Menší místnost s manželskou postelí uprostřed osvětlovalo jen stále slábnoucí ranní slunce. Pootevřeným oknem se dovnitř dostával svěží vánek, který lehce nadzvedával bílé okrasné závěsy a následně se dostával i ke smyslům černovlasého může v posteli.

Harry čerstvý vzduch jen vítal, protože mu pomáhal v přemýšlení, díky kterému ležel už dobrých patnáct minut v posteli po té, co Draco odešel. Šel jim připravit snídani nic netušící, s čím se bystrozor ve své mysli pere.

Ústa černovlasého opustil tichý povzdech. Stále měl pocit, že se Zmijozelovi dostatečně neomluvil za to, jak se choval. Draco mu sice mohl říci, že mu odpustil, ale svědomí Harryho stále hryzalo. Přece jenom, to jak mluvil o jeho otci... Tady by měla jít všechna nenávist stranou. Ať už neměl Luciuse rád sebevíc, byl to Dracův otec a Draco momentálně muž, kterého miloval a se kterým by chtěl zůstat. A už jen z toho Harry pochopil, že by měl s Luciusem své vztahy urovnat. Už jenom kvůli Dracovi. Jenže tak rychle to zase nešlo.

Lucius byl v Azkabanu a jediné, co pro něho mohl udělat, jediné, co mohl udělat pro Draca, bylo zajistit, že Malfoy starší nedostane mozkomorův polibek a ani se nedostane na svobodu. Tím, že bude působit jako jeho obhájce coby vyškolený bystrozor.

Do toho se Harrymu extrémně nechtělo, ale byl si vědom, že když to udělá, Dracův vděčný výraz za to bude stát. Ať se Zmijozel totiž snažil tvářit statečně, tak na něm bystrozor poznal, že se trápí. Tím, že neví, jak celé otcovo přelíčení dopadne.

A Nebelvír nechtěl, aby se blonďák trápil. A už vůbec ne jeho vinou, která stále visela ve vzduchu, když odmítl poprvé Luciuse obhajovat. Proto byl nucen svůj názor přehodnotit. I když ho to stálo velké úsilí, ale rozhodl se. Chtěl šťastného Draca a toho docílí i tímto způsobem, to si byl jistý.

Pomalu se proto vydal z ložnice ven, aby našel blonďáka stát u linky v kuchyni s připravenou snídaní. Před ním stály dva zatím prázdné hrnečky a místnosti se rozléhal zvuk vařící se vody.

„Hezky to tu voní, co jsi nakonec připravil?" usmál se na Dracova záda, než se blonďák otočil a obdařil ho též širokým úsměvem.

„Palačinky," oznámil mu Zmijozel a hlavou pokynul ke stolu, který se momentálně nacházel v obležení několika marmelád, džemů, ale i medu a čerstvého ovoce - a to především toho lesního. Hotové palačinky byly navršeny na talíři stojícím uprostřed stolu a u dvou míst naproti sobě bylo prostřeno k jídlu. Stačilo, aby Draco zalil jejich ranní kávu a mohli se oba posadit ke snídani. „Můžeš si jít sednout, hned přijdu."

„Dobře," podrbal se Harry v už tak rozčepýřených vlasech a jen v boxerkách a tričku se posadil ke stolu.

Netrvalo dlouho a Draco se objevil u něj i se dvěma kouřícími hrníčky v rukách. Jeden z nich postavil před Harryho na stůl a druhý umístil ke svému talíři. Poté se též usadil a usmál se. „Tak si nechej chutnat," popřál bystrozorovi dobrou chuť.

„Jo, dobrou chuť," nandal si Harry palačinku na talíř a poté se natáhl po jahodové marmeládě. Otevřel skleničku a začal si ještě vlažnou palačinku mazat sladkou pochutinou.

Draco sám se natáhl po medu a poté po kouscích ovoce. Nakonec palačinku pečlivě přeložil a potřebně smotal, aby ji mohl jíst příborem. Nemohl si nevšimnout, jak jej při tom Harry pozoruje. Spojil s ním svůj pohled přikrášlený o milý úsměv, avšak k jeho překvapení mu jej bystrozor oplatil neurčitým poloušklíbnutím. „Nechutná ti to?" zeptal se s mírnými obavami, netušící, co je příčinou Harryho podivného chování.

Bystrozor sebou lehce cukl. „Ne... Teda ano, jen..." kousl se do rtu a navzdory svým slovům odsunul talíř s nenačatou palačinkou. Určitě byla skvělá, ale Harry na ni v tu chvíli neměl moc chuť. Na žádné jídlo. „Přehodnotil jsem názor," vydechl nakonec s očima na Dracově lákavě vypadající palačince.

„Názor na co?" vydechl blonďák neuspokojen Harryho odpovědí. Svěsil ruce s příborem a nechal je klesnout na stůl.

„Zajistím, aby se Lucius nedostal na svobodu a aby nedostal polibek. Pokud chceš, aby se jen vrátil do Azkabanu, zařídím to," zvedl Harry své zelené oči k Dracovým, aby viděl jeho reakci.

Zmijozelovy zorničky se rozšířily. „Opravdu do toho chceš jít? Ne, že bych nebyl rád, ale... jsi si jistý?"

Nechci do toho jít. „Chci to udělat... Pro tebe, ne pro něho," přiznal nakonec Harry s lehkým pokroucením hlavou.

Draco s vděčným úsměvem natáhl ruku přes stůl a chytil do ní dlaň černovlasého. „Děkuju, Harry," špitl a na okamžik zesílil svůj stisk na bystrozorově ruce. „Hodně to pro mě znamená."

„Já vím," pousmál se jemně Harry. Věděl to. A proto to dělal. „Na ministerstvu zajdu za Pastorkem - říct mu to. Myslím, že s tím nebude mít problém."

„Snad ne," zadoufal blonďák. „Nesmí. Ať to zní jakkoliv hnusně, potřebuju, aby se otec vrátil do vězení. Bude to tak nejlepší pro všechny," vydechl a pustil Harryho ruku. Pak se odtáhl, aby se zády mohl pořádně opřít o židli.

„Uvidíme," přitáhl si Harry opět k sobě talíř a vzal palačinku rovnou do rukou. Následně si ukousl pořádně velké sousto. „Je to výborný!" zahuhlal s plnou pusou pochvalně.

„Díky," uculil se Draco a v očích se mu usadily pobavené jiskřičky. S takovýmhle bláznem chodí. A taky je za to nesmírně rád.

***

„Předejte to panu Simpsonovi a tohle je pro slečnu Adlerovou, rozumíte? Nepopleťte to," podíval se ministr Pastorek důrazně na nižšího mladíka v úřednickém hábitu a vtiskl mu do rukou dvě rozdílné složky. Muž věnoval svému hlavnímu nadřízenému rozpačitý úsměv, jež jasně dával najevo, jak moc je nervózní z ministrovy přítomnosti. A Kingsley si jeho nervového rozpoložení velice dobře všiml - proto také pochyboval o tom, že mladík zadaný úkol vykoná bezchybně. Už viděl, jak nakonec bude muset řešit další nedorozumění, tentokráte kvůli dvěma prohozeným složkám.

„Ano, pane," zamumlal mladý muž a nervózně těkal pohledem, zatímco stále stál na místě jako solný sloup a nevypadal, že se hodlá v nejbližší době pohnout.

„Na co čekáte? Běžte!" popohnal jej ministr, načež jako by se mladík najednou probudil, spěšně odešel a při tom koktal svou omluvu společně se slovy rozloučení.

Pastorek jej sledoval, dokud se mu neztratil v davu dalších zaměstnanců. Hlasitě si povzdechl a nezabránil si ani v nechápavém pokroucení hlavou plném marnosti. I takovéhle kouzelníky tu musí zaměstnávat. Nejspíše je dobře, že z něj mají respekt, ale někdy všeho moc škodí. A zdržuje od práce.

Pln odevzdanosti se nakonec sám rozešel vstříc své kanceláři, kde na něj čeká další spousta práce. Od nekonečného papírování, vyřizování žádostí a čtení stížností, až po rozhovory se zaměstnanci, udělování napomenutí a k jeho nelibosti i výpovědí. Někdy svůj post proklínal a snil o dni volna plném popíjení drinků a lenošení doma na zahradě.

Zatřepal hlavou nad nesplnitelnými představami. Ani na tohle teď pořádně nemá čas. Rázoval si to dále přeplněnou chodbou, když v tom náhle za sebou uslyšel lehce zadýchaný hlas volající jeho jméno. Zastavil se uprostřed kroku a otočil se, jen aby jeho pohled ulpěl na utíkajícím Harrym Potterovi. Ačkoliv to nebylo střetnutí, které zrovna čekal, pravdou bylo, že i černovlasý hrdina měl u něj menší vroubek, o němž si bylo potřeba pohovořit. Proto mu také setkání s ním docela hrálo do karet.

„Harry! Jdeš jako na zavolanou..." ze široka se na něj usmál a věnoval mu jeden ze svých hluboce prozíravých pohledů.

„Opravdu?" zastavil se bystrozor před Kingsleym lehce zadýchaný.

Pastorek souhlasně pokýval hlavou. „Potřebuji s tebou probrat jednu menší záležitost. Doprovodíš mě do kanceláře?" důrazně se na Harryho zadíval s neodmítnutelnou výzvou v očích.

„Jistě," přikývl Nebelvír zmateně, protože si nebyl vědom žádného přešlapu, kterého by se dopustil. Svůj vlastní důvod, proč přišel, si prozatím nechal pro sebe, zatímco se rozešel po Pastorkově boku chodbou dál.

„Doneslo se mi, že v poslední době trávíš spoustu času s panem Malfoyem," nadhodil ministr. „Včetně času zahrnujícího počátek tvé pracovní doby," okořenil svůj hlas lehce vyčítavým tónem a úkosem se na bystrozora podíval.

Harry se při zmínce o Dracovi jemně pousmál. „Ano, já vím. Jen jsem trochu doufal, že k vám tahle informace nedostane," pokroutil hlavou upřímně. Zdržel se vždy jen pár minut, nanejvýš deset, ale jak bylo vidět, i to se někomu nelíbilo. Zřejmě ho někdo opravdu neměl rád, když na něho donášel ministrovi.

„No a já budu doufat, že už si dáš příště pozor. Nerad bych s tebou musel řešit něco tak banálního. Vztahy jsou hezká věc, ale snaž se nezanedbávat kvůli nim své povinnosti, ano?" obrátil Kingsley svou tvář k černovlasému muži.

Bystrozor se na ministra překvapeně podíval. „Jak to víte?" zeptal se stejným tónem.

„Co jiného by donutilo takového dříče, jako jsi ty, k pozdním příchodům?" uchechtl se Pastorek. „Musím ale říct, že jsem byl tvým nynějším výběrem lehce zaskočen. Ovšem aby sis to špatně nevysvětlil - rozhodně tuhle milou změnu vítám. Je to lepší, než abyste se mi na každé schůzi hádali a my strávili více času zklidňováním vašich rozepří, než řešením skutečných problémů."

Harry se ale stejně tvářil víc než zmateně. „Ale jak to víte? Draco a já... Jsme spolu jen chvíli a navíc... Nikdo až na Bena a Hermionu o tom neví," potřásl hlavou. Bylo pro něho záhadou, jak se k té informaci Pastorek dostal.

„Víš, Harry... občas se i já odebírám domů vstupem pro zaměstnance," pousmál se ministr tajuplně. „Pokud to s panem Malfoyem chcete tajit, měli byste si dávat pozor i tehdy. Ne vždy kráčíte po prázdných chodbách."

„Ach tak... Tak na to jsme nepomysleli," nervózně se bystrozor poškrábal ve vlasech na týle. „Ale tajit náš vztah nechceme jen... se zatím necítíme připraveni se o něm podělit s novinami."

Ministr chápavě pokýval hlavou. „Tak tomu zcela rozumím," zdvihl jeden koutek úst v drobném ušklíbnutí. Noviny dokázaly být vždy zlo, především když se jim do rukou dostaly takovéto žhavé informace.

Oba muži svorně zahnuli za roh na chodbu, na jejímž konci se nacházela ministrova kancelář. Její dveře jako by byly pro Kingsleyho impulsem, díky němuž si připomněl, za jakých okolností se s Harrym střetl.

„Smím znát důvod, proč ses za mnou předtím tolik hnal?" zeptal se bývalého Nebelvíra hlasem protkaným nitkami zvědavosti. Upřel na něj své tmavé oči a nejist si svými pocity vyčkával na Harryho odpověď.

„Počkal bych s tím raději do soukromí, pane," odpověděl tiše bystrozor. Nechtěl svou prosbu probírat na chodbě, kde i stěny mají uši.

V ministrově pohledu se odrazilo překvapení, jinak jej však najevo nedal. „Dobrá," přikývl s nepatrnou vráskou na čele. „Nechám se těch několik kroků ještě napínat," dodal s tichým smíchem.

„Myslím, že poté se takto hezky tvářit nebudete," potřásl bystrozor hlavou. Následně s poděkováním vstoupil jako první do ministrovy kanceláře.

„Posaď se," vybídl jej Pastorek a sám ztěžka dosedl do svého křesla. „Tak povídej, o co jde?"

I Harry se posadil. „Jde o přelíčení Luciuse Malfoye. Chtěl bych působit jako jeho obhájce," řekl bez skrupulí následně.

„Co prosím?" zamrkal Kingsley zaskočeně. „Co tě k tomu vede, Harry?" vydechl, zatímco na bystrozora nevěřícně koukal.

„Prosba ze strany mého přítele. A já jsem rozhodnutý, že to pro něho udělám. Nechce mnoho, mám jen zajistit, aby se Lucius vrátil do Azkabanu a to bez polibku," zahleděl se Harry pevně do Kingsleyho očí.

Ministrovy oči se nepatrně rozšířily. S pevně semknutými čelistmi hleděl na svého zaměstnance a snažil se zpracovat postoj, který zaujal. Mlčel, hluboce zadumán. Bystrozorova myšlenka byla šlechetná a dozajista i Dracův názor na osud jeho vlastního otce byl hodný obdivu, ovšem plán tohoto roztodivného páru narážel na jednu obrovskou bariéru, o níž Harry, natož sám Draco neměli nejmenší tušení.

Zato ministr moc dobře věděl, co Luciuse čeká, dostane-li se zpět do vězení. Tacet mortem, lektvar nepřipravený nikým jiným, než jediným Luciusovým synem, který žije v sladké nevědomosti a netuší, že ve skutečnosti pracuje na smrtící zbrani pro svého vlastního otce. Pokud by se Lucius opravdu navrátil do Azkabanu, existoval by jen jediný způsob, jakým by je Draco zachránil před tímto osudem - nedokázal by Tacet vynaleznout. Ovšem to se vzhledem k jeho zkušenostem a předešlým úspěchům příliš předpokládat nedá.

Byl navážkách, zdali černovlasému muži před sebou odhalit pravdu, či nikoliv, ale něco mu přeci jen říkalo, že by všichni byli spokojení, když by tímto způsobem zradil důvěru, jež v něj vložila Alice. A přes všechnu sobeckost - pomohl by tím i sám sobě. Narušil-li by její plán někdo jiný - v jejích očích zcela bez jeho přispění - nemohla by jej vinit z nedodržení dohody. A to nejspíše rozhodlo o jeho konečném postoji.

„To není dobrý nápad, Harry," vydechl, když v bystrozorových očích zaznamenal růst počínajícího zmatení způsobeným vteřinami ubíhajícími zcela v tichosti. Zády se opřel o pohodlnou opěrku svého křesla a zabořil do ní i svou znavenou hlavu. „Existují jisté okolnosti, které... vylučují to, aby po svém návratu do vězení zůstal Lucius Malfoy stále naživu."

Harry zavrtěl nechápavě hlavou. „Co prosím?" zopakoval stejnou otázku, kterou mu před pár vteřinami položil sám Pastorek.

Ministr si povzdechl. „Jistě jsi dobře obeznámen s prací pana Malfoye, vyšetřoval jsi to, takže víš, v čem spočívá jeho úkol. Až lektvar smrti dokončí, bude jeho otec jedním z prvních, komu bude podán - vrátí-li se po soudu zpět do Azkabanu."

Harryho zorničky se překvapením rozšířily. „To si snad děláte legraci, Kingsley... Vy necháváte Draca, aby vyráběl něco, co potom podáte jeho otci?! Ať už je Lucius sebevětší hajzl, tohle je pro jeho syna obrovský podraz, nemyslíte?!" naštvaně oči zase přimhouřil. Nechtělo se mu těm slovům věřit.

„Věř mi, že mi tato skutečnost nečiní sebemenší radost, ale nemůžu jinak, Harry," s kajícným výrazem pokroutil Pastorek hlavou. „Lektvar by Luciusovi nebyl podán z rukou nikoho pověřeného ministerstvem, jestli si rozumíme. To, že o této hrozbě vím, ber zkrátka jako fakt a nesnaž se po ničem pátrat."

„Namočil jste se do něčeho, o čem nikdo další z ministerstva neví, mám pravdu?" zeptal se naprosto ledově, i když to uvnitř něho vřelo. A zároveň už pochopil, že ze tří možností pro Luciuse jsou náhle jen dvě. Svoboda nebo smrt a nic mezi tím.

„I tak se to dá říct, ano," semkl Kingsley rty k sobě.

„Uvědomujete si, že tohle před Dracem neutajím a ani tajit nebudu?" předklonil se Harry a opřel si lokty o kolena.

„Troufám si tvrdit, že přesně na tohle vsázím. Proto ti také povoluji stát se Luciusovým obhájcem. Snad tvůj přítel přehodnotí své stanovisko a společně vymyslíte takovou obhajobu, kterou panu Malfoyovi staršímu zachráníte život. Sice nejsem příliš nadšený z toho, že by měl být takový člověk na svobodě, ale v otázce morálky je to lepší, než aby se stal obětí intrik jisté... osoby," věnoval Harrymu úsměv plný hořkosti.

Bystrozor sevřel rty do tenké linky. „Pokud ho jinak neudržím živého, pak udělám všechno pro to, aby se dostal na svobodu. Ačkoliv bych mu sám nepřál nic jiného, než shnít v Azkabanu na doživotí," postavil se ze svého místa s křičícím svědomím, že tohle by dělat neměl. „A aby bylo jasno, nedělám to pro vás, ani pro něho. Dělám to pro Draca. Kdyby nebylo jeho, je mi ukradený, co se s tím zkurvysynem stane," zaskřípal zuby vzteky.

Ministr nelibě přivřel oči nad Harryho slovníkem. Rozhodl se však výběr jeho slov raději přejít bez poznámky. Chápal jak bystrozorovo rozhořčení, tak i vztek, který vůči němu nyní černovlasý muž pociťoval. „Rozumím," přitakal hlasem bez emocí, „a věřím, že to tvůj přítel náležitě ocení," vykouzlil na své tváři drobný úsměv, avšak ten natolik hraničil s úšklebkem, že nakonec nebylo příliš jasné, co jím vlastně Pastorek zamýšlel.

„Tím si nejsem moc jistý. To, že nechce otce mrtvého, neznamená, že ho chce na svobodě. A vy jste mu teď sebral tu třetí možnost, pro kterou se rozhodl," zavrtěl Nebelvír hlavou. „Když už to jinak ale nejde, očekávám, že mi pomůžete, pane. Teď už ale musím jít, nerad bych přišel byť jen o minutu později do práce. Nashle, Kingsley," nepočkal Harry ani na odpověď a rozčilený kancelář opustil. Horší snad už nic být nemohlo.

Ahoj! Vítáme vás u další kapitoly! ;) Jak jste si užili volný den? :) Co říkáte na dnešní kapitolu? Souhlasíte s Harryho změnou názoru a jeho novým postojem? Lucius si ještě v příběhu střihne větší roli, jen teprve čeká na svou příležitost. ;) Co myslíte - bude tu jako přítěž a záporák, nebo naopak? ;) Děkujeme moc za vaše názory a komentáře! Moc nás těší. :)

Vaše Makky & Matty