Vážně?" přeptal se pro jistotu, jestli opravdu správně slyšel.

„Vážně," potvrdil Zmijozel se zamilovaným úsměvem a přesvědčivě ještě jednou svá slova zopakoval. „Miluju tě, Harry Pottere."

Bystrozor s úsměvem přitiskl pevně rty na ty Zmijozelovy. „Já tebe taky. Moc," šeptal dojatě a držel ho v objetí.

„Já vím..." vydechl Draco potěšeně. Sklonil se, aby Harryho znovu políbil. S ním se cítil opravdu šťastný. S radostí vycházel vstříc Nebelvírovým rtům, které se rozhodly jejich polibek opět prodloužit.

Nakonec se ale Harry spokojeně odtáhl. Když ale Draca pohladil po tváři, zarazil se. „Kolik je hodin?"

„Není to jedno, Harry? Je sobota. Nemusíme vstávat, pokud nebudeme chtít..." líně protáhl blonďák a zabořil si hlavu do Nebelvírovy hrudi.

„No, bohužel není. Musím dneska do práce," zadrmolil bystrozor, načež se naklonil přes Dracovu hlavu, aby viděl na budík. „Sakra!" zanadával následně a prudce ze sebe stáhl peřinu.

„To ne..." zaskučel blonďák, když mu z Harryho reakce došlo, co se děje, ale i přes svou neochotu se odkulil z jeho hrudi, aby mu umožnil vstát.

„Promiň, zapomněl jsem ti to říct," kajícně se na Zmijozela zadíval, když na sebe ve spěchu házel oblečení. Už takhle šel o hodinu později. „Vynahradím ti to, slibuju," pousmál se Harry a rychle přešel k posteli a věnoval blonďákovi polibek. Nebyl to jeho výmysl jít v sobotu do práce.

„No jo, tak utíkej," zamumlal Draco do jeho rtů po čas polibku. Představoval si dnešní den trošku jinak, ale proti bystrozorským povinnostem bojovat nemohl.

„Vymysli nám program na večer," usmál se znovu omluvně Harry, ještě jednou Zmijozela políbil a poté už ho nebylo. Draco mohl slyšet jen o chvíli později prásknout domovní dveře. Svět byl hold někdy opravdu nespravedlivý.

***

Týden za týdnem plynul a Harrymu se zdálo, že to snad ani není možné. Stále chodil do práce, ale rozdíl byl v tom, že buď na ministerstvu, nebo až doma na něho čekal člověk, kterého miloval a on miloval jeho. Nabídl Dracovi, ať se k němu nastěhuje, a tak měl jeho prázdný dům o nájemníka navíc. A Harry byl šťastný. Neuvěřitelně šťastný.

Proto teď také s úsměvem na rtech tvořil vydatnou snídani po vášnivé noci. Byla sobota ráno a Draco ještě spal. Nedivil se mu. Po delší době si zase udělali hezký večer a Draco se díky němu ukázal v novém světle jako vynikající milenec, který rád zkoušel nové věci. Zasloužil za včerejší výkon snídani až do postele, a tak Harry jen doufal, že se neprobudí dřív, než ji dodělá a do ložnice donese.

Z krájení zeleniny ho vyrušil třeskavý zvuk až moc nápadně se podobající přemístění. Bystrozor díky němu strnul v pohybu a s podmračeným výrazem odložil ostrý nůž nechápajíc, kdo a hlavně co dělá na jeho pozemku. Až zaklepání na domovní dveře ho ale donutilo se rozejít.

S opatrností otevřel zamračeně dveře, načež se kysele zašklebil při pohledu na již čistého a upraveného Luciuse Malfoye. Nic mu nehodlal dát zadarmo, a tak se jen mlčky opřel ramenem o zárubeň dveří a vyklenul obočí. Jak se k němu na pozemek dostal, hodlal vyřešit později.

„Zdravím," pousmál se blonďatý muž, přestože z jeho očí čišelo nepřátelství spolu s nenávistí. „Přišel jsem za Dracem, je tu, že?" pohodil rukou, v níž držel svou novou vycházkovou hůl. „Vím, že tu teď bydlí. Musel jsem kvůli tomu znovu na ministerstvo, aby mi upravili seznam míst s povoleným vstupem," zašklebil se a hodil na černovlasého vyzývavý pohled.

„To tady sice bydlí, ale jedná se o můj dům a můj pozemek a vy jako každý druhý jste měl počkat na cestě a zazvonit za plotem," odpověděl ledově klidně Harry, i když byl ve skutečnosti zvědavější než bába na klepy. „Co mu chcete?"

„Odpusťte, že neznám ty vaše mudlovské zásady," utrousil Lucius s našpulenými rty. „Rád bych si s ním promluvil. Neviděli jsme se příliš dlouho a já teď vlastně ani nevím, co všechno se v životě mého syna událo," poklepal holí o zem. „Pustíte mě dál, nebo s ním budu mluvit mezi dveřmi?" dodal rýpavě.

„Takže už vám došlo, co to je zůstat úplně sám a leze vám to na mozek? Slušný výsledek, pár týdnů," odpověděl stejným tónem i Harry, ale ustoupil ode dveří a mávl rukou v pozvání. „Prosím," ušklíbl se, „a boty dolů."

„Bezevšeho," křečovitě se Lucius usmál a s vystrčenou bradou prošel kolem Nebelvíra. Pak se podle jeho přání zul a své boty postavil vedle několika párů, co se v předsíni nacházely. „Spokojen?" obrátil se poté k Harrymu čelem s povytaženým obočím.

„Samozřejmě," usmál se bystrozor a sám v ponožkách prošel kolem Luciuse dál do velkého obýváku a následně do kuchyňské části. „Dáte si něco k pití?" zeptal se zdvořile, aby si Lucius na něho nemohl stěžovat v tomto ohledu.

„Čaj, jestli můžu. Černý, silný a nejlépe neotrávený."

Harry se zády k blonďákovi zašklebil. „Jestli nějaký takový najdu, nevidím v tom problém."

„Skvěle. Kde je Draco?" probodl Lucius svým pohledem Nebelvírův týl a opřel se o svou hůl.

„Spí. A budit ho kvůli vám nebudu," pokrčil Harry laxně rameny a postavil vodu na Luciusův čaj. „Můžete se zatím posadit," prohodil, protože tušil, že Malfoy stále stojí uprostřed místnosti.

„Výborně, tak to vypadá, že na něj budu muset počkat ve vaší přítomnosti. Milé," ironicky pronesl, zatímco se přesouval ke gauči, na nějž následně s tichým zašustěním látky usedl. „Povězte mi, pane Pottere, jak dlouho že už váš vztah s mým synem trvá?" nadhodil se zvědavostí a očima pozorně bloudil po vybavení místnosti.

Harry připravil hrneček a do něho dva sáčky s čajem, aby byl opravdu silný, jak si Malfoy přál. „Čtyři měsíce."

Z Luciusova hrdla se vydralo zamručení oznamující, že tuto skutečnost vzal na vědomí. „Překvapuje -" zarazil se, když jeho oči narazily při obhlídce Harryho domu na bílou chlupatou kouli, která na něj nevraživě zírala a ježila své chlupy, „překvapuje mě, že už jste si ho k sobě stihl nastěhovat..." pronesl se ztvrdnutými rysy ve tváři a zaraženým pohledem směřovaným na kocoura. Nakonec se však donutil od něj odtrhnout zrak a povýšenecky nad ním pohodit hlavou. Hloupá kočka...

Nebelvírova ramena lehce ztuhla, načež zalil hrneček vařenou vodou. „Do toho vám nic není. Je to můj dům a naše životy," ušklíbl se a položil před Luciuse čaj. Poté se vrátil zpátky do kuchyně, aby mohl dokrájet načatou zeleninu.

„Zajisté. Opakujete mi to už po několikáté. Ale já se zájmem o ten Dracův přišel," zvýšil lehce svůj hlas. „O tom vašem toho moc vědět nepotřebuji. Vše potřebné zná každé malé dítě v celé Británii."

„Jen po druhé, pomalejším to ale rád zopakuji. Navíc někomu, kdo posledních pár let strávil v Azkabanu. Hodně se toho změnilo, víte?" odložil Harry červenou papriku a začal krájet žlutou. Poznal totiž, že Draco miluje pestrobarevné snídaně a on mu je rád připravoval.

„Poučte mě," vybídl jej Lucius a sám se natáhl pro hrnek s čajem.

„Ani se mi nechce," trhnul Harry rameny.

„Pravda, komu by se to chtělo opakovat dvakrát, že? Pro pomalejší," odfrknul si blonďatý muž a pohodlně se opřel o opěrku za sebou. Usrkl z čaje a ponechal si příjemně teplý hrníček v rukách.

Zatímco se oba dva muži dole zaobírali kousavou konverzací, Draco se v ložnici probudil do prázdné postele. Rukou přejel po opuštěném místě vedle sebe, jen aby se setkal se studenou matrací. Harry musel být vzhůru delší dobu.

Se zívnutím se posadil a prohrábl si rukou své spánkem rozčepýřené vlasy. Stále rozespalýma očima vyhledal v místnosti své tričko na spaní, které z něj včera Harry svlékl při jednom z jejich dalších společných večerů. Našel jej položené na nižší komodě, kam jej Nebelvír nejspíše umístil, když vstal. Správně by mělo ležet pohozené někde na zemi.

Na bosých nohách k němu přešel a přetáhl si jej přes hlavu, načež ze samotné komody vydělal čisté boxerky a natáhl si je. Ještě otevřel v ložnici okno, a poté se vydal najít Harryho. Sotva vyšel na chodbu, uslyšel z přízemí drobný hluk.

„Harry?" zavolal lehce ochraptělým hlasem, zatímco scházel po schodišti. „Zlato!" Několik posledních schodů rychle seběhl, a jakmile jeho oči spatřily Nebelvíra čekajícího u kuchyňské linky, ihned se vydal k němu. „Ahoj," široce se usmál a vzápětí už objímal Harryho kolem krku, zatímco se svým nosem mazlil s tím bystrozorovým.

Nebelvír se spokojeně usmál a obejmul Zmijozela na oplátku kolem beder. „Dobré ráno," sklonil se a vědom si moc dobře Luciusova upřeného pohledu Draca hluboce políbil. Nebude se přece jen kvůli němu omezovat. „Dokrajím ti zeleninu a můžeš se nasnídat," zastrčil blonďaté prameny za přítelovo ucho a pomalu se odtáhl. „A v obýváku máš návštěvu," dodal ještě ne příliš nadšeně, když se vrátil ke krájení.

„Cože?" nechápavě se Draco zarazil. Kdo by jej tu tak mohl shánět? Když se však otočil, aby viděl za sebe, střetl se jeho pohled s naprosto stejnýma šedýma očima, jaké měl on sám. Jeho nadšení z dnešního rána rázem opadlo, rysy ve tváři mu ztvrdly.

„Otče? Co tady děláš?"

„Přišel jsem tě navštívit. Dovolil jsem si moc?" povytáhl Lucius obočí v otázce a odložil již téměř prázdný hrnek od čaje před sebe na stůl.

„Spíš... jsem tě tu nečekal," rozpačitě se Draco pousmál. „Posledně jsi nevypadal, že máš zájem se mnou, s námi, mít cokoliv společného." Jeho rty se opět sevřely do tenké přímky.

„Inu, s tvým výběrem jsem se ještě jaksi nesžil," věnoval Harrymu nevraživý pohled, „ale o tobě bych rád věděl vše, co se za mříže nedoneslo. Uděláš si na mě čas?"

Draco očividně zaváhal. Přešlápl na místě a nerozhodně zíral do otcovy tváře, než nakonec poraženecky pohodil hlavou. „Tak fajn," svolil. Přes rameno se ohlédl na Harryho, a teprve poté se rozešel k pohovce. Posadil se s úctyhodnou mezerou vedle Luciuse a složil ruce do svého klína. „Co chceš slyšet?" otázal se tvrdším hlasem a v následujících minutách už otci s jistou strohostí sděloval ta nejdůležitější fakta, která Lucius potřeboval vědět. 

Ahoj! Jak trávíte víkend? :) Pokud není zrovna vydařený, doufáme, že jsme vám ho zlepšily další kapitolu. ;) Budeme rády, když nám do komentářů napíšete, jak se vám líbila. Každý názor nás vždy potěší. :) A mimochodem - omlouváme se za menší mystifikaci pod minulou částí. Od konce příběhu nás dělí ještě sedm částí, tak nezoufejte! Pořád je se na co těšit. ;)

Vaše Makky & Matty